Druhá polovina srpna. Rána jsou ještě teplá, vzduch voní po létě a čas plyne tak nějak zvláštně – pomalu, ale s jemným náznakem toho, co se blíží. Ještě pořád není nutné vstávat s budíkem a vystřelit z postele jak raketa. Ještě si můžete vychutnat teplou kávu, která nestihne vystydnout, nebo limonádu s orosením na skle. Dny bez rozvrhu pomalu mizí a jejich místo přebírají ty s pevně danou strukturou. Tabulky, rozvrhy, porady, hodiny. Ale ještě ne teď. Ještě je čas trochu být.
Možná jste právě teď někde u vody. Nebo doma – mezi prádlem, přípravami, dětmi a tichým vědomím, že za pár dní začíná další školní rok. Možná se těšíte. Možná máte trochu obavy. Možná cítíte obojí zároveň. Tělo je stále v dovolenkovém režimu, ale hlava už pomalu přechází do režimu „přípravného týdne“.
Ten zvláštní stav, kdy jste tak trochu „mezi světy“, je ve skutečnosti velmi cenný. Právě v něm se často rodí něco důležitého – vhled, pochopení, nový úhel pohledu. Ne v pracovním tlaku. Ale ve chvíli, kdy je konečně klid. Kdy pozornost vytvoří mentální prostor plný uvolněné bdělosti – ideální prostor pro
„Aha! Ježíš! No jó, no jasně! To je síla! Už vím. Chápu. Secvaklo to. Došlo mi to.“
Možná se to týká vztahu s kolegyní nebo kolegou ve sborovně. Možná vám konečně došel vtip, který jste slyšeli. Nebo jste si uvědomili, že to, co zaznělo v oblíbeném podcastu, úzce souvisí se situací, kterou právě prožíváte. Možná šlo o žáka, který pro vás byl během roku výzvou. A možná to bylo něco osobního – možná až transcendentního. A-HA moment. Fenomén, který věda zkoumá čím dál intenzivněji, a kterému v běžném provozu často nedáváme dostatek prostoru.
Pojďme si ten prostor na chvíli vytvořit. Pojďme věnovat pár minut těmto zdánlivě nenápadným, ale v jádru transformačním okamžikům. Nejde totiž jen o jiskry myšlení. Jsou to brány k hlubšímu pochopení – a tím i k opravdové změně.
Co se v nás děje, když „nám to dojde“?
Náš mozek je neúnavný organizátor. Skládá si svět z dílků, vytváří modely, neustále přijímá nové signály a informace, loví ve své „databázi“, analyzuje, propojuje, předvídá, co se stane. Když se ale objeví informace, která naruší dosavadní předpoklady, dochází k přepnutí – k reorganizaci. A právě tehdy může vzniknout A-HA moment: náhlé propojení toho, co už známe, s něčím obohacujícím, do nového smysluplného celku.
Co nám říká neurověda? V mozku dochází k výboji gamma vln (rychlých mozkových frekvencí) v pravé přední části mozku. Aktivuje se oblast zvaná anterior cingulate cortex, která detekuje „něco je jinak“. Mozek přechází z analytického režimu do tzv. sítě volného asociování (default mode network). A tělo reaguje: zpomalí se dech, zastaví se pohyb, někdy přichází úsměv, jindy slzy.
Současně se v těle uvolňuje paleta chemických látek, které tento proces podporují. Dopamin vytváří pocit odměny a vnitřní motivace, acetylcholin podporuje bdělost, paměť i flexibilitu, noradrenalin zvyšuje vnímavost vůči novému a napomáhá vytvářet paměťové stopy. Oxytocin je přítomný u vhledů spojených sempatií a propojením s druhými. A nesmíme zapomenout ani na kortizol – pokud ho naše tělo produkuje dlouhodobě nadměrně, A-HA momenty se k nám dostávají mnohem hůře.
Ne všechny A-HA chvíle se manifestují jako radostné záblesky.
Jsou i takové, které bolí. Které nás konfrontují s něčím důležitým. A my pak – podle míry naší vnitřní zralosti, tedy schopnosti vědomě reagovat (což je projev rozvinuté osobní a sociální kompetence) – máme možnost na ně odpovědět způsobem, který nás vede dál.
Tyto momenty často spustí skutečnou změnu. Ne ve vědomostech, ale v postojích. V rozhodnutích, která následují.
