Přeskočit příkazy pásu karet
Přejít k hlavnímu obsahu

O portálu Kontakt Mapa webu Registrovat | Přihlásit

Rozšířené
hledání
Jak se psychicky připravit k maturitě a přijímací zkoušce na VŠ

Nestačí se jen „našrptat“, zvlášť když přesně nevíte, co všechno se máte učit. Na tak důležitý krok, jako je maturita a po ní přicházející přijímací zkouška na vysokou školu, je třeba se připravit skutečně důsledně a s dostatečným předstihem.


Pavla Marková z agentury AMOS oslovila MUDr. Janu Schmidtovou, která pracuje jako psychoterapeut a psychiatr již více než devět let, a zeptala se jí, jak se z pohledu odborníka dá den „D“ v pohodě zvládnout.

Paní doktorko, tento rozhovor se dostane maturantům do rukou na počátku února, tzn. těsně před vypuknutím největších příprav na maturitní zkoušky. Je podle Vás dobré, aby student již s předstihem věděl, do čeho jde, aby si sehnal všechny informace, anebo je lepší nechat vše skutečně až na poslední chvíli?

Mluvíme–li o problematice přípravy k maturitě je od počátku nutné zdůraznit, že každý jsme individualitami a neexistuje 100% a univerzální návod pro všechny. Jsou však určité zásady a pravidla, která většině studentů mohou významně pomoci zvládnout se spolehlivě připravit na zkoušku dospělosti. Je však důležité si vyzkoušet co na koho nejlépe funguje. Pokud se týká shánění infomací, před maturitou je dobré vědět toho co nejvíce, shánějte však vždy ze spolehlivých zdrojů, kterými jsou ideálně informace od pedagogů.

Doporučujete studentům poptat se svých kamarádů, kteří už mají maturitu a přijímací zkoušku na VŠ za sebou, jak vše probíhalo, snažit se sehnat okruh maturitních a přijímacích otázek, anebo se učit skutečně poctivě všechno a tím pádem být připraven na jakoukoliv otázku?

Předávání informací od studentů, kteří mají maturitu již za sebou má dvě úskalí - zlehčování maturitní zkoušky (to se neuč, já si taky nevytáhl tyhle otázky, tobě to taky vyjde) a naopak zbytečné vystrašení (ať již úmyslné či nikoliv). Jinak je pochopitelně dobré mít k dispozici i vypracované otázky k maturitě. Velmi nezodpovědné by však bylo učit se z nekvalitně zpracovaných maturitních otázek bez užití učebnic. Také strategie naučit se polovinu otázek a doufat ve štěstí, je velice ošemetná. Někdy se student učí maturitní látku velmi poctivě, ale začíná stále u stejné otázky. Pak se snadno stane, že některé kapitoly umí výtečně a jiné sotva zná. Výhodnější způsob učení je projít co nejvíckrát (aspoň 3x) všechny otázky ke zkoušce, zpočátku se učit jen nejdůležitější a stěžejní informace, tj. naučit se tzv. na „trojku“ a teprve po zvládnutí základů učiva se vrhnout na podrobnosti. Studenti, kteří se od počátku učí „vše“, zpravidla postupují v učení velmi pomalu. Když se později znovu k otázkám vrátí, zjistí, že si již nepamatují ani základní informace, což může navodit paniku.  

Jak je podle Vás důležitá časová organizace? Mnohdy to vypadá, že ti, co nad vším mávnou rukou a nechají to osudu mají větší štěstí, než poctivě se připravující. Můžete tento způsob „naplánovaní“ doporučit?

Důležité je se připravovat během celého studia a před maturitou studium vybraných maturitních předmětů zintenzívnit. Každý ze studentů má představu o maturitní zkoušce jinou, někomu stačí jen „mít maturitu“, jiný potřebuje dosáhnout vynikajících výsledků, aby se mohl přihlásit na vysokou školu. U studentů, kteří nebudou studovat dále, bývá nejvhodnější strategie naučit se základní vědomosti u všech otázek a nejvíce se učit látku, která je nebaví a dělá jim potíže. Pokud chce být student připraven opravdu velmi dobře, je vhodné si udělat v období před zkouškami harmonogram, kolik otázek se kdy naučí,  a vypracovat si rozvrh otázek za den a ten se snažit dodržovat. Musí pamatovat na to, že první zapomínání naučené látky začíná již den po jejím naučení. Vhodné je se do 3 dnů znovu vrátit k již naučené látce a pak znovu přibližně po týdnu. To zaručuje oživení paměťových stop z předchozího učení látky a utužení vědomostí. Pokud se student danou látku učí alespoň třikrát má větší šanci si pamatovat naučené po delší dobu. Opakováním látky zesílí paměťové stopy a ty zůstávají jako stabilní vědomosti po delší dobu.

