Výsledky českých i zahraničních studií hovoří jasně: vzdělávací výsledky dětí úzce souvisejí s jejich postojem ke škole a vztahy, které v ní navazují. Co dělat, když tyto vztahy, ať už s učiteli nebo spolužáky, nefungují? Jak předejít negativnímu vlivu nejen na proces učení u dětí, ale také na jejich psychickou pohodu?
Tisíce dětí po celé republice právě absolvovaly zápisy do prvních tříd. Rodiče při výběru školy často zvažují kritéria, která jim připadají nejdůležitější – například lokalitu školy nebo její pověst. Nejsou to však zdaleka jediné faktory, které by měli brát v úvahu. Velký vliv na to, jak se dítěti ve škole bude dařit a jak se v ní bude cítit, má také atmosféra školy, vztahy a celkové klima, které ve škole panuje.
To potvrzuje i Karel Pospíšil, který v dubnu se synem absolvoval tři zápisy do první třídy.
„Protože jsme na naši spádovou školu neslyšeli příliš dobré ohlasy, podali jsme raději přihlášku i do dvou nespádových. Obě nás okamžitě nadchly příjemným prostředím, barvami, vystavenými výrobky dětí na chodbách. I učitelé působili vstřícně a přátelsky. Pak jsme ale přišli na zápis do spádové školy. A na mě okamžitě dolehla nepříjemná atmosféra. Učitelé byli odtažití, nepříliš vlídní. A i když to nedokážu přesně popsat, ani jako dospělý jsem se tam necítil dobře,“ popsal svou zkušenost pro EDUin.
Podle nedávné publikace České školní inspekce (ČŠI) k tématu postojů žáků ke škole jsou právě kvalitní vztahy a příznivé klima ve škole zásadní nejen pro prevenci školní neúspěšnosti, ale i kvůli předcházení rizikovému chování, jako jsou vysoké absence, předčasné odchody ze vzdělávání nebo různé formy šikany a diskriminace.
Silná role učitele i spolužáků
Závěry ČŠI se nijak neliší od jiných výsledků zahraničních studií. Opakovaně na to upozorňuje i mezinárodní šetření PISA (naposledy v roce 2018 a 2022), že kvalita vztahů mezi žáky a učiteli souvisí s tím, jak se dětem ve škole daří. Žáci, kteří cítí od učitelů podporu, mají menší obavy z matematiky, dosahují lepších výsledků, vykazují vyšší úroveň sociálních dovedností a také mají ambicióznější představy o své budoucí kariéře. Kvalitní vztah s učitelem navíc funguje jako významný ochranný faktor pro děti, které se s prostředím školy hůře sžívají.
Bohužel však čeští žáci hodnotí vztahy se svými učiteli nejméně příznivě ze zemí EU a OECD. Dokonce podíl českých žáků, kteří mají pocit, že si jich jejich učitelé váží, je v posledním šetření PISA 2022 ze všech sledovaných zemí nejnižší. Česko navíc dlouhodobě patří mezi země s nejnižší sounáležitostí žáků se školou (38. místo z 41 zemí EU a OECD). Potvrzují to i data z mezinárodní studie o zdraví a životním stylu školáků HBSC (Health Behaviour in School-aged Children), která identifikuje, že se do školy skutečně těší pouze 9 % českých dětí. Až 21 % tuzemských žáků se cítí ve škole osaměle a 28 % má pocit, že do ní nepatří. Je to tedy rozhodně aspekt, ve kterém máme co dohánět.
V klimatu školy hrají velkou roli i postoje a přesvědčení učitelů. Jak ukázalo šetření Jany Strakové, Jaroslavy Simonové a Davida Gregera z roku 2018, právě takzvaný akademický optimismus učitelů (čímž rozumíme víru ve schopnosti žáků, důvěru ve spolupráci s rodiči a ochotu vytvářet podnětné prostředí, pozn. red.) má zásadní dopad na to, jak se učitelé k dětem chovají, jak je podporují a jak nastavují očekávání. Akademický optimismus předpokládá, že důraz na studijní výsledky klade škola i učitel u všech žáků, nejen u těch, kteří jsou považováni za nadané, a všem žákům poskytne potřebnou podporu, aby jich mohli dosáhnout.
To je pro dobrý pocit dítěte ve třídě i pro jeho výsledky důležité. Pokud žáci cítí, že se o ně učitel zajímá a poskytuje jim podporu a prostor pro vyjádření svých názorů, vykazují podle výzkumů větší zájem a motivaci ke studiu. Autoři šetření při srovnání českých učitelů s jejich zahraničními kolegy dochází k závěru, že „čeští učitelé mají relativně nízkou víru ve vlastní schopnosti, málo důvěřují svým žákům a jejich rodičům a kladou na žáky relativně nízké nároky.“
Problémový může být i rozdíl mezi tím, co učitelé vnímají, a co skutečně zažívají jejich žáci. Data ČŠI ukazují, že ačkoliv se 94 % dotazovaných učitelů středních škol domnívá, že neshody vzniklé mezi žáky jsou řešeny a vedou ke zkvalitnění jejich spolupráce, třetina žáků jak gymnázií, tak středních odborných škol má názor opačný.
Podpora, která ve třídě přichází od učitelů i spolužáků, je přitom jedním z nejsilnějších faktorů, které mohou ovlivnit školní výsledky žáků bez ohledu na jejich socioekonomický status. Taková podpora může nabývat řady forem, jako je přímá podpora od učitelů (například formativní hodnocení) a spolužáků (například vysvětlení učiva) nebo nepřímá podpora v podobě klimatu třídy, ve které jsou učitelé otevřeni dotazům a odpovědím žákům.
Aby tohle všechno fungovalo, musí se ale ve škole dobře cítit i učitelé. Jejich vlastní pohoda, pracovní podmínky a míra podpory, kterou mají k dispozici, se promítají přímo do toho, jak vedou výuku i jak reagují na potřeby svých žáků. Právě problematikou spokojenosti učitelů se detailněji zabývá aktuální bEDUin.
Celé znění článku na webu EDUin.cz.
Zdroj: EDUin.cz
