Přeskočit příkazy pásu karet
Přejít k hlavnímu obsahu

O portálu Kontakt Mapa webu Registrovat | Přihlásit

Rozšířené
hledání
Oboustranné naladění vychovatelky a dítěte je pro naši práci to nejdůležitější Hana Bulová

Hana Bulová je vychovatelkou a vedoucí školní družiny na ZŠ Zlín, Slovenská. V družině strávila téměř 30 let svého života. Po práci odpočívá na své zahrádce, ráda cestuje, čte cestopisy, sci-fi literaturu a luští sudoku.

 

 
Paní Bulová, jak dlouho už pracujete v družině?
 
V družině pracuji od roku 1971. První rok jsem pracovala ve Vítkově u Opavy a potom jsem přišla do Zlína, třináct let jsem pracovala ve družině na 5. ZŠ, potom byla dvanáct let na rodičovské dovolené a dalších 13 let jsem na této škole.
 
Vychovatelství jsem vystudovala na pedagogické škole v Třebíči. Původně jsem chtěla pracovat s mládeží někde na internátě. Nakonec jsem se rozhodla pro práci ve školní družině a nikdy jsem toho nelitovala, protože tato věková skupina nabízí větší škálu tvůrčích činností. V družině není práce stereotypní, vyhovuje mi bezprostřední kontakt s dětmi. My učíme děti dovednostem, návykům, rozvíjíme jejich zájmy.. Mám tuto práci ráda. Děti jsou přínosem pro můj život, jejich úsměv a spokojenost je prvním hodnocením mé práce.
 
Je práce vychovatelky náročná?
 
Myslím, že náročná je. Rodiče nám svěřují to nejcennější a my se musíme postarat o to, jak děti u nás čas bezpečně stráví. Hrajeme si, tvoříme, povídáme. Musíme mít děti pod dohledem, máme za ně zodpovědnost se vším všudy. Občas dochází ke konfliktům. Děti jsou děti a my musíme vysvětlovat, proč jsou určitá pravidla důležitá a pokud je třeba, musíme umět taky včas zasáhnout.
 
Vy jste nejen vychovatelka, ale zároveň i vedoucí školní družiny, co tato práce obnáší?
 
Na začátek musím říci, že být vedoucí školní družiny nebylo mojí ambicí. Jsem raději s dětmi a vedoucí vychovatelka má méně hodin přímé práce s nimi. To se také mění podle počtu oddělení, u nás jich je šest. Částí práce vedoucí družiny je o vypracovávání dokumentace, dělám také prostřednici mezi družinou a školou, účastním se pravidelných schůzek vedení školy při plánování činností na následující týden. Občas se vyskytne i nějaké nedorozumění, které je nutné s rodiči vyřešit.
 

Děti to mají dnes složitější, než jsme to měli ve svém dětství my 

Jaký je význam družiny ve volném čase dětí?
 
Myslím, že v současné době je družina nezastupitelný článek. Jsme nenároková organizace, která poskytuje službu především zaměstnaným rodičům. Rozvíjíme zájmy, dovednosti a návyky dětí, zajišťujeme jejich relaxaci a odpočinek po vyučování. Myslím si ale, že pro dítě je nejdůležitější rodinné zázemí a to se nedá nahradit ničím. Dá se vyčíst  už z prvních slov rodičů, např.: „Dělej, spěchám!“, nebo: „Jak ses dnes měla/a?“..  Hodně důležité je, aby dítě chodilo do družiny rádo.
 
Děti to dnes mají daleko složitější, než jsme to měli ve svém dětství my. Za posledních 30 let nastal obrovský technický rozvoj, zkracují se vzdálenosti, zrychlují informace a krátí se dětství..
 
Co je to to dětství, o které přicházejí?
 
Dětství, to je čas bezstarostnosti, pohádek a fantazie, rodina a jistota lidí, kteří dítě obklopují. Přijde mi, že dospělí někdy dětem uměle dětství zkracují. Je to můj pocit. Vím, že se tomu nedá žádným způsobem zabránit, pokrok jde stále dál a každá generace je jiná.
 
Přijde mi ale, že to, co se událo v posledních třiceti letech, taková změna se neudála mezi mnou a mými rodiči. Jakoby se vývoj zrychloval, možná působením sdělovacích prostředků, internetem. Je to zákonité, nedá se to ovlivnit. Děti dnes dříve přicházejí do světa dospělých, my jsme byli naivnější a já bych s dnešními dětmi ten svůj čas dětství neměnila. Ale kdoví, možná by ony neměnily se mnou.
 
Máte nějakou představu, kam to všechno spěje?
 
To nevím, ale věřím, že vždycky bude více dobrého než naopak. U nás jsou malé děti, které, když mají radost, smutek, hned to projeví. Na vyšším stupni se chovají jinak, jsou „drsnější“ ve slovním projevu i vzájemném chování, ale je to spíše vnitřní póza, nejsou necitlivé a nezranitelné. Mají to složitější, přestože mají víc možností, „lákadel“, která jsme my neměli.  Nám mnohdy připadají jejich starosti jako nedůležité, ale pro ně jsou v tu chvíli neřešitelné. Je důležité umět si na ně najít čas. Děti tím získávají bezpečí, důvěru v to, že když se vyskytnou problémy, dají se vyřešit.
 

Rodiče se podílejí na tvorbě nabídky kroužků

Je třeba i zájem o kroužky jiný?
 
Ano. Malé děti samozřejmě vždycky těší, když něco samy vytvoří. Je to pro ně lákavé, mají z toho potěšení. Každé dítě rádo maluje téměř od narození, fascinuje ho obyčejná čára. Děti ztrácí o malování zájem v okamžiku, když jejich výtvory začnou být hodnocené dospělými. Bereme jim tím fantazii, schopnost spontánního vyjádření.
 
Dovolím si říct, že nabídka zájmových kroužků je v našem zařízení nadstandardní. Ale určitě je dobré někdy vybočit z vyjetých kolejí a slyšet náměty a připomínky rodičů. Na konci roku posíláme rodičům dotazník, ve kterém se ptáme na jejich spokojenost s aktivitami družiny. Na jejich přání jsme letos obohatili naši nabídku o dva nové kroužky, Angličtinu hrou a Malého vědce, který má velký úspěch.
 
Spolupracujete nějak s pedagogy, třídními učiteli?
 
Určitě. Dá se říct, že jsme v každodenním kontaktu. S dětmi se ale ve družině na školu nepřipravujeme, rodiče přece musejí sami vědět, kde je v učivu jeho dítě. Děti rozvíjíme spíše pomocí různých didaktických her, exkurzí, zájmových kroužků, prostřednictvím kterých získávají kompetence, které následně využívají ve škole. Nabízíme také keramické dílny, které v předvánočním čase využily všechny třídy nižšího stupně.
 
Podle čeho vybíráte vychovatelky do týmu, vybrala byste i nějaké muže?
 
Nové vychovatelky přijímá vedení školy. Muži by byly žádoucí. Děti jsou od narození všeobecně obklopeny ženami a k jejich harmonickému rozvoji muži neodmyslitelně patří. Bohužel jsou na šich základních školách a to je škoda. Já jsem se za celou dobu praxe s žádným mužem, vychovatelem ve školní družině, nesetkala, ale určitě by to bylo zajímavé. Finanční hodnocení našeho zaměstnání asi muže také netáhne.
 

Vychovatelka musí mít svou práci ráda

Co je důležité pro to, aby byla vychovatelka dobrou vychovatelkou?
 
To není jednoduchá otázka. Vychovatelka musí mít svou práci ráda a z pohledu dětí je důležité, aby se cítily spokojeně. Aby jejich čas nebyl časem čekání na příchod rodičů, ale časem prožitků s kamarády. Jistě je  možné, že vychovatelku dělá někdo, protože tento obor vystudoval, může přijít do zaměstnání a dělat dozor. Ale dětem nic nepředá, ale také od nich nedostane to nehmatatelné a krásné. V našem zaměstnání by mělo být oboustranné naladění. Děti to vycítí a úžasně vrátí zpět.
 
Dá se na to naladění nějak připravit, třeba studiem?
 
Jen studiem ne. Tam se učíme návod, jak a co dělat, ale to ještě není záruka úspěchu. Ten vztah v sobě člověk musí mít. Stejně jako další má předpoklad k jinému povolání. Všechna povolání jsou důležitá, navazují na sebe. V zaměstnání ke své spokojenosti potřebujeme i kladnou odezvu od druhých. Příjemný pocit se skládá z maličkostí. U nás se podařilo vytvořit klima příjemné spolupráce. Já měla asi vždy štěstí na lidi kolem sebe..
 
Možná takové lidi sama přitahujete. Jak vypadá podle vás zlobivé dítě?
 
„Zlobivé dítě“ je pro mě výzva. Ono by bylo možná i trošku nudné mít všechny děti takové ty učesané, poslušné. Každé dítě je jiné, vyžaduje jiný přístup. Přibývá dětí hyperaktivních, chlapců i děvčat. Podle výzkumů to může být i vlivem výživy budoucích maminek. Tento neklid byl dítěti zkrátka dán a ono jej často velmi těžko zvládá. Ten, kdo se narodil s vadou řeči, ji neodstraní při první návštěvě logopeda, trvá to celá léta. Někdy člověk musí trošku pohrozit, ale pak zase pochválit radši dvakrát. Tyto děti jsou hodně citlivé na spravedlnost, ani sami většinou vědí, že udělaly něco špatně. Jsou to děti a učí se. Pokud budou zařazeny mezi zlobivé, časem se tak budou i cítit. Pokud jim však pomůžeme najít oblast, ve které jsou dobří a úspěšní, tak je to dobrý „stavební kamínek“ jejich budoucnosti.
 
Můžete dát nějaký tip rodičům, co dávat vychovatelkám po celoroční „dřině“? Co vás od rodičů nejvíce potěší?
 
Potěší mě slova uznání i květina, ale také obrázek od dítěte, protože mi s ním věnuje i svůj čas, kdy jej vytvářelo. Jinak nemám pocit, že by nám rodiče měli něco dávat. Za svoji práci máme plat stejně jako v jiných zaměstnáních. Prodavačku také neobdarováváme, když nás obslouží, ale když je vstřícná a poradí nám, tak bychom jí určitě neměli zapomenout poděkovat.
 
Děkuji za rozhovor.
 
---------------
 
Kontakt: Školní družina, Základní škola Zlín, Slovenská 3076, Zlín, tel. 577 006 572, www.zsslovenska.eu 
 
 
 
 
Autor:  
Vložil/a: Radka Evjáková