Přeskočit příkazy pásu karet
Přejít k hlavnímu obsahu

O portálu Kontakt Mapa webu Registrovat | Přihlásit

Rozšířené
hledání
Domácí úkoly nemusejí být domácím utrpením
Vědomí dosud nesplněné školní povinnosti na druhý den, neustále odsouvané, nad námi visí jak černý mrak a s blížícím se večerem vyvolává napětí, paniku a stres… Domácí příprava za těchto podmínek – na poslední chvíli, rychle odbytá – je pak celkově prožívána jako nutné zlo a efektivita je prakticky nulová. Je to nutné?
 
Autor: Jan Voda

Domácí úkoly jsou jedním z tradičních atributů školní docházky. Na internetu na toto téma vygooglíte za zlomek sekundy dva a čtvrt milionu odkazů. Z publikovaných ohlasů je zřejmé, že domácí úkoly jsou často vnímány jako přenesená odpovědnost školy na rodiče a ne vždy vítaný přesah školního vyučování do rodinného života. Školní povinnosti uložené na doma, tj. nachystat si pomůcky na druhý den, vypracovat domácí úkoly, popř. se naučit zadanou látku často kolidují s odpoledními zájmovými aktivitami dítěte nebo jen s bezstarostnou rodinnou pohodou o víkendu na chatě, na výletě, na rodinné oslavě, na návštěvě u kamarádky apod. Rodiče proto někdy argumentují, že čas strávený ve škole má být dostačující k tomu, aby žáci obsáhli předepsané učivo ve škole, a oni se s nimi nemuseli doma učit. Aby si děti ve škole splnily všechny své povinnosti a minimalizovala se domácí příprava, aby za veškeré skutečnosti související se školním vzděláváním odpovídala škola. U nás v Magic Hill jsme tento model vyzkoušeli. Bylo zajímavým paradoxem, že sami rodiče brzy vypozorovali, že pokud se doma s dítětem neučí (nejlépe z učebnice, kterou považují za vodítko předmětového učiva), ztrácejí přehled, co dítě ve škole probírá, jak mu to jde a jaké má výsledky. Tím ztrácejí faktickou kontrolu nad jeho vzděláváním, zůstávají zcela odkázáni na školu. Současně v nich ale narůstal pocit, že se jako rodiče málo angažují, nevěnují se dostatečně vzdělávání svých dětí, neboť ostatní rodiče žáků z jiných škol, s nimiž se mohou porovnat, vynakládají v tomto směru nemalé úsilí. Rodiče si v tomto experimentu uvědomili, že vlastně nechtějí přenést na školu absolutní odpovědnost a že si potřebují určitý prostor ve vzdělávání dětí ponechat – a ten se realizuje právě domácí přípravou.

Existují i opačné případy: rodina učiní z přípravy do školy středobod mimoškolního času dítěte. Podle známého přikázání nejdřív povinnosti, potom zábava dítě hned po návratu ze školy/z družiny usedá ke stolu a vytahuje početnici, písanku, chemické názvosloví či slovíčka z angličtiny a pod dohledem rodičů, popř. za asistence najatých osob na doučování stráví i několik hodin denně učením a přípravou. Známy jsou i situace, kdy rodiče opatří dítěti sadu pracovních sešitů z jiného nakladatelství pro domácí procvičování školní látky, a dokonce i metodickou příručku pro učitele, aby se mohli s dítětem doma učit (často napřed, aby ve škole předešli případnému neúspěchu dítěte). Typická je v těchto případech úzkostlivá pečlivost – rodič dbá na kvalitu provedení, a tak dítě nejdříve píše úkol nanečisto, aby to v sešitě bylo bez škrtání a přepisování. V extrémních případech vypracuje za dítě úkol rodič, aby byl výsledek opravdu precizní. (A to už nemluvíme o tom, že někdy k této formě domácí přípravy přiberou rodiče dítěti ještě hodiny klavíru a francouzštiny…)

Je zřejmé, že ani jeden z popsaných případů (dítě vzhledem ke svým mimoškolním povinnostem nemá čas a úkoly dělá na poslední chvíli; dítě je domácí přípravou jednoznačně přetěžováno) není žádoucí. Domov a škola jsou dva různé světy, které mají odlišnou organizaci. Avšak právě domácí příprava může být platformou, na níž se tyto světy setkávají, kde se mohou propojit, navazovat jeden na druhý a vzájemně se podpořit ve společném výchovném úsilí. Je neoddiskutovatelné, že skrze rozumně dávkované školní povinnosti vedeme dítě k určitému řádu, rozvíjíme u něj samostatnost a zodpovědnost. Dítě se učí své povinnosti zaznamenávat (do úkolníčku či vhodného diáře), plánovat a rozvrhovat je do svého volného času, myslet si na ně i zodpovídat se z kvality jejich provedení. To všechno jsou důležité dovednosti, které uplatní v dospělém životě. Jsou tu ovšem i další skutečnosti, které úzce souvisejí s procesy učení dítěte: například podmínkou uložení poznatků do paměti je opakování v určitých optimálních rytmech, které nutně zasahují i do mimoškolního času. Konečně ne všechno učivo je reálně možné obsáhnout ve škole – typickým příkladem je domácí četba.

