Přeskočit příkazy pásu karet
Přejít k hlavnímu obsahu

O portálu Kontakt Mapa webu Registrovat | Přihlásit

Rozšířené
hledání
Školka je laboratoří lidských vztahů
Rozhovor s Evou Opravilovou o významu mateřské školy v životě dítěte.
Jaké je poslání mateřské školy, co by měla dětem i celé společnosti nabízet?
 
To je otázka, která vypadá zdánlivě lehce, ale je velice těžká. Základní poslání mateřských škol se začalo tvořit už na přelomu 18. a 19. století, kdy bylo nutno pomoci ženám, které začaly pracovat a nemohly se v tu dobu starat o děti. Poslání mateřské školy se s dobou vyvíjí, původní ideály se posunuly úplně jinam. Dříve šlo pouze o pomoc zaměstnané ženě, ale dnes už mateřská škola vstupuje do intimního kruhu rodinné výchovy. Dnešní nároky na dítě jsou bohužel tak vysoké, že leckdy rodina nedokáže dítě sama připravit na jejich zvládání. Školka je počátkem celoživotního a systematického vzdělávání, v tom vidím její úkol.
 
Někdy se setkávám s názorem, že by školka měla být „malou školou“, pouhou přípravou na „skutečnou“, základní školu. Připadá mi, že se tak redukuje smysl mateřské školy.
 
Tím by mateřská škola určitě být neměla. Školka uvádí dítě do širšího společenství, pomáhá jeho začlenění do širších sociálních vztahů. Je to laboratoř lidských vztahů, místo, kde dítě dostává impulzy pro poznání. Představa, že se v ní dítě jen připravuje na školu, je prostě zjednodušená – ve školce dítě žije a učí se tam žít.
 
A co by dítě mělo v mateřské škole získat?
 
Především podněty pro rozvoj vrozených předpokladů. Navíc každé dítě je sice individualita, ale vyrůstá mezi ostatními. Ty jedinečnosti se ve skupině porovnávají, konfrontují a doplňují. Dítě ve školce poznává jiné lidi i samo sebe a to patří k podmínkám správného rozvoje osobnosti.
 
Jakou roli v tomto procesu hraje učitelka? Co by v její profesní „výbavě“ nemělo chybět?
 

Povolání učitele předpokládá určitá „tykadla“ pro sociální kontakty. Učitelka by také měla být odborně vzdělaná – potřebuje rozumět otázkám výchovy, znát řadu technik, které může využít při podporování vývoje dětí, měla by také umět děti zabavit, zaujmout, citově je zaangažovat.

Často se říká, že by učitelka měla především mít ráda děti. To je samozřejmé, ale nestačí to – i milující maminka se může stát perfekcionistkou, nebo dítěti příliš povoluje, je liberální. Láska k dítěti musí být vyvážena odbornou informovaností.

 
Takže se nedá říci, že rozhodující je pouze osobnost, vzdělání je také důležité?
 
Ano, v dnešní době určitě. Dneska do výchovy zasahují různé brzdící momenty, které jsou důsledkem současného životního stylu – děti jsou přestimulované, máme na ně nepřiměřené nároky, trochu brzy s nimi zacházíme jako s dospělými. Děti dnes chodí do školky často jako do práce, nechodí si tam jenom hrát, mají své každodenní povinnosti. My dospělí jim „naordinujeme“, že budou chodit na kroužek nebo na trénink. A učitelka by měla dítě před těmito tlaky bránit, vytvořit ze školky oázu klidu, která vyrovnává nejen spěch a vysoké nároky, ale někdy i jistou nekritičnost rodiny. V mateřské škole by dítě mělo najít přirozené prostředí pro to, aby se mu dobře dařilo a mohlo se rozvíjet ke spokojenosti všech i sebe samého. Učitelka by prostě měla najít tu pravou míru mezi spontánní a řízenou dětskou aktivitou.
 
Co dnešním mateřským školám chybí? V nabídce většiny školek najdeme řadu kroužků a doplňkových činností, není ale něco, co jim opravdu schází?
 
Myslím si, že výzev, které dětem dáváme, je až moc. Dnešní děti nejsou nedostatečně stimulované, ale spíše přestimulované a chybí jim čas, aby nové informace a podněty mohly podle sebe, v klidu, ve svém tempu a svým rozoumkem zpracovat. Každá informace, kterou dostaneme, potřebuje, abych ji člověk buďto přijal za svou a použil, nebo odhodil. Informace je pouze návod, jak luštit křížovku, ale teprve když dosadíme všechna chybějící slova a významy, rozluštíme tajenku. Luštit znamená poznávat a hledat, vybírat, dávat do souvislostí a významově interpretovat. A tohle dítě ještě neumí, potřebuje se to naučit. Pokud ho stále aktivizujeme, je z toho roztěkané, hledá další a další impulzy, které ale neumí využít. Od učitelek slýchám, jak se jim na škole v přírodě stává, že jdou s dětmi do lesa a děti si tam nehrají, chtějí zpátky – dívat se na televizi. Nedokážou si najít vlastní podněty, protože si zvykly na to, že jim všechno zprostředkováváme zvenku. A přitom kvalitu lidské moudrosti netvoří jen informace a výkony, ale spíše šíře vhledu a hloubka citu.
 
