Přeskočit příkazy pásu karet
Přejít k hlavnímu obsahu

O portálu Kontakt Mapa webu Registrovat | Přihlásit

Rozšířené
hledání
Škola, jako místo setkávání, aneb jaká by měla být škola?

Škola by měla být otevřená všem dětem a měla by se dětem přizpůsobit. Škola vzdělává a vychovává a také pečuje o dobré klima. Škola není odtržená od života. Nevybírá si, koho vpustí dovnitř a koho nikoli, umí se dobře postarat o každého svého žáka, usiluje o to, aby každého svého žáka dovedla k jeho vzdělávacímu maximu, a také nebere jako problém různorodost a pestrost žáků, ale bere to jako příležitost, kterou využije k užitku, tedy připravuje děti na život, který se neuvěřitelně rychle mění.  

Škola je tu pro děti, ne děti pro školu. Toto přesvědčení je jedním ze základních pilířů vzdělávací filozofie školy a promítá se do všech sfér školního života. V centru pozornosti je žák, ne pedagog. Pedagog je ten, kdo pomáhá, podporuje, motivuje a doprovází. Dále škola volí vhodné metody a formy práce, kdy cílem je zapojení všech dětí. Například skupinová výuka, práce ve dvojicích. V centru pedagogického působení nejsou pouze vědomosti a poznatky, ale také hodnoty a postoje. A také škola dbá na osobnost pedagoga, který jde dětem příkladem, tedy není to jenom odborník, ale také dobrý a charakterní člověk. Škola musí děti naučit děti samostatně přemýšlet a logicky uvažovat, komunikovat, spolupracovat a naučit je zodpovědnosti za své vzdělávání a za dění kolem sebe. Mezi pedagogiky a žáky by měl být partnerský vztah.

Inkluze

Pedagogický slovník formuluje pojem inkluze jako zapojování postižených do hlavního proudu dění ve společnosti. Používá se také jako synonymum integrace. Snaží se odstraňovat diskriminaci zdravotně postižených ve vzdělávání, socializaci, enkulturaci i ergotizaci. Inkluzi nelze ztotožňovat s integrací, není ani „vylepšenou" nebo „rozšířenou" integrací. Společným znakem obou konceptů je přítomnost dětí se SVP ve školách hlavního vzdělávacího proudu. Integrace je tedy stav, kdy se zdravotně postižený jedinec vyrovnal se svou vadou, žije s nepostiženými a spolupracuje s nimi, prokazuje výkony a vytváří hodnoty, které společnost intaktních uznává jako rovnocenné, společensky významné a potřebné (Pipeková, 1998, s. 13–15).

Pro inkluzi je charakteristická vysoká míra různorodosti žáků ve třídách. Za žáky se speciálními vzdělávacími potřebami jsou dle § 16 školského zákona (zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání) považovány osoby: se zdravotním postižením (tělesným, zrakovým, sluchovým, mentálním, autismem, vadami řeči, souběžným postižením více vadami, vývojovými poruchami učení nebo chování), se zdravotním znevýhodněním (zdravotním oslabením, dlouhodobým onemocněním a lehčími zdravotními poruchami vedoucími k poruchám učení a chování), se sociálním znevýhodněním (z rodinného prostředí dítěte, kde se mu nedostává potřebné podpory k řádnému průběhu vzdělávání včetně spolupráce zákonných zástupců se školou, znevýhodnění vyplývající z nedostatečné znalosti vyučovacího jazyka, ohrožení sociálně patologickými jevy, s nařízenou ústavní výchovou nebo uloženou ochrannou výchovou a žáci v postavení azylantů a účastníků řízení o udělení azylu). K tomuto legislativnímu výčtu bychom dále doplnili žáky mimořádně nadané a další žáky, kteří specifický vzdělávací přístup aktuálně potřebují např. z důvodu aktuální rodinné situace. (Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy 2016)