Badatelské úkoly místo cvičení z učebnice

V naší škole jsme proto k problematice domácí přípravy přistoupili z několika rovin. Předně nejsou domácí úkoly zadávány ad hoc, ale s pravidelností známou jak dětem, tak rodičům. Všechny úkoly jsou zadávány předem, a to na týden dopředu. Náš týden ovšem nezačíná pondělím, ale úterkem, popř. čtvrtkem – ukázalo se totiž, že odevzdávat domácí úkoly bezprostředně po víkendu většině dětí (a rodičů) nevyhovuje. Prvořadým smyslem úkolů je motivovat žáka k práci na školním tématu i mimo školu a vtáhnout do školního života celou rodinu. Za tímto účelem se snažíme nezadávat úkoly typu strana 23, cvičení 7, ale vyvinuli jsme tzv. badatelské úkoly, které usilují vzbudit zájem dětí (i rodičů), a tedy i jejich motivaci. Jak už vyplývá z jejich označení, tyto úkoly jsou zaměřeny na rozvíjení dovedností žáků řešit problémy, vyhledávat informace a zpracovávat je, slovem učit se. Jsou orientovány především na budování všeobecného přehledu a prodiskutování různých problémů a hodnot v rámci rodiny, sdílení společných zážitků. Mezi tyto úkoly patří povinnost pravidelného čtení, tematické deníky, pozorovací archy, vyhledávání na internetu, ale žáci s rodiči rovněž navštěvují doporučené výstavy, žák v rámci rodiny provede interview se vzdáleným příbuzným, společně zjišťují požadované informace a opatřují potřebný materiál apod.

Posun od tradičních domácích úkolů k badatelským je tedy zřejmý – jejich zadávání využívá možnosti rodiny obohacovat téma probírané ve škole o nové poznatky a zkušenosti z rodinného prostředí. Úkoly jsou zasazeny do širších kontextů životní (rodinné) zkušenosti dítěte. Jejich cílem není prosté upevňování školní látky, ale osvojování si znalostí a dovedností až na úroveň jejich použití ve skutečném životě. To, co se dítě učí ve škole, musí mít možnost praktické aplikace v reálném životě, tj. mimo školu, takže i doma. Žáci potřebují o učivu aktivně přemýšlet a diskutovat s ostatními členy rodiny, sdílet nové poznatky. Tím, že s úkoly činorodě nakládají, si snadno osvojují informace a proměňují je na vědomosti. Učení je tak zorganizováno způsobem umožňujícím dětem získávat co nejvíce poznatků cestou, jakou člověk dochází ke zkušenostem v reálném životě, a blíží se přirozené práci.

Badatelské úkoly jsou vlastně malé domácí projekty – navazují na projektové vyučování ve škole. Každý projekt staví dítě před řadu otázek, soustřeďujících se k jednomu tématu. Obvykle nemá jediné univerzální řešení, jehož správnost by rodiče mohli ověřit v klíči na konci učebnice. Řešení vyžaduje skutečné vlastnosti badatele – systematičnost, preciznost, trpělivost, zvídavost, schopnost klást si otázky a hledat na ně odpovědi. Tyto vlastnosti jsou z našeho pohledu pro budoucí život dítěte zdaleka nejdůležitější. Řešení badatelských, resp. problémových úloh, založených na aktivní, samostatné a tvůrčí činnosti, současně patří k nejvýznamnějším aktivizujícím učebním metodám. Poznatky, k nimž dítě dospěje samo, vlastním uvažováním, hledáním, pozorováním či experimentováním jsou – v porovnání s informacemi zadanými k pamětnému osvojení z učebnice – rozhodně trvalejší.

Je zřejmé, že oproti klasickým úkolům je tato cesta v lecčems náročnější. Popravdě, představuje pro dítě i rodiče skutečnou výzvu. Z druhé strany jsou však badatelské úkoly příležitostí k smysluplné spolupráci rodiny a školy, která je přínosem v mnoha směrech jak pro děti, tak pro dospělé.


Prvořadým smyslem úkolů je motivovat žáka k práci na školním tématu i mimo školu a vtáhnout do školního života celou rodinu.
 

Hlavní zásady efektivní domácí přípravy uplatňované v Magic Hill:

  •  Posilujte zájem dítěte o školu tím, že se sami angažujete.

  • Vytvořte klidné prostředí bez nervozity a zmatku; užijte si to.

  • Nepřetěžujte dítě: nesoustředěnost a neklid jsou typickými projevy únavy.

  • Není třeba psát napřed nanečisto.

  • Čtěte pravidelně a to, co dítě baví.

  • Rozvíjejte jeho vyjadřovací schopnosti ve společném hovoru.

  • Rozvíjejte jeho tvořivost – vytvářejte prostor a podněty pro fantazii.

  • Rozvíjejte samostatnost – věřte, že to zvládne.

  • V případě Magic Hill platí ještě jedna důležitá zásada: Důvěřujte rodilým mluvčím a nedoučujte doma anglickou výslovnost.


O autorovi: PhDr. Jan VODA, Ph. D., je ředitelem soukromé ZŠ Magic Hill s rozšířenou výukou jazyků, absolvent učitelství pro 1. stupeň, aktuálně odborný asistent na Katedře primární pedagogiky PFUK
Zdroj: časopis Rodina a škola 2/2012, www.portal.cz/ras
Autor:  
Vložil/a: Lucie Julinová