Přeskočit příkazy pásu karet
Přejít k hlavnímu obsahu

O portálu Kontakt Mapa webu Registrovat | Přihlásit

Rozšířené
hledání
Pedagogika Marie Montessori – individuální učení v připraveném prostředí

Zkuste si představit, že vstoupíte do klasické třídy - takové jakou máte ve svých vzpomínkách: tři rovnoběžné řady lavic, vpředu učitelský stůl a tabule, po stranách možná nějaké zamčené skříňky a nástěnky s obrázky několika vyvolených. Vybízí vás taková představa k nějaké aktivitě? K jaké?

A pro změnu si zkuste představit, že vstoupíte do třídy na obrázku:

Nezajímá vás, co je v policích?


A v krabičkách?
  




A co se dá dělat s touhle věcí?



   
Jistě nikdo nepochybuje, že zvídavost je přirozená dětská vlastnost. Maličké děti obvykle chtějí všude vlézt, všechno prozkoumat, chtějí vědět, co se skrývá v krabičkách; chtějí objevovat řešení zajímavých úkolů. Proč to nevyužít ve škole k výuce, pokud chceme, aby se děti učily efektivně a aby se chtěly vzdělávat dál?
 

Ale připravené prostředí nejsou jen otevřené police a podnětné pomůcky. Aby dětem zvídavost vydržela, je potřeba také určitý prostor pro volbu dítěte, přístup učitele a atmosféra.

M. Montessori pozorovala u dětí tzv. senzitivní fáze. To jsou období ve vývoji, kdy je dítě naladěno na učení se nějaké konkrétní dovednosti – např. se začne ptát, co je tohle nebo tamto za písmeno. V tu chvíli máme dvě možnosti:

1) Buď dítěti nabídneme podněty pro rozvoj čtení a ono bude díky své vnitřní potřebě a motivaci velmi rychle postupovat. U tohoto postupu je nezbytné, aby se každé dítě ve třídě mohlo učit samostatně něco jiného – čili musíme zbourat jednu u nás velmi zažitou tradici.

Po této informaci se rodiče většinou ptají: „A co když nějaké dítě chce mít jen tělocvik? Nebo dokonce nechce dělat vůbec nic?“ Tento dotaz je ilustrací toho, jaký vztah ke vzdělávání jsme si vytvořili v tradiční škole. A to i přesto, že do první třídy se většina z nás těšila. Zkuste si vzpomenout, proč vy sami jste některé předměty neměli rádi, proč vás nebavily. Nezáleželo to většinou hlavně na učiteli? Není tělocvik jedním z předmětů, kde nehrozily špatné známky? Ale nám se teď jedná o dítě, které ještě se školou nemá špatnou zkušenost – myslíte, že by ho bavilo týdny jen cvičit? Nebo sedět v koutku třídy a dobrovolně se nudit, když ostatní si vzájemně sdělují své objevy a spolupracují u zajímavých pomůcek? Opravdu by vás nezajímalo, co právě objevil nadšený Honzík?

2) Nebo řekneme, že právě teď se má podle osnov učit něco jiného a zkusíme do něj nacpat cosi, o co nemá zájem. Půjde to ztěžka, ale půjde – případně nám pomůže třeba přísnost a důslednost, nebo naopak maňásek. K písmenům se vrátíme někdy jindy - „jen“ vynaložené úsilí bude muset být mnohem vyšší na straně žáka i učitele a chuť k učení jaksi mizí.

Tady se nenápadně projevuje jedna významná skutečnost – přenos odpovědnosti. V případě prvním si dítě může vybrat, že se právě chce učit číst. Chce se to naučit a bude se o to snažit. Úkolem učitele je připravit adekvátní učební materiál a být k dispozici, kdyby dítě něco potřebovalo. Dítě postoupí tak daleko jak jen to dovolí jeho kapacita. V případě druhém rozhodl učitel co se dnes budeme učit. Je jeho úkolem nějak to do dítěte dopravit ať už dítě chce nebo ne. Pokud dítě dovednost nezvládne, můžeme odsoudit učitele, že málo zaujal, byl málo přísný, nebo málo motivoval a mával maňáskem, můžeme kritizovat dítě, že se málo snažilo. Tak jako tak, není čas se k učivu vracet - i když dítě stále nechápe, musíme postoupit dál. K tomu se v knize Integrovaná tematická výuka velmi trefně vyjadřuje S. Kovaliková: Chtěli byste být operováni chirurgem, který anatomii zvládnul na trojku?


Maria Montessori byla italská lékařka, která se věnovala nejprve dětem mentálně postiženým. Prostřednictvím přátelské atmosféry a podnětného prostředí včetně speciálních pomůcek dosahovala u svých svěřenců velmi dobrých výsledků. V roce 1907 založila v Římě pro chudé děti Dům dětství (Casa dei bambini), kde se montessoriovské metody a pomůcky poprvé začaly používat pro vzdělávání dětí zdravých. U nás byl vzdělávací program schválen v květnu 1998 a v současné době zde existuje množství mateřských škol a 6 škol základních – bohužel žádná ve Zlínském regionu.
 