Dostáváme se k dítěti jako ke středu naší pedagogické práce. Neschovává se za všemi pedagogickými dokumenty a předpisy?
 

Osobně mám štěstí, že se stýkám s učitelkami, o nichž vím, že nenechají dítě v pozadí. Domnívám se, že ten, kdo se dá na tuto profesi, má dítě na zřeteli, jinak to nejde. Spíše si myslím, že je tu nebezpečí, že budeme sledovat pouze výkony, edukační efekty, které se dají vykázat. Máme za sebou dlouhou praxi plánování a výkaznictví, ale realita byla přirozenější a živější než všechny „papíry“. A dnes si mohou učitelky všechny dokumenty přizpůsobit svému stylu práce. Nejdou svázané tlakem na jednotu.

V době, kdy se zaváděl Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání, jsem se ale setkala s tím, že některé učitelky si na sebe „šily bič“ a stále podléhaly formalismu. Dnes už to je jinak – možná se někde najde příliš horlivá ředitelka, která chce mít vše zachyceno v dokumentaci, ale na druhou stranu s ní učitelky dnes mohou o všem diskutovat a samy si hledat cestu.

 
Ještě bych se vrátila k dítěti jako takovému. Co o dítěti dnešní doby víme?
 
Z odborných výzkumů víme, že dnešní děti se rychle fyzicky vyvíjejí; zrychlení pozorujeme i ve vývoji psychiky. Zjišťujeme, že dnes dokážou provádět řadu psychických činností a operací, k nimž děti v minulosti dozrávaly později. Jsou také sociálně zralejší, mnohem dříve vstupují do složité sítě mezilidských vztahů – to vše je potěšitelné a povzbuzující.
 
A co dnešním dětem schází?
 

Pozorujeme, že jejich řeč je (z hlediska obsahu a slovní zásoby) chudší, výslovnost nepřesná a nezřetelná, mnohdy jsou tyto dílčí nedostatky důvodem pro odložení školní docházky. A i když dítě tráví ve skupině poměrně dost času, mívá někdy problém s komunikací.

Dnešní děti se sice rychle a ochotně seznamují s novými věcmi, ale často musí svou fantazii podřídit záměru nás dospělých. Preferujeme dynamiku a pružnost před pomalým a klidným přemýšlením, příjemným a obohacujícím denním sněním, které k životu malého dítěte patří.

 
Zajímalo by mě, jestli máte osobní zkušenost s prací v mateřské škole.
 

Moje praxe se odehrávala před mnoha lety. Vystudovala jsem psychologii a pedagogiku a chtěla jsem učit na střední škole. Ale protože nebylo volné místo, rozhodla jsem se, že nastoupím do mateřské školy. Kolegové se mi divili – čekal mě poloviční plat a společenský status profesora střední školy je také někde jinde než postavení učitelky ve školce.

Nejsilnější dojem, který si ze své praxe pamatuji, představují děti jako jedinci. Už tříleté dítě je „hotový člověk“, má svůj profil, zájmy… Bylo pro mě velmi zajímavé je sledovat.

Ale tehdy to byla práce jiná než dnes – měli jsme centrální osnovy, pracovali jsme doslova s hodinkami v ruce, nebylo moc prostoru pro tvořivost. Ovšem to nemohlo překrýt dojem z poznávání jednotlivých dětí.

 
Co byste vzkázala učitelkám mateřských škol?
 
Vzhledem k mé činnosti v Asociaci předškolní výchovy se s učitelkami mateřských škol setkávám poměrně často a vím, co je „pálí“. A mě to „pálí“ stejně. Mnoho věcí, o které jsme usilovali, se podařily, jiné se naopak zhoršily – „vybojovali“ jsme menší počty dětí ve třídách, ale situace se pomalu vrací k původnímu stavu.
 
Vzkázala bych jim to, čím jsem se sama řídila celý život – vydržte, stojí to za to!
 
Mgr. Marie Těthalová
------------------------------------
Doc. PhDr. Eva Opravilová, CSc., se narodila v roce 1933. Po studiu pracovala v mateřské škole a pak nastoupila aspiranturu v Akademii věd. Od roku 1960 působí na Karlově univerzitě; v současné době je garantkou oboru primární pedagogiky na Pedagogické fakultě UK. Věnuje se také tvorbě knih pro děti a dále metodických materiálů pro učitelky mateřských škol. V nakladatelství Portál vydala knihu Rok v mateřské škole, spolu s ilustrátorem Gabrielem Filcíkem připravila pracovní listy pro předškoláky s názvem Než půjdeš do školy (Blug) a je autorkou řady dalších publikací, které rozvíjejí poznávací schopnosti dětí. Je též spoluautorkou televizního pořadu Kostičky.
Zdroj: Informatorium 3-8, www.portal.cz/info
 
Autor:  
Vložil/a: Lucie Julinová