Přeskočit příkazy pásu karet
Přejít k hlavnímu obsahu

O portálu Kontakt Mapa webu Registrovat | Přihlásit

Rozšířené
hledání
Kusák, Jiří: K hudebnímu životu na Uherskobrodsku od 50. let 19. století do roku 1945
Vývoj hudební kultury na Slovácku. Příspěvek PhDr. Jiřího Kusáka, Ph.D. byl prezentován na mezinárodní webové konferenci Hudební výchova 2007, kterou ve dnech 1. - 31. 12. 2007 organizovala katedra hudební výchovy Pedagogické fakulty Ostravské univerzity v Ostravě.
 

Kusák, Jiří. K hudebnímu životu na Uherskobrodsku od 50. let 19. století do roku 1945. In: Sborník z webové konference Hudební výchova 2007 [online]. Ostrava: katedra hudební výchovy Pedagogické fakulty Ostravské univerzity v Ostravě, 2007. ISSN 1802-6540. [cit. 2008-01-04]. Dostupný z <http://www.osu.cz/konference/khv/file.php?fid=36>


RESUMÉ

Příspěvek reflektuje aspekty hudebního života na Uherskobrodsku od 50. let 19. století do roku 1945 s ohledem na zasazení do širšího geografického, politického a kulturního kontextu Slovácka. V časovém horizontu téměř stoletého hudebně-kulturního vývoje na Uherskobrodsku si všímá klíčových témat - hudebního školství, lidové kultury a sborového zpěvu. Zvláštní místo zaujímá problematika hudebního života na Uherskobrodsku za nacistické okupace v letech 1939-1945.

KLÍČOVÁ SLOVA:

hudební život, Uherskobrodsko, Slovácko, lidová kultura, slovácké krúžky, sborový zpěv


K hudebnímu životu na Uherskobrodsku od 50. let 19. století do roku 1945

Do 90. let 19. století spadá druhé období rozvoje Uherského Brodu. Roku 1895 vznikla česká měšťanská škola[5], o rok později pak zemská vyšší reálka s českým vyučovacím jazykem. Kulturní a národněuvědomovací aktivita občanů vrcholí zřízením muzea v roce 1898. Teprve z této doby jsou dochovány podrobnější záznamy o hudebním životě ve městě.
V devatenáctém století zaznamenáváme na Uherskobrodsku z hlediska sociálního a kulturního převahu německého elementu a logicky se tedy objevily vážné obavy z možného „odnárodnění“ původního, národně smýšlejícího, městského obyvatelstva.
Toto historické období je spjato s pozvolna se probouzejícím národním uvědoměním českého obyvatelstva, jehož první projevy se koncentrují kolem revolučního roku 1848, který předznamenal zánik, do té doby nezanedbatelného, vlivu kounicovských panských úředníků i vrchnosti na rozhodování uherskobrodské městské rady.
V padesátých letech 19. století se Uherský Brod stává centrem nižší státní politické a soudní správy, a tak se do jisté míry naskytla příležitost pro uplatnění česky smýšlející a často i akademicky vzdělané vrstvy obyvatelstva, která zde v dalších desetiletích určovala nový směr národního života.
Situace české menšiny se v kulturních, sociálních a politických aspektech pozvolna zlepšovala i v šedesátých letech 19. století - za starostování prvního Čecha Matěje Pecháčka[6] (např. v roce 1860 se v Uherském Brodě konala „národní slavnost“, na níž se interpretovaly písně Hej, Slované a Kde domov můj).
Roku 1869 byla založena Občanská beseda jako první čtenářsko-hudební český spolek. Zmíněný spolek podnítil bezprostřední založení třicetičlenného mužského pěveckého sboru, u jehož dirigentského pultu se vystřídalo několik významných osobností regionální hudební kultury.[7]
Proti činnosti Občanské besedy tvrdě vystupovali zástupci německé národnosti, především v roce 1870 při jejich opětovném ovládnutí uherskobrodské radnice. Iniciovali přeložení národně smýšlejícího a tedy logicky pro ně značně nepohodlného učitele Hynka Vlka do Tišnova.
Němci si při svém společenském klubu (tzv. kasinu) založili „Männergesangsverein“ a s velkou ostentativností hraničící až s nadřazeností pořádali koncerty, dýchánky a jiné zábavy, na něž se snažili (mnohdy i nátlakem) delegovat podřízené úředníky i méně uvědomělé české občany za účelem destabilizace a ohrožení existence Občanské besedy.
Příznivější obrat k lepšímu nastal v hudebním životě Uherskobrodska po příchodu nadšeného vlastence Bedřicha Webera, který stmelil českou menšinu a pozvedl v té době stagnující uměleckou úroveň Občanské besedy.
V roce 1889 se ujal postu dirigenta mužského pěveckého sboru Josef Václav Hauerland, který povznesl hudební život Uherskobrodska svými kulturními a erudovanými vědeckými aktivitami. Stal se nejen spoluzakladatelem Muzejní společnosti, ale také hudebním kritikem. Svou bohatou činností, zvláště sběratelstvím[8] lidových písní z Uherského Brodu a přilehlých Kopanic, ovlivnil vývojové proměny lidové kultury.
Po vítězství Národní strany ve volbách ze dne 27. května 1890 docházelo ke spontánnímu vzniku aktualizovaných improvizací politického charakteru (textových i melodických) na známé písně, např. Kde domov můj aj.

