Přeskočit příkazy pásu karet
Přejít k hlavnímu obsahu

O portálu Kontakt Mapa webu Registrovat | Přihlásit

Rozšířené
hledání
Krizové situace ve výuce, jak jim předcházet a jak je řešit

​Téma krizové situace ve výuce je určitě zajímavé. Má mnoho poloh. Píšu nadpis a už se mi vybavují různé scénáře z odučených hodin, které jsem prožila, které prožili mí kolegové, nebo které by se prostě mohly udát.


Namátkou:

  • dětský pláč z nepřijetí, ze špatné nálady, z ohlašující se nemoci, ze špatné známky, ze zranění těla při tělocviku nebo o přestávce, z tesknoty nebo jiných zranění dětské duše
  • počmáraná mikina nebo tuší politá aktovka při hodině výtvarné výchovy
  • chybějící svačina…

Mohla bych psát tucty dalších pro mě krizových situací. Ale to by byl můj pohled. Moje doporučení k řešení. Ale já jsem už dospělá, dospělí a tedy kompetentní k předcházení a řešení by měli být i rodiče. Nejzranitelnější jsou děti. A tak se zeptám jich, co jsou pro ně krizové situace ve škole. Už zítra!

A co na to „moje děti“?

Kupodivu se hlásí a nejvíce mluví ti, kteří jsou věčně v něčem namočeni….

Krize je pro mě když:

  • mě někdo bije
  • je někomu na zvracení
  • teče krev z nosu
  • děti běhají po třídě
  • někdo spadne ze židle a ostatní se tomu smějí
  • mně někdo bere svačinu
  • ode mě utíkají kamarádi
  • utíkám s jídlem v puse
  • jdu po schodech, je tam zábradlí, ale já se dívám mezerami a bojím se, že spadnu
  • mám klouzavé boty v tělocviku
  • je po zvonění a spolužáci mě zavřou na chodbě
  • jdu ze šatny a velká děcka mě „hodí“ zpátky
  • mně hrabou do aktovky
  • mě někdo zavírá do skříně.

To je tedy seznam! Přemýšlím, jak z toho ven. Každopádně to otevřelo komunikaci mezi námi všemi a nejvíce myslím na autora většiny připomínek. Jeho věčné lítání, občasné čmárání po spolužákově sešit a šaškování může být ventilací jeho krizí. Ve škole i doma

Analýza je na papíře, na řadě je preven​ce

Nejběžnější prevencí je školní řád. Povinný dokument školského zařízení schválený školskou radou.

Podpisem stvrzený rodiči i staršími dětmi. Při nových krizích včas aktualizovaný. Natolik obsáhlý, že si ho sama musím na začátku školního roku znovu zopakovat. Nicméně nutný, dávající řád a jistotu. Oč jednodušší a přehlednější je biblické Desatero.

Vždy, když stanovujeme mantinely, musíme milovat ty, kterým jsou určeny. Tak to bylo i v případě Desatera. To musí být základem i pro nás, tvůrce školních řádů! A terapie?

Choďme s očima otevřenýma, nenechejme se otrávit jedním „nepovedeným“ dnem, naštvaným kolegou, nekritickým rodičem.

Komunikujme, komunikujme, komunikujme!

Naslouchejme, naslouchejme, naslouchejme!

A máme-li být kritičtí, tak i k sobě. Spravedlivě.

A konkrétní rady:

  • když mě někdo bije – co nechceš, aby ti nedělali druzí, nedělej jim ani ty, řekni agresorovi, že ti takové chování vadí, vezmi si na pomoc kamaráda, oslov dospělého, braň se
  • když je někomu na zvracení – informuj dospělého, vyvětrej, buď oporou tomu, komu je špatně
  • když teče krev z nosu – podej kapesník, přines mokrý ručník, informuj dospělého, buď nablízku
  • když děti běhají po třídě – nepřidávej se, měj k tomu odvahu, řekni jim, že ti to vadí, vezmi si k tomu kamaráda
  • když někdo spadne ze schodů – pomoz mu na nohy a zkus poznat, proč se mu to stalo, připomeň mu, že na schodech musí být opatrný
  • když někdo spadne ze židle a ostatní se tomu smějí – nesměj se, jak by bylo tobě, nechtěj se zavděčit, neprospívá to ani tobě ani posměváčkům
  • když mně někdo bere svačinu – viz bod „když mě někdo bije“
  • když ode mě utíkají kamarádi – zeptej se proč, nejdříve sám sebe a pak i jich
  • když utíkám s jídlem v puse – tak nejdříve dojezJ
  • když jsem na schodech, je tam zábradlí, ale já se dívám mezerami a bojím se, že spadnu – nedívej se tam J
  • když mám klouzavé boty – řekni rodičům, že se ti v nich fakt špatně vyhrává a popros o jiné
  • když je po zvonění a spolužáci mě zavřou na chodbě – pokus se lépe zorganizovat svůj čas o přestávce, oni to musí udělat, je to v řádu školy
  • když jdu ze šatny a velká děcka mě „hodí“ zpátky- informuj dospělého a až ty budeš „velké děcko“, nikdy to „prckům“ nedělej
  • když mně hrabou do aktovky – viz první rada
  • když mě někdo zavírá do skříně – možná, že si tam vlezl někdo před tebou, jen tak, sám od sebe, a ty ses smál, dával jsi signál, že se ti to líbí, možná, že sis to chtěl vyzkoušet, vlezl jsi tam, nelíbilo se ti to, ale neinformoval jsi spolužáky o svých pocitech, nechtěl jsi být jiný… dále viz bod č. 1.

Přeji nám všem pohodovou cestu a pamatujme si:

  • Krize nás mohou posunout dál, ale také nás zničit.
  • Obklopujme se přáteli.
  • A buďme každý sám sobě tím nejlepším přítelem.

Autor: Magdaléna Lášková
Vložil/a: Radka Evjáková