Přeskočit příkazy pásu karet
Přejít k hlavnímu obsahu

O portálu Kontakt Mapa webu Registrovat | Přihlásit

Rozšířené
hledání
Co je a co není sekta?

​Zmatek plynoucí z obecně špatné definovanosti pojmu sekta je živnou půdou pro útlak náboženských menšin a nejen jich. Abychom tomuto zmatku zamezili, je třeba užívat termínu sekta s maximální opatrností, vždy jej předem definovat.

 

Veřejnost a politiky znepokojuje jev náboženského sektářství. Je za tím právě iracionální obava ze sekt. Tragické případy vražedného a sebevražedného násilí, např. sarinový útok sekty Óm šinrikjó před několika lety, jsou zneužívány proti všem atypickým novým směrům a hnutím. A to i vůči takovým, které by nepochybně českou náboženskou scénu obohatily.
 

Co je a co není sekta?

Je třeba pokračovat v ujasňování, co je a co není sekta. Hlavně je třeba se vyvarovat zaměňování různých významů, jež toto slovo nese v obecné a novinářské češtině. Než se pustíme do souvislejší úvahy o tom, co je a co není sekta, konstatujme, že je řeč o náboženském sektářství. Podobné jevy ale existují i v jiných oblastech, např. v politice. V této souvislosti je vhodné upřesnit, že náboženskou společností je seskupení lidí hlásících se k některému náboženství. K témuž náboženství se obvykle hlásí více náboženských společností lišících se, co se týče obřadu, výkladu nauky nebo vnitřního uspořádání. Církví pak je podle tradiční terminologie křesťanská náboženská společnost, a to i tehdy, když to o sobě přímo v názvu neříká (např. Jednota bratrská, Bratrská jednota baptistů, Křesťanské sbory, Křesťanská společenství). Teologicky se mluví o církvi jako souhrnu všech křesťanů. Religionisty, historiky, sociology, právníky a další zajímají v této souvislosti různé křesťanské církve. Jistý problém tvoří náboženské společnosti mimo křesťanství, které se samy v názvu označují jako církve (např. Scientologická církev nebo Církev sjednocení). Neteologické humanitní obory tuto jejich sebeidentifikaci respektují. Křesťanské církve jistě budou poukazovat na rozdíl, ale mohou být velkorysé, nebo aspoň vzít tento fakt na vědomí. Navíc je třeba počítat s tím, že neinformovaní politici a žurnalisté používají výrazu církev o kterékoli náboženské společnosti, a to třeba i o takové, jíž to není milé. Např. Židům nebo muslimům, i když nábožensky tolerantním, je zřejmě nemilé, jsou-li označováni za církve.
 
O církvi je tu třeba uvažovat nejdříve nejen proto, že občas někteří křesťanští činitelé upírají odlišným náboženským společnostem právo nazvat se, jak samy uznají za vhodné. Dalším důvodem je i to, že církev bývá považována za logický protějšek sekty. I když pojem sekta teprve dále zpřesníme, můžeme už zde konstatovat, že kterákoli z církví (v uvedených významech) může a nemusí být sektou (v některém z dále probraných významových odstínů).
Pod výrazem náboženská sekta se nejčastěji míní seskupení vystižené některou čtyř dále uvedených charakteristik.
 
1. Náboženská společnost vzniklá ve snaze reformovat nauku a/nebo praktiky větší a starší náboženské společnosti, např. některé etablované církve. Obvykle přejímá většinu nauky původní skupiny, ale má i nové, odlišné ideje. Protože porušila tradice, existuje mezi ní a okolím určité napětí. Mnoho sekt brzy zanikne. Jiné přežívají. Další rostou a vyvíjejí se v etablované náboženské společnosti, od kterých se případně zase odštěpují nové sekty. Jako sekty v tomto smyslu začínala mnohá dnes etablovaná náboženství, včetně křesťanství. (Římští Židé označili podle Sk 28, 22 v rozhovoru s apoštolem Pavlem začínající křesťanství jako sektu.)
2. Podle některých křesťanů relativně nová, spíše menší náboženská společnost buď výslovně mimo křesťanství nebo odmítající pojetí křesťanství jimi preferované. V této souvislosti bývají označováni za sektáře např. adventisté, letniční křesťané jako celek, quakeři, křesťanská věda, obec křesťanů, případně antroposofie, a někdy také (zejména evropští) buddhisté, hinduisté, taoisté, někdy i muslimové.
 