Kde domov můj, kde vlast je má?
V Brodě, kde je Slovan pánem,
Kde je s Němci amen.
Na radnici býval Brix,
ale nyní už je nic.
Zde je naše krásné město,
Brod slovanský, domov můj!

Hudební život Uherskobrodska 19. století, v širším kontextu Slovácka, začal do značné míry souviset nejen s národněosvobozovacím hnutím, ale také s narůstajícím zájmem o folklor, což vyvrcholilo monumentální Národopisnou výstavou českoslovanskou roku 1895 v Praze.
O průběhu Národopisné výstavy se mnoho archivních materiálů nezachovalo, ale přesto se o ní zmiňuje dobová zpráva adresovaná Josefu Václavu Hauerlandovi, uveřejněná ve Slováckých novinách z 3. srpna 1934.
„Popud uspořádati u nás národopisnou výstavu vyšel od universitního profesora Dr. L. Niederleho. Tento věhlasný učenec již od roku 1893 bydlil každoročně přes léto ve Veletinách … V poslední čtvrtek měsíce června 1894 přišel ke mně přítel Kučera a žádal mne, abych s ním šel do zahrady Občanské besedy, že je tam universitní prof. z Prahy Dr. L. Niederle, jehož jsem ještě neznal. Dr. Niederle za chvíli objasnil nám, že se připravuje v Praze velká národopisná výstava (v r. 1895), a je nutno pořádati všude menší výstavky toho druhu, aby byl různý cenný a svérázný materiál pro ni sebrán a také do Prahy odeslán.“[9]
Tento folklorní počin se stal signifikantním impulzem pro vyčlenění národopisu jako vědy a formování folklorního hnutí.
V důsledku těchto nastíněných kulturních tendencí začínají počátkem 20. století vznikat na Slovácku národopisné kroužky – tzv. slovácké krúžky, které se snažily uchovat myšlenkovou hloubku a estetičnost lidové kultury v co nejvyšší míře autenticity.
První národopisní pracovníci rekonstruovali zaniklé tance, ale také zvyky, přičemž čerpali z repertoáru pamětníků určitého regionu či subregionu. V terénu dochází ke sběru písňového, tanečního a zvykoslovného materiálu, vydávají se zpěvníky slováckých písní.
Uherský Brod měl v tomto směru výhodu v podobě folklorně pestrého okolí (Kopanice), v němž autentický folklor přežíval ve svém přirozeném prostředí.
Z diachronního hlediska chápeme vznikající národopisné kroužky společně se sborovými tělesy za primární institucionalizované formy organizovaného hudebního života.
Na přelomu 19. a 20. století zaznamenáváme značný rozmach sborového zpěvu.
V roce 1907 založil Bohumil Haluzický[10] nejdříve pěvecký oktet a v následujícím roce mužský sbor pod názvem Volné pěvecké sdružení, které v roce 1909 převzal František Kožík[11]. Uměleckou činnost tohoto tělesa rozvíjel až do roku 1913, kdy odešel z Uherského Brodu do Kroměříže.
„Bezprizorní“ mužský sbor přerušil svou činnost ve stínu tragické předzvěsti přibližující se první světové války, která násilně zpřetrhala veškeré kulturní dění v regionu a zásadním způsobem zasáhla do života zpěváků, neboť se během války mohli scházet ke společným zkouškám jen v torzovité sestavě pod vedením nadějného studenta reálky Vojtěcha Řeháka. Po jeho odchodu za vysokoškolským studiem (v roce 1918) řídící učitel Bohuslav Bordovský úspěšně transformoval sbor do sdružení Sokol jako Pěvecké sdružení sokolské (PSS).[12]
Tehdejší kronika uvádí: „Dirigent a pěvci dovedou šťastně napodobiti mistrné výkony učitelů moravských. Naše sokolské pěvecké sdružení je teď nejsilnější, nejsecvičenější a snad nejukázněnější na moravském (sic!) Slovácku.“[13]
V období let 1924-1935 toto uherskobrodské sdružení umělecky spolupracovalo s kyjovským sokolským sborem[14], se kterým vytvořilo kompaktní těleso charakteristické vysokou interpretační úrovní, tzv. Župní pěvecké sokolské sdružení.
Po první světové válce nastaly pro kulturní aktivity příznivější podmínky. Přestože v roce 1923 zanikla Občanská beseda, hledaly se nové inspirativní, tvárné možnosti a umělecký prostor pro kulturní aktivizaci a vyžití uherskobrodského obyvatelstva, a proto byl v roce 1926 založen Hudební spolek Dvořák[15], v jehož čele také později stanul Emil Hába, jeden z posledních žáků Leoše Janáčka.
