Přeskočit příkazy pásu karet
Přejít k hlavnímu obsahu

O portálu Kontakt Mapa webu Registrovat | Přihlásit

Rozšířené
hledání
Moje dítě chodí na praktickou školu
​Jak se rodiče vyrovnávají s tím, že jejich dítě navštěvuje žákladní školu praktickou? Přečtěte si tři příběhy rodičů dětí ze ZŠ Mostní o jejich vnímání života a vzdělávání dětí se zdravotním postižením.

 

Nechci postižené dítě, chci šťastné dítě

Jsme jako prototyp americké rodiny: táta, máma, syn, dcera a zlatý retrívr. Jenže to není tak, jak to na první pohled vypadá. Že něco není v pořádku, jsem pochopila, když dcera začala chodit do mateřské školy. Byla pořád trochu pozadu oproti svým vrstevníkům. Absolvovala jsem s ní několik různých odborných vyšetření, ale každý odborník jí stanovil jinou diagnózu.

Nicméně nastoupila do normální základní školy, i když s ročním odkladem školní docházky. Zpočátku to šlo, ale pak jsem postupně zjišťovala, že nestíhá, nepamatuje si, nepočítá, nezvládá to, co ostatní děti. Nebyl to rychlík, co nám ujíždělo, ale Pendolino. Trápilo nás to obě. Já byla nervózní a unavená z neustálého vysvětlování a opakování učiva, které nezvládala, a ona byla nešťastná. Na doporučení její třídní učitelky jsme v pololetí navštívili Pedagogicko-psychologickou poradnu ve Zlíně.  Výsledkem vyšetření byl verdikt, že dcera nemá žádnou specifickou poruchu učení. Hurá! Máme normální zdravé dítě! Opravdu „hurá“? Dcera sice zůstala v běžné třídě základní školy, ale na konci roku nebyla klasifikovaná – jednoduše propadla v první třídě!

S tímto jsem se nesmířila a spolu s manželem jsme se byli podívat do základní školy praktické na ulici Mostní. Považovali jsme to oba za to nejlepší řešení pro dceru. Jenže dcera žádné doporučení, aby navštěvovala tento typ školského zařízení, nedostala, a žádost rodičů neměla žádnou váhu. Proto jsme dceru objednali na psychologické vyšetření k renomované psycholožce do Prahy. Po vyšetření stanovila diagnózu lehké mentální retardace s tím, že pokud se nezanedbá její vzdělávání, je velká šance, že bude žít normální plnohodnotný život, bude samostatná a soběstačná. Samozřejmě nám schválila další vzdělávání v  základní škole praktické.

A tak dcera začala od druhé třídy navštěvovat Základní školu praktickou Mostní Zlín. Byla to tak velká změna, že jsem měla pocit, že to dítě ze dne na den rozkvétá. Dnes chodí už do čtvrté třídy a pořád má velkou radost z každé jedničky, kterou dostane. Učí se samostatnosti, sama normálně čte, píše i počítá. Jde to všechno pomaleji, ale důležité je, že to zvládá bez vážnějších potíží. A co víc, do školy se těší a je tam moc spokojená a šťastná. Na vysvědčení měla jedničky a dvojky a to je ta největší odměna za její snažení. Škola jí nabízí kromě vyučování i spoustu jiných aktivit a terapií – např. relaxační tělocvik, muzikoterapii, arteterapii, canisterapii, mají tam keramickou a šicí dílnu a další.

Ani jednou jsem nelitovala toho, že jsme zvolili pro dceru tento typ vzdělávání. Musela jsem v sobě potlačit různé předsudky, srovnat si to v hlavě a hlavně se s tím smířit. Nejde přece o mne, ale o mé dítě. Věřím tomu, že tady získá maximální možné vzdělání, kterého je díky svému postižení schopná.

Jsme jako prototyp šťastné americké rodiny: táta, máma, syn, dcera a zlatý retrívr…

H. Urbancová​


Škola základní, praktická, speciální ???

