Přeskočit příkazy pásu karet
Přejít k hlavnímu obsahu

O portálu Kontakt Mapa webu Registrovat | Přihlásit

Rozšířené
hledání
Jak se vyrovnat s rozchodem
Rozchod. Jediné slovo a přesto v něm může být ukryto tolik pocitů zklamání a hořkosti, bolesti či ublížení. Rozchodem s partnerem si ve svém životě prošel nejeden z nás a někdy také s postupem času v našem nitru tato vzpomínka zanechá hořkou pachuť v ústech.

A co teprve první láska v období dospívání! To pak máme pocit, že již nikdy nebudeme šťastní, že si vlastně svého bývalého partnera nezasloužíme, nebo již ve svém životě nenajdeme nikoho, kdo by o nás stál. Ano. Řekněme si to na rovinu. Dát sbohem někomu, s kým jsme prožili ty nejkrásnější chvíle, koho opravdu milujeme, nebo jsme milovali, to zabolí. A pořádně. Na druhou stranu je však potřeba si uvědomit, že i my sami můžeme přispět k tomu, abychom si nejhoršími fázemi rozchodu prošli pokud možno tou kratší a schůdnější cestou, z níž si i něco cenného odneseme. Přitom nemusíme být „dospěláci“, znalci na překonávání velkých kopanců, které někdy život přináší, protože i oni sami po rozchodu s partnerem procházeli stejným emočním vývojem. Takže jak si rozchodem projít? Začneme tím, že jeho fáze pochopíme a budeme je umět u sebe rozpoznat.

Fáze rozchodu

Rozchod je jako každá jiná životní situace, spjatá se ztrátou, chápána jako krize. My lidé se s ní vyrovnáváme dle svých vlastních obranných mechanismů, které jsou nám blízké a osvědčily se nám již v minulosti. Rozpad prvního vztahu a cesta k jeho zvládnutí a vyrovnání se s ním však může být u dospívajících o něco delší a náročnější. Mladý člověk více cítí, než ví a uvažuje v podobných chvílích.

Odmítáme skutečnost či pravdu

Tak tedy zaprvé: Odmítáme skutečnost či pravdu – asi nejtěžší fáze. Podle toho, zda jsme to my, kdo chceme vztah ukončit, jsme sžíráni pocity viny, nechceme druhého ranit, zvažujeme, zda přeci jen neexistují ještě jiné možnosti, jak náš vztah zachránit. Na druhou stranu, pokud cítíme, že partnera ztrácíme, snažíme se být vstřícnější, otevřenější, ochotnější, děláme první i poslední, abychom partnera přesvědčili, že to ještě může mezi námi klapat. 

Topíme se ve víru našich emocí

Druhá fáze: Topíme se ve víru našich emocí -  vidíme, že náš vztah směřuje ke konci. Jsme zaplaveni vlastní sebelítostí i strachem, jak budeme náš život po rozchodu zvládat. V jedné chvíli se obviňujeme a hledáme na sobě chyby, ve druhé máme vztek na partnera, protože máme pocit, že jsme to my, kdo se snažíme vše zachránit. Je potřeba dodat, že i tato fáze stejně jako předchozí je nutnou v prožití k tomu, abychom postoupili ke třetímu stupni.

Smíření se skutečností, hledání nového životního směřování

Třetí fáze: smíření se skutečností, hledání nového životního směřování. Ty nejtěžší pocity nás pomalu opouštějí, zjišťujeme, které činnosti a možnosti kolem nás nám pomáhají jít dál. Najednou si uvědomujeme, že svět existuje i bez přítomnosti partnera. Do našeho života postupně vstupují další lidé, známé i nové tváře, jen pro ně pro náš vztah nebylo tolik času. Získáváme postupnou rovnováhu a důvěru v nás samé, a spolu s překvapením, že jsme se nezhroutili a stále stojíme na vlastních nohách, si začínáme cenit sami sebe a hledat příležitosti, ve kterých bychom dostali uznání.

Posilující zkušenost a svobodná možnost volby

Čtvrtá fáze:  posilující zkušenost a svobodná možnost volby. Poslední stupeň by měl být pomyslným vítězstvím, kdy zjišťujeme, že rozchod tu nebyl proto, aby nás ztrestal za naše chyby či selhání. Byla to cenná lekce, která nás měla naučit lépe či více vnímat a chápat nás samé i ostatní. Nyní již bychom měli mít představu o tom, co očekáváme od svého budoucího vztahu, anebo být také rozhodnuti, zda si nový vztah v současnosti přejeme. Ať tak či tak, jsme více opatrní a budujeme si opětovně důvěru k ostatním lidem. A zase je na místě zmínit, že zvláště v období dospívání mladí lidé sbírají své první zkušenosti se vztahy, ke kterým patří také loučení, rozcházení.  

Jak se s rozchodem vyrovnat?

Dobře. Takže teď již víme, že i tato bolestná zkušenost má svůj vývoj a nedá se přeskočit. Jenomže jak z celého toho procesu učinit něco, co nás má obohatit, a přitom se nezbláznit nebo nezhroutit? Jak se s rozchodem vyrovnat?
 

Dejte průchod svým emocím!

Rada první: Dejte průchod svým emocím! Tam celý náš očistný proces od bolesti začíná. Jste-li více introverti nebo samotářští, najděte si místo, kde vás nikdo nebude rušit. Plačte, chcete-li. Máte-li vztek, uhoďte do polštáře tolikrát, kolikrát chcete. Nestyďte se za své emoce. Jsou naprosto přirozené a dělají nás lidmi. Nejsme stroj, který by se dal vypnout podle potřeby a čím více v sobě budeme všechny emoce zadržovat, o to více nás budou vnitřně užírat a brát nám vzácných sil, které ještě budeme potřebovat.