Po smrti Bohuslava Bordovského v roce 1931 se v Pěveckém sdružení sokolském poměrně rychle vystřídali na postu dirigentů učitelé František Opletal, Josef Vaca, Dominik Melčák[16] a Vilém Zaoral.
Teprve v září 1932 se sdružení na delší dobu ujal učitel Oldřich Halma, za jehož působení se stabilizovalo a umělecky vytříbilo, o čemž svědčí získání 4. místa v soutěži sokolských sborů v roce 1932 v Praze a kladné kritiky, např. v Týdeníku Trenčan ze samostatného koncertu v Trenčíně:
„…Výkon prednesených sborov bol bezvadný… Speváci bez rozdielu spievali citom a oduševnele. Obecenstvo bolo nadšené. Dirigent Oldřich Halma dokonale ovláda vedenie. Jeho nadchnutie zračí sa na každej tvári. Každý jeho pohyb modifikuje, farbí, povznáša, sosiluje, alebo tíši. Tato disciplína musí byť zárukou len dobrého výsledku (Týdeník Trenčan).“[17]
Po odchodu sourozenců Oldřicha a Františka Halmových začal obě sborové složky Pěveckého sdružení sokolského řídit František Blaha[18], který se tak stal významným organizátorem hudebního dění na Uherskobrodsku a později především na Zlínsku. Zasloužil se o interpretaci mnoha operetních představeních, při nichž řídil i hudební doprovody. Ve Strání dosáhl jako pedagog vynikajících výsledků s dětským sborem.
„Ve Strání ze školních dětí vytvořil sbor 23 dívek a 21 hochů – umělecky pěstěných. V Uherském Brodě zpívali 5. 4. 1933 v městském kině pro velké i malé. Podnikli tam umělecké turné; zpívali v Bystřici pod Hostýnem, Vlčnově, Valašském Meziříčí a 25. 10. zpívali do radia v Brně. Straňanští zpěváčkové zpívali vše zpaměti a měli sborů hojný pořad, vzbuzující uměleckým přednesem, čistou intonací a výslovností obdiv a uznání. Přednášeli sbory Smetanovy, Zichovy, Křičkovy, zpívali z Tajemství, Dalibora, Rusalky, jeden esperantský a německý sbor.“[19]
Širokým uměleckým působením Františka Blahy byly dány možnosti k vytváření žánrově pestřejších koncertů, na kterých mohl současně účinkovat mužský, ženský, ale i dětský sbor.[20]
Po tříletém působení Františka Blahy krátce řídil oba sokolské sbory učitel Dominik Melčák, brzy však převzal taktovku kyjovský profesor Vilém Zaoral, který se během nacistické okupace věnoval národně-uvědomovací činnosti a snahám pozvednout vlastenecké a kulturní vědomí regionu.
S uherskobrodským tělesem vyvíjel kvalitní koncertní aktivity (což dokládá např. 7. místo v celostátní soutěži sokolských sborů v Praze v roce 1938) a také pořádal vystoupení, která významně aktivizovala národní sebevědomí v nesmírně obtížné době konce 30. let minulého století (např. v roce 1938 byly uspořádány koncerty v Bojkovicích, Valašských Kloboukách, Květné a Luhačovicích).[21]
Zmíněná vystoupení však přinesla tragickou odezvu, neboť v roce 1940 byl Vilém Zaoral zatčen nacistickou tajnou policií.
Pro úplnost je třeba zmínit, že paralelně s Pěveckým sdružením sokolským vyvíjel činnost v letech 1935 – 1941 Smíšený sbor orelský[22], jehož dirigentem byl Jan Rachunek a k jehož největším úspěchům patřilo účinkování v Čs. rozhlase v Brně.
V roce 1941 zrušili Němci všechny spolky (kromě Hudebního spolku Dvořák), a byly tak současně zlikvidovány jak Pěvecké sdružení sokolské, tak Smíšený sbor orelský.
Po zrušení kulturních spolků však nebyl absolutně umlčen sborový zpěv v Uherském Brodě, neboť členové zakázaného Pěveckého sdružení sokolského spolu s učitelem Vladimírem Stojanem ilegálně iniciovali vytvoření nového pěveckého sboru s názvem Pěvecké sdružení, avšak veřejných akcí se neúčastnili.
Během 2. světové války byl hudební a kulturní život na Uherskobrodsku do jisté míry restringován, avšak nezanikl a neztratil tak klíčovou kontinuitu ve svých vývojových perspektivách.
 


