Realizace praktického vyučování na středních pedagogických školách úplně jinak aneb Jak realizovat pedagogickou praxi, když i MŠ vzdělávají děti distančně.
Nářků o tom, kterak COVIDová doba devastuje praktické vyučování, jsme slýchali v každodenní realitě školního roku 2020/2021 i z médii dost a dost. Nelze než souhlasit. Školy se snažily najít nejrůznější cesty, jak žákům zprostředkovat profesní zkušenost navzdory vzdálenému kontaktu přes obrazovky počítačů.
Dovolte, abychom se podělili s naší zkušeností realizace praktického vyučování žáků oboru Předškolní a mimoškolní pedagogika na Střední pedagogické škole v Kroměříži. Specifikum pedagogické praxe našich žáků připravujících se na profesi učitele mateřské školy, vychovatele, pedagoga volného času či asistenta pedagoga je v nutnosti osobní interakce, přímé práci s dětmi předškolního a mladšího školního věku. Jak zajistit metodicky vedenou, reflektovanou praxi v oboru, který vyžaduje přímý kontakt s druhým člověkem – dítětem, jsme řešili dlouho a horečně.
Metod a forem realizace praxe bylo vystřídáno mnoho během roku distanční výuky: od rozborů videozáznamů situací z MŠ či ŠD při ZŠ, přes práci s pedagogickou dokumentací, zpracovávání tematických projektů, příprav na edukační činnosti a následné online pedagogické výstupy, v nichž žáci na sobě simulovali reálnou výuku, až po tvorbu metodického portfolia nebo přednášky odborníků z praxe.
Situace byla stále nejistá: pustí – nepustí v tomto školním roce vůbec ještě naše žáky do zařízení praxe? Vyčkávat – nevyčkávat? Nakonec to covid rozhodl sám: když základní školy, a dokonce i mateřské školy přešly do režimu distančního vzdělávání, byl to jasný signál. Přesně na tuto situaci jsme se rozhodli akčně zareagovat.
Pokud i výuka v mateřské škole může být vedena distančně, vzniká zcela nová tematická oblast pro praktické vyučování budoucích pedagogů. A řada praktických otázek: Jak vedení distanční výuky v mateřské škole uchopit? Jaké použít prostředky a formy? Vždyť na podzim mohou naši absolventi v roli učitele připravovat online výuku, přejdou z role příjemce do role tvůrce, iniciátora distanční výuky. Proč jim nezprostředkovat, nepředat cennou profesní zkušenost, kterou jsme my, učitelé, museli složitě budovat během této covidové doby?
Všechno je o lidech, nové a nečekané věci chtějí flexibilní přístup. Pro nás tato situace byla výzvou a během pár dní jsme měli cíl i plán na téměř třítýdenní projektové vyučování Učitelské nástroje pro distanční výuku v MŠ – představit možnosti jak efektivní distanční výuku v MŠ vést, jak ji technicky zvládnout, čím ji přizpůsobit pro děti předškolního věku, jak ji uchopit, aby měla smysl a bavila obě strany.
Když jsme v rámci pedagogického týmu diskutovali nad finálním výstupem, jenž by reprezentoval přístup jednotlivých žáků a jejich získané dovednosti z distanční praxe, padl inovační návrh: ať každý zúčastněný žák vytvoří záznam formou webových stránek. Tedy dva v jednom… Forma autorsky tvořených webovek, které jsou svým obsahem uzpůsobeny pro děti, a pedagog právě jejich prostřednictvím prezentuje videa, odkazy, nabízí rodičům ke stažené pracovní listy, a hlavně vizuálně zajímavou formou vtahuje děti do témat, která takto na dálku s nimi chce sdílet.
Žáci pracovali v prostředí Google Weby, byl jim poskytnut i odkaz na možnosti online nabídky šablon – např. webnode. Seznámili se s grafickým programem canva.com, s nástroji liveworksheets.com, flippity.net, learningapps.org, kahoot.com, či google aplikacemi (prezentace, formuláře, jamboard), které využili pro tvorbu pracovní listů, her, hádanek, kvízů na zvolené téma z ročního kalendáře mateřských škol. Právě vůči stanovenému tématu žáci naladili vizuální stránku svých webovek, připravovali motivační videa, tvořili pohádky s rekvizitami, pohybové aktivity motivované pohádkovým příběhem či akční únikovky. Pokusili se téma zakomponovat do oblasti matematické pregramotnosti, EVVO, lekce angličtiny, či ho uchopit pomocí nástroje kreativního ICT – animace.
Celkový rámec projektu jsme se rozhodli doplnit i přímým pohledem do praxe prostřednictvím online seminářů s paní ředitelkou mateřské školy i od specialisty na výukový software pro interaktivní tabule.
Z pohledu zúčastněných pedagogů se projekt vydařil nad očekávání úspěšně. Všichni žáci v závěru praxe dokázali odprezentovat autorsky připravené webové stránky, které byly naplněny úkoly, informacemi a různými reflexemi z jednotlivých bloků. Tím, že žáci pracovali na různých tématech a vzájemně si své digitální portfolia nasdíleli, mají webovky přínos i pro ně navzájem – jsou jakousi inspirační ukázkou, co lze ke konkrétnímu tématu např. Záchranné složky, Co se děje na dvoře, Povolání apod. jako distanční základ pro výuku v MŠ použít.
Názor žáků na prožitou distanční formu praktické přípravy jsme si ověřovali pomocí krátké evaluace. Přiznávali v ní, že se s většinou nástrojů a aplikací setkali v aktivní podobě poprvé, znali je jen z pohledu žáka, nikoliv z pozice učitele – tvůrce interaktivních materiálů. Stěžovali si na časovou náročnost takto pojaté praxe, která jim od instruktáže, přes kreativní práci na tématu, přípravu rekvizit a pomůcek, až po technické úpravy, stříhání videí a tvorbu webových stránek, zabrala mnohem více než 6 vyučovacích hodin denně. Na druhou stranu ale oceňovali smysluplnost takto pojaté praxe a obrovské využití dovedností v budoucnu v učitelské profesi, někteří zmiňovali i možnost prezentace digitálního portfolia při pracovním pohovoru.
Ještě jedna dobrá zkušenost z covidové doby pro mě jako ředitelku vyplývá, a to že škola disponuje kreativním týmem učitelů, kteří jsou odhodláni pružně reagovat na potřeby doby. Že my učitelé se nebojíme vstoupit do neznámých vod a nezištně předat své profesní zkušenosti dál. Verba movent, exempla trahunt. A pak že se nenajde na této době něco pozitivního. Lépe řečeno: všechno je k něčemu dobré.