Někteří studenti mají tendenci v těchto měsících zasednout k učení a tlačit do sebe vědomosti od rána do večera. Je to dobré pro jejich psychickou pohodu?

Na tuto otázku nelze dát univerzální odpověď. Čím dříve se student začne učit, tím menší bude mít stres těsně před zkouškou. V době, kdy je maturita ještě daleko, tj. za několik měsíců, je vhodné se učit látku, která dělá největší potíže a vzala by těsně před maturitou mnoho času a energie. Na problematickou látku je prostě vhodné se připravit s předstihem, aby student nepropadl panice těsně před zkouškou. Pokud se ptáte na intenzivní učení od rána do večera, některým studentům velmi intenzivní učení před zkouškou vyhovuje, jiní to nedokáží. Když se blíží termín zkoušek, většina studentů má úzkosti z toho, zda se stihnou připravit dobře, zda zkoušku zvládnou. Tento stres před důležitou událostí je pochopitelný a má ho naprostá  většina z nás. Pokud však stres v období před maturitou dosáhne příliš vysoké úrovně a student není schopen se učit, má špatné nálady a jiné psychické potíže, pak je vhodné se obrátit na odborníka psychoterapeuta, aby mu individuálně pomohl. 

Kolik hodin učení denně byste mohla doporučit, aby se mozek nezačal „zavařovat?

Toto je opět velmi individuální, každý má jinou kapacitu mozku a jinou schopnost vydržet u učení dlouhodobě. Jsou dva druhy studentů – ti, kteří se nejvíce naučí dopoledne a přes den, musí jít brzo spát a večer se už nic nenaučí, a druzí, kteří nejsou téměř schopni se učit dopoledne, naopak nejvýkonnější jsou v podvečerních a večerních hodinách. Je dobré zjistit ke které skupině student patří a pak se nenutit do učení v pro něj nevhodných časech. Pokud se student intenzivně učí, neměl by zapomenout na kvalitní spánek, nejméně 7 hodin denně. Pokud  ponocuje a nespí, odrazí se to na jeho psychické výkonnosti a na schopnosti se efektivně naučit cokoliv. Vhodné je prokládat učení fyzickou aktivitou jako formou odpočinku nejlépe v minusových hodinách (kdy má student vyzkoušené, že se naučí nejméně), smysl má i cvičení na 5-10 minut, nebo krátká procházka (10-30 minut) a následně pokračovat v učení. Pokud student při učení usíná a špatně se soustředí, je možné doporučit chladnou sprchu, nebo učení ve stoje a přecházení po místnosti. Lépe si student zapamatuje látku, pokud využívá více způsobů učení najednou. Myslím tím když si probíranou látku říká nahlas (využívá sluchu k zapamatování), nebo současně s hlasitým přeříkáváním si ji píše. Využití krátkých zápisků formou osnovy lze také doporučit.

Určitě je pro každého dobrým hnacím motorem správná motivace. Mohla byste našim čtenářům doporučit, jak se správně motivovat, aby se člověku do učení skutečně chtělo?

Myslím, že téměř nikomu se do učení na zkoušky nechce a to dokonce ani studentům, které jinak získávání nových vědomostí baví. Někdy může pomoci si uvědomit, že doba intenzivního učení má nejen svůj začátek, ale hlavně konec a potom studenta čekají dlouhé prázdniny a zasloužený odpočinek. Motivací také může být naplánování si nějaké příjemné akce dobu hned po zkoušce, aby bylo na co se těšit.

Po otázce na motivaci se nabízí hned otázka další – jak nepropadnout panice? Jak se vyhnout strachu z neúspěchu, z neznámého prostředí?

