Přeskočit příkazy pásu karet
Přejít k hlavnímu obsahu

O portálu Kontakt Mapa webu Registrovat | Přihlásit

Rozšířené
hledání
Možnosti a meze výchovy ve světle současných globalizačních tendencí

V dnešní době charakteristické rychlým přenosem informací, klíčovou rolí komunikačních prostředků v globalizačním procesu, na vývoj reaguje také systém výchovy, vzdělávání a školství. Výuka by měla připravit žáky na život v globalizované, rychle se měnící společnosti.

Aby byli schopni ustát nové situace, reagovat na působící podněty a zachovat si psychickou i sociální rovnováhu. Zařazení globálních témat do výuky je jednou z cest, jak pracovat s mladými lidmi a vést je k zájmu o svět, ve kterém žijí. Cílem by mělo být předat jim zkušenosti a praktické dovednosti, které potřebují.

Globalizace jako spontánní proces integrace zemí světa nesoucí s sebou vzájemnou závislost, zrychlení proudu informací, ale zároveň jejich nízkou kontrolu, nerovnost v přístupu k růstu a všudypřítomnou kulturní invazi, je výzvou k zamyšlení se nad současným světem a fungování v něm. Nad rolí výchovy a vzdělávání v současném světě, ve kterém jedni hrozí nezadržitelnými ekologickými problémy, nebezpečím světových pandemií, nedostatkem vody a chudobou, druzí vyzdvihují přínosy globalizace tkvící v řešení demografických problémů (aneb vzděláváním v rozvojových zemích k nižší porodnosti) nebo rozšiřování technologií.

Téměř jisté je, že v souvislosti s globalizačními tendencemi může narůstat pocit nejistoty, kulturní napětí, rozpad tradičních vztahů a vazeb. Zdá se, že pocity nejistoty se ve společnosti vyskytovaly v historii poměrně často, jen se tolik nepropíraly v médiích a řešily se některou z „osvědčených“ cest (návody náboženské, mravní). Chceme-li žít ve svobodě, musíme počítat s tím, že je nutné vzdát se touhy po jistotách, které lze vyměnit za bezpečný rámec svého světa, na kterém je většinou nutné cíleně pracovat.

Neustále se proměňující společnost klade na rodiče stále větší nároky a požadavky co se týče péče o děti, vzdělávání a výchovy.  Rodiče se často stávají účastníky v nevyhlášeném závodě o neprestižnější kroužky pro své děti, kladou stále větší důraz na výběr kvalitního lektora volného času. Na pultech knihkupectví najdeme spoustu pracovních listů k procvičování předškoláků, existuje čím dál více dalších výrazných faktorů, které ovlivňují vývoj našich dětí (internet, komunikační média obecně). Můžeme se ptát, kam vede přemíra informací, která se dětem dostává, zda je neustálá stimulace zárukou rozvoje dětí?  Nemají naopak chuť vypnout a nevnímat nové a nové požadavky, výzvy?

Dilemata ve výchově dětí

Ve výchově předškolních a menších školních dětí většinou řešíme neustálá dilemata, např.

Neumetat cestičky x chránit dětičky

Děti potřebují pocítit svou vlastní sílu, učit se ze svých zkušeností, poznat své limity. Jejich podceňováním a tzv. umetáním cestiček můžeme brzdit jejich vývoj, oslabovat je naší ochranářskou tendencí, úzkostí a soucitem. Na druhou stranu chceme všichni svým dětem poskytnout bezpečné zázemí, ve kterém získají zdroj jistoty pro další výpravy do velkého světa.

Pasivita x nadměrné zatížení podněty

Jak je známo, nadměrné zatížení podněty způsobuje útlum, méně samostatnosti, fantazie. Co se týče zrakových podnětů, nadměrné množství knížek ještě nemusí přinášet užitek. O přesycenosti dětí, která způsobuje povrchnost ve vnímání, se dočteme nejen v odborných publikacích. Otázkou ovšem zůstává, kde je ta hranice a kdo určí, zda zatížení je nadměrné, nedostatečné nebo jiné? Vše je v procesu, tudíž nelze s jistotou říci, jak by vlastně užitečná péče o rozvoj dítěte měla vypadat.

Čas na spontánní hru x řízené aktivity

Nechat dítě občas nudit se může být velmi užitečným počinem rodičů. Pečlivě organizovaný volný čas je nejen bičem na rodiče, ale neumožňuje dětem mít prostor a klid na spontánní hru. Každé dítě je přirozeně zvídavé, dokud se nenaučí jiným způsobům chování (bohužel často díky dospělým „Neber to, rozbiješ to, nelez tam, spadneš..“ ztrácí motivaci poznávat nové věci). Právě dostatek pohybu je důležitý kvůli obratnosti, nedostatečné pohybové aktivity však nepříznivě ovlivňují také vývoj řeči, schopnosti učit se psát. Jde o to neustále hledat rovnováhu s ohledem na rostoucí dítě a jeho potřeby.

Iluze o správné výchově a vlivu rodičů na děti

Většina rodičů i pedagogů chce své děti vychovat rozumně. Nenechme se ovšem polapit pastí předsudků a předpokladů, existuje vůbec něco jako správná výchova? Jak by se mohla matka, které prospívá dítě, vzdát iluze, že to dokázala, že je dobrá matka? Jak by se mohla učitelka žáka s vynikajícími výsledky vzdát iluze, že má významný podíl na jeho úspěchu? Iluze, že máme vliv na druhé, je základem víry pro život ve vztazích, základním zdrojem naší identity jako profesionálního rodiče, učitele, terapeuta, politika... Lze vůbec opustit iluzi, že můžeme ovlivnit skutečnost? Vliv na druhé je nevyhnutelný, smutnou skutečností ovšem je, že nedokážeme předvídat výsledek našeho konání. Příspěvkem k pochopení organizace živých bytostí (výchovy dětí) může být i Maturanova teorie „autopoiézy“. Člověk je živý systém, který se vyznačuje mimo jiné specifickou organizační strukturou, autonomitou a operacionální uzavřeností. Nelze tedy v žádném případě mluvit o kauzalitě jednání, můžeme dítě pouze inspirovat, jemně ovlivňovat, být k dispozici a doufat, že se dostaví nějaký výchovný výsledek.

Autor: Pavlína Štachová
Vložil/a: Radka Evjáková