Odkazy na webové stránky:

MŠ a ZŠ Montessori Kladno http://web.quick.cz/montessori
ZŠ Na Dlouhém Lánu v Praze 6 http://www.zsdlouhylan.cz
Univerzita Hradec Králové - Zakoupené pomůcky http://www.uhk.cz/pdf/katedra/upppv/montessori/mm-pomucky.html
UHK k semináři o Montessori pedagogice http://www.uhk.cz/pdf/katedra/upppv/Monte-sem.html
Systém Montessori výchovy a vzdělávání http://www.topvyber.com/montessori
Společnost Montessori, o. s. http://www.montessoricr.cz
Článek T. Feřteka v Reflexu http://www.reflex.cz/Clanek15418.html
Montessori ZŠ v Brně – Židenicích http://www.sweb.cz/montessori-morava
ZŠ a MŠ Montessori v Praze 9 http://www.e-montessori.cz
O pedagogice Montessori http://www.modernivyucovani.cz/mv/clanek.aspx?a=1&prmKod=MV_My09a03A
Pomůcky a aktivity nejen k Montessori pedagogice http://zofinka1.unas.cz
 

Literatura:

Baďuríková, Z.: M. Montessori. (Predškolská výchova, XLVII, 1993/94, č. 3-4).
Bělinová, J.: Z dějin předškolní výchovy. Praha, SPN 1980.
Cipro, M.: Prameny výchovy. Praha, Panorama 1991.
Cipro, M.: Průvodce dějinami výchovy. Praha, Panorama 1984.
Dočekalová, M.: Škola hrou. Montessori-metoda. (Betynka, IV, 1995, č.1).
Gregorová, V.: Využití prvků montessoriovské pedagogiky u dětí s kombinovanými vadami. Praha, PedF UK 1996. Diplomová práce.
Habiňáková, E.: Špeciálna a liečebná pedagogika Montessoriovej. (Predškolská výchova, 45, 1990/91, č.6).
Hainstock, E. G.: Metoda Montessori a jak ji učit doma. Praha: Pragma 1999.
Hessen, S.: Filozofické základy pedagogiky. Praha 1936.
Hrdličková, A.: Pedagogická koncepce M. Montessoriové jako podnět i pro výchovu dětí staršího školního věku. (Pedagogická revue, XLIV, 1992, č. 4).
Hrubá, J.: Den s pedagogikou Montessori. (Učitelské listy, VII, 2000/01).
Chlup, O., Novotný, J.: Výchova v zrcadle pramenů. II. díl. Praha, DK 1950.
Jedelská, E.: Montessori - výchova ke svobodě. (Rodiče, 1998, č. 2).
Langrová, K.: Pedagogika Marie Montessoriové a české země. Praha, FFUK 1995. Diplomová práce.
Ludwig, H. a kol.: Vychováváme a vzděláváme s Marií Montessoriovou, ČS EFFE 2000.
Maňasová, I.: Seznámení se školou Montessoriové v Londýně. (Predškolská výchova, 44, 1989/90, č.11).
Mišurcová, V.: O životě a díle Marie Montessoriové. (Predškolská výchova, XV, 1971, č. 4).
Mišurcová, V.: Dějiny teorie a praxe výchovy dětí předškolního věku v 19. a 20. stol. Praha, SPN a ÚÚVPP 1980.
Montessori, M.: Absorbující mysl. Praha 2003.
Montessori, M.: Objevování dítěte. Praha 2001.
Montessori, M.: Příručka vědecké pedagogiky. Praha, 1926.
Montessori, M.: Tajuplné dětství. Praha 1998.
Půlpánová, V.: Myšlenky Marie Montessoriové zapouštějí kořeny. (Učitelské listy, V, 1997/98, č. 5).
Rýdl, K.: Aktuální smysl pedagogiky Marie Montessoriové na konci 20. století. (Sborník z 5. konference o alternativní pedagogice. Olomouc, PedF UP 1995).
Rýdl,K.: Alternativní pedagogické hnutí v současné společnosti. Brno: Marek Zeman, 1994.
Rýdl, K.: Ke 120. výročí narození Marie Montessoriové. (Pedagogika, XL, 1990, č. 6).
Rýdl, K.: O radosti z poznávání. Pedagogika Marie Montessoriové. (Rodina a škola, XLV, 1998, č. 4).
Rýdl, K.: Principy a pojmy pedagogiky Marie Montessori. Praha, 1999.
Sajdová, V.: Marie Montessoriová a její metoda výchovy. Praha 1935.
Singule, F.: Pedagogické směry 20. století v kapitalistických zemích. Praha, SPN 1966.
Singule, F., Rýdl, K.: Pedagogické proudy 1. poloviny 20. století. Praha, FFUK 1998.
Šebestová, V., Švarcová, J.: Maria Montessori - aktuálně. Praha, SPgŠ 1996.
Šturmová, M.: Marie Montessoriová a její přístup k rozvíjení matematických schopností. (Specifické poruchy učení a chování. Sborník IPPP ČR 1994).
Tomášek, F.: Činná škola v náboženském vyučování s ohledem na metodu M. Montessoriové. Olomouc 1940.
Tomášek, F.: Pedagogika. Pro vychovatele a rodiče. Praha 1992.
Václavík, V.: Cesta ke svobodné škole. Hradec Králové, LÍP 1997.
Zelinková, O.: Pomoz mi, abych to dokázal. Praha: Portál 1997.
Autor:  
Vložil/a: Radka Evjáková