První snahy o inkluzivní vzdělávání jsou spojeny s hnutím rodičů za práva svých postižených dětí o začlenění do hlavního vzdělávacího proudu. Rodiče se domnívali, že vyčleněním jejich dětí, ať už na základě fyzického či mentálního postižení nebo etnického původu, je jim poskytováno horší vzdělávání. Už v 80. letech bylo inkluzivní vzdělávání doporučováno mezinárodními organizacemi, jako je OECD nebo UNESCO. Podle mezinárodních dohod (např. Úmluva o právech dítěte, Úmluva o odstranění všech forem rasové diskriminace) začalo být zařazování dětí do zvláštních škol vnímáno jako porušování práva dětí na rovné vzdělávací šance.

Měli bychom se zamyslet nad otázkou, do jaké míry mohou děti se speciálními vzdělávacími potřebami docházet do běžných škol. V mnohých státech v posledních 20 až 40 letech došlo k obrovskému posunu směrem k začleňování žáků se SVP do hlavního vzdělávacího proudu. Například podle Kongresové zprávy na implementaci zákona o inkluzi jedinců s postižením vlády Spojených států bylo v roce 1984/85 v hlavním vzdělávacím proudu v USA začleněno pouze 25% dětí s postižením, kdežto v roce 1998/99 už jich bylo začleněno do hlavního vzdělávacího proudu 48%.

Zpočátku se objevovaly hlasy, které inkluzi nepodporovaly. V dnešní době si podle mnohých odborníků již neklademe otázku, jestli inkluzi ano, nebo ne, ale klademe se otázku jak. Mnohé státy se již o desetiletí dříve rozhodly ve své vzdělávací politice podpořit myšlenku, že děti se speciálními vzdělávacími potřebami by měly navštěvovat běžné třídy, kde jim budou poskytnuta podpůrná opatření.

V České republice školský zákon zajišťuje dětem se speciálními vzdělávacími potřebami nárok na vzdělávání, jehož „obsah, formy a metody odpovídají jejich vzdělávacím potřebám a možnostem". Vyhláška č. 73/2005 pak definuje podpůrná opatření, na která mají tyto děti právo: speciální metody, formy a postupy, speciální učebnice, didaktické materiály, kompenzační pomůcky, rehabilitační pomůcky, zařazení předmětů speciální pedagogické péče, služby asistenta pedagoga, snížení počtu žáků ve třídě, poskytovaní pedagogicko- psychologických služeb a další možné úpravy podle Individuálního vzdělávacího plánu (IVP).

Asistent pedagoga je pedagogickým pracovníkem, jehož prostřednictvím dochází k naplňování podpůrných opatření ve vzdělávání u dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami.  Hlavním cílem jeho působení je podpora práce pedagoga při práci se žáky, kteří vyžadují zvýšenou míru podpory ve vzdělávání. (Ministerstvo školství, mládeže a sportu 2015)

Stejně jako další pedagogické pracovníky i asistenta si vybírá ředitel školy a následně s ním uzavírá pracovní smlouvu. Asistent pedagoga působí ve třídě, ve které se nachází dítě se speciálními vzdělávacími potřebami a vždy pracuje pod metodickým vedením pedagoga. Rámcový obsah činností asistenta pedagoga je uveden v prováděcí vyhlášce č. 27/2016 Sb., o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a vzdělávání žáků nadaných, v § 5 této vyhlášky. Současně je rámec pro náplň práce asistenta pedagoga uveden v nařízení vlády č.222/2010 Sb., o katalogu prací ve veřejných službách a správě. Asistent pedagoga se aktivně účastní sestavování individuálního vzdělávacího plánu, je třeba, aby měl k dispozici potřebné pomůcky, je seznámen s dítětem, jeho rodinou především se specifickými potřebami dítěte (pomoc se sociální adaptací v novém prostředí, pomoc při získání pracovních návyků, při trénování soustředěnosti, při vytvoření struktury vyučovacích hodin).

