Přeskočit příkazy pásu karet
Přejít k hlavnímu obsahu

O portálu Kontakt Mapa webu Registrovat | Přihlásit

Rozšířené
hledání
Sedm důvodů, proč jsou optimisté šťastnější
„Pesimista vidí těžkost v každé příležitosti. Optimista vidí příležitost v každé těžkosti.“ (Winston Churchill)
 
Můj kamarád Radek léta vyhlížel životní lásku. Minulý týden si ji vyhlédl. V metru. Zakoukal se do ní přes sklo soupravy. Ona jela v té vedlejší. Pokukovali po sobě, uculovali se, flirtovali. Ona mu na sklo beze slov napsala své telefonní číslo.
 
Volal jí. Ona hovor nepřijímala. Volal znovu. Ona ho típla. Vytáčel neustále a byl už frustrovaný, když mu pípla zpráva: „Jen SMS, prosím. Jsem neslyšící.“ Teď se nemůžu Radkovi dovolat já. Je totiž nepřetržitě na kurzu znakového jazyka.
 
Mezi každým přáním a cílem vede dálnice. Může vést klouzavou krajinou, zúženími, překážkami. Ale pořád vede k cíli. Musíme věřit, že nás vede k cíli. Její svodidla se tedy jmenují optimismus. Dobrým dálničním řidičem se člověk nerodí, ale stává. Stejně tak úspěšným se člověk nerodí, ale stává. Nakonec, ani optimistou se člověk nerodí, ale stává. Optimismu se člověk může naučit. Zautomatizovat ho.
 
Tak jako úspěšným se člověk stává tehdy, když odstraní chyby neúspěšných, optimismem se můžeme naplnit tehdy, pokud vytlačíme pesimismus. Dokážete to? Tohle je 7 rozdílů v myšlení a tedy i životě optimistů a pesimistů:
 

1. Optimista usiluje o nejlepší výsledek ze všech existujících možností

Nejprve si slaďme pojmy. A rozdíl mezi optimistou a idealistou.
 
Optimista je pozitivní realista. Bez ohledu na nabídku, kterou má, věří, že může proměnit v úspěch všechny použitelné možnosti. Má-li minci, věří, že mu může padnout panna, protože šance je 50 : 50.
 
Idealista oproti optimistovi ignoruje veškerá rizika a zápory a zaměřuje se pouze na jednu stranu dvoustranné mince. Je přesvědčen, že mu musí padnout panna.
 
Pesimista nevidí optimální východisko. Má-li minci, je přesvědčen, že mu nepadne panna, a proto většinou svou mincí ani nehodí.
 
Když se optimista s idealistou sejdou třeba pod citronovníkem, idealista si utrhne nejzralejší plod s přesvědčením, že musí být sladký jako pomeranč. Pochopitelně, je zklamán. Jeho ideály se zhroutí. Příště se může stát pesimistou. Optimista využije realitu k pozitivnímu konci. Klidně vymačká všechny zbývající citrony do sklenice, zalije šťávu vodou, zasype cukrem a pochutná si na limonádě.
 

2. Optimista respektuje sám sebe za to, kdo je

Většina dětí jsou optimisté. Věří, že si vytvářejí svůj život. A tak – jsou sví. Běhají, skákají, zpívají, tancují, bez ohledu na to, co si kdo o jejich dovednosti myslí. K tomu, aby se realizovaly a šly za svými sny, nepotřebují ničí souhlas. Děti si umějí život užívat.
 
S dospíváním optimismu ubývá. Je to paradoxní, protože přece máme stále více vědomostí a zkušeností – měli bychom být daleko optimističtější, pokud jde o naše uplatnění v životě. Jenomže při prvním pracovním pohovoru nás nepřijmou. Řeknou nám, že nejsme dost dobří. Při druhém pracovním pohovoru nás možná přijmou, ale naše schopnosti ocení nízkým platem. Říkají, že za víc nestojíme. Jak stárneme, naše cena dále klesá. Lidé po padesátce začnou mít na trhu práce stále menší cenu, ačkoli právě oni jsou studnice zkušenosti, moudrosti, vědomostí.
 
Nepřipadá Vám to divné?
 