[1] F. Sušil zaznamenal ve 30. letech 19. stol. označení Doláci pro obyvatelstvo kolem Uherskobrodska a Uherskohradišťska.

[2] Klvaňa, J.: Lidové kroje na Moravském Slovensku. In: Moravské Slovensko. Praha 1918, s. 97-252.

[3] Václavík, A.: Luhačovské Zálesí, Luhačovice 1930, s. 8-10.

[4] Havřice, Těšov, Újezdec u Luhačovic, Maršov.

[5] Předtím školství německé.

[6] Byl starostou v Uherském Brodě v letech 1861-1870. In: Kaňák, Z.: Z historie 120 let organizovaného sborového zpěvu v Uherském Brodě, Uherský Brod 1989, s. 2.

[7] Prvním dirigentem se stal tišnovský rodák Hynek Vlk, dále pokračovali pokrokoví kaplani P. Jan Parobek, P. Jan Fiedler a učitelé Jan Rozsypal, Leopold Ondrášek. In: Kaňák, Z.: Z historie 120 let organizovaného sborového zpěvu v Uherském Brodě, Uherský Brod 1989, s. 2.

[8] K dalším významným regionálním sběratelům patřil např. B. Haluzický aj.

[9] Tomeček, R.: Počátky muzejní činnosti na Uherskobrodsku. In: Malovaný kraj 40, 2004, č. 4, s. 6-7.

[10] Bohumil Haluzický - otec Juraje Haluzického, dirigenta Speváckého zboru slovenských učitelů v Bratislavě.

[11] JUDr. František Kožík – otec básníka a spisovatele Františka Kožíka.

[12] Umělecké kvality PSS dokládá i vyžádané vystoupení v roce 1921 v Uherském Hradišti při příležitosti projíždění prezidenta T. G. Masaryka městem.

[13] Kronika uherskobrodského Sokola, rukopis, nedatováno.

[14] Dirigentem byl prof. Vilém Zaoral.

[15] Jméno hudebního skladatele Antonína Dvořáka mělo své opodstatnění, neboť byl švagrem hraběte JUDr. Václava Kaunice, sídlícího v Panském domě v Uherském Brodě.

[16] V roce 1926 se Melčákovi podařilo v Sokole obnovit činnost ženského sboru. Sbor později převzal František Halma - žák K. P. Sádla, koncertního mistra violoncell Pražského rozhlasového orchestru.

[17] Bimka, S.: Hudební život v Uherském Brodě. Uherský Brod 1970, s. 6-7.

[18] Hudební pedagog, který v letech 1932 - 1934 působil na Uherskobrodsku: ve Strání, v Uherském Brodě, později na pokusných školách ve Zlíně (tehdejším Gottwaldově, od roku 1953 na jedenáctileté střední škole), organizátor výchovných koncertů pro všeobecně vzdělávací školy s tamějším orchestrem.

[19] Stať J. V. Hauerlanda, otištěnou v Komenského kraji ze 7. 9 1934, cituje Bimka, S.: l. c., 1970, s. 7.

[20] Např. na koncertu z 29. května 1935 se v programu objevily tyto skladby: Žnecká (K. Bendl), Kačena divoká (J. Kunc), Dar za lásku (P. Křížkovský), Sbor mlatců z opery Tajemství (B. Smetana), Sbor žínek z opery Rusalka (A. Dvořák) aj.

