Přeskočit příkazy pásu karet
Přejít k hlavnímu obsahu

O portálu Kontakt Mapa webu Registrovat | Přihlásit

Rozšířené
hledání
Jak předcházet neurózám u dětí
Krajská pedagogicko-psychologická poradna Zlín vytvořila metodické materiály k rozvoji dětí tak, aby byly schopné zvládat změny, vyrovnávat se s měnícími požadavky na chování, snášet odloučení od blízkých či případné nezdary.

Současný svět klade na člověka mnohé nároky. Od raného věku je třeba zvládat mnohé změny, vyrovnávat se s měnícími požadavky na chování, snášet odloučení od blízkých, unést případné nezdary.

Neurózy jsou funkční poruchy, při kterých nedochází k poškození nervového či jiného orgánového systému, které však mohou provázet změny tělesných funkcí (např. problémy s dechem, výrazné bušení srdce). Vznikají jako obrana organismu, jako nouzové, nezralé přizpůsobení jedince obtížným podmínkám, které jsou dány nadměrnými nároky prostředí nebo prožívanými vnitřními konflikty. Vedou k prožívání intenzivních, dlouhodobých pocitů strachu, úzkosti, studu, viny, pocitů méněcennosti. Neurózy tak více či méně narušují celkové prožívání, uvažování i chování dítěte. Z hlediska intenzity projevů se můžeme setkávat s neurotickými obtížemi, pohotovostí k neurotickému typu reaktivity i s rozvinutými neurózami. 

Příčiny neuróz: 

1) vnitřní – vrozené dispozice, které limitují adekvátní přizpůsobení dítěte životním podmínkám a snášení psychické a fyzické zátěže, oslabení nervové soustavy (zánět mozku, úraz hlavy apod.), náročná vývojová období života (např. získávání autonomie, narození sourozence, vstup do mateřské školy a do první třídy, období dospívání – puberta, adolescence), povaha a osobnost dítěte (např. obtížný temperament, který vyvolává v okolí časté negativní odezvy, vysoká vzrušivost, velká citlivost, nevyvážený osobnostní vývoj), těžší tělesné a smyslové vady

2) vnější – rodinné faktory (konfliktní manželství rodičů, alkoholismus, nevhodná výchova v rodině, úmrtí v rodině), nedostatek spánku, tělesné vyčerpání, akutní onemocnění, duševní přetěžování (ve škole či doma), dlouhodobé konfliktní situace.

Jak se neurotické obtíže či neuróza u dítěte projevují:

Příznaky mohou být velmi pestré a proměnlivé, tělesné i duševní:

  • zvýšená duševní a tělesná unavitelnost (nesoustředěnost, roztěkanost, podrážděnost, únava, ochablost, snížená výkonnost)
  • bolesti hlavy (objevují se v zátěžovém období, např. zkoušky ve škole, poté mizí, nutno vyloučit organickou příčinu)
  • bolesti břicha, nechutenství, přejídání, zvracení, zvýšená teplota, zácpa, průjem
  • poruchy spánku (dítě může špatně usínat, spánek je neklidný, mělký nebo naopak zdánlivě velmi hluboký, mohou se objevit noční můry)
  • enuréza (pomočování)
  • tiky (projevují se mimovolními záškuby různých svalových skupin nejčastěji v obličeji – mrkání, záškuby kolem úst, pohazování hlavou, potrhávání ramenem, někdy je neurotickým tikem i často se opakující pokašlávání)
  • narušení řeči (koktavost, breptavost, mutismus – totální, kdy dítě nemluví nikde a s nikým nebo selektivní, kdy nemluví jen v určitém prostředí, situacích či s určitými lidmi)
  • zvýšený neklid, roztěkanost, jemný třes prstů a očních víček
  • nevhodné návyky (cucání prstů, okusování předmětů, např. tužek, různé magické rituály, onanie)
  • sebepoškozující projevy (okusování nehtů, okusování rtů, štípání kůže, vytrhávání vlasů)
  • neurotické symptomy v oblasti postojů a chování (přecitlivělost, úzkostlivost, snadná
  • zranitelnost, fobie, pocity méněcennosti, časté konflikty s druhými, agresivita, zvýšená sugestibilita, nepřiměřené projevy emocí, teatrálnost)

Jak mohou neurotickému dítěti pomoci sami rodiče:

  • poskytovat dítěti v rodině pocit ochrany a bezpečí, pochopení pro jeho starosti
  • dát dítěti najevo bezpodmínečnou lásku
  • vyvarovat se přílišných výčitek, kritiku užívat přiměřeně a šetrně, sdělovat ji dítěti jasně a srozumitelně, zaměřovat na konkrétní projevy a přestupky proti pravidlům, vyhýbat se neadekvátnímu zobecňování na celou osobnost dítěte, to by i v kritice mělo vnímat, že je rodičem přijímané a milované
  • rodiče by měli znát možnosti svého dítěte, přizpůsobit tomu své nároky a požadavky, s ohledem k jeho potřebám
  • snažit se najít dobré vlastnosti a schopnosti dítěte
  • pochopit pocity dítěte a citlivě na ně reagovat
  • nešetřit chválou a povzbuzením, dát dítěti možnost prožít radost z úspěchu
  • posilovat víru dítěte ve vlastní síly, schopnosti a možnosti
  • při výchově důvěřovat v potenciál dětí, vyhýbat se manipulativnímu postojům, které v dětech zvyšují nejistotu, zmatenost, znesnadňují orientaci v jejich niterném i vnějším světě, např.: „zlobíš se a nechceš si to přiznat“, „vím, že říkáš ano, a myslíš ne“, „udělal jsi to, nelži“, „jsi přecitlivělý“, „jen se málo snažíš“, „teď už alespoň máš proč brečet“
  • nezatěžovat děti svými osobními problémy, konfliktní situace rodičů neřešit v přítomnosti dětí, citlivé věci s dětmi diskutovat vždy přiměřeně k jejich věku
  • nevyhýbat se vzájemným projevům emocí mezi členy rodiny, ať pozitivním či negativním, sdílet je s dětmi s ohleduplností, na osobní rovině a srozumitelně
  • v případě rozvinutých příznaků neodkládat návštěvu dětského psychologa či pedopsychiatra

Zásady přístupu k neurotickým dětem ve škole:

  • vyvarovat se přespříliš dominantního, autoritativního a mentorského tónu
  • snažit se ve třídě navodit uvolněnou, přátelskou, nekonfliktní atmosféru, podporovat spolupráci mezi spolužáky, rozvíjet zdravé vztahy
  • neodsuzovat žáka jako zcela neschopného, vyvarovat se zvýšené kritičnosti, nepodceňovat jej (dítě má tendenci ztotožňovat se s tím, za co je okolím pokládáno)
  • najít a ocenit kladné stránky dítěte, něco v čem vyniká (nemusí se jednat o školní dovednosti)
  • výkony žáka nesrovnávat s výsledky ostatních žáků, ale s jeho vlastním předchozím výkonem, nároky klást přiměřeně jeho nadání a předpokladům, postupovat od snadnějších  úkolů k náročnějším
  • při zkoušení navodit vstřícnou atmosféru, nenaléhat na pohotovou odpověď, dát čas na rozmyšlení, umožnit přípravu a v případě nezdaru dát možnost opravy, klást nejprve otázky
  • z té látky, kde předpokládáme dobrou znalost, nezatěžovat příliš časově limitovanými úkoly (zohlednit kvalitu před kvantitou)
  • někteří žáci dávají přednost ústnímu zkoušení (chyby se dají snáze opravit, možné návodné otázky), jiní písemnému (především ti, kteří se bojí vystupovat před kolektivem nebo mají potíže při vyjadřování)
  • snažit se pochopit, co žák v dané chvíli prožívá, dát mu najevo porozumění pro jeho těžkosti a problémy, pokusit se navázat vztah důvěry a získanou důvěru nezklamat 
  • dostatečně chválit a povzbuzovat („děláš to dobře“, „pokračuj tak dále“), poukázat na cenné stránky osobnosti, umožnit žákovi zažít radost a úspěch
  • při kritice žáka přihlédnout ke zvýšené citlivosti, kdy někteří reagují silně již na přísný pohled, ostrý tón hlasu apod., proto je nutné přistupovat ke kritice s rozvahou, ohleduplně a objektivně, žákovi musí být smysl našeho kritického postoje jasný-měl by vycházet z přirozeného následku, který nutně doprovází přestupek či překročení pravidel, kterého se žák dopustil, zároveň by žák měl vnímat, že to neznamená odmítnutí jeho samotného
  • umožnit žákovi vyniknout v nějaké činnosti, která je u vrstevníků kladně hodnocena
  • mluvit s ním o úspěších, kterých již dosáhl (sám je nevidí, má pocit, že jsou jeho nedostatky nepřekonatelné)
  • posílit jeho sebedůvěru, vědomí vlastní kompetence, rozvíjet kreativitu a samostatnost v myšlení
  • postupně vést žáka k větší samostatnosti, připomínat, co všechno už zvládl, překonal, orientovat jej k budoucnosti jako k otevřené možnosti
  • mít dostatek trpělivosti, nečekat, že se změna u žáka dostaví ze dne na den
  • podporovat změnu postoje ostatních učitelů a rodičů

Autor: Krajská pedagogicko-psychologická poradna Zlín
Vložil/a: Jana Vodáková