Školské poradenské zařízení slouží jako poradní orgán, kdy seznámí rodiče s výsledky vyšetření dítěte, navrhne opatření a poradní s výběrem vhodné školy, ale vždy poslední a rozhodující hlas má rodič, který rozhodne, kde se bude jeho dítě vzdělávat.

Děti, které jsou vychovávané mezi vrstevníky s různými zdravotními postiženími, se logicky nemůžou naučit běžnému životu ve společnosti a naopak společnosti nemá příležitost se naučit takovou osobnost respektovat a přijímat ji bez předsudků a obav. Často totiž přejímají vzory chování, sebeobsluhu, hry a zejména řeči od svých vrstevníků než dospělých. Právě řeč bývá jedním z největších nedostatků u těchto děti. Děti si společně hrají, zpívají, učí se a navazují přátelské vazby.

Při správném pedagogickém vedení společné vzdělávání děti velmi obohacuje především v sociální oblasti. Děti se učí toleranci, pomoci druhých a respektu. Uvědomují si, že každý z nás je jiný a má své slabé a silné stránky. Nemusejí mít pak takové obavy z odlišností a předsudků.

Je ale jasné, že společné vzdělávání přináší velmi zvýšené nároky na práci pedagogů. Je velice důležité, aby tvořily sehraný tým, který vždy drží při sobě. Tedy za plné podpory ředitele školy a rodičů. Žádná třída není stejnorodá, vždy se najdou žáci, kteří mají různé schopnosti, odlišné pracovní tempo a různé vzdělávací potřeby. Právě tato různorodost učí děti toleranci a vnímání odlišností, trpělivosti a ukázněnosti, například, kdy rychlejší a bystřejší žák má práci hotovou dříve a musí chvilinku počkat. Samozřejmě práce pedagoga je v inkluzivní třídě mnohem náročnější a příprava na vyučování zabere i více času. S tím také souvisí příprava pomůcek a pracovních listů a každá hodina musí být velmi pečlivě připravena.  

Tato problematika je velice citlivá a úspěch závisí na mnoha faktorech. Je tedy velice důležité, aby se společnými silami našlo nejoptimálnější řešení.

Pro všechny děti je důležité, aby byly na nástup do školy velmi dobře připraveny. Vše se odvíjí od rodiny a mateřské školky. Školy často organizují setkání rodičů budoucích prvňáčků, přípravné kurzy, kde by měl pedagog seznámit všechny rodiče, že ve třídě bude žák, který bude potřebovat větší podporu, netajit diagnózu, představit asistenta pedagoga a přiblížit průběh výuky. Vhodný je i vzájemná komunikace mezi rodiči žáka a rodiči ostatních dětí. Situace je samozřejmě o něco jednodušší, když se žáci znají již od mateřské školy.

Jak jsem již zmínila výše, hlavním vzorem chování dětí jsou pro děti rodiče, kdy přejímají jejich názory a postoje. Malé děti jsou bez předsudků. Velmi dobře vnímají odlišnost pohlaví, barvu pleti i handicap. Je velice důležité, jakým způsobem bude dětem v tomto věku vše vysvětleno. Pokud rodiče inkluzi nepřijímají a děti se znevýhodněním odsuzuje, vyjadřuje se o nich negativně, bude se takto chovat i jejich dítě. Pozitivní změnou je v tomto ohledu pedagog, kterého si děti váží a je v raném školním věku uctívaným vzorem.  Rodič by měl být ale svému dítěti správným vzorech chování. Vysvětlit mu, že každý z nás je jiný, každý jsme v něčem lepší nebo slabší a že silnější by měli pomáhat slabším, protože nikdy nevíme, kdy se ocitneme v situaci, kdy budeme potřebovat pomoc druhých a že by se nám také nelíbilo, kdybychom byli odmítání. Děti s tímto hadicapem jen neměly v nějaké oblasti štěstí. Život je pro mě těžší, ale přesto s ním statečně bojují a zaslouží si naši pomoc, porozumění, účtu a ne posměch a vyloučení na okraj společnosti.