Pokud student nespoléhá na náhodu, projde všechny maturitní otázky a naučí se u všech alespoň základy, tzv. „na trojku“, nemusí mít strach, že by u maturity neuspěl. Člověk nejčastěji propadá panice, když má pocit, že je málo času a nenaučil se, co potřeboval. Pokud se však bude držet všeobecně platných zásad, popsaných výše, pak není důvod si toto myslet. Každý má před zkouškou strach a bojí se, že neuspěje, pokud však prošel poctivě všechny otázky, pak ho prostě nemůže u zkoušky něco zásadního překvapit. Také je dobré si uvědomit, že žádný student, ani ten nejlepší, neumí ke zkoušce úplně všechno. Je dobré, že prostředí u maturity není úplně neznámé. Zkouška probíhá na škole, kam student čtyři roky chodil, u maturity sedí pedagogové, které dobře zná. Pedagogové, zkoušející u maturity, vnímají maturitní zkoušku jako zakončení 4 letého studia na střední škole. Proto závěrečné maturitní vysvědčení neodráží jen výkon při zkoušce, ale i práci studenta za celé 4 roky studia. Pokud vás přemůže panika, pedagog dobře ví, že jde o výpadek a ne o neznalost a pomůže vám.

A poslední otázka, paní doktorko, jde se nějak speciálně připravit na den „D“, ať už je to maturita nebo přijímačky na VŠ? Jít spát brzy, pozdě? Být předchozí večer doma nebo raději s kamarády? Co jíst aby si člověk ještě navíc ke stresu nezpůsobil zažívací potíže?

Je dobré mít poslední den před zkouškou spíše jako odpočinkový. Učit se maximálně dopoledne nebo do druhé hodiny odpolední, a pak již jen odpočívat. Nedoporučuje se učit se v posledním dnu novou látku, spíše jen opakovat již naučené. Pak je vhodné popovídat si s rodinou či přáteli, věnovat se rekreačně sportovní aktivitě (jít si zaplavat, zajezdit na kole…..). Co se týká jídla, lze doporučit spíše lehce stravitelná jídla, netučná. Je možné si dopřát, co má student rád, to co mu dělá dobře. Je vhodné omezit v tomto dni kofeinové nápoje, kávu a čaj, aby nedošlo k narušení následného spánku. Doporučuji jít brzy spát, aby byl student na zkoušku dospělosti odpočinutý. 

---------------------------------------

MUDr. Jana Schmidtová absolvovala 1. LF UK v Praze. Její profesionální zaměření zahrnuje veškerá témata dětské a dorostové psychiatrie, hlavním předmětem zájmu je psychoterapie dětí, adolescentů i dospělých. Zabývá se diagnostikou a léčbou psychických potíží dětí i dospělých. Dlouhodobě spolupracuje s organizacemi pomáhající lidem s autismem, věnuje se diagnostice autistických poruch, zejména Aspergerově syndromu.

V letech 1998–2002 absolvovala komunitní výcvik v dynamické psychoterapii, v letech 1999-2002 absolvovala výcvik ve skupinové analýze v rámci ČSPAP. V září 2003 zakončila certifikátem dvouletý výcvik psychoanalytické teorie a praxe skupinové analýzy, v červnu 2003 složila na IPVZ nástavbovou atestaci - Funkční specializace v systemické psychoterapii. V listopadu 2000 složila atestaci z oboru psychiatrie I. stupně, v dubnu 2004 pak nástavbovou atestaci v oboru Dětská psychiatrie a v červnu 2005 atestovala v psychiatrickém oboru - Návykové nemoci.

Své zkušenosti opakovaně publikovala v odborných lékařských časopisech (Československá pediatrie, Československá psychiatrie, Adiktologie, Československá psychologie). Je autorkou kapitoly o farmakoterapii v knize „Agresivita a prevence problémového chování u lidí s mentálním postižením“ (Modrý klíč, 2005) a kapitoly v knize „Agresivita u lidí s mentálním postižením a autismem“ ( Portál 2007), a dále kapitoly o vrozených alkoholových poruchách FAS a FASD v knize „Dítě a stres“ (Tigis, 2007).

Podílela se jako spolupracovník na výzkumném grantu Dětské psychiatrické kliniky zkoumající problematiku dětského autismu. Je spoluřešitelem grantu Patobiochemie orexinu „A“ u onemocnění mentální anorexií a bulimií.

Je členem České psychiatrické společnosti ČSL JEP, České společnosti pro psychoanalytickou psychoterapii (ČSPAP), České psychoterapeutické společnosti ČSL JEP, Společnosti pro návykové nemoci ČSL JEP, Spolku lékařů Praha.

Obrátit se na ní můžete na tel: 608 331 242 nebo mailem: schmidtova@aktip.cz

 


Zdroj: www.kampomaturite.cz

Autor:  
Vložil/a: Ondřej Šolar