Přeskočit příkazy pásu karet
Přejít k hlavnímu obsahu

O portálu Kontakt Mapa webu Registrovat | Přihlásit

Rozšířené
hledání
O kráse žen a hrdinství mužů: genderové stereotypy?

Přijde vám titulek genderově nekorektní? Téma mužství a ženství přináší tolik zmatků. Nechci svojí úvahou primárně podporovat sociální konstrukty, nebo-li připsané rozdíly ve vnímání mužského a ženského pohlaví, které běžně užíváme (nejen) v jazyce. Spíše přinést pár inspirací a podnětů k další reflexi.

Od konce minulého století se česká společnost více zamýšlí nad rolí mužů i žen v osobních i profesních vztazích. Přemýšlíme o proměnách ve vnímání úloh mužů a žen, rodičovství, dobrém životě obecně. Sama se rozhodně neřadím mezi zastánkyni genderových stereotypů, ani si netroufám říci, co je správné, a co není. Co se týče médií, také na redakční radě krajských portálů rodiny Zkola tým diskutoval, v jaké míře se v příspěvcích držet příručky ministerstva školství týkající se genderově vyváženého vyjadřování a podpory odborného přínosu žen do naší společnosti.  Otázkou samozřejmě je, zda omezením používání generického maskulina na Zkole (tj. označení mužským rodem v obecném smyslu – studenti  - myšleno studenti i studentky) dosáhneme lepší kultury projevu a oné kýžené viditelnosti žen. Vzhledem k tomu, že i jazyk je v neustálé proměně, odráží společenské nastavení i individuální postoje, může být prostředkem k posílení idejí demokracie, rovnoprávnosti a rovných příležitostí. Či oslabení stereotypů, jež jsou stále živou součástí našeho světa. Na druhou stranu téma vede k hlubším úvahám a vnitřní diskuzi nad tím, jak spolu můžou muži a ženy žít a vytvářet vzácnou, cennou, hodnotnou jednotu a láskyplné vztahy? Ač to zní jakkoliv kýčovitě, domnívám se, že právě o to usilujeme všemi možnými prostředky, které v danou chvíli umíme použít.

Po čem vlastně někde v hloubi srdce touží muži i ženy? 

Jen se podívejme, na co nejčastěji si hrají malé holčičky. Zkusme chvíli neřešit, zda se jedná o kulturně formované návyky a očekávání, nebo zda jde o lidskou přirozenost vyplývající z biologických rozdílů mezi pohlavími. O čem sní, na jaké filmy se dívají ženy od nejranějšího dětství. Většinou dojdeme ke stejnému závěru. Podle poznatků Johna a Stasi Eldredgeových každá žena touží po trojím. Aby se o ni někdo ucházel, aby hrála nezastupitelnou roli v nějakém velkém příběhu a aby zjevila krásu. Tím vším ženy ožívají a to se také promítá v jejich každodenních životech. V dychtivosti po milostném dobrodružství při sledování romantických filmů, touze zažít něco divokého, být součástí sdíleného dobrodružství nebo ve věčných tématech týkajících se přání po projevení své krásy a jedinečnosti.

Mužskou touhou je podle autorů bojovat v bitvě, proto si tak často kluci hrají se zbraněmi nebo poměřují své síly v pranicích mezi sebou, koukají na válečné filmy. Muži také touží po dobrodružství, rádi zkoušejí své limity, překonávají hranice, podstupují zkoušky. A nakonec touží po ženě, kterou by mohli vysvobodit. Potřebují někoho, za koho by se mohli bít, kdo jim dodá odvahu, smysl a důvod ke statečným činům. Ženy muže po staletí inspirují, aby byli hrdiny. Pokud to tak skutečně je a historie nám potvrzuje, proč bychom se měli stydět? Když se kriticky zamyslím, neznám v okolí ženu, který by netoužila být krásná, milovaná a muže, který by netoužil vykonat velký čin.

Jistě, genderové stereotypy najdeme všude kolem nás, v tradičních českých pohádkách. Většina rozdílů mezi muži a ženami existuje díky tisícům let formování. Právě tyto rozdíly ale poskytují unikátní krásu. Každý z nás má jistě svoji nezastupitelnou roli. Nemá cenu fňukat nad tím, že svět je nějaký a systém nezměníme. Že muži nejsou muži, ženy ženami. Že v dnešní době single jedinců nám vyhovuje žít v povrchnějších, nezávazných vztazích. Že se často při prvních překážkách vzdáváme a nejsme zvyklí počkat zacházet s trpělivostí. Nebo že si naopak nedovolíme jít za svou touhou. Unisex se projevuje všude, v životním stylu, v módě, výchově dětí.

Co s tím? Máme přece mnoho možností, jak ovlivnit svět, ve kterém žijeme, aniž bychom páchali dobro nebo necitlivě vnucovali své názory druhým lidem. Jedna z nejúčinnějších cest je začít u sebe. Revidovat své předpoklady, které máme v hlavě, které jsme pravděpodobně od někoho „nakoupili“. Nakolik jsou užitečná a dávají nám smysl a přinášejí dobré ovoce. Nezapojovat se do dehonestujících diskuzí o ženách, mužích, oceňovat a vidět krásu, všímat si projeveného mužství a ženství kolem nás. Být světýlkem, někým, kdo svým příkladem ukazuje, že jde ve svém vlastním mikrosvětě dělat věci jinak (někteří tomu říkají být ostrůvky pozitivní deviace). Věřím tomu, že můžeme udělat velké věci. A že ta námaha rozhodně stojí to za to..

 

Autor: Věra Hartigová
Vložil/a: Radka Evjáková