Přeskočit příkazy pásu karet
Přejít k hlavnímu obsahu

O portálu Kontakt Mapa webu Registrovat | Přihlásit

Rozšířené
hledání
O hledání smyslu života

Pro někoho snadný pro někoho zamotaný a těžce zvládnutelný a uchopitelný problém - smysl mého života. Jak ho najít a pochopit?


Kolotoč neustálých změn, nároky na tempo, kterým žijeme, a které vyžaduje dnešní doba. Přibývá povinností, ubývá času, který máme pro sebe. Vyžadující styl života nám nedopřeje oddechu a zužuje naše každodenní prožívání na výčet povinností, jež musíme za každou cenu ještě stihnout. Tak by se daly ve zkratce charakterizovat naše pocity z moderního života. Na jednu stranu máme řadu technologických výhod, zdravotnického komfortu a nepřeberných možností, jak naložit s našimi vydělanými penězi, na druhou stranu cítíme úzkost a tlak tohoto pokroku, přičemž ztrácíme skutečný kontakt se sebou samými a s lidmi pro nás důležitými. Dohání nás existenční nuda, bezcílnost. Zkusme si pro sebe položit následující otázky: Kdy naposledy jsme se cítili šťastní a v pohodě? Kdy zmizel ten neodbytný pocit, že nás čeká za rohem ještě tucet dalších věcí, které musíme stihnout? A v čem spočívá význam toho všeho, co dnes a denně děláme? Kam tím vším vlastně směřujeme? 

Rozhodně není snadné na tyto otázky odpovědět a už vůbec ne hned. Jejich společným jmenovatelem, který nás však k těmto odpovědím má dovést, je smysl našeho života. Trochu záludný výraz pro něco, co se nenachází tak snadno, ale přesto po tom podvědomě toužíme a hledáme to. Těžký úkol. Pro někoho na celý život.

Nejde o to, co my ještě očekáváme od života, jako spíše o to co život očekává od nás

Viktor Emanuel Frankl - rakouský psychiatr, neurolog a zakladatel logoterapie - ve své knize „A přesto říci životu ano“, kterou sepsal po svých otřesných zážitcích v koncentračním táboře, směřuje otázku po hledání smyslu života následovně: „Nejde o to, co my ještě očekáváme od života, jako spíše o to co život očekává od nás.“  Život na nás klade nároky, ale na rozdíl od lidí, od nás neočekává slova, nýbrž činy, kterým smysl vyjádříme. Splnění nějakého požadavku či úkolu a způsob, jakým tak učiníme, je mnohem důležitější. Je tolik osudů, kolik je na světě lidí, a  každý  tento osud má v sobě vetkanou řadu jedinečných a neopakovatelných situací, na které zareagujeme a popereme se s nimi. Někdy je jejím smyslem čin, jindy prožitek, ale teprve skutkem tento smysl přiřazujeme. Proto za cestu k objevení smyslu Frank vidí ve veškerém našem konání, kterému význam přiřazujeme (ať již je to hotový výrobek, dokončený úkol v zaměstnání, nebo uvařená večeře pro rodinu). Stejně tak zážitky jsou něco, co člověka povznáší a vnitřně jej obohacuje – radost z přírody nebo nějakého uměleckého zážitku – dívání se na obraz, shlédnutí filmu, uspokojení z něčeho, co sami vytvoříme. Nejdůležitější prožitek Frankl vidí také v lásce. A pokud toto všechno selže, pak je to vždycky postoj, který k dané situaci zaujmeme. Tváří tvář v zoufalé situaci bojujeme, nebo v sobě hledáme zbytky síly.

Zkuste si teď sami pro sebe říct, co se v uplynulých dnech událo, co ve Vás vyvolalo úsměv nebo radostný pocit. Byla to radost, že jste někoho známého zahlédli na ulici a dali se s ním do řeči? Byla to pochvala vašeho nadřízeného za dobře odvedený úkol? Nebo se vám třeba povedlo něco neplánovaně, ale o to lepší pocit jste z toho měli? Smysl života se nedává poznat jediným cíleným dosahováním jisté hodnoty či cíle. Seskládá se dnes a denně z řady momentů, které se musíme naučit prožívat a do svého života přijímat.

Je zhola zbytečné se ptát, má-li život smysl či ne. Má takový smysl, jaký mu dáme

Pro někoho může být myšlenka upuštění od něčeho ohromného a úžasného neuspokojující, nebo dokonce nepřijatelná. Ale posuďte sami, není lepší si vybrat z menších, lépe dosažitelných možností, než být frustrován z představy, že vysněná cílová rovinka leží daleko před námi v nedohlednu? Nebylo by lepší se k ní přibližovat po malých úsecích cesty, a pokud by nám bylo souzeno, že cílem neproběhneme, budeme se i tak radovat ze všeho, co nás na té cestě k němu potká? Na nás lidech jako jedinečných bytostech je úžasné to, že se můžeme vždycky svobodně rozhodnout. Budeme se tedy cítit spokojení a snad i šťastní, nebo budeme hledat důvody, proč nám něčeho není dopřáno a budeme přitom zklamaní a frustrovaní?