Mluvte! Vypovídejte se!

Rada druhá: Mluvte! Vypovídejte se! Řekněte svým rodičům, přátelům, blízkým, učitelce/učiteli, kterému důvěřujete, že jste se rozešli. Pokud to tak cítíte, nezůstávejte sami. Podělte se svou nejlepší kamarádkou/kamarádem o to, čím právě procházíte. Můžete se svěřit také prázdnému papíru, na který vyjmenujete všechny své důvody, proč vás rozchod bolí. Nepodléhejte však, i když dobře míněným, ujišťováním či uklidňováním, že se k vám přítel vrátí.

Nevyhledávejte kontakt s bývalým partnerem, nenavštěvujte místa, kde byste na něj mohli narazit.

Rada třetí: Nevyhledávejte kontakt s bývalým partnerem, nenavštěvujte místa, kde byste na něj mohli narazit. To je obzvláště důležité doporučení. Ve vlastní vnitřní rozbolavělosti a zmatku v hlavě, který po rozchodu máme, je velmi snadné sklouznout k planým nadějím, že se vztah podaří obnovit. Postačí tak málo! Úsměv, vlídné jednání, letmý dotek… Tudy cesta nevede. Zapamatujte si, že přiživováním falešných nadějí si jen prodlužujete trnitou cestu, kterou ještě po rozchodu musíte ujít. Pokud máte doma věci nebo nějakou maličkost, která vám partnera připomíná a probouzí ve vás smutek, máte dvě možnosti. Zbavte se jí nebo ji uložte na některé těžko přístupné místo. 

Pečujte o sebe.

Rada čtvrtá: Pečujte o sebe. S rozchodem zažíváme pocity marnosti. Nic nemá cenu, o nic se nebudu pokoušet, nestojí to za tu námahu, stejně jsem se mu nelíbil/a, proto mě opustil/a… Naopak! Co je špatného na tom, dopřát si třeba uklidňující lázeň? Nebo co takhle zkusit nový účes anebo vyrazit na nákup nového oblečení? Nikdy není pozdě na změnu. I vaše tělo má právo cítit se dobře. 

Sepište si seznam věcí, které jste chtěli udělat nebo podniknout, ale nezbýval vám na ně pro partnera čas.

Rada pátá: Sepište si seznam věcí, které jste chtěli udělat nebo podniknout, ale nezbýval vám na ně pro partnera čas. Seřaďte si je podle důležitosti. Pokuste se denně udělat alespoň jednu a za každou se odměňte. Může to být třeba maličkost: Jít do kina s kamarádkou, nová kniha…

Začleňujte se postupně do kontaktů s přáteli, nebuďte sami a nelitujte se někde v koutě.

Rada šestá: Začleňujte se postupně do kontaktů s přáteli, nebuďte sami a nelitujte se někde v koutě. Vyrazte večer ven,na diskotéku, naplánujte si s nimi společně strávený víkend čí výlet. Neodmítejte pozvání, i když je komunikace s druhými pro vás těžká. Že nechcete někde hrát druhé housle a pohled na jiné páry ve vás vyvolává bolestné vzpomínky? Dobře. Zkuste tedy pozvat kamarádky/kamarády a uspořádejte přátelské posezení u vás doma, kde se cítíte více v bezpečí. Hlavně nezůstávejte příliš dlouho sami. Samota je zcela jistě prospěšná, pokud si potřebujete utřídit myšlenky a rozhodnout se, kam chcete svůj život posunout. Nezůstávejte s ní však příliš dlouho sami. Žijte. Začněte s plánováním ze dne na den a tyto intervaly postupně prodlužujte. Pokrok přijde, věřte si.

Odpusťte.

Rada sedmá: Odpusťte. Možná v tuto chvíli stále bojujete s vlastními myšlenkami, že jste vy nebo váš partner byli tou jednou příčinou rozchodu. Nepomůže vám ani dobře míněné nasměrování, že za vztah můžou vždy oba dva. Zkusme tedy něco jiného. Ať se vám to již líbí nebo ne, v každém vztahu budete vy nebo jiní lidé dělat chyby. Větší nebo menší, významné či bezvýznamné. Protože chybování je lidské. Učíme se celý život, jakkoli patetické se nám toto prohlášení zdá být. Stejně tak se musíme naučit odpouštět. Do vztahu jsme šli s přesvědčením, že učiníme druhého partnera šťastným a on nás. Ačkoli to tak nemuselo vypadat, mrzí ho rozchod stejně jako nás a spoustu věcí by určitě zpětně udělal jinak, jen kdyby k tomu měl příležitost. Něco již nemůžeme změnit, ale odpustit můžeme, protože tuto volbu nyní máme. Nedovolte, aby vás pocity křivdy přemohly. V odpuštění je velká úleva.

Uvědomte si, že máte právo na vlastní štěstí.

Rada osmá: poslední a nejdůležitější: Uvědomte si, že máte právo na vlastní štěstí. Možná je tato rada pro vás nyní nepředstavitelná, ale o to více účinná v procesu léčení po rozchodu. Radujte se z maličkostí, zkuste se více usmát na lidi kolem sebe. Chmurné a negativní myšlenky zkuste nahrazovat pozitivními: Hledejte zkušenosti, nové příležitosti, oceňujte se a chvalte, buďte s těmi, se kterými se cítíte dobře a v pohodě. Život je příliš krátký na to, aby se člověk utápěl ve vlastní sebelítosti a obzvláště v období dospívání je ještě tolik věcí, které čekají na to, až je objevíte. Zkrátka a dobře: Nepřežívejte, ale žijte!
 
Autor: Věra Hartigová
Vložil/a: Radka Evjáková