Méně drilu, více duševního zdraví. Právě probíhá zásadní změna výuky ve školách

1. srpen 2022
Prevence rizikového chování
Autor/ka článku: Lucie Kocurová, redaktorka webu EDUzín
Méně drilu, více duševního zdraví. Právě probíhá zásadní změna výuky ve školách

Co bychom si měli odnášet ze základní školy? Určitě násobilku a trojčlenku, nějaký ten pravopis a cizí jazyk. Co ale například schopnost vybírat si zdravé jídlo, rozvíjet přátelské vztahy nebo vyhledat odborníka ve chvíli, kdy se propadáme do černých myšlenek? Podle nových Rámcových vzdělávacích plánů by třeba i toto mělo nově patřit k učivu základní školy, a to pod názvem wellbeing.

Slovo wellbeing ještě před pár lety znal málokdo, dnes už se probojovalo do slovníku mnohých. Co si ale pod tím lidé představují? „Občas ten pojem u lidí evokuje podobné představy jako wellness. Že budu mít pohodlnou židli, po práci dost času na sebe, možnost chodit do fitka a do sauny,“ říká Ondřej Lněnička, který působí jako ředitel Základní školy profesora Švejcara v Praze 12. „Pro mě jako pro ředitele školy jsou to ale hlavně ty niterné věci, které žákům i učitelům dávají zažít pocit, že mají vše, co potřebují, aby mohli být zdraví a pracovat; že zkrátka ty jejich podmínky jsou dobré.“ Jedna z definic říká, že wellbeing je stav, ve kterém můžeme v podporujícím a podnětném prostředí plně rozvíjet svůj fyzický, kognitivní, emocionální, sociální a duchovní potenciál a žít spolu s ostatními plnohodnotný a spokojený život.

Děti mají psychické problémy, jen málo učitelů si ví rady

České základní školy by se v příštích letech měly dost proměnit. Jejich změna bude vycházet z revize Rámcového vzdělávacího plánu, což je závazný dokument, který shrnuje, co by si děti v Česku měly ze škol odnášet. Už nějakou dobu se víc než na konkrétní znalosti (jako třeba vyjmenování deseti druhů sladkovodních ryb) soustředí spíš na kompetence – tedy, aby žák věděl, z čeho se skládá tělo ryby, a dokázal vysvětlit, jak jsou přizpůsobeny životu pod vodou. Změny, které se chystají, by ale měly jít ještě dál. Například by mohlo být bez problému možné propojovat předměty a například místo biologie, fyziky a chemie učit integrovaný předmět Přírodní vědy.

Jednou z dalších navrhovaných změn je i to, že by se právě wellbeing měl stát jednou z klíčových kompetencí. Děti by se ve škole měly naučit, jak o sebe pečovat po všech stránkách, počínaje zdravou stravou a konče tím, že si budou umět říct o pomoc, pokud se nebudou cítit dobře.

Už dlouho není žádným tajemstvím, že psychické problémy a nemoci se nevyhýbají ani dětem. S duševními obtížemi se potýká až čtvrtina mladých lidí ve věku 13–18 let a sebevraždy jsou v tomto věku třetí nejčastější příčinou úmrtí. Otázky spojené s wellbeingem se do popředí zájmu dostaly více v uplynulých dvou letech právě v souvislosti s covidem. „Psychický stav dětí se obecně hodně zhoršil, samozřejmě se to projevuje i ve školách, a učitelé si s tím často nevědí rady,“ říká prvostupňová učitelka Veronika Bačová, která zároveň spolupracuje s Českou odbornou společností pro inkluzivní vzdělávání. „Rozvíjení specifických dovedností vedoucích k wellbeingu je v rámcových plánech zakotvené už teď, ale hodně neurčitě. Někteří učitelé se jim tedy vyhýbají s pocitem, že se o to postará třídní, jiní zase volí víceméně náhodný pelmel aktivit. Do budoucna by ale mělo být jasnější, jak s dětmi na wellbeingu pracovat.“

Momentálně je rozvíjení wellbeingu dětí často otázkou třídnických hodin, které ale v mnohých školách probíhají spíš nepravidelně a bývají věnovány například dohánění restů nebo doplňování omluvenek. Například ale Veronika Bačová třídnické hodiny ve své škole využívat nemůže. „Samozřejmě to mají v tomto ohledu jednodušší prvostupňoví učitelé než kolegové z druhého stupně, protože ti už s dětmi netráví celé dny. Jednodušší to mají i učitelé, kteří jsou přirozeně nastavení vztahově. Něco pro dobré třídní klima ale může dělat každý,“ ujišťuje.

Komunitní kruhy, lístečky, přátelský přístup a respekt

A jak na wellbeingu žáků konkrétně pracuje právě Veronika Bačová? Ve třídě se samozřejmě setkaly různé děti, některé z nich také potřebují speciální podporu, protože jim učení nejde úplně samo. Učitelka se tedy snaží co nejčastěji připravovat takzvané gradované úlohy, kde si žáci mohou zvolit obtížnost daného úkolu sami. Kdo se cítí jistý v kramflecích, může se zakousnout do úkolu pro pokročilé, kdo potřebuje procvičovat základy, najde si jednodušší zadání právě pro sebe. Po vypracování by běžně následovala známka, Veronika Bačová ale raději používá nový styl hodnocení, kterému se říká formativní. „Raději než ohodnotit práci ‚za čtyři – neumíš‘, se soustředím na to, co se podařilo a kde je nutné přidat. Efektem je to, že tento styl hodnocení nevede k demotivaci a následnému špatnému mínění o sobě sama,“ vysvětluje.