Jako každý rodič i já řeším vzdělání svých dětí. Vývoj staršího dítěte probíhá „normálně," nastoupilo základní školu a nyní studuje na gymnáziu. Nad školstvím nemusím přemýšlet, vzdělání probíhá dle schopností a výběru staršího dítěte.

Mladší dítě má potíže. Od 4 let navštěvujeme psychologa, máme dodržovat denní režim, dítě má LMD. V 6,5 letech nám stejný psycholog sdělí, že dítě patří na základní školu praktickou hned od první třídy a diagnóza - lehká mentální retardace. V danou chvíli jsem laik, nemám představu o dalším vývoji dítěte. Nechci ji hned dát na praktickou školu, myslím si, že musí dostat šanci v základní škole. Chci ji integrovat, aby měla spolužáky, kteří ji „potáhnou výš". Samozřejmě vím, že vývoj není stejný jako u staršího dítěte, navštěvujeme už předškolní přípravu v EDUKO Zlín. Najdu alternativu a dítě nastupuje první třídu se vzdělávacím programem základní školy, ale v kolektivu je jen 10 žáků. Není to dobré, dítě po druhé vyučovací hodině je unavené, nekoncentrované, ruší. Opětovně je nám doporučeno přeřadit dítě na ZŠ praktickou. V 2. pololetí první třídy přestupuje na Základní školu praktickou Mostní Zlín a je zde již osmý rok.

V roce 2007 jsem ve dvou SPC a od dvou nezávislých psychologů dostala doporučení umístit dítě do základní školy praktické. Já jsem si k tomuto umístění potřebovala najít vlastní cestu a přesvědčení - naštěstí jen půlroční. Žádné děti ze základní školy mé dítě výš nepotáhnou, pokud toho samo dítě není schopné. A ZŠ praktická Mostní nabídla vzdělání, individuální přístup a spoustu krásných zážitků při vzdělávacích programech tak i ve školní družině.  A hlavně tato škola kromě toho, že má jiný vzdělávací program než škola základní, funguje stejně jako základka. Děti musí zamykat šatny, kupovat si stravenky, přecházet do odborných tříd, nacvičovat divadlo, učit se básničky na velikonoční recitační soutěž, připravovat vánoční koledy atd.  I tímto se tyto děti připravují na praktický život, učí se samostatnosti, znát své povinnosti. Když se někdo podívá na webové stránky školy, zjistí, že je škola velmi aktivní a na fotkách je vidět, jak jsou děti veselé a spokojené a z vlastní zkušenosti vím, že se neusmívají pouze na fotkách.

A proč o tom všem píšu? Jsem poslední člověk, který by chtěl někomu radit, jak má rozhodovat o vzdělání jeho dítěte a jaká škola je pro dítě s lehkou mentální retardací v horním i dolním pásmu postižení vhodná. Sama jsem nevěřila nikomu a ničemu a právě proto vím, že povědomí o základních školách praktických je velmi špatné. Lidé lépe reagují na výraz integrace v základní škole, nebo moje dítě bude chodit do školy speciální. Připomínám, že se bavíme o lehké mentální retardaci, pro toto postižení jsou zde právě školy dříve s názvem ZŠ zvláštní, dnes s názvem ZŠ praktické.

V roce 2007 bylo na ZŠ praktické Mostní ve Zlíně 120 žáků. Dnes je jich 58. Vypadá to, že se rodí děti bez potíží, nebo se dnes všechny děti s tímto postižením integrují do základních škol? V pořádku, pokud to rodičům i dětem vyhovuje, je to dobře. Ale potom bych potřebovala vysvětlit, proč na základních školách speciálních, která mají vzdělávat děti se střední a těžkou mentální retardací vznikají třídy se vzdělávacím programem pro základní školy praktické. Kde je logika integrování dětí s lehkým mentálním postižením (LMP), když se otevírají třídy, které vzdělávají žáky s LMP v ZŠ speciální. A ZŠ praktická, která tady je a funguje výborně, nemá žáky. A taky se ptám, jestli bych dnes v roce 2015 dostala od dvou SPC a dvou psychologů doporučení do ZŠ praktické školy, které tenkrát bylo oprávněné a opravdu odborné a taky správné. Po osmi letech to již mohu posoudit. Rozhodují dnes odborníci tak, aby pomohli dětem prožít ve škole pocit sebevědomí, úspěchu a vlastní potřebnosti, když už se narodily s tímto handicapem, nebo dodržují tabulky?