Takto by samozřejmě měli vystupovat i vyučující, asistenti pedagogova. Probírat s dětmi tuto problematiku, protože se běžně setkávají na chodbách školy, na obědě i při celoškolních aktivitách.

Je běžné, že tyto děti ještě nejsou v šesti letech na školu zralé. Na doporučení školského poradenského zařízení jim je doporučen odklad školní docházky. V některých případech je možné využít ještě i dodatečný odklad, aby dítě mělo dostatek prostoru na přípravu, které mu vstup do školy usnadní a usnadní mu také i lepší přijetí v kolektivu.

Předškolní vzdělávání

Předškolní vzdělávání dětí s mentálním postižením je založeno na spolupráci rodiny a předškolního zařízení. Předškolní zařízení může spadat do resortu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (například mateřské školy), Ministerstva práce a sociálních věcí (například raná péče, denní stacionáře) a neziskového sektoru.

V raném věku dítěte lze využít služeb rané péče. Služba rané péče je ukotvena v § 54 zákona o sociálních službách, a dále se řídí prováděcí vyhláškou č. 505/2006 Sb. V rámci tohoto zákona je raná péče řazena mezi služby sociální prevence. Podle zákona se jedná o službu, která je poskytována dítěti a rodičům dítěte, u kterého je přítomno zdravotní postižení nebo jehož vývoj je ohrožen v důsledku dlouhodobého nepříznivého zdravotního stavu. Raná péče je zaměřena na děti od narození do sedmi let věku. Další variantou pro rozvoj dětí s mentálním postižením v mladším předškolním věku je využití programu takzvané včasné stimulace – v České republice je to program Portage. V tomto programu je velmi podrobně rozpracován nácvik pohybových aktivit, rozumové stimulace, sociálních dovedností, komunikačních schopností a sebeobsluhy. Jako instruktoři těchto programů mohou působit speciální pedagogové, popřípadě psychologové, kteří službu poskytují v přirozeném prostředí dítěte (doma či v zařízení sociálních služeb, pokud zde dítě trvale žije).

Základní vzdělávání

Povinná školní docházka je u nás v České republice devět let a je povinná i pro děti se speciálními vzdělávacími potřebami. Pokud zákonný zástupce požádá ředitele školy o prodloužení, je možné, aby žák se zdravotním postižením dokončil školu až ve dvaceti letech a žák s kombinovaných postižením až ve dvaceti šesti letech.

V rámci školního věku lze využít speciálně pedagogických center. Speciálně pedagogická centra a pedagogicko-psychologické poradny jsou školská poradenská zařízení a činnost těchto center je ukotvena ve vyhlášce č. 72/2005 Sb.

Střední vzdělávání

Obecně platí, že žáci s mentálním postižením si mohou zvolit k dalšímu studiu jakoukoliv střední školu při splnění dvou podmínek. První je dosažení základního vzdělání absolvováním základní školy a druhou podmínkou je splnění přijímacího řízení na zvolený typ školy. Přímo pro žáky s mentálním postižením jsou zřízena odborná učiliště a praktické školy.

Odborná učiliště jsou primárně určena pro absolventy základní školy. Výuka se skládá z mnoha různých oborů (orientovaných na manuální práce, těžištěm výuky jsou praxe/stáže) jednotlivé učební plány jsou redukovány. Doba trvání výuky jsou dva, případně tři roky, výstupem získá absolvent výuční list.