Stejně důležité jako akademický postup žáků jsou pro Veroniku Bačovou i komunikační dovednosti, tedy konkrétně rozvoj emocionální, sociální a duchovní oblasti. „Pravidelně děláme komunitní kruh, kde si povídáme o tom, co se nám ve třídě líbí a co nás naopak trápí,“ říká. Učitelka ale myslí i na děti, které o svých emocích tolik mluvit nechtějí: „Občas vymyslím otázku – třeba za co chci někoho ocenit nebo co se mi naopak nelíbilo – a rozdám lístečky. Děti mi pak anonymně píší odpovědi a já se z nich dozvídám hodně o tom, jak to ve třídě chodí.“

Nejdůležitější podle Veroniky Bačové je, aby učitelé na klimatu třídy a vzájemných vztazích pracovali pravidelně. Ideální přitom je si to nastavit jako jednu z priorit a zároveň myslet na to, že vybudovat důvěru a bezpečné prostředí je běh na dlouhou trať. „Učitel musí být připravený chovat se k dětem s respektem, přátelsky, a unést i to, že někdy ve třídě přes všechnu snahu přijdou problémy. Je ale samozřejmě mnohem jednodušší nic takového nedělat a místo toho jet češtinu a matematiku,“ dodává Veronika Bačová.

„U nás se snažíme, aby žáci cítili, že mají něco v rukou, že mohou do jisté míry ovlivňovat dění kolem sebe,“ říká již zmiňovaný ředitel školy Ondřej Lněnička. „Když to vnímají tak, že škola je tu pro ně, je jejich a o nich, víc potom mají potřebu pracovat a být součástí svého kolektivu.“ Jeho škola usiluje o to, aby nevznikaly zbytečné bariéry a nedorozumění mezi rodiči, učiteli a žáky. Plánované reformy a vyšší důraz na wellbeing proto vítá. „Na druhém stupni u nás mají učitelé pravidelně třídnické hodiny, navíc se snažíme, aby třídní kolektivy trávily společně čas i mimo školu, třeba na různých prožitkových akcích,“ vysvětluje a zdůrazňuje, že teď tyto principy plánuje přenášet i na první stupeň. Cílem je, aby si na to žáci zvykali už od začátku školní docházky.

Kde se ale wellbeing naučí učitelé?

Ve chvíli, kdy by podle Rámcového vzdělávacího plánu mělo téma wellbeingu prostupovat víceméně všemi předměty, už ale nebude stačit, aby se na něj soustředili třeba jen učitelé občanské výchovy. „Myslím si, že se na soudržnost a spolupráci v kolektivu budou soustředit i nadále hlavně třídní učitelé. I ostatní učitelé ale budou muset dbát na to, aby škola měla sdílená pravidla a hodnoty. Pokud je budou naplňovat a sdílet všichni, bude se v takových třídách dobře učit třeba i fyzika nebo chemie,” říká ředitel Ondřej Lněnička.

Problém ale je, jak se shodují Ondřej Lněnička i Veronika Bačová, že se učitelé zatím nové přístupy a potřebné dovednosti nemají kde naučit. „Na pedagogických fakultách by se mnohem více než dosud měli studenti potkávat třeba s tématy práce s kolektivem, šikanou, měli by mít základy diagnostiky,“ zdůrazňuje Ondřej Lněnička: „Dnes hodně řešíme výuku, ale škola má i podstatnou výchovnou roli. Děti tam tráví tolik času, že to jinak nejde, nelze rezignovat na témata spojená s výchovou.“ Změna vzdělávacích programů na vysokých školách ale vždy zabere hodně času. Ondřej Lněnička prozatím vidí největší potenciál ve sdílení dobré praxe mezi učiteli. Existují pedagogové, kteří mají práci s kolektivem jako svou silnou stránku, a formou třeba webináře se o své tipy a triky mohou podělit i s dalšími učiteli. V rámci jedné školy se pak mohou učit i jeden od druhého.

Další možností jsou potom různé programy, které nemusejí čekat na změnu Rámcových vzdělávacích plánů, ale mohou začít už teď. Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání, pro kterou také pracuje Veronika Bačová, například od příštího roku bude na vybraných školách pilotovat program 4R, který pochází z Austrálie a je adaptován pro české prostředí. Nabízí ucelený soubor aktivit pro děti od prvních tříd až po poslední ročníky středních škol, které se vždy týkají odolnosti, práce se stresem, vlastní identitou a podobně. „Jedním z cílů programu je to, aby děti byly úspěšnější ve škole, ale konečným cílem je samozřejmě to, aby se jim dobře dařilo v životě a neváhaly vyhledat pomoc, pokud se jim například úplně nedaří a necítí se dobře,“ dodává Veronika Bačová.

 

Zdroj: Eduzin.cz