Přeskočit příkazy pásu karet
Přejít k hlavnímu obsahu

O portálu Kontakt Mapa webu Registrovat | Přihlásit

Rozšířené
hledání
Zdravé sebevědomí aneb základ lásky?

Většina z nás touží po vztazích s nejbližšími, které jsou přátelské, harmonické a naplněné láskou. Láska ke druhým lidem je závislá na schopnosti přijímat a milovat sami sebe bez podmínek. Zralé lásky je tedy schopen člověk, který přijal sám sebe a má zdravé sebevědomí. Jak to tedy se zdravým sebevědomím opravdu je?

Co je zdravé sebevědomí?

Sebevědomí je vědomí o nás samých, o tom, jaký jsem člověk. Sebevědomí není totožné s našimi schopnostmi, ale na míře sebevědomí je závislé rozvinutí a využití našich schopností. Člověk s přiměřeným sebevědomím dokáže své schopnosti rozvíjet a využívat, prožívá vnitřní sebedůvěru.

Člověk s nízkým sebevědomím si nevěří, bojí se pustit do řešení i těch úkolů, které je schopen zvládnout. Srovnává se s druhými a snaží se ostatním vyrovnat. Je zaměřen na výkon. Má pocit nadřazenosti nebo naopak pocit, že všichni ostatní jsou lepší, dokonalejší. Může se objevovat „vnitřní vzpoura“ proti společnosti, rodičům, opačnému pohlaví nebo pocit, že okolí bojuje proti němu. Ve vztazích se rozhoduje podle potřeb druhého, je přesvědčen, že milovat znamená snažit se vyhovět. Často se objevuje nezdravý vztah k jídlu jako je mentální anorexie, bulimie nebo přejídání a k vlastnímu tělu.

Člověk s přemrštěným sebevědomím se často pustí i do úkolu, na který nestačí a zbytečně riskuje. Takový pokus častokrát končívá tvrdým pádem. Jejich pozornost je zaměřena na své ego, na své potřeby a prožitky.  Je pyšný např. na svůj majetek, vzdělání, schopnosti, nezávislost nebo děti a rád je ukazuje na odiv. Většinou má rád velkolepé věci a pozornost a naopak nebere jakoukoliv kritiku.

Pokud pracujeme na zdravém sebevědomí, usnadňujeme našim blízkým „život s námi“, jsme schopni harmonických vztahů.

Jak se sebevědomí v průběhu života člověka vytváří?

Sebevědomí není stálé, ale mění se okolnostmi, životními změnami apod. Utváří se již od samého počátku našeho života. Sebevědomí je závislé na tom co o sobě slyšíme, jak se hodnotíme a vnímáme, jací chceme být a v neposlední řadě také tím, co si myslíme, že si o nás myslí druzí. Pokud chceme naše sebevědomí změnit ke zdravému, potřebujeme k tomu svůj pravdivý pohled a lidi, kteří nám dají zdravou podporu. Pokud jsme rodiči, pomůžeme svým dětem tím, že jim budeme projevovat bezpodmínečnou lásku, nebudeme je srovnávat, otevřeně je budeme oceňovat, mluvit o svých pocitech a tím budeme pro ně čitelní. Dobré je, aby viděli, že se přijímáme jako muže nebo ženu, že máme otevřené vztahy s rodinou a přáteli a že dokážeme oceňovat druhé a sebe. Také hranice ve výchově, dávat jim „důležité úkoly“, které mohou splnit a tím zažít úspěch, jsou nedílnou součástí výchovy ke zdravému sebevědomí.

Co je třeba ke zdravému sebevědomí, sebeúctě neboli sebepřijetí?

Zásadní vliv má naše chtění a nechtění na sebevědomí pracovat. Zásadním krokem je moje vědomé rozhodnutí, že přijímám sám sebe. V první řadě je třeba znát se, jak jednáme v různých situacích, jaké máme reakce, myšlenky, motivy svých činů. Být si vědomi toho co jsme „dostali do vínku“, co nám jde a čeho si na sobě vážíme. Snažit se pravdivě odhalit to, co „v nás je“. Nezbytné je také přijmout a být spokojen se svým tělem, temperamentem, schopnosti i omezenosti, se svou rodinou, národem a zemí ve které žijeme. Vidět na sobě pravdivě klady a zápory a přijímat je „se vším všudy“. Názor na sebe jsme si tvořili již v dětství, proto si uvědomme, jakou představu v sobě nosíme. Pamatujete si, co o vás říkávali rodiče? Věta, kterou jste často slýchávali vám může ovlivňovat silně život. K sebepřijetí nám může pomoci také odborník prostřednictvím terapií.

Co nám pomůže přijmout své chyby a selhání?

Sebeúcta není možná také bez přijetí vlastních selhání a chyb. Schopnost vyrovnat se se svými slabými stránkami je důležitá součást „umění žít“. Pokud tuto naši část dostatečně nepřijmeme jako fakt, může být zdrojem výčitek svědomí a pocitu sklíčenosti. Své chyby nezlehčujme ani zbytečně nezveličujme. Zkusme chyby napravit nebo se alespoň omluvit. Sebeobviňování a planou lítost můžeme přeměnit v možnost nového začátku. Berme chyby jako zkušenosti, které nás posilují a mohou v budoucnu pomoci. Je optimistický.

Jak poznáme, že máme zdravou sebeúctu?

Cítíme se dobře, jednáme sami za sebe. Dokážeme přijmout kompliment a zdravou kritiku. Máme od sebe reálná očekávání, jsme k sobě přátelští.  Známe své silné a slabé stránky a pracujeme na nich.

Jsme zodpovědní za své chování a musíme dbát na to, abychom jednali sami se sebou i ostatními s respektem.

Všem čtenářům přeji vědomí jedinečnosti a neopakovatelnosti každého z vás. Buďme k sobě přátelští.

Autor: Věra Hartigová
Vložil/a: Radka Evjáková