Praktická škola se liší dobou docházky. Praktická škola může být buď roční, nebo dvouletá. První typ je určen absolventům základní školy speciální (žákům s těžkým mentálním postižením, žákům s kombinovaným postižením). Vzdělání na praktické škole je zaměřeno více na oblast praktického života a na jednoduché manuální činnosti. Studenti jsou vzděláváni podle Rámcového vzdělávacího programu pro obor vzdělání praktická škola jednoletá. Praktická škola dvouletá je určena rovněž absolventům základní školy praktické (žákům se středně těžkým mentálním postižením nebo žákům s lehkým mentálním postižením v kombinaci s postižením jiným). Vzdělání je opět zaměřeno na praktické činnosti s důrazem na rozšíření všeobecného vzdělání, získání základních pracovních návyků, přípravu na vykonávání jednoduchých pracovních činností. Studenti jsou vzděláváni podle Rámcového vzdělávacího programu pro obor vzdělávání praktická škola dvouletá.


Inkluze ve Zlínském kraji


Péče o žáky se zdravotním postižením v běžných mateřských školách

Ve Zlínském kraji bylo skupinově integrováno ve 37 speciálních třídách celkem 463 postižených dětí. Ve srovnání s minulým školním rokem se jedná o nárůst o jednu speciální třídu. Individuálně integrováno v běžných třídách ve školním roce 2015/2016 bylo celkem 156 dětí s různými typy postižení, což je nárůst o 12 dětí oproti loňskému školnímu roku. Jejich počty dle jednotlivých typů postižení ukazuje tabulka č. 1. (Výroční zpráva Zlínského kraje 2015)

Péče o žáky se zdravotním postižením v běžných základních školách

Vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami v běžných ZŠ je již samozřejmou záležitostí ve většině škol. Průběžně probíhá vzdělávání pedagogů v této problematice, většinou prostřednictvím školských poradenských zařízení. Integrace žáků do škol běžného vzdělávacího proudu se uskutečňuje ve dvou formách, skupinovou nebo individuální integrací. Ve školním roce 2015/2016 bylo ve Zlínském kraji na devíti základních školách zřízeno celkem 20 speciálních tříd, ve kterých se vzdělávalo celkem 195 žáků. Počty integrovaných žáků podle typu postižení ukazuje tabulka č. 1. (Výroční zpráva Zlínského kraje 2015)

Péče o žáky se zdravotním postižením v běžných typech středních škol

Ve Zlínském kraji se v oblasti středního vzdělávání na běžných typech středních škol setkáváme také s individuální integrací žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Zde se zvláště dobře uplatňují zejména žáci s tělesným a smyslovým postižením, přibývá také žáků s autismem. Počet žáků individuálně integrovaných ve školním roce 2015/2016 ve Zlínském kraji ve středních školách je uveden v tabulce č. 1. (Výroční zpráva Zlínského kraje 2015)

Typ postiženíVývojové poruchyMentálněSluchověZrakověVady řečiTělesněKombinace vadautismusCelkem
2321456191320156
147966423710673361081947
8918204824616185

Tabulka č. 1 Počet individuálně integrovaných dětí a žáků v běžných MŠ, ZŠ a SŠ ve školním roce 2015/2016

---

Seznam použité literatury:

[1]  PIPEKOVÁ, Jarmila. Kapitoly ze speciální pedagogiky. Brno: Paido, 1998. Edice pedagogické literatury. ISBN 80-85931-65-6.

Webové zdroje:

[1] Ministerstvo školství, mládeže a sportu. Výzva_inkluzivní_vzdělávání/hodnocení_v_oblasti_školy_doporučeny_postup.cz[online]. 2016 [cit. 2018-01-03]. Dostupné z:http://msmt.cz/uplads/OP_VVV/Vyzva_Inkluzivni_vzdelavani/Hodnoceni_v_oblasti_skoly_doporuceny_postup.pdf
[2] Národní ústav vzdělávání. Nuv.cz[online]. 2016 [cit. 2018-01-03]. Dostupné z: http://nuv.cz/t/ap



Autor: Lucie Julinová
Vložil/a: Jana Galová