I když všechny tzv. heuréka momenty jsou si podstatou podobné, nečekejme, že mají všechny stejně velkou váhu. Můžeme mezi nimi nalézt drobnosti typu pochopení pointy vtipu, ale také rozpoznání příčin chování žáka, až po hluboké uvědomění: „Takhle reaguji celý život“. Až po hluboké, až filozofické pochopení, že všechno souvisí se vším. Že nejde o výkon. Ale o to, kým jsme, kým se stáváme každý den – jak myslíme, co cítíme, v co věříme, co děláme – a s kým to děláme. Výkon je jen výsledek.“ Jak k němu dojít je to, o co tady jde.
Vhled potřebuje klid. Anebo taky ne.
A-HA momenty si často spojujeme s tichem, samotou, procházkou, zajímavou přednáškou. A právem – právě ve chvílích uvolnění a tzv. difúzního myšlení vznikají nové souvislosti. Proto tolik učitelů říká, že nejlepší nápady na hodinu přicházejí mimo školu.
Vhled však může vzniknout i pod tlakem. Krátkodobý, motivující stres – tzv. eustres – může zvýšit soustředění a pomoci „rozetnout“ problém. A-HA moment pak přijde uprostřed rozhovoru s kolegyní, během krizové situace ve třídě nebo těsně před důležitým rozhodnutím. Podmínkou je, že máme z čeho čerpat – že jsme se otázkou předtím zabývali. Bez této přípravy se z tlaku nestane vhled, ale jen další stres.
Pro učitele a ředitele z toho plyne zásadní ponaučení: reflexe, bezpečné prostředí a prostor pro vnitřní zrání nejsou nadstandard. Jsou základní podmínkou hlubokého učení. A to nejen pro žáky – ale i pro ty, kdo je provázejí.
Nový RVP ZV přináší posun právě tímto směrem. Klade důraz na kompetence, proces učení, metakognici, zkušenostní učení, propojování souvislostí a rozvoj žákovy identity. A-HA momenty nejsou bonusem, ale důkazem, že se něco opravdu stalo – že učení nebylo jen vnějším výkonem, ale vnitřním přerodem.
A-HA momenty jsou víc než jiskry poznání. Jsou to brány k hlubšímu učení. Když je prožíváme jako učitelé nebo ředitelé, často nás vedou k rozhodnutím, která nejsou ani plánovaná, ani vynucená – jsou však ve všech směrech smysluplná.
V novém RVP ZV se mluví o formativním přístupu, klíčových kompetencích i metakognici. Všechny tyto směry vyžadují nejen metodiku, ale i schopnost zastavení a vhledu. Ve výuce, v práci učitele, ale i ve vedení školy.
Zastavit se. Uvidět. Pokračovat jinak.
Možná právě teď cítíte, že by se vám takový A-HA moment hodil. Možná ještě potřebujete zpracovat, co se v minulém školním roce odehrálo, než se pustíte do všeho nového. Možná vám zatím nedává smysl ten všechen „humbuk“ kolem formativního přístupu a hodnocení. Možná jen potřebujete chvíli pro sebe – bez tabulek, schůzek a příprav.
Oddychový workshop REFLEXE je tu pro vás. Kdykoli. Odkudkoli. V tempu, které si určíte. Pro jednotlivce i pro celý sbor.
Nabízí devět zastavení, ve kterých si projdete uplynulý školní rok způsobem, který nevyžaduje výkon, ale nabízí porozumění. Uvidíte, co všechno jste zvládli, co vás formovalo, co je čas pustit. Každý pracovní list je příležitostí pro tiché A-HA, které může změnit směr – nebo jen potvrdit to dobré, co už v sobě máte. Na vlastní kůži pochopíte formativní přístup i slovní hodnocení, které dává smysl. Objevíte klíčové i profesní kompetence, které jste v průběhu workshopu a objevování sebe i nového RVP ZV rozvíjeli – možná nevědomky, ale o to autentičtěji.
A pokud vás téma zaujalo a cítíte, že byste rádi šli dál – hlouběji, konkrétněji, na míru vám – je tu i možnost individuálního koučování. Pro učitele, ředitele i školní týmy.
Nebo můžete do školy pozvat workshop o koučovacím přístupu – tedy způsobu práce, který vytváří prostor pro A-HA momenty snad nejčastěji ze všech. Ne tím, že by nabízel odpovědi, ale tím, že učí klást otázky, naslouchat a vytvářet prostředí, ve kterém může růst každý – učitel, asistentka, ekonom i vedení.
Protože právě vědomá komunikace, otázky a ticho mezi nimi dělají ze školy místo růstu. Nejen pro děti. Ale i pro ty, kdo je provázejí. Ať je již váš další krok jakýkoli, přejeme vám dobré dny v životě i ve škole.
tým můj dobrý den ve škole
Zdroj: www.mujdobryden.cz