Ne, není to divné. Člověk totiž ztrácí svou hodnotu s tím, jak přestává být tím, kým je. A to platí nejen o zaměstnancích, ale i podnikatelech, kteří se na trhu bojí říct o peníze. Ti úplně stejně paběrkují. Ale není to chyba zaměstnaneckého nebo podnikatelského konceptu. Je to chyba jejich. Jsou pesimisté. Myslí si, že za to nestojí.
 
Idealista jde slepě za chimérou. Optimista se nechá vést intuicí. Věří, že ho vnitřní hlas vede správnou cestou, ať kulisy vypadají jakkoli. Nezajímají ho kulisy. Zajímá ho výsledek, k němuž směřuje. Protože tam je jeho cíl. Optimista příliš neřeší cizí názory, zohlední je, ale nenechá se jimi řídit. Protože je dost sobecký na to, aby se nenechal svést z cesty, respektive nechal umluvit na cestu nikoho jiného.
 
Optimisté dosahují svých cílů mimo jiné proto, že věří, že mohou být lepší, než momentálně jsou. Vědí, každý den znamená novou zkušenost. Nehroutí se z chyb. Každá přece nabízí poučení a růst. Optimista je v každém okamžiku tak dobrý, jak může být, a koná tolik, aby byl lepší. Pesimista se ohlíží do minulosti negativně. Vidí svou starou verzi a zpytuje svědomí, jak mohl být tak hloupý a nezkušený. Pesimista z pesimismu nevyjde. Protože hloupí a nezkušení jsme tím víc, čím hlouběji jdeme do minulosti. Optimista ví, že hloupý a nezkušený dříve musel být. Jinak by dnes nebyl moudřejší.
 

3. Optimista věří, že je schopen cíle dosáhnout

Optimista nejenže připouští nejlepší možný výsledek, ale navíc věří, že je v jeho silách. Pesimista nejenže nepřipouští nejlepší výsledky, ale navíc nevěří, že by byl v jeho silách.
V životě nakonec nezáleží na našich momentálních schopnostech. Ty můžeme neustále tvarovat, doplňovat, zlepšovat. Ale hlavní dělník je v hlavě. Pokud si myslíme, že jsme schopni něco dokázat, opravdu toho můžeme dosáhnout. Pokud si myslíme, že nejsme schopni to dokázat, obvykle toho nedosáhneme – protože se o to ani nepokusíme.
 
Proto úspěšný člověk je často jen ten, kdo neuvěřil tomu, že nemůže uspět. A naopak neúspěšný člověk v sobě může mít všechny předpoklady uspět, jen nedovolí, aby se uplatnily.
Optimisté vůbec rádi přemýšlejí o sobě. Nevšímají si okolí. Pesimisté naopak rádi ignorují sebe a své schopnosti. Ohlížejí se do okolí. A jsou stále pesimističtější, protože žádná náhoda, štěstí, politik jim život nezlepšuje. Jak je tedy možné, že optimisté uspěli? Museli mít na své straně náhodu, štěstí, politiky… domnívají se. A vůbec si nepřipouštějí, že by úspěch mohl člověk vybudovat sám.
 

4. Optimista odděluje štěstí a dosažení úspěchu

Úspěšným se člověk nerodí, ale stává. Jestliže se jím stává, znamená to, že to trvá nějakou dobu. Jak si tedy může udržet optimismus, i když po celou dobu, než dojde do cíle, vlastně úspěšným není?
 
Je to prosté. Optimista nemá cíl v nějakém vzdáleném bodě. Není šťastný až tehdy, když toho bodu dosáhne. On umí být spokojený během celé cesty. Ano, zdrojem štěstí je vlastně celá jeho cesta.
 
Kdykoli odkládáme svou spokojenost, až budete mít x peněz, až dosáhneme x-té úrovně kariéry, až budeme mít nové auto, nový byt, zjistíme, že po dosažení cíle jsme spokojeni jen krátce. Jsme jako turista, který si vytkl, že si odpočine a užije výhled, až dojde na obzor. Jenže v místě, kde měl být obzor, se otevírá nová krajina a nový obzor. Takový člověk by mohl prochodit celý život a nikdy by nenašel svůj cíl.
 
Optimista nehledá zdroje štěstí nikde kolem sebe. Ví, že vždycky bude dost věcí, které nemáme. Pokud se trápíme materiálním nedostatkem, nikdy nebudeme uspokojeni. Vždycky bude totiž možné mít víc.
 