„Je zhola zbytečné se ptát, má-li život smysl či ne. Má takový smysl, jaký mu dáme.“ (Lucius Annaeus Seneca)

Zkuste si projít tento jednoduchý návod k tomu, jak byste se mohli cítit třeba už dnes dobře. Nebo si utvořte vlastní. Vycházet přitom můžete z těchto několika bodů:

1) Odpovězte si na otázku, co je pro vás v tuto chvíli, v toto období skutečně nejdůležitější.

2) Věnujte se tomu každý den přiměřeně stanovenou dobu.

3) Jestliže se vám něco podaří, dejte najevo svou radost, promluvte si o tom se svými přáteli.

4) Každý den dělejte alespoň půlhodiny něco, co vás baví a odpočinete si při tom. Důležité je, abyste tento čas věnovali jen sami sobě.

5) Sepište si seznam alespoň pěti věcí, které jste si přáli vždycky udělat sám/sama nebo s někým, ale nenašli jste na ně dost odvahy nebo času. Čím kurióznější, neuvěřitelnější nebo nápaditější věc to bude, tím lépe pro vás. Důležitý je prožitek. Každý měsíc můžete zkusit jednu. O seznam pečujte tím, že jej budete doplňovat. 

6)  Buďte s přáteli, rodinou, známými a mluvte o svých pocitech. Naučte se je vyjadřovat zcela přirozeně a v průběhu rozhovoru.

7)  Každý den někomu udělejte radost. Nemáme teď na mysli nějakou hmotnou věcí či darem. Vtip, drobná pochvala nebo ocenění druhého dělají hotové zázraky.

8) Když se něco nezdaří, naučte se na tom hledat něco pozitivního, nebo tomu nepřikládejte zas až takovou váhu. Nejvíce šťastní jsou ti lidé, kteří si dokážou tropit žerty sami sebe. Když se budete sami dobře cítit, poznáte to i na lidech kolem sebe.

9) Nesnažte se za každou cenu klást si velké cíle. Raději zvažte to, jaký nejmenší krok by k němu vedl, a poté můžete přidat další. Klidně si je sepište.

10) Důvěřujte sobě i lidem kolem sebe.

Tak to bychom měli. Nyní už víme, že smyslem nemusí být nutně něco, co nám vnukne nějakou osvícenou myšlenku, pomocí které nalezneme skryté tajemství života, určené jen několika vyvoleným. Smysl života je něco, co vytváříme my sami a děláme to každý den tvořivou prací a prožitky, které k nám z nejrůznějších činností, setkání a událostí přicházejí. Jen je třeba zastavit se, dopřát si ten čas a pustit je k sobě. Vybírejme si z těch množství podnětů dnešní doby tak, abychom jimi nebyli přesyceni. Protože jsme a budeme to vždycky my, kdo svému životu přiřazujeme význam. Na tom se nikdy nic nezmění, jakkoli dlouhé bude naše hledání.


A na závěr jeden malý příběh od Jara Křivohlavého ze své knihy „Mít pro co žít“:

„Lenka je nevidomá. Pracuje jako telefonistka. Petr je školák. Je mu 10 let. A jejich příběh?

Lenka šla jednou přes ulici. Bílou holí oklepávala kraj chodníku. Najednou slyší: „Paní, já vás převedu přes silnici.“ Souhlasila. Když docházeli na druhou stranu silnice, Lenka si povzdechla -  jen tak pro sebe: „To by se mi to chodilo do práce, kdyby mě někdo takto převáděl přes silnici.“ Petr mlčel. Druhý den ráno v 6:30 hod stál u vrat domu, kde Lenka bydlí. Pozdravil. Nabídl Lence, že ji doprovodí do práce. Tak to chodí den za dnem již čtvrt roku. Petrova maminka se již byla podívat, kam že to Petr tak brzy ráno chodí. Nedovedla si představit, co se to s ním děje. Jak si má vysvětlit to, že Petr, kterého dříve nemohla vzbudit v sedm hodin ráno, nyní z vlastní vůle vstává v šest? Proč? Petr má zřejmě pro co žít. On sám to vyjadřuje po svém: „Jak by bylo Lence, kdybych ji ráno do práce nedovedl?“   

 

Autor: Pavlína Štachová
Vložil/a: Jana Vodáková