Přeskočit příkazy pásu karet
Přejít k hlavnímu obsahu

O portálu Kontakt Mapa webu Registrovat | Přihlásit

Rozšířené
hledání
Zátěž a stres ve školství

Profese učitele patří k psychicky náročným povoláním stejně jako jiné profese společně označované jako pomáhající. Každý den se učitelé potýkají s četnými situacemi, mají hlavní úlohu při tvorbě vyučovací hodiny a vedení sociální interakce se žákem, kolegy, rodiči.

Učitelé jsou také jen lidé, proto mají právo na změny nálad, každý z nich reaguje na zátěžovou situaci rozdílným způsobem. Důležitými faktory, které se promítají do vyučovacího procesu a ovlivňují fyzickou či psychickou „únavu“ učitele, je mimo jiné vztah učitele k předmětu, který vyučuje, ke členům třídy i učitelův soukromý život. V období vyšší zátěže (např. na pololetí, na konci roku) může být únavu opravdu hodně vysoká. Učitel ji může přenášet na své žáky a nechtěně tak přispívat k vytvoření stresového prostředí ve třídě. Každá vyučovací hodina není pouze interakcí učitele a žáků, ale je především společenským setkáním, při kterém se obě strany mají cítit dobře. 

Zátěž a stres jsou odpradávna přirozenými atributy lidského života

Fakt je ale ten, že pro člověka v dnešní době je typické, že jeho existenci doprovázejí rozsáhlé a rychlé změny životního stylu, které mnohdy nedokáže zvládat. Uvážíme-li změny celospolečenské a náročnost učitelské profese (nebo obecně pomáhajících profesí pracujících s lidmi), není divu, že mnoho z učitelů čelí riziku syndromu vyhoření. Je zajímavé, že v průběhu 20. století se také změnila struktura nemocí, které vedou k úmrtí (souvisejí s životním stylem). Pojetí zdraví se mění, větší důraz je kladen na prevenci.

Obecně nelze říci, zda je stres dobrý či špatný, jelikož některé mírné stresory jsou žádoucí a podporují svého nositele k lepším výkonům. Vždy záleží na intenzitě stresoru a psychické odolnosti člověka. Naše tělo se snaží stresu bránit a zbavit se jej. Tento stav nazývá H. Selye jako GAS (obecný adaptační syndrom), který vzniká narušením homeostázy organismu a probíhá ve třech stádiích:

1) Stres zasáhne organismus, organismus zažije otřes, šok, nastane poplachová reakce a mobilizace obranných mechanismů.

2) Stav zvýšené rezistence, odpor ke stresu – cílem udržet adaptaci organismu.

3) Stav exhausce, vyčerpání – fáze psychického a fyzického vyčerpání. 

Průběh stresu je individuální, záleží na odolnosti organismu vůči stresu. Důležité je, aby stres na člověka nepůsobil po dlouho dobu. Stresorem může být široká škála nejrůznějších fyzikálních i emočních podnětů, také běžné životní nároky a požadavky, vyvolávající v organismu napětí. Stres je ovlivněn nejen mentální interpretací aktuálně působícího stresoru, ale i jeho pouhou anticipací (vnímaným ohrožením). Proces primárního kognitivního hodnocení podnětů (dle jejich síly, uspořádání) i jejich sekundární hodnocení pak určuje strategii vyrovnání se s ohrožením.

Při zvládání zátěže hraje roli jejich přístup k těžkostem, nezdolnost, vnímaní osobní zdatnosti i smysl pro hu​mor 

Bezprostřední reakce na vnímané ohrožení mohou být nespecifické (fyziologické, psychické, aktivace široké škály emocí), specifické (řízené behaviorální procesy, obranné mechanismy a copingové strategie). Dlouhodobé působení zátěžových podnětů má vliv na imunitní, endokrinní, nervový systém, chování člověka i jeho celkový zdravotní stav. 

Při zvládání zátěže hrají významnou roli osobnostní charakteristiky jedinců – rozdíly v přístupu k těžkostem, nezdolnost, vnímaní osobní zdatnosti, optimismus, naučený optimismus a pesimismus, smysluplnost života a smysl pro humor, kladné sebehodnocení, sebedůvěra, svědomitost, naučené zdroje síly, negativní afektivita, typ osobnosti a další.


Autor: Magdaléna Lášková
Vložil/a: Radka Evjáková