Optimista má energii mimo jiné proto, že už teď má dostatek. Ale to mu nebrání věřit ve víc.
Být optimistou znamená dovolit být šťastný v jakémkoli momentu života. Optimista je šťastný, protože má stále nějaké cíle, ve které věří. Pořád má za čím jít, komu pomoci, pro co růst. Miluje cestu, po které jde, ne až cíl, kterého třeba nikdy nedosáhne. Ví, že touha a naplnění jsou mnohdy jako dvě kolejnice. I když věříme, že se na horizontu sbíhají, je to iluze. Vždycky je pro co dál žít. Zaplaťpánbu.
 
Optimista nikdy není na slepé koleji.
 

5. Optimista se vyhýbá negativním lidem

Všichni jsme průměrem lidí, se kterými se nejčastěji stýkáme. Trávíme-li nejvíce času s nepřejícnými, závistivými a žlučovitými lidmi, pak jejich chování pro nás začne být standard. Každý kolektiv semele jedince. Ale může to být i v pozitivním smyslu. Pokud se v partě přátelé podporují, smějí, nabíjejí.
 
Optimismus je vysoce nakažlivý návyk. Můžeme, tak jako lidé v našem okolí, převzít dobrou náladu a pozitivní způsob myšlení. Krásně je to vidět na tomto videu o tom, jak se jednoduše člověk může naučit pomáhat druhým – a užívat si dobrý pocit:
 

6. Optimista předpokládá, že život je série vzestupů a pádů

Optimista nežije na jiné planetě. Neprochází jen dobrými dny. Nicméně nevadí mu procházet i špatnými etapami, protože ví, že to je součást reality. A nic v přírodě není jistější než změna. Jen proto, že se něco nedaří, neznamená to, že se to nezlepší. Nakonec, život sám nás učí, že časem všechno přebolí. Mnoha chybám či ranám z minulosti se dokonce s odstupem let zasmějeme.
 
Život je bezohledný i ohleduplný. Mění se tak jako vlny na moři. Nemůžeme po nich chtít, aby se jen vzdouvaly a netříštily o hladinu. Díky zlým časům jsme naopak schopni poznat ty dobré a vychutnat si je. Změna je základem naší spokojenosti. Něco, co se nemění, se stává stereotypem a nudí. Nikdo nemá větší radost z pohybu než ten, kdo se dlouho nemohl hýbat. A nikdo nemá větší radost z odpočinku než ten, kdo dlouho neodpočíval.
 

7. Optimista používá pozitivní mluvu

Není podstatné, jaké události a okolnosti nám vbíhají do cesty. Pořád můžeme mít pozitivní život. Naši náladu totiž určuje ne to, co se kolem nás děje, ale hlavně to, jak to, co se děje, interpretujeme. Především to, jak o životě, který prožíváme, sami mluvíme.
 
Pamatujeme si to možná už ze školy. Když dostane dobrou známku optimista, řekne si: „Předpokládal jsem to. Pracoval jsem na sobě a vyplatilo se.“ Když dostane dobrou známku pesimista, řekne si: „Jaká náhoda!“ Pesimista si nerad přikládá zásluhu na svém úspěchu a dokáže i ve vítězství nalézt stopu porážky.
 
Optimista nemá život bez těžkostí. Ale věří, že všechny těžkosti přicházejí zvenčí, jsou překonatelné a dočasné. Pesimista nalézá těžkosti v sobě, považuje je za nepřekonatelné a trvalé.
 
Pesimista říká: „Jsem nešťastný.“ Optimista ví, že náladu lze změnit lusknutím prstu. Jen protažením lícních svalů do úsměvu. Protože ani šťastným se člověk nerodí, ale stává. Tak jako úspěšní a optimističtí lidé – svým přístupem. K sobě, k okolí, k okolnostem. Máme-li negativní pohled, život nám může snášet samá pozitiva a my je přesto nevidíme. Dokážeme-li ale být optimističtí, jsme jako slunce, která prosvětlí déšť – až se na obloze objeví krásná duha.
 
Zdroj: First Class, www.firstclass.cz 
 
Autor: Petr Casanova
Vložil/a: Jana Vodáková