A protože máme osmiletou výbornou zkušenost se Základní školou praktickou Mostní ve Zlíně, chtěla bych naši spokojenost předat dál a vzkázat rodičům, kteří řeší stejný problém, aby se nebáli této školy.

M. Jelínková


Proč má holčička nechodí do „normální" základní školy jako ostatní?

Proč nemá asistenta a nevmísí se mezi „normální" děti?

Je to mé třetí dítě, je hezká, je nejhodnější z nich...
Je jí rok a půl, ještě nechodí, nemluví...
Něco je asi jinak...
Najednou jsem smutná, hledám, víc pláču a proč já?

Tak chodíme do trošku jiné školky, nemá to tam ráda, nejraději by byla se mnou.
Ale už něco mluví, hezká je pořád, na první pohled krásná „normální" holka.
Jen ale se vším hodně pozadu za ostatními v jejím věku.

No a do školy ji dám „normální", ona to zvládne, vždyť jde o dva roky později než ostatní,no a bude tam nejpomalejší, ale bude v „normální". 
Najdeme malou školu, kde je míň dětí, nejlépe na vesnici, tam ji vezmou mezi sebe.
Přeci ji nedám do praktické.

Škola úžasná, malá, jako doma, přesně pro naši holčičku, komorní prostředí.
První vánoční besídka, zase pláču, všem to jde krásně, jsou šikovní, jen naše holčička v koutě….
My už jim dávno nestíháme v učení, ale ani kamarádky nemáme, jsou hodné, snaží se,
ale jsou to jen zdvořilostní fráze, ona se mezi ně nezařadí.
Nerozumí přesně všemu a nedokáže dělat to co ony.
Byly jsme tam dva roky.

Tak jsme se šli podívat na tu praktickou...a zůstaly.
Příští rok už bude naše holčička vycházet.
Z té ušláplé holčičky je daleko sebevědomější holka.
Má kamarády, problémy se minimalizují, protože tady ví, jak na to.
Mají zkušenost, každý má jiný problém, ale přístup je individuální.
Udržují tradice, mají závody, chodí hodně do přírody i za kulturou, mají spoustu aktivit
a taky jak poznat svět a žít v něm.

Co je pro tyto děti důležité?
Ne ovládat učivo, ale naučit se orientovat a žít mezi „normálními" lidmi.
Zažít pochvalu, úspěch, mít kamarády a hlavně mít radost ze života a poznat co
a jak v tom „normálním životě".
A to se tady daří, mám jistotu, že se mi tady o mou holčičku dobře starají.

Stala se sebevědomější, jistější a tak i vystupuje, zvládne už spoustu věcí sama.

A já děkuji Vám všem na základní škole praktické, za tu trpělivost a elán pomáhat nám,
rodičům těchto „trošku jiných dětí".

Byla to dobrá volba.

M. Mezihoráková


Základní škola Zlín Mostní zahrnuje základní školu praktickou, třídu základní školy speciální a základní školu při zdravotnickém zařízení. Po celou dobu své existence škola poskytuje vzdělávání žákům s lehkým mentálním postižením, středně těžkým mentálním postižením nebo s více vadami. Rozvíjí jejich vědomosti, dovednosti a návyky, které následně uplatní v praktickém životě. Více informací o škole najdete v příloze nebo na webu školy

Učebna.png

ZŠ Zlín Mostní.docx ZŠ Zlín Mostní.docx


Autor: Rodiče dětí ze ZŠ Zlín Mostní
Vložil/a: Jana Vodáková