Přeskočit příkazy pásu karet
Přejít k hlavnímu obsahu

O portálu Kontakt Mapa webu Registrovat | Přihlásit

Rozšířené
hledání
Mozek má rád obrazy a barevné příběhy: Pavlína Hrdinová
Pavlína Hrdinová je učitelkou odborných předmětů na Střední zdravotnické škole v Kroměříži, je také lektorem vzdělávání dospělých, koordinuje činnost školního centra zdraví a věnuje se trénování paměti u seniorů. U stárnoucích a starých lidí obdivuje jejich klid, nadhled a životní moudrost.
 
Jak jste se dostala ke školství a jak dlouho se věnujete zdravotnickému školství?
 
Ke školství jsem se dostala klasickou cestou.  Abych pokračovala v rodinné „sesterské“ linii, rozhodla jsem se pro zdravotnickou školu v Šumperku. Po absolvování jsem se pokusila společně s dalšími spolužačkami jít dál a dodnes nechápu, že jsem se na vysokou školu do Prahy dostala z naší skupiny jen já. Byla jsem přijata na učitelství odborných předmětů pro střední zdravotnické školy a tím to všechno začalo. Učitelskou dráhu jsem zahájila v Kroměříži, kde s malými přestávkami žiji i pracuji asi 22 let.
 
Vnímáte posun zájmu u mladých lidí o zdravotnické obory?
 
Situace obecně v odborném školství je úplně jiná než za mojí generace. Zdravotnická škola byla dříve školou vysoce výběrovou, a proto také v počtu přihlášených byla značná konkurence. Dnes je to výrazně jiné. Žáků je málo a některé obory se obtížně naplňují, nám se to zatím daří. Je příjemné vidět, jak dobře se naši absolventi uplatňují na trhu práce i při dalším studiu.
 
Různé srovnávání by bylo na dlouhé povídání, celý život je dnes jiný. Domnívám se, že děti dnes docela dlouhou dobu dospívají. Přicházejí ze základních škol méně zralé než bychom mohli předpokládat, takže velkou část studia musejí být vychovávány a až později si uvědomují, co zvolená profese obnáší. Navíc to vypadá tak, že děti spíše vyrůstají vedle svých rodičů a rodiče žijí vedle svých dětí. A všichni jsou vzájemně unaveni překotným způsobem životem, který vedou. Příprava budoucích zdravotníků naopak potřebuje trpělivost, čas, toleranci a úctu k člověku - tyto a další hodnoty charakterizují právě zdravotnické obory, které jsou nepostradatelné v kterékoliv době. Myslím, že mnoho mladých lidí toto docela dobře chápe.
 

Během praktické výuky si žáci uvědomí, že nejde improvizovat, podvádět, nevědět. Protože v nemocnici jde o zdraví a život lidí 

Mění se metody výuky?
 
Žáci mají rádi, když je hodina dynamická, když mohou projevit svůj názor, rádi diskutují. Ale pravdou je, že ne o všem a vždy se dá diskutovat. Někdy se musí předložit kvantum informací, které potřebujete, aby se naučili. Řekla bych, že není problém informace předávat pomocí počítačů, internetu, dělat skupinovou výuku. Větší problém spatřuji v tom, že se mi zpětnou vazbou nedaří získat to, co do vyučovacího procesu vložím. Někdy mi připadá, že mladí lidé vzdělávání berou jako aktivitu, která jim bere čas a nemají dostatek vůle a disciplíny, aby se mu dostatečně věnovali. A v rodinách je v tomto ohledu často nepodpoří, nedohlédnou na jejich školní povinnosti.
 
A zase ti rodiče. Říkala jste, že žáci jsou vnímaví a chtějí komunikovat o podstatných věcech. Vypadá to, jakoby učitelé částečně suplovali výchovnou funkci rodiny.
 
Děti přicházejí takové, jaké přicházejí. Já si nemyslím, že dítě se narodí nevnímavé nebo bez zájmu, ale pravděpodobně přichází z prostředí, které ho modeluje a motivuje, nebo ne. Stává se, že postoj žáků je ve stylu „já tady jsem, ukažte mi, co mi předvedete, já posoudím, jestli mě to tady baví, nebo nebaví“. Postrádám u nich pocit „já vím, proč tady jsem, uvědomuji si, aspoň částečně, že je potřeba toto umět a jsem schopen a ochoten pro to něco udělat“.
 
A jaké řešení vidíte? Žáci, kteří k vám přicházejí, jsou ve věku 15 let a dál. Fňukat nad rozlitým mlékem by nebylo užitečné..
 