3. Náboženská společnost, v níž převládají tendence jako autoritářství, uzavřenost, fanatismus, nesnášenlivost, selekce informací apod.
 
4. Náboženská společnost, která svým stoupencům škodí, obvykle takzvaným vymýváním mozku. (Kolem toho ale zřejmě koluje mnoho pověr. Je nesnadné to exaktně potvrdit. Z téhož bývají recipročně obviňovány i některé antisektářské aktivity.) Dále do této skupiny patří náboženské společnosti s násilnými, popř. vražednými či sebevražednými tendencemi.
 

 Problémy s užíváním termínu sekta

Slovo sekta pochází z latinského secta. Není rozhodnuto, je-li původem slovo seco, secare (sekat) nebo sequor, sequi (následovat). Do evropských jazyků proniklo z latinského překladu Bible, kde v Novém zákoně je několikrát uvedeno jako překlad původního řeckého hairesis, jež je nejbližší významu 1.
 
S užíváním termínu sekta vznikají problémy. Může jít o ohrožení dobré pověsti, právní komplikace, narušení rodinných a jiných sociálních vazeb. Proto je třeba usilovat o výstižnou terminologii. Poukazujeme především na tyto obtíže:
 
1. S nedávno odštěpenými náboženskými skupinami se setkáváme vzácně. Mohli bychom něco takového vidět v rozdělení slezského luterství před několika lety nebo v nedávném rozkolu na stávající Jednotu bratrskou a nový Ochranovský seniorát Církve českobratrské evangelické, příp. též v oddělení Křesťanského společenství (původně v Praze – Maninách) před deseti lety od téže CČE. V této souvislosti naštěstí nikdo nemluví o sektářství. Bylo by nespravedlivé a nevýstižné vidět oddělenou skupinu hned jako sektu ve významu 2 a zejména 3 a 4.
 
2. Někteří křesťanští autoři, jak už jsme připomněli, definují sektu jako skupinu s problematickými praktikami (ad 3) nebo dokonce zdraví či životu nebezpečnou. Označují tak ale všechny nebo některé zvolené nekřesťanské nebo výrazně jinak křesťanské náboženské společnosti (ad 2). Pak by ovšem velká část lidstva byla v nebezpečných sektách.
 
3. Pokud chceme označit něčí praktiky za podezřelé (ad 3), je krajně nesnadné přitom zachovat objektivitu. Někteří polemicky vyhrocení pisatelé či přednášející si těchto riskantních jevů všímají pouze u malých, nových, importovaných, netradičních, atypických skupin. Přitom některé velké, tradiční etablované církve, např. do značné míry pravoslavní, římští katolíci a některé fundamentalistické denominace reformačního původu jsou též uzavřené, neprůhledné, autoritářské, uzavřené dialogu, nesnášenlivé k jinak smýšlejícím.
 
4. Často se nerozlišuje mezi skupinou s riskantními tendencemi ad 3 a skupinou ohrožující tělesné či duševní zdraví nebo dokonce život (ad 4). To vede k tomu, že na skupinu charakterizovanou jako sekta podle charakteristiky 3 je pohlíženo rovnou jako na skupinu násilnou a extrémistickou (ad 4). To je velmi snadno zneužitelné. Může to jednotlivcům nebo celým skupinám právně nebo společensky ublížit.
 

