Studentky a studenti Vyšší odborné školy pedagogické a sociální a Střední pedagogické školy Kroměříž vycestovali v rámci projektu Erasmus+ do Polska a Portugalska. Přinášíme Vám reportáž a jejich postřehy z těchto cest.
Po Brexitu se přetrhla naše dlouholetá nit odborných stáží v Anglii. Leonardo da Vinci, Erasmus+… Období hledání nových cest, nových míst, nových zahraničních partnerů…kam se dá se studenty zajet, aby tam mohli učit ve školkách a starat se o klienty v sociálních ústavech o klienty? Anglicky?
Emailové přestřelky se správnými lidmi ve Zlíně, s dosavadními konzultantkami z Národní agentury v Praze, telefonáty a whatsuppové sdílení s bývalými partnery z eTwinningu, malinké postrčení od našeho vedení…a nápad byl na světě. Mezinárodní a multilingvní mateřské školy v Evropě. Jak se nakonec ukázalo – dobrá volba.
Tam, kde skončila tradice projektů ve staré dobré Anglii, zrodila se nová myšlenka, jejíž výsledek je nakonec takovýto: Prostě – v tomto a v příštím školním roce u nás běží projekt Výuka v mateřských školách a práce se seniory napříč Evropou (Teaching in kindergartens and social work with seniors across Europe) a skládá se z výjezdů na odbornou výukovou praxi do Portugalska, Polska a Irska. Zatím máme za sebou Portugalsko a Polsko. Jak tam bylo?
V polovině ještě covidového února jsme na dva týdny zkusili Portugalsko
Hned při odletu jednoho z nás zasáhl covid, ale alespoň 9 nás odletělo v pořádku do Portugalska (Braga, kousek od Porta na severu Portugalska).
Školky: Colégio Leonardo Da Vinci a Colégio D. Diogo de Sousa
Naše holky ze střední i z vošky učily po 4 ve dvou školkách, každá měla přidělenou jednu třídečku, děti 3-6 let, každá naše holka měla taky přidělenou svoji paní učitelku/mentorku.
Sociální ústav pro mentálně postižené klienty: CERCI Braga para Cidadãos Mais Incluídos
Jediná naše socped vošačka pracovala v ústavu pro mentally handicapped people, různé věkové kategorie, protože k seniorům nás kvůli zdejším přísným covid opatřením nakonec nepustili. Byla jako ryba ve vodě, protože uměla portugalsky.
Holky toho po prvním týdnu měly opravdu dost, musely se porovnat s různými eskapádami při rozjezdu v práci. Ale pak už všechno srovnáno, druhý týden už v zajetém režimu. Na rovinu řečeno, angličtina je parádní věc – connecting people. Ale přesto je lepší umět v Portugalsku portugalsky.
Fotit jsme kvůli GDPR samozřejmě mohli jenom zvenku, nebo tak, aby nebyly vidět obličeje dětí a klientů.
V polovině března jsme zase vyzkoušeli Polsko
V březnu vyjelo 10 účastníků do Polska (Krakow). Na rozdíl od Portugalska jsme jeli na pohodu, vlakem, bez přesedání.
Ústav pro seniory a postižené klienty: Dom Pomocy Społecznej W Krakowie
Naše 2 vošačky socpedky pracovaly v domově důchodců, největším v Krakowě. Tam u klientů angličtina vázla, ale měl je na starost anglicky mluvící muzikoterapeut a místní medializovaný hudebník. Zapojil je mimo jiné do humanitární pomoci pro Ukrajinu.
Školky: Big Ben – English Pre-School Kraków a International trilingual nursery and pre-school in Cracow – ITSW
Naše školkařky a jeden školkař (SŠ i VOŠ) byli po 4 ve dvou školkách, obě byly vícejazyčné s rodilými mluvčími, takže tu fungovala britská angličtina, navíc francouzština, němčina a samozřejmě polština. Anglicky se dalo běžně mluvit s rodiči i dětmi, což byl podle Portugalska velký bonus a našim holkám se tak oddechlo, líbilo se jim v práci a panovala zde velmi pozitivní atmosféra a energie.
Sledovali jsme aktuální dění, v Bohumíně se koncentrovali uprchlíci a začaly se plnit vlaky k nám, nicméně všechno dobře dopadlo.
Závěrem
Nikdy by nás nenapadlo, že mezinárodní školky tak narostou na popularitě, kousek od nás, vlakem bez přesedání. Kdyby nám někdy vybouchl nečekaně zahraniční partner, vždycky se budeme rádi vracet do Polska.
Čeká nás Irsko
V listopadu nás čeká Irsko. Zatím tajemné, nezmapované. Trojlístek, zelená barva a moře, snad vám zase přivezeme pár hezkých postřehů.