[21] Za dobu své existence provedlo těleso řadu děl českých skladatelů. Byly to např. skladby: Oráč, Velké širé rodné lány, Polní cestou, Sv. Václav (J. B. Foerster), Což ta naše bříza (Leoš Janáček), Utonulá, Dar za lásku (P. Křížkovský), Věno, Tři jezdci, Píseň na moři, Rolnická (B. Smetana), Bánvaraždínský a král Matyáš, Raněný (J. Suk), Ty nitranské hodiny, Piju já, Nevydávaj sa (F. Vach), Pásla má milá páva (O. Zich) aj.

[22] Členskou základnu tvořilo 30 žen a 25 mužů.


PRAMENY A LITERATURA:

  • Archiv města Uherské Hradiště.
  • Archiv Muzea Jana Amose Komenského v Uherském Brodě.
  • Archiv Slováckého muzea v Uherském Hradišti.
  • Kronika uherskobrodského Sokola, rukopis, nedatováno
  • Bimka, S.: Hudební život v Uherském Brodě. Uherský Brod 1970.
  • Blahůšek, J.: Masopustní tradice na Uherskobrodsku. Brno 2001.
  • Kaňák, Z.: Z historie 120 let organizovaného sborového zpěvu v Uherském Brodě. Uherský Brod 1989.
  • Klvaňa, J.: Lidové kroje na Moravském Slovensku. In: Moravské Slovensko. Praha 1918, s. 97-252.
  • KOZELSKÁ, I.: Hlasová výchova v učitelské výchově (jako dovednostní součást profesionalizace učitelů 21. století. Ostrava 2004, 200 s.
  • Kusák, J.: Emil Hába. Interregionální průsečíky hudební kultury Moravy a Slezska 20. století. Ostrava 2006, 153 s.
  • KUSÁK, J.: Emil Hába. Příspěvek k dějinám hudební kultury Moravy a Slezska 20. století. Disertační práce, Ostrava: PdF OU, 2006, 194 s.
  • Kusák, J.: Sběry a výzkumy členů Olšavy. In: Folklor, roč. 17, 2006, č. 1, s. 55-57.
  • Kusák, J.: Sběratelská činnost a terénní výzkumy olšavských folkloristů od 50. do 80. let 20. století. In: Malovaný kraj, roč. 42, 2006, č. 1, s. 18.
  • Kusák, J.: Sbormistr František Hába a jeho umělecký vliv na uherskobrodskou a ostravskou hudební kulturu. In: Cantus č. 1, 2005, s. 5-8, ISSN 1210-7956.
  • KUSÁK, J.: Hudebněpedagogická a umělecká činnost Emila Háby. In: Musica viva in schola XIX. Masarykova univerzita, Brno 2005, s. 52-57.
  • Kusák, J.: K počátkům organizovaného hudebního života na Uherskobrodsku. In: Malovaný kraj, roč. 41, 2005, č. 4, s. 10-11.
  • Kusák, J.: Lubomír Málek a vývojové proměny lidové kultury Uherskobrodska. In: Malovaný kraj, roč. XL, 2004, č. 2, s. 8-9.
  • Kusák, J.: Primášská legenda Lubomír Málek. In: Folklor, roč. 15, 2004, č. 4, s. 238-241.
  • Kusák, J.: Emil Hába – sbormistr, skladatel a pedagog. In: Cantus, 2003, č. 4, s. 5-8.
  • Ruttkay, J.: Metamorfózy hudobnej kultúry vo Vrútkách. Príspevok k vývoju hudobného života a hudobnej kultivácie obyvateľov Vrútok od konca 19. storočia po súčasnosť. Disertační práce, Ostrava: PdF OU, 2006.
  • Václavík, A.: Luhačovské Zálesí. Luhačovice 1930.
  • Tomeček, R.: Počátky muzejní činnosti na Uherskobrodsku. In: Malovaný kraj, roč. 40, 2004, č. 4, s. 6-7.

 
PhDr. Jiří Kusák, Ph.D.

katedra hudební výchovy
Pedagogická fakulta Ostravské univerzity v Ostravě
Sokolská 17
Ostrava 701 03

e-mail: jiri.kusak(at)osu.cz
 


Příspěvek uveřejněn se souhlasem autora.
 
 
Autor:  
Vložil/a: Ondřej Šolar