S tím souhlasím, musíte pracovat s tím, co je. Myslím si, že nám pomáhá čas. Když srovnám děti v prvním ročníku, často vyděšené, neschopné se prezentovat, ve třetím a čtvrtém ročníku z mnohých mívám radost, protože vidím, jak velký kus práce na sobě udělaly. Jak žáci dozrávají, ochotněji přijímají dobře míněné rady. Já bych řekla, že zdravotnická škola je oproti jiným středním školám zvláštní tím, že naši žáci velmi záhy přicházejí do kontaktu s tvrdou realitou, nemocnými lidmi v závažném zdravotním stavu. Až během praktické výuky si uvědomí, že nejde improvizovat, podvádět, nevědět. Protože v nemocnici jde o zdraví a život lidí. A to je donutí na sobě začít velice rychle pracovat.
 
Co Vám nejvíce funguje kromě působení přes silné emociální prožitky při praktické výuce?
 
Když se mi zdá, že se jim nedaří, otevřeně se ptám, kde vidí problém: „Říkám to nesrozumitelně? Je to pro vás těžké?“. Hledám, jak jim můžu pomoci, abychom se dostali dál. Někdy se ozve jeden statečný a řekne: „Paní učitelko, vy asi nemůžete udělat víc, my se budeme muset začít učit.“ Což mi přijde milé, ale já jim v tomhle nedám pokoj. Ptám se, co konkrétního udělají, aby byl vidět výsledek. To je velmi nepříjemná chvilka, protože říct, že se budou učit, je snadné. Ale říct před ostatními za sebe, co přesně udělám, v čem se zlepším, je někdy náročné. I já potřebuji vidět výsledky. Člověka to motivuje.
 
Ve školství je to s výsledky náročnější. Dlouho chodíte do školy a máte dojem, že se nic neposunuje, že se nedaří. Tomu se říká pravý opak pedagogického optimismu. Ale jsou i světlé chvilky. Například před půl rokem mi přišla sms s textem: „Díky vám jsem dnes udělala zkoušku z anatomie, dnes si uvědomuji, jak bylo důležité, abych vám donekonečna opakovala, kudy teče krev ze srdce.“ To jsou okamžiky, které mě dobíjejí do další práce.
 

Lidé jsou schopni dříve změnit svůj jídelníček než své postoje k životu a své chování

Co pro vás znamená zdravý životní styl?
 

To je moderní zaklínadlo. Otevřete knížku, časopisy a noviny, pustíte televizi, a všude se řeší moderní zdravý životní styl. V době informační exploze je obtížné nepropadat módním trendům. Spousta informací ve skutečnosti nemá pro naše zdraví až takový význam. Je potřeba si udělat jasno v tom, co je opravdu zásadní informace, co naopak ne.

Změna je někdy hodně těžká. Ve škole často říkám: “Když si rodina koupí nové auto, tak si ho leští, starají se o ně, nikdy do něj nic špatného nenatankují, dávají tam nejlepší olej atd. Vaše tělo je jako to auto. A řekněte, jak s ním zacházíte? Co do něj naléváte, čím ho krmíte, jak se o něj staráte?“ Je to zvláštní přirovnání, studenti tomu rozumí, ale brzy se většinou stejně vracejí ke svým návykům.

Je potřeba si uvědomit, že není dlouhodobě možné, aby tělo jelo na úsporný režim a přitom vydávalo stoprocentní výkon. Obzvláště, když mu nedáváme kvalitní palivo, a když se o něj dobře nestaráme.
 
V naší škole nabízíme už sedmým rokem systematický zdravotně edukační program pro všechny vrstvy populace. Jde o týmovou práci učitelů i žáků, která má na naší škole tradici a pozitivní ohlas. Naštěstí máme přístup k zaručeným informacím, k odborníkům, kteří jsou schopni se vyjádřit na základě zkušeností nebo podložených výzkumů. Spolupracujeme s lékaři, konzultujeme s nimi naše přednášky, zveme je jako přednášející. Medicína je obor, který jde úžasně dopředu. Všechno se tak rychle mění. Stačí vypadnout na půl roku a už se neorientujete v lécích, jsou nové vyšetřovací metody i léčebné postupy. Dnes je populace dobře informovaná, ale lidé čerpají znalosti z různých zdrojů. A často žijí v celé řadě omylů. Naším snem je v budoucnu otevřít centrum, které by mohlo být k dispozici v podstatě nepřetržitě. Zatím nám na konzultační činnost a poradenství pro veřejnost nedostačují stávