Přeskočit příkazy pásu karet
Přejít k hlavnímu obsahu

O portálu Kontakt Mapa webu Registrovat | Přihlásit

Rozšířené
hledání
Ráda bych se dočkala doby, kdy se budou dobří učitelé kupovat tak jako fotbalisté: Ivana Pilátová
Ivana Pilátová je ředitelkou MŠ ve Zlíně - Malenovicích, pochází z výrazně učitelského prostředí. Miluje lidovou muziku a folklór, již desátým rokem pravidelně pořádá soutěžní přehlídku dětských zpěváků folklórních písní Trnečka. Stejně jako předchozí ředitelka má dvojčata, je zakladatelka Mateřského centra Malenovice a Klubu dvojčat a vícerčat ve Zlíně.
Paní Pilátová, co přispělo k tomu, že jste se rozhodla stát učitelkou mateřské školy?
 
To je zcela jasné, moje maminka byla učitelka, můj tatínek byl učitel, ředitel a posléze vedoucí odboru školství. Moje sestra je učitelka, manžel je učitel, teta je učitelka, takže já jsem z takového kantorského prostředí, že se nemohlo stát nic jiného než to, že jsem učitelka i já..
 
V čem je práce ředitelky MŠ specifická, jiná od práce ředitelů ostatních typů škol?
 
Tak první, co mě napadá, je, že ředitelka MŠ má oproti jiným ředitelům nejvyšší úvazek u dětí - 18 hodin týdně, ale objem další ředitelské práce je úplně stejný. V tom tkví ten největší rozdíl. Manažerské práce je opravdu moc, ať se to týká, ekonomické, hospodářské, nebo personální, materiální, pedagogické oblasti. Ředitelé jiných škol mají podstatně nižší úvazek, vedle sebe řídící tým, kdežto ředitelka mateřské školy je na všechno sama, je nucena funkce kumulovat. Já nemám zástupkyně, personalistku, hospodářku, výchovného poradce. My to zvládáme, ale nikdo nechce vidět, v jakých podmínkách pracujeme. Kde je potom psychohygiena?
 
Co vám dává sílu to vydržet?
 
Nevím, co mi dává sílu. Možná zpětná vazba od kolegů, dětí a rodičů. Práci ředitelky MŠ jsem vždy chtěla dělat a dělám ji ráda, i po 20 letech mne baví přes všechny nesnáze. Čas od času se ozvou zdravotní problémy, které souvisí s pracovním vypětím. Potřebovala bych se naučit kvalitně odpočívat.
 
Na druhou stranu ředitele ZŠ, SŠ trápí úbytek žáků a student. Vy jste na tom obráceně..
 
Ale my ho máme za sebou! Je to tak 15 let, kdy se nás týkal celostátní úbytek dětí v předškolním věku, takže se zavíraly a rušily mateřské školy. Teď máme, dá se říci, v tomto smyslu šťastné období, kdy nemusíme bojovat o děti.
 

Chci, aby to v naší školce žilo

Nevede skutečnost, že jsou v dnešní době mateřské školy přeplněné, k nižší péči o kvalitu školek a budování dobrých vztahů s rodičovskou veřejností? Ve smyslu, je – li poptávka ze strany rodičů tak velká, proč bychom se více snažili..?
 
To naprosto ne. Já mám určitou představu, jak má mateřská škola fungovat a já za tou představou jdu. Pro mě je důležité neusnout na vavřínech. Mám svou vizi, hledám neustále nové cestičky k dalšímu rozvoji. Nejsou to vždy cestičky hladké, umetené, právě naopak. Vím, že moji zaměstnanci to nemají se mnou vždy jednoduché. Tím, že vymýšlím nové aktivity, vedu je k tomu, aby ani oni nebyli zkostnatělí, aby to v naší školce žilo. Není to jednoduché, na druhou stranu člověk neustálou prací na sobě roste a sílí.
 
Jak podle vás vypadá ideální mateřská škola?
 
Přesně tak, jak si to představuji a dělám já. To je můj ideál. Spousta činností, aby se vyhovělo každému. Každý ve školce hledá něco jiného, proto je důležité nabídnout spektrum činností, aby si každý našel to své. Pro mě je strašně důležité, abychom dokázali dětem nabídnout takovou nabídku prožitků a zážitků, na které si jedenkrát v životě vzpomenou. Myslím, že se nám v tomto ohledu daří. Čas od času potkám své bývalé žáčky, kteří vzpomínají na zajímavé aktivity ve školce. V tu chvíli mi můžou být ukradené vysoké úvazky u dětí a problémy s tím, že nemáme zrovna teď nová okna a bojujeme s tím, že nám zatéká. Zpětná vazba je pro mě velmi důležitá.
 
Jaká je role učitele mateřské školy v životě dítěte?
 
Ta nejdůležitější hned vedle rodičů. Učitel je osobou, které dítě bezmezně důvěřuje. Je moc důležité, jestli se učitelka dokáže dítěti otevřít, přijmout ho, ukázat mu svět ve všech barvách. Proto mě mrzí, že učitelky školek nejsou dostatečně doceněné, ne všechny mateřské školy jsou dobře vybavené. Myslím, že bychom si zasloužily více pozornosti, nejsme pouhé hlídárny, jak nás společnosti vnímá. Mezi námi je spousta kvalitních učitelek, které odvedou dobrou práci. A v jejich rukou je opravdu hodně, vždyť podle psychologických poznatků je předškolní věk obdobím, kdy se nejvýrazněji utváří osobnost člověka.
 
Dalším významným činitelem ve výchově je rodina. Co si myslíte, že v současné době celospolečensky chybí ve výchově a vzdělávání předškolních dětí?
 
Čas. Já mám pocit, že všichni se na ten čas vymlouváme, že ho nemáme, pořád ho doháníme, sháníme. Na co ale čekáme? Času nebudeme mít nikdy dost.
 

Líbí se mi, když je rodičovská veřejnost ve školce pestrá

Máte pocit, že se zvyšují nároky rodičů na mateřské školy?
 
Je dobře, že si rodiči uvědomují, co by se jejich děťátku mělo dostat. Tím, že jsou mezilidské vztahy obecně teď ve společnosti napjatější, i společná řeč mezi školou a rodinu je těžší.  Potřebovali bychom si s rodiči více rozumět, lépe s nimi komunikovat, jde nám přece o společnou věc.
 
Jak vtáhnout rodiče do spolupráce?
 
Já se o to snažím společnými akcemi, táboráky na zahradě. Jde to ale ztuha, ne vždy podle mých představ. Ale neříkám, že to nejde vůbec, jen mám jinou představu. Ráda se setkávám s různými rodiči, líbí se mi, když je rodičovská veřejnost ve školce pestrá. To mě fascinuje, obohacuje.
 
Jsem ráda, že jsme mohli umožnit docházku chlapečkovi se svalovou atrofií. Když za mnou maminka přišla s nápadem zařadit Káju do běžné mateřské školy, polekala jsem se. Pak jsem to vzala jako výzvu a v konečné fázi jsme měli všichni radost, že se podařilo získat dotace z krajského úřadu na asistenta, asistenčního psa. Byla jsem hrdá na to, že s námi Kája mohl 3 roky být. Celá školka tím nesmírně porostla, uspořádali jsme sbírku na jeho léky, pomohli s přechodem do školy. Děti s ním dokázaly bez problému žít, vzít ho mezi sebe.
 
Vím, že je to v dnešní době téměř nemístný dotaz. Ale co byste poradila rodičům, kteří vybírají mateřskou školu pro své dítě, čeho by si měli všímat?
 
V dnešní době se to nedá takto poradit. Rodič, který přijde do mateřské školy, uvidí maximálně hezký nábytek, vymalovanou školku, což určitě není to, kvůli čemu se rozhodne dítě do školky přihlásit. Může si ale všimnout práce dětí. Nevidí bohužel paní učitelku, která dokáže dítě vzít na klín, vyslechnout ho, pohladit.  Další naší bolestí jsou vysoké počty dětí ve třídách, které individuální péči neumožňují. Situaci by mohl částečně vyřešit větší počet praktikantek vysokoškolaček, doufejme, že spolupráce s UTB v tomto směru bude možná. Co se týče norem na počty dětí ve třídě, je potřeba spojit své síly, vzájemně se podporovat. A také, aby bylo dostatek uší, které nás budou chtít slyšet.
 

Ráda bych se dočkala doby, kdy se budou dobří učitelé přeplácet a kupovat tak jako fotbalisté

Daří se vám personálně pracovat s pracovnicemi vaší školky, vzdělávat je, poskytovat jim supervizi?
 
Zase jsme trošičku u financí, vzdělávání je pro nás poměrně dost drahé. Myslím, že by se učitelky mateřských škol mohly vzdělávat víc, rozhodně by si to zasloužily. Je spousta překážek, které nám v tom brání – nejen finance, ale i čas, nutnost zajistit náhradu v době vzdělávání. Dříve jsme byli v situaci, kdy bylo 27 dětí stejných, 3 se vymykaly a nevyžadovaly zvláštní pozornost. Dnes je úplně jiná situace, 27 dětí se vymyká průměru, jedno až dvě jsou průměrné.
 
Z řad vzdělávacích agentur se nevěnuje školkám dost pozornosti, i tady jsme na okraji. Možná je to opět tím, že málo pláčeme, křičíme. Ale hlavně to zvládáme, tím jsou učitelky mateřských škol typické. My si poradíme s každým problémem. Je zajímavé, když se učitelky MŠ dostanou na základní školu nebo do jiné profese, jsou to ty nejlepší pracovnice, zocelené a zvyklé poradit si v každé situaci. Učitelka MŠ má velký potenciál být nejlepší pracovnicí v jakékoliv profesi. 
 
Já osobně bych se ráda dočkala doby, kdy se budou dobří učitelé přeplácet a kupovat tak jako fotbalisté. Myslím, že kvalitní učitel si pozornost médií zaslouží víc než sportovní primadona ,která má doživotně ustláno na růžích. Trápí mě nepoměr v jejich pracovních výkonech a výplatách. Dobrý učitel přichází z práce unaven stejně jako hokejista po tréninku a nikdo mu nedá zdarma masáž, soustředění v Rakousku a jinou nadstandardní péči.
Když hokejisté prohrají důležitý zápas, vysoké platy jim zůstávají. Učitel, pokud zvládne náročný úkol, tak si toho většinou nikdo nevšimne. Společnost učitele nepodporuje, zlobí se, když slyší, že "kantoři mají opět přidáno". Neví, že aby byl vyšší tarif, je většinou kráceno osobní ohodnocení. Média informují o školství jen v negativních případech. Jen, když se někde něco nedaří - třeba když při karnevalu hoří sukýnky. Pozitivní informace nejsou mediálně přitažlivé. 
 

Každé dítě má individuální spánkové potřeby

Konkrétní problém, který řeší rodiče snad všech školek, je spaní dětí po obědě. Spánkové potřeby dětí se mění, dříve všechny usnuly, dnes je to jinak. Co si tom myslíte, jak situaci řešíte ve vaší školce?
 
Potřeba spánku je opravdu individuální. Já nejsem zastáncem toho, že nikdo nepotřebuje v poledne odpočívat. Potřebuje - to jsme konzultovali i s pediatry. Všechny naše děti po obědě uléhají na lehátko, minimálně půl hodiny mají klidový režim. Během poledního klidu jim naše učitelky čtou pohádky, zpívají ukolébavky. Pak ti co neusnou, vstávají, jsou si kreslit, prohlížejí knížky, pokračují v pracovních sešitech podle svého tempa. Ale nesmí rušit ostatní. Tak to ukládá rámcový vzdělávací program, každý má individuální spánkovou potřebu, není přípustné děti držet na lehátku.
 
Jaký máte vztah ke kurikulární reformě? Osvědčilo se vám pracovat podle školních vzdělávacích plánů?
 
Mám pocit, že já si jedu pořád svojí cestičkou. Líbí se mi, že můžu jet po svém, ale nesouhlasím se vším, do čeho nás rámcový vzdělávací program nutí. Často se to „bije“ s jinými pravidly, např. hygienickými. Podle RVP bychom měli s dětmi připravovat společné stolování, stravování, společně krájet, chystat svačinku. Hygiena nám ale zmíněné aktivity nedovolí. Je tedy spousta věcí, které nejsou v normách doladěny. To se mi nelíbí.
 
Otázka na závěr, jaké jsou vaše záliby a koníčky?
 
Zpívám s  muzikou Josefa Černíka, kterou vede můj muž - cimbalista a gajdoš. Tady je zdroj mé energie největší. Mám ráda lidovou muziku, folklór, proto jej vnáším i do našeho školního vzdělávacího plánu, který se jmenuje „Po našem“. Je v něm spousta lidových tradic, které oživujeme na společných akcích. Před 25 lety jsem ve školce založila dětský folklorní soubor Zobáček, ve kterém vedu děti předškolního věku k lásce k lidovým písničkám, tradicím, krojům. Vystupujeme společně při vítání občánků a nejrůznějších příležitostech. 
 
Děkuji za rozhovor.
 
-----------------------------------
Kontakt: Mateřská škola Zlín, Tř. Svobody 835, Zlín - Malenovice, telefon: 5771 03 285, e-mail: mssidlmal@seznam.cz, www.mssidlmal.info
Autor:  
Vložil/a: Radka Evjáková