Zmatek, nepřesnost v definování sekty můžet být živnou půdou pro útlak náboženských menšin

Můžeme shrnout, že zmatek, nepřesnost, nejednoznačnost a nedostatečnost v definování sekty znamená, že netradiční a atypické náboženské společnosti, jež by mohly být někdy i přínosem a povzbuzením pro ostatní, jsou vyřazovány, ba ohrožovány tím, že se jim samovolně a nespravedlivě připisuje nebezpečný nebo dokonce zločinný charakter. Něco takového je nutno velmi pečlivě dokládat. Je třeba u sebe i u jiných eliminovat třeba i skrytou a nepřiznanou zaujatost.
 
Zmatek plynoucí z obecně špatné definovanosti pojmu sekta je živnou půdou pro útlak náboženských menšin a nejen jich. Abychom tomuto zmatku zamezili, je třeba užívat termínu sekta s maximální  opatrností, tak aby bylo jasné, co jsme jím mínili, to znamená, vždy jej předem definovat. Ale i pak zůstává nebezpečí, že nás bude někdo citovat, aniž by ocitoval onu definici. Proto je pravděpodobně nejrozumnější se tomuto slovu úplně vyhnout a jednotlivé shora uvedené významy nahradit termíny, které se vlastně již v menší míře používají.
 
1. Pro (nedávno) odštěpenou náboženskou skupinu můžeme použít termíny nové náboženství, nové náboženské hnutí nebo nová religiozita. Musíme si ale uvědomit, že tyto pojmy jsou širší a zahrnují tedy i skupiny, které se odnikud nevydělily, ale vznikly naprosto nově
.
2. K označení nekřesťanské či výrazně jinak křesťanské skupiny v křesťanském prostředí bychom měli používat názvy alternativní náboženství / religiozita, alternativní náboženské hnutí. Protože sám výraz náboženské hnutí zahrnuje směry křesťanské i jiné, můžeme říci, že tu vedle sebe stojí církve a alternativní směry. Nemusí nutně stát proti sobě.
 
3. Skupině, které vyčítáme znaky shora uvedené u bodu 3, bychom měli říkat konkrétně autoritářská / uzavřená / nesnášenlivá náboženská skupina / náboženská společnost / organizace / církev v závislosti na tom, na co chceme upozornit.
 
4. Chceme-li nějakou skupinu označit za nebezpečnou (ad 4), použijme termínů destruktivní / škodlivá / nebezpečná / zločinná náboženská skupina / společnost / organizace, popř. destruktivní kult. Zde je však na místě připomínka, že destruktivních náboženských skupin je zřejmě málo, i když pochopitelně poutají na sebe pozornost. Ctěme také důsledně presumpci neviny.
 
                                                                                       Vít Profant a Ivan O.Štampach
 
Poznámka: Uvedení do souvislosti napsal I. O. Štampach. Následující přehled významů slova sekta, potíží s tímto výrazem a návrh nové terminologie vypracoval V. Profant po konzultacích s I. O. Štampachem a D. Lužným a umístil je na internetovou stránku http://www.samuel.cz/~profav00/terminy.html. Na jejím základě konečnou podobu tohoto článku připravil I. O. Štampach.
 
Literatura:
 
Hora Ladislav: Problematika tzv. alternativní religiozity a jejího podílu na formování životní orientace mládeže, Karolinum, Praha 1995
 
kol.: Malý slovník sekt, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 1998
 
Lužný Dušan: Nová náboženská hnutí, Masarykova univerzita, Brno 1997
 
Polák Jaroslav A.: Výzva k náboženské snášenlivosti, http://mujweb.cz/kultura/vyzva
 
Štampach Ivan O.: Náboženství v dialogu, Portál, Praha 1998
 
Vojtíšek Zdeněk: Netradiční náboženství u nás, Dingir, Praha 1998
  
Článek vyšel v časopise Dingir, 3/2000. 
Autor:  
Vložil/a: Tomáš Bohm