Přeskočit příkazy pásu karet
Přejít k hlavnímu obsahu

O portálu Kontakt Mapa webu Registrovat | Přihlásit

Rozšířené
hledání
Tématická zpráva: Využívání individuálních výchovných programů v základních školách

​V září 2016 provedla Česká školní inspekce inspekční elektronické zjišťování v zá- kladních školách (3 464), jehož smyslem bylo sestavit přehled škol, které již individuální výchovný program využily (578 ZŠ). 

Z těchto škol pak byl vytvořen vzorek pro realizaci prezenční inspekční činnosti uskutečněné od října 2016 do ledna 2017 (47 ZŠ) a také vzorek k provedení podrobnějšího elektronického zjišťování (130 ZŠ). Individuální výchovný program by rozhodně neměl být vnímán jako sankce, ale jako způsob, jak nastavit účinnou spolupráci tak, aby došlo k eliminaci rizikového chování žáka. Zmíněný dokument představuje třetí stupeň strukturovaného postupu řešení. Předchozími kroky jsou pohovor se žákem a následné jednání s ním a jeho zákonným zástupcem, a to za účelem odstranění daného nežádoucího chování.


Školy individuální výchovné programy využívají nedostatečně 

Ze všech ZŠ zapsaných do školského rejstříku využilo individuální výchovný program dosud jen 578 škol (16,7 %), a to 366 na 1. stupni a 398 na 2. stupni (v některých školách tedy využili výchovný program jen na jednom stupni, v jiných na obou). Častěji šlo o plně organizované ZŠ. Velké množství škol při vykazování zaměňovalo individuální výchovné programy za individuální vzdělávací plány, což ukazuje na dosud slabé povědomí škol o samotné existenci tohoto nástroje pro eliminaci rizikového chování žáků. Zatímco na 2. stupni dávali ředitelé škol přednost formulářům, jež jsou přílohou příslušného pokynu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (56 % ZŠ), na 1. stupni upřednostňovali vlastní texty (51 % ZŠ). Důvodem je zřejmě potřeba škol přizpůsobit písemnou dohodu nižšímu věku žáků.

Z informací získaných ze 130 škol, které již mají s individuálními výchovnými programy větší zkušenost (celkem 1 111 programů), vyplynulo, že nejvíce byly tyto programy uplatňovány v 7. a 8. ročníku, nejčastěji kvůli:

 • nevhodnému chování ke spolužákům (85 %), 

• nerespektování pokynů učitele nebo narušování výuky (78 %), 

• odmítání práce při vyučování (63 %), 

• neplnění domácích úkolů či 

• nenošení pomůcek (62 %).

Individuální výchovný program je jedním z nástrojů řešení problé- mového a rizikového chování žáků. Tato forma spolupráce mezi školou, žákem a jeho zákonným zástupcem (případně dalším zúčastně- ným subjektem) je vyjádřena ve společně podepsaném dokumentu, v němž se tyto strany zavazují plnit stanovené úkoly. Cílem České školní inspekce bylo zjistit, jak jsou individuální výchovné programy od ukončení jejich pilotního ověřování (2013) využívány, a to v kontextu dalších preventivních aktivit škol. 

Ve více než polovině škol pak byly individuální výchovné programy zavedeny kvůli opakovanému agresivnímu, vulgárnímu anebo jinak nevhodnému chování k pracovníkům školy. Česká školní inspekce také zjistila, že k využití programu často vedla kombinace více projevů rizikového chování zároveň. Část škol uplatnila individuální výchovný program ještě před případným využitím některého z kázeňských opatření (47 %), naopak jiná část tak učinila až poté, co se jejich uplatnění ukázalo jako nedostatečné (44 %). A více než polovina ZŠ je použila současně s nějakým z těchto opatření. Celkem třetina ZŠ pak využila více než jeden z uvedených způsobů.

Základem úspěchu je spolupráce

Školy realizaci individuálních výchovných programů zajišťují nejčastěji ve spolupráci třídního učitele buď se školním metodikem prevence, nebo s výchovným poradcem (95 % ZŠ). Podstatná většina ZŠ nicméně zapojuje i další aktéry, a to jak vnitřní (vedení školy nebo další vyučující), tak vnější (policie, lékař, neziskové organizace). Zhruba 90 % zákonných zástupců dotčených žáků individuální výchovný program podporovalo, zbylý počet o programy nejevil zájem a v jednom případě šlo o vyloženě negativní postoj. Pozitivní přístup však zároveň vždy neznamenal aktivní podporu dítěte. Mezi hlavní problémy patřily dohled nad přípravou do školy (92 %), kontrola školních výsledků (70 %), zajištění potřebných pomůcek do školy (60 %), komunikace se školou (58 %) nebo dohled nad školní docházkou (47 %). 

Čtyři pětiny ze 130 škol individuální výchovné programy vyhodnocují průběžně, desetina pouze po jejich ukončení a desetina je nevyhodnocuje vůbec. Individuální výchovný program by nikdy neměl být vyhodnocován pouze jednou ze stran. V necelé polovině škol jsou naráz zapojováni hlavní zúčastnění aktéři, v dalších případech se tak děje odděleně nebo bez zapojení žáka či jeho zákonného zástupce, ojediněle jen v rámci jednání výchovné komise. Na základě hodnocení významu konkrétních individuálních výchovných programů řediteli 130 ZŠ Česká školní inspekce konstatuje, že v řadě případů tyto programy neměly na zlepšení chování daných žáků buď vůbec žádný vliv, nebo měly vliv jen přechodný (1. stupeň ZŠ 36 %, 2. stupeň 42 %). Součástí každého individuálního výchovného programu jsou také opatření, která budou využita, pokud nedojde k nápravě. Přistoupit k nim muselo téměř 90 % škol (61 % případů). A více než polovina ZŠ musela individuální výchovný program opakovat, což dohromady představovalo zhruba čtvrtinu žáků. Překážky spatřují oslovení ředitelé hlavně v přístupu žáka a jeho rodiny (77 %).

Individuální výchovný program a kázeňská opatření se nevylučují

Ve 130 školách problémové chování žáků nejčastěji řešili:

• okamžitým napomenutím nebo domluvou (100 %), 

• následovalo sdělení rodičům, a to převážně v podobě poznámky do žákovské knížky (91 %), 

• oddělení žáka od zbytku kolektivu (43 %), 

• odejmutí výhod spojených s mimovýukovými aktivitami (28 %).

Zpravidla až po vyčerpání předešlých opatření většina škol využívá i institut výchovné komise. K dalším výchovným nástrojům škol patří zejména třídnické hodiny. Přestože je na 2. stupni uplatňují téměř všechny školy, značné rozdíly jsou v jejich četnosti a pravidelnosti. Jednou měsíčně nebo častěji tak činí tři pětiny škol, pětina dokonce týdně. Poměrně malé procento škol řeší výchovné problémy pozitivní motivací, a to pochvalami a větším zapojením žáků do zájmových činností (17 %). Z údajů týkajících se všech oslovených škol plyne, že velká část z nich postoupila daný případ další straně, zejména orgánu sociálně-právní ochrany dětí nebo školskému poradenskému zřízení. Školy, které individuální výchovný program využily (578), častěji realizovaly pohovory třídních učitelů nebo ředitelů se žáky a jejich zákonnými zástupci než ty ZŠ, jež individuální výchovný program ještě nikdy neuplatnily. Pokud však jde o jiná výchovná opatření, zde již takový rozdíl patrný nebyl (současné využití kázeňských opatření a individuálního výchovného programu se vzájemně nevylučuje). Vzhledem ke krátkému období, během něhož je možné individuální výchovné programy využívat, i kvůli poměrně nízkému počtu škol, které je uplatňují, nelze ještě dostatečně posoudit, zda programy mají odpoví- dající preventivní účinek, ani jestli skutečně vedou ke snížení celkového výskytu rizikového chování žáků ve školách. Česká školní inspekce proto doporučuje zvýšit informovanost škol o individuálních výchovných programech a zároveň při jejich zavádění zajistit příslušnou metodickou podporu.


Celá tematická zpráva ke stažení zde

Zdroj: česká školní inspekce

Autor:
Vložil/a: Radka Evjáková