Šest dekád, jeden zvuk. Jubilejní koncert Dívčího pěveckého sboru na SPgŠ v Kroměříži vnesl jaro nejen do Sněmovního sálu

30. červen 2026
Nejzajímavější školní projekty
Autor/ka článku: Jan Pořízek
Šest dekád, jeden zvuk. Jubilejní koncert Dívčího pěveckého sboru na SPgŠ v Kroměříži vnesl jaro nejen do Sněmovního sálu

„Skutečná tradice není svědectvím o dávné minulosti; je to živá síla, která oduševňuje a formuje přítomnost. Tradice totiž zdaleka neznamená opakování toho, co bylo, ale předpokládá reálnost toho, co trvá.“ Tato slova, která ve svých přednáškách na Harvardu pronesl hudební novátor Igor Stravinskij, znovu ožila během oslav 60 let sborové činnosti na Střední pedagogické škole v Kroměříži. Nejen jiskřivou kontinuitu této síly zakusili v sobotu 25. dubna návštěvníci i účinkující v reprezentativních prostorách Sněmovního sálu kroměřížského zámku, kde se pod taktovkou sbormistra Jiřího Jablunky setkalo několik generací sboristek.

Již od prvních momentů události jste se stali součástí mimořádných chvil. Kapacita Sněmovního sálu byla naplněna do posledního křesla; krom místní kulturní veřejnosti totiž přijali pozvání také mnozí rodiče současných sboristek, a zejména dřívější členky, korepetitorky a rodiny bývalých sbormistrů Válka a Štěpánka. Pozoruhodným průvodním rysem koncertu byl zpočátku vnímaný zámecký chlad, který ovšem záhy střídala atmosféra vřelé blízkosti a také nadšení z provedení jednotlivých skladeb.

Dramaturgie respektovala stálý repertoár sboru v podobě úprav moravských lidových písní, avšak zdaleka nezůstalo pouze u nich. Zpočátku posluchači slyšeli například Tovačovský hatě, Měla sem milého či vybrané skladby z Dvořákových Moravských dvojzpěvů. Své důstojné místo zaujaly i skladby duchovního charakteru. Zvlášť vynikajícího výrazu dosáhl sbormistr u písně z 16. století Když jsi v štěstí od Jana Facilise Boleslavského, která tematizuje ryzost lidského charakteru, jenž se osvědčuje kolikrát až v krizi. Jako moderní protipól k renesanční polyfonii zaznělo třeba Sanctus skladatele Johna Leavitta, jež vyjevilo současný zvuk tělesa v celé své intonační i dynamické šíři a právem si vysloužilo dlouhý aplaus publika.

O jeden z vrcholů svátečního koncertu se dále postarala bezesporu výsostně muzikální čísla, k nimž byly přizvány i dřívější sboristky. Patřila mezi ně například Láska opravdivá Leoše Janáčka, Aká si mi krásná Eugena Suchoně a Věneček Zdeňka Lukáše. Dosavadní podobu dívčího vícehlasu podpořil mohutný ženský vokál, při kterém se tajil dech. Obsahem silné a formálně brilantní skladby si Sněmovní sál zcela podmanily. Jestliže vidíte vedle sebe při takové příležitosti zpívat sourozenecké dvojice z různých generací sboru, matky s dcerami, či dokonce dámy pamatující samotné začátky pod vedením Vlastimila Válka, obvyklá měřítka se překračují a stanete se součástí skutečně mimořádného zážitku hudební poetiky. Standing ovation, jež následovalo po závěrečném refrénu Věnečku, spojovalo radost s vděčností i hlubokým dojetím.

Poslední část vystoupení se postarala naopak o určité odlehčení. Program zahrnoval svěží úpravy moderních skladeb, v nichž byla mnohdy s rozverností akcentována rytmika. Ať už se jednalo o makedonskou lidovou píseň Sto mi e milo s pohybovou choreografií sboristek, Libertango Astora Piazzolly, Baba Yetu Christophera Tina, či Cantar! Jaye Althouse, provedení bylo elektrizující a divácky vděčné. Na sboristkách jste viděli, že se oddaly veselému rozmaru, podobně jako jejich učitel.

Dívčí pěvecký sbor SPgŠ v Kroměříži pod vedením Jiřího Jablunky dokázal, že má ve svém tvůrčím dědictví bohaté zázemí, jež sboru umožňuje zářně kráčet vstříc dalším časům. Jestliže k němu přičteme také úspěšnou reprezentaci na mnoha sborových soutěžích, hodnotu sdílených zážitků a přátelství, pochopíme, že podobné aktivní zakoušení blízkosti je oním zdrojem živé síly, z něhož lze skutečně čerpat. I proto po koncertě následoval ještě společný večer na půdě školy, kde bylo možné se potkat, povykládat si a zavzpomínat – ale také si zazpívat, tentokrát ve společenství cimbálové muziky.

Celá událost by se neobešla bez pomoci z řad zaměstnanců a pedagogů školy, ani bez štědré podpory města Kroměříže a Zlínského kraje, za což ještě jednou děkujeme. Záštitu nad oslavami sboru převzali starosta Kroměříže Tomáš Opatrný a hejtman Zlínského kraje Radim Holiš.

Když jsem se k slavnostnímu koncertu se studentkami sborových tříd vracel, ve spontánních reflexích vyjadřovaly hrdost na to, že i ony se nyní mají možnost podílet na věci, která je citlivě převyšuje – čímž píšou nejen další kapitoly historie sboru, ale především utvářejí zdravé pojetí sebe sama. Mám dojem, že pochopily, že je člověk zkrátka osloven k jistému druhu velikosti. Slovy Stravinského, „pokud jde o kulturu, je to druh zušlechtění, které ve společenské sféře dává lesk výchově a živí a dovršuje vzdělanost.“ K takovému ideálu na Střední pedagogické škole v Kroměříži chceme i nadále směřovat.