Přeskočit příkazy pásu karet
Přejít k hlavnímu obsahu

O portálu Kontakt Mapa webu Registrovat | Přihlásit

Rozšířené
hledání
Význam rituálů ve výchově a vzdělávání dětí

Asi většina rodičů má více či méně jasnou p​ředstavu o tom, jak chtějí své dítě vychovávat. Začíná to přípravou na narození dítěte, pokračuje péčí o dítě, jeho další výchovou a vzděláváním. Tyto pravidelně se opakující prožitky, aktivity směřují k ideálnímu cíli vychovat z dítěte správného člověka.

Můžeme pomocí dodržování nejrůznějších rituálů v rodině či třídě tuto naši snahu podpořit? Jak vypadají ty nejproduktivnější, nejúčinnější a proč tomu tak vůbec je? 

Rituály plní významnou funkci integrační, přispívají k vytvoření identity dítěte, jeho zakotvení ve společnosti, dodávají pocit bezpečí 

V nejširším slova smyslu lze o rituálu hovořit jako o ustáleném způsobu jednání při vykonávání určitých činností, způsobu chování založeném na tradičních pravidlech.

Rituály v životě rodiny či žákovské třídy plní významnou funkci integrační, přispívají přirozeným způsobem k vytvoření identity dítěte, zakotvení v určité společnosti, skupině. Nehledě na to, že opakující se rituály jsou obecně pro dítě zdrojem jistoty.

Pravidelně se opakující rytmus dává sílu i pocit bezpečí. Rituály jsou tedy důležité nejvíce v raných stádiích psychického rozvoje člověka, kdy je potřeba bezpečí mimořádně silná. Zejména tím, že se určité chování stereotypizuje, dítě prožívá pohodu (situaci přece již zná) a může se dobře rozvíjet. Paradoxně tedy k tomu, aby jedinec mohl vnímat dostatečné množství nových podnětů, musí mít řadu podnětů, které se opakují.
Rituály mohou být značnou oporou při výchově taktéž v souvislosti s tím, jak jasnou a čitelnou podobu mají. Zejména jsou-li praktikovány pravidelně a ustáleným způsobem. Rozlišujeme několik skupin rituálů – jak ty každodenní, tak slavnostnější události, na které se během roku či vůbec během života připravujeme. 

Forma není neměnná, záleží, jak je to pro nás výhodné a užitečné​

Každodenní rituály začínají již ráno, kdy navyklým způsobem probudíme děti, provedeme nezbytnou ranní toaletu a jdeme se nasnídat. „Dobré“ je naučit děti vstávat s kratičkým přáním či hezkou myšlenkou tak, aby se pozitivně vyladily na nastávající den. Jak moc důležité je začít den příjemně a v klidu, o tom často hovoří psychologové. Mezi další každodenní rituály patří rituály spjaté s jídlem a večerní rituály, umožňující plynulý přechod do další časové fáze. Ztlumené osvětlení, tišší hudba nebo úplné ticho, četba pohádky, či podobně zklidňující chování přispěje k tomu, že dítě ví, co jej čeká, a ví, že může v klidu usnout. Již malé miminko velmi jasně vnímá pravidelný sled událostí, úkonů, směřujících k pro ně známému cíli. Uspořádání myšlenek, poklidné zakončení dne je možné provést několikerými způsoby – jak se svíčkou u stolu, tak třeba v posteli formou přečtení pohádky, zpěvu, apod. Forma není neměnná, záleží, jak je to pro nás výhodné a užitečné. 


Příprava a prožívání různých období v roce nám i našim dětem umožňuje lepší orientaci v běhu času. Život společenství je daleko spíše rytmizován událostmi, které se cyklicky opakují a tím mu dávají určitý pevný řád, určitou strukturu a stabilitu. Stejně tak i jiné každoročně se opakující svátky vytvářejí významné předěly v plynutí času, přičemž se ukazuje, že tento pravidelný rytmus a cyklické opakování svátků a obřadů s nimi spojených je významnou potřebou lidské psychiky. Ukazuje se také, že vytrácení některých rituálů je záležitostí psychologicky nebezpečnou, neboť v lidské psychice je zakódována určitá potřeba posvátného prožitku vytrhujícího jedince z všednosti a každodennosti, mnohdy i z vnímání reálného času. Tím, že slavnostně vyzdobíme dům, školu, slavnostně se oblečeme, dodržujeme jisté zvyklosti, stereotypy, dáváme těmto událostem (Vánoce, Velikonoce,narozeniny,...) hlubší význam a smysl.

Ale kde se vůbec berou rituály? Proč právě tímto způsobem konáme, a ne jinak? Skutečnost je taková, že si s sebou často neseme rituály z původních rodin. Panuje-li v rodině shoda, případně jsou-li převzaté rituály navzájem kompatibilní, je to výborná šance k utváření a rozvoji našich rodinných zvyklostí a rituálů. Spojení s ostatními členy rodiny a společenství je mnohdy silnější, než jsme si vědomi. Naše životní cesta bývá ovlivněna a formována událostmi a vzorci pocházejícími z rodinné historie. I když byly v průběhu vývoje moderní společnosti například náboženské obřady a rituály postupně eliminovány, ukázalo se, že není možné je ze života jedince vytlačit bez náhrady. Proto se na jejich místě objevují obřady občanské - např. vítání občánků, předávání občanských průkazů, civilní sňatek, civilní pohřební obřad apod. Tato skutečnost logicky vypovídá o tom, že člověk obecně má silnou potřebu rituálů a jejich provozování, i když v méně okázalé podobě než dříve. Čím více slavnostních, výjimečných, posvátných okamžiků jsme tedy s to dopřát sami sobě, svým dětem nebo lidem, kteří nás obklopují, tím více si budeme uvědomovat hodnoty, které v životě prožíváme.

Ritualizovaná činnost by měla probíhat v radosti, nesmí z ní vyprchat smysl, hloubka a duch, aby se nestala jen omezující povinností​​

Na závěr je podstatné zmínit některé z předpokladů pro funkčnost prožívání rituálů. V řadě rituálů se užívají symboly, které něco naznačují. Primátor obdrží symbolický klíč od města, vítěz závodu obdrží pohár. Symboly naznačují nějaký obsah a užívají se, aby poukázaly na něco, co se děje uvnitř člověka. Může se stát, že něco v životě naznačíme, ale obsah opomeneme.

Důležitá otázka, kterou by si měli rodiče či pedagogové klást, zní: Vedeme děti k rituálům, které přispívají k jeho rozvoji v žádoucím směru? Jsme my sami přesvědčeni o jejich smyslu? Jsme schopni je dětem zprostředkovat vhodnou a srozumitelnou formou? Veškerá ritualizovaná činnost by měla probíhat v radosti, nesmí z ní vyprchat smysl, hloubka a duch, aby se nestala jen omezující povinností. Uvědomme si proto svou motivaci, své hodnoty, východiska a zkusme najít potřebnou rovnováhu. Neboť skrze rituály můžeme hmatatelněji prožívat hloubku našeho vztahu k sobě navzájem. Můžeme, ale nemusíme, je to jen na nás.

 
Autor: Věra Hartigová
Vložil/a: Radka Evjáková