Přeskočit příkazy pásu karet
Přejít k hlavnímu obsahu

O portálu Kontakt Mapa webu Registrovat | Přihlásit

Rozšířené
hledání
Analýza individuálního přístupu pedagogů k žákům se speciálními vzdělávacími potřebami

Manažerský výstup z provedené studie zabývající se mírou připravenosti základních a středních škol vzdělávat žáky se speciálními vzdělávacími potřebami inkluzívním způsobem a transformací zvláštních škol.

 

 

VYBRANÉ VÝSLEDKY A SHRNUTÍ STUDIE

Školy vzdělávající podle Rámcového vzdělávacího plánu pro základní vzdělávání dle přílohy pro žáky s Lehkým mentálním poškozením (dále jen RVP pro ZV LMP) jsou dvojnásob častěji bezbariérové či vybavené pro samostatný pohyb dětí s postižením, podrobněji a konkrétněji deklarují vybavenost kompenzačními pomůckami (2/3 škol), schopnost zajistit podpůrné terapie a speciální pedagogický a asistenční personál a intervence než školy vzdělávající podle RVP pro ZV.
 
Kromě družiny a zájmových kroužků, které se zdají být běžným doplněním rámce školní výuky, nabízejí některé školy vzdělávající podle RVP ZV žákům školní klub (1/8 škol) a přípravný ročník (1/10 škol), vlastní speciálně pedagogické centrum mají 3 školy a stejně ojediněle deklarují také hodiny ambulantních náprav. Školy vzdělávající podle RVP pro ZV LMP deklarují také častěji nějakou formu přípravného ročníku (zahrnuta i přípravka pro pomocnou školu) - (1/3 škol), školní kluby (1/5), logopedickou péči, terapii (hypo, canis, arte) a zdravotní rehabilitaci.
 
Přibližně dvě třetiny škol by odmítly integraci žáka s Downovým syndromem (69,7%) a závažnějším sluchovým postižením (66,7%). Přibližně polovina škol pak žáka se závažným zrakovým postižením (57,6%), vozíčkáře (51,5%) a žáka s poruchou autistického spektra (48,5%). Celkem 12,2% škol by odmítlo integrovat žáka ze sociálně vyloučené lokality. Žáky s lehkou mentální retardací, žáky azylanty a žáky s berlemi by shodně odmítlo 9,1% škol.
 
Výchovní poradci na ZŠ nejčastěji uváděli jako své hlavní činnosti činnost směrem k řešení individuálních problémů žáků, činnost směrem k volbě povolání a činnost směrem k integraci. Následuje činnost směrem ke koordinaci externích aktivit a administrativně-technická činnost.
Mezi nejčastěji zmiňované problémy pedagogicko-psychologických poraden (dále pak) patří dlouhé čekací lhůty na vyšetření, celková personální poddimenzovanost poraden, odtrženost pracovníků poraden od pedagogické praxe a nízká míra mobility poradenských služeb, často také prezentovaná jako neochota pracovníků PPP docházet do škol.
 
Z 50 oslovených škol je 12 plně bezbariérových (i když v 7 případech nejsou navštěvovány žádným žákem s tělesným postižením). 14 škol je částečně bezbariérových, což znamená, že mají například bezbariérově upravenou pouze jednu budovu nebo přízemí či první patro školy. 11 škol podmínku bezbariérovosti nesplňuje, ředitelé 2 z nich se pak domnívají, že bezbariérová úprava není na jejich škole potřeba.
 
Na 23 oslovených školách (speciální školy) je převažující většina pedagogických pracovníků, kteří mají dokončené vysokoškolské vzdělání v oboru speciální pedagogika. V 16 případech je pedagogický sbor plně kvalifikovaný. V případě 8 škol má speciální pedagogiku ukončenou pouze menší část pedagogů (šestkrát nespecifikováno, jednou 30% sboru, jednou 40% sboru). V případě jedné školy je vystudovaným speciálním pedagogem pouze jeden pracovník.
 
Většina projektových aktivit škol je zaměřena na vybavení pomůckami. Další oblastí projektové podpory, kterou školy vyuţívají, jsou dlouhodobé a střednědobé tematické programy zaměřené na implementaci průřezových témat RVP. Nejčastější jsou programy zaměřené na environmentální výchovu (realizuje téměř 60% škol), programy prevence sociálně patologických jevů (od programů nespecifické prevence kriminality, přes prevenci drogové závislosti po prevenci kouření realizují tři čtvrtiny škol z výzkumného vzorku) a programy multikulturní výchovy (realizováno ve 35% škol).
 
Školy v ČR, potažmo jejich učitelé, nepostupují při výchově a vzdělávání dětí se speciálními vzdělávacími potřebami jednotně. V kontextu probíhající kurikulární reformy a přípravy a zavádění ŠVP lze v přístupech jednotlivých škol sledovat poměrně zásadní rozdíly. Jako spíše negativní lze vnímat stále relativně silný trend vytváření speciálních tříd či studijních skupin pro žáky s mírnými formami speciálních vzdělávacích potřeb, konkrétně pro žáky se specifickými poruchami učení.
 
Školy hlavního výchovně vzdělávacího proudu jsou zpravidla velmi dobře připraveny aplikovat individuální přístup k žákům s těmi kategoriemi speciálních vzdělávacích potřeb, kde se lze opřít o dostatečné penzum přípravy a zkušeností pedagogických pracovníků, a dostatek informačních zdrojů. Takovou kategorii představují v podstatě pouze žáci se specifickými poruchami učení a chování, kteří představují přibližně 80% všech žáků integrovaných ve školách hlavního výchovně vzdělávacího proudu. Lze tedy konstatovat, že vzdělávací systém v ČR je přes probíhající transformaci speciálního školství stále zatížen poměrně výraznou tendencí vyřazovat z hlavního vzdělávacího proudu směrem ke specializovaným formám vzdělávání, určeným primárně pro osoby se zdravotním postižením, vysoké počty žáků se speciálními vzdělávacími potřebami (v praxi dovozujeme, že na jedno reintegrované dítě do hlavního vzdělávacího proudu připadá přibližně 85 těch, které jej opustí směrem ke specializovaným formám vzdělávání).
 
Alarmující je podíl škol, nepřipravených na vzdělávání dětí s tělesným handicapem pouze v důsledku technických bariér. Prakticky všechny školy vzdělávající podle RVP ZV deklarují ve svých školních vzdělávacích programech zkušenost s výukou zdravotně postižených, se vzděláváním sociálně znevýhodněných a téměř polovina škol deklaruje zkušenost s integrací dětí –cizinců.
 
V případě sociálně znevýhodněných žáků byla výrazně akcentována potřeba předškolní přípravy a potřeba práce s dětmi v co nejranějším věku. Školy deklarují výrazný výkonový rozdíl v počátcích školní docházky patrný mezi dětmi, které absolvovaly a neabsolvovaly předškolní přípravu. Přibližně třetina respondentů podporovala zavedení povinné předškolní přípravy.
 
Proces transformace bývalých zvláštních škol je většinou respondentů, a to jak na úrovni vedení, učitelského sboru i poradenských pracovníků působících na dané škole, vnímán poměrně nejasně a především s nejasnými očekáváními.
 
Autor:  
Vložil/a: Radka Evjáková