Přeskočit příkazy pásu karet
Přejít k hlavnímu obsahu

O portálu Kontakt Mapa webu Registrovat | Přihlásit

Rozšířené
hledání
Štěstí a hanba
Rozhovor Adalberta Reifa s Jeanem Zieglerem je převzat z časopisu Publik-Forum, Zeitung kritischer Christen, D-Oberursel, číslo 10/2006.

Příspěvek zaslal do redakce Pavel Štěpán ze zlínského Ekocentra Čtyřlístek, Soudní 1, Zlín 762 57 (e-mail: eko4listek@seznam.cz).


Štěstí a hanba
Adalbert Reif

Publik-Forum: Pane Zieglere, denně umírá 100 000 lidí hlady nebo na jeho bezprostřední důsledky. Proč si u nás tuto realitu – kterou vy označujete za masovou vraždu – sotva uvědomujeme?

Jean Ziegler: Důvod vidím v triumfu neoliberální ideologie. Vládcům velkých koncernů se podařilo přeznačit pohled na hospodářství. Dosud bylo hospodaření chápáno jako jednání lidí. Dnes se vydává ekonomie za „přírodní zákon“. Jádro neoliberálního kréda zní jednoduše: hospodářství se řídí „přírodními zákony“. „Neviditelná ruka“ reguluje světový trh a tím i veškeré pohyby kapitálu, patentů a služeb a člověk nemá žádnou možnost do tohoto pohybu účinně zasahovat. Důsledkem takového pohledu je, že ani proti hladu se nedá nic dělat.

Publik-Forum: Ale pokud jde o vytváření bohatství, funguje globální kapitalismus přece dokonale?

Ziegler: Světový společenský produkt stoupl od zhroucení takzvaného reálného socialismu víc než dvojnásobně. Světový obchod se ztrojnásobil. Spotřeba energie se zdvojnásobuje každé čtyři roky. Země překypuje bohatstvím. Tragédie spočívá v tom, že v okamžiku, kdy by bylo možné uskutečnit obecné štěstí lidstva, dochází k brutální refeudalizaci planety. 500 nadnárodně činných koncernů a společností kontroluje víc než 52 % světového společenského produktu. Na jedné straně nezměrně roste bohatství spolu s politickou a sociální mocí malé hrstky. Na druhé straně rostou haldy mrtvol těch, kdo ve třetím světě umřeli hlady.

Publik-Forum: Nemohou ale za stále se opakující hladomory také klimatické faktory?
 
Ziegler: Na jižní polokouli vládnou často obtížné klimatické podmínky. Ale problém spočívá v nedostatku finančních prostředků, aby bylo možné těmto katastrofám technickými opatřeními předcházet nebo jinými strategickými opatřeními optimálně čelit. Podívejte se na katastrofu v Nigeru, kde každý týden umírají stovky, někdy i tisíce lidí v důsledku strašného sucha a přemnožení kobylek. Je to problém zavodňování. Niger je země Sahelu a zčásti Sahary, má 1.1 milionu čtverečních kilometrů, které jsou na jihu v délce 550 kilometrů protínány řekou Niger. Nigerská vláda má už 12 let připravený plán na zavodnění 420.000 hektarů. Na to, aby mohla tento projekt uskutečnit, jí chybí peníze. Kdyby ho uskutečnit mohla, daly by se na těchto 420.000 hektarech získat tři sklizně prosa ročně. Tím by bylo dosažené potravinové bezpečnosti pro aktuální potřebu a také vytvoření rezervy pro případ nouze.


Publik-Forum: Jak posuzujete korupci, která je zvlášť v afrických zemích považována za rozhodující faktor pro chudobu velké části obyvatelstva?

Ziegler: Korupce je bezpochyby v Africe velké a rozšířené zlo. Ale je mnoha západními velkými bankami a koncerny podporována při prosazování jejich politických a hospodářských cílů, když jde o to politiky „instruovat“. Hlavní odpovědnost za pád do propasti mají koncerny, které považují Afriku jenom za svou kořist. Vedle 500 celosvětově působících velkokoncernů existuje podle statistik OSN dalších 85.000 takzvaných nadnárodních společností, které se přímo zabývají vykořisťováním afrických surovin. Pod údery firem Nestlé, Unilever a dalších nadnárodních koncernů už se zhroutily celé trhy surovin.

Publik-Forum: Jak k tomu dochází?
 
Ziegler: Jihoetiopští pěstitelé kávy ztratili základ své existence, protože cena za libru zelených zrn, která v roce 2001 činila ještě 1,20 dolaru, klesla v roce 2003 na 30 centů. Tím se cena dostala pod výrobní náklady a životní náklady rodiny. Na světě existuje 25 milionů producentů kávy – v Brazílii, Kolumbii, Vietnamu, Rwandě, Etiopii – většinou jde o rodinné podniky. Šéf Nestlé pro zemědělství, Hans Joehr, prohlašuje, aniž by hnul brvou: deset milionů producentů musí zmizet z trhu. Co to znamená „zmizet“? To znamená, že deset milionů mužů, žen a dětí bude připraveno i o to své minimální zajištění existence s důsledkem trvalé nezaměstnanosti pro dospělé, růstem dětské prostituce a „tichou smrtí hladem“ v důsledku stálé podvýživy. Nestlé jako největší potravinářský koncern světa má téměř 300.000 zaměstnanců, je přítomný v 81 zemích pěti kontinentů, kontroluje více než 8.000 značek a v roce 2004 dosáhl zisku 6,5 miliardy euro. To bylo samozřejmě možné jen pomocí koncernové politiky, která na mnoha místech nejchudším lidem světa sebrala základ jejich existence nebo je uvrhla do závislosti.

Publik-Forum: Co se v takové situaci musí stát, aby se účinně čelilo hladu ve světě?

Ziegler: Především by bylo třeba zavřít potravinovou burzu v Chicagu. V ekonomických částech velkých novin můžete sledovat vývoje kurzu všech potravin světa počínaje nejrůznějšími druhy obilí přes rýži až k černým fazolím. S těmito potravinami se na burze spekuluje, mimo jiné pomocí termínových obchodů. To se musí zarazit. Potraviny jsou veřejné statky a ne zboží jako každé jiné. Nesmějí být podrobeny soukromým spekulacím. Naopak je třeba jejich ceny stanovit na základě mezinárodních dohod.

Publik-Forum: Proč je pro výživu v chudých zemích světový trh tak důležitý?

Ziegler: Ve 37 státech Afriky po většinu let nevystačí domácí sklizeň prosa, rýže a obilí až do příští sklizně. Vezměte si například Zambii, pro kterou je základní potravinou kukuřice. Když je spekulativní cena kukuřice vysoká, protože nějaká nadnárodní společnost spekulovala na rostoucí kurzy, pak nemá zambijská vláda možnost nakoupit dostatečné množství kukuřice a tisíce dětí umřou hlady.

Publik-Forum: Jaké důsledky má evropská agrární politika?
 
Ziegler: V Dakaru, hlavním městě největší západoafrické země, se na stáncích na tržišti nabízí portugalské, španělské, francouzské a italské ovoce a zelenina za méně než třetinu ceny, která je žádána za senegalské produkty, kvůli kterým domácí zemědělci pracovali 16 hodin denně pod žhavým sluncem. Průmyslové národy zaplatily svým zemědělcům v roce 2004 349 miliard dolarů na výrobních a exportních subvencích – téměř miliardu dolarů denně. Z 52 států Afriky je 41 téměř výlučně agrárních. Jejich zemědělství je evropským dumpingem radikálně ničeno. To je třeba okamžitě zastavit, aby se mohlo zemědělství těchto států samostatně rozvíjet a uživit své producenty i obyvatelstvo.

Publik-Forum: Je svět přelidněný?

Ziegler: World Food Report Organizace OSN pro výživu a zemědělství nás informuje, že světové hospodářství by při současném stavu produkce bez problémů mohlo uživit dvanáct miliard lidí, tedy dvojnásobek dnes existujícího lidstva. To znamená, že neexistuje žádná osudovost. Planeta absolutně není přelidněna.

Publik-Forum: Řekl byste, že nakonec stojíme před starým, dodnes nevyřešeným problémem rozdělování?

Ziegler: Skutečně má problém rozdělování obrovský význam. To neplatí jen pro potraviny, ale i pro léky. Podle průzkumu Světové zdravotnické organizace bylo mezi 1.393 novými léky, které přišly na trh za 25 let od roku 1975 do roku 2000,jen 16 proti tropickým nemocem. Farmaceutický průmysl se při svém výzkumu tedy důsledně řídí podle kupní síly své klientely. V praxi to znamená, že tři čtvrtiny lidstva jsou předem vyloučeny z dobrodiní výzkumu. 50 milionů lidí zabila v roce 2004 horečka dengue - proti ní neexistuje lék. Každých 30 vteřin umírá jedno dítě na malárii. Gro Harlem Brundtlandová, bývalá ředitelka Světové zdravotnické organizace, jednou řekla, že je velká škoda, že malárie neřádí v New Yorku.

Publik-Forum: S jakými důsledky počítáte, pokud problém hladu a smrti hladem nebude vyřešen?
 
Ziegler: U Franze Kafky se nachází podivná věta: „Daleko, daleko od tebe se dějí dějiny světa, světové dějiny tvé duše.“ To znamená, hanba, která postihne nějakého člověka kdekoli na světě, zranění nebo zničení jeho lidskosti, je zároveň zraněním nebo zničením lidskosti ve mně. Neexistuje pro nás žádné štěstí, pro nikoho z nás, dokonce ani politická stabilita, dokud takové zraňování a ničení lidskosti připouštíme. Evropské válečné flotily a armády jsou samozřejmě schopné ochránit pevnost Evropa před kostrami z Afriky, i kdyby se snažily přijít na naše hranice po statisících. Evropa se jim násilím dokáže ubránit. To ale za velmi krátký čas zničí naše vlastní hodnoty uvnitř pevnosti.

Publik-Forum: To znamená, že boj proti hladu není jen morální příkaz, ale je i v našem vlastním zájmu, abychom si zachovali svůj mír a politickou stabilitu?

Ziegler: Spojené státy vydaly dosud více než 250 miliard dolarů na irácké dobrodružství, zatímco je politickou i morální nutností vést rozhodnou válku proti hladu ve světě. To samozřejmě nic nemění na tom, že pro žádný druh terorismu neexistuje politické, ideologické nebo náboženské ospravedlnění. Ale k tomu, aby se účinně čelilo individuálnímu nebo skupinovému teroru, není třeba žádné vojenské mašinérie, žádného nasazování stále nových zbraňových systémů.

Publik-Forum: Velký osvícenec Erasmus z Rotterdamu jednou řekl: Mír lze koupit. Platí to?

Ziegler: Spojené národy ukazují, jak by to bylo možné. V prvním patře své budovy v New Yorku, kde sídlí Rada bezpečnosti, je sepsáno, kolik by to stálo poskytnout 36 milionům lidí nakažených AIDS odpovídající léčbu, prosadit očkování proti pěti největším epidemiím třetího světa, lidsky důstojně zaopatřit 22 milionů uprchlíků ve světě, zastavit šíření pouští a udržet biodiverzitu. To všechno by bylo možné financovat pouhou částí světových výdajů na zbrojení, které v současnosti činí kolem 960 miliard dolarů.
 
Publik-Forum: Považujete současné demokratické a administrativní struktury Západu vůbec za vhodné k vytvoření „Koalice proti hladu“?

Ziegler: V demokracii se dá udělat velmi mnoho. Když svým volebním lístkem, dopisy politikům a redakcím novin, účastí na demonstracích, sdružováním, tedy prostředky demokracie, které mi zajišťuje ústava, stále znovu pozvedám svůj hlas protestu, pak to není nesmyslný nebo bezmocný podnik, ale působí to jako ta příslovečná „kapka, která proděraví i kámen“.

Publik-Forum: Jak můžeme svými hlasy ovlivnit světové hospodářství?

Ziegler: Vezměte si problém zadlužení. Mezinárodní měnový fond, který spravuje dluhové otroctví zemí třetího světa, je řízen radou guvernérů, v které rozhodují ministři financí průmyslových zemí. Ty můžeme nutit, aby hlasovali pro to nebo ono dluhové moratorium, aby v jedné nebo druhé zemi mohly být provedeny nezbytné reformy. Neříkám, že to jde jednoduše. Ale demokracie dává nám všem možnost povstat a formulovat svůj morální imperativ.

Publik-Forum: Podle „Rozvojových cílů tisíciletí“ má být počet hladovějících do roku 2015 snížen na polovinu a všem dětem má být zaručeno základní vzdělání. Jak hodnotíte tyto cíle?

Ziegler: To, že tyto cíle byly zformulovány, považuji za velký pokrok vzhledem k době před 20 lety, kdy se o hladu na rovině světové politiky vůbec nemluvilo. Podle filozofa Maxe Horkheimera existují dvojí dějiny: jsou dějiny skutečně existující spravedlnosti, které jsou tragickými dějinami. Protože bída, nespravedlnost a útlak lidí nebyly nikdy větší než dnes. Ale existují také dějiny pod dějinami: eschatologie. To jsou dějiny vědomí vymahatelných práv. Horkheimer to nazýval „předsunuté vědomí“, které se ještě nestalo konkrétní každodenní politikou, ale vymáhá si to. V tomto směru jsme dosáhli velkých úspěchů.

Publik-Forum: Je ale možné dosáhnout cíle zmenšení hladu ve světě na polovinu do roku 2015?
 
Ziegler: Podle současných čísel se pohybujeme dokonce opačným směrem. V roce 2004 bylo 856 milionů lidí postiženo těžkou trvalou podvýživou, zatímco to v roce 2003 bylo ještě 842 milionů. Potud jsou ty cíle nerealistické. Sociální romantika, jak někteří kritici lehkovážně prohlašují, to ale zajisté také není.

Publik-Forum: V čem spočívá vaše největší naděje?

Ziegler. Nová planetární občanská společnost s hnutími ATTAC, GREENPEACE a dalšími uskupeními mi dokazuje, že moje naděje je oprávněná. Těch 300.000 nevládních organizací, které celosvětově působí, představuje novou politickou moc, s kterou etablované politické strany už dnes musí počítat. Mobilizují daleko hlouběji a masivnější než tradiční politické strany nebo odbory. Už dosáhly velkých věcných znalostí a silné angažovanosti a vytvořily celou řadu front odporu proti dravému kapitalismu, nesených především morálním imperativem.


Jean Ziegler (72) učil sociologii na univerzitách v Paříži a Ženevě. Od roku 2001 je zvláštním zpravodajem pro právo na potravu komise OSN pro lidská práva. Jeho kniha Impérium hanby, (Bertelsmann 2005) v současné době provokuje svět politiky i hospodářství.



 
Autor:  
Vložil/a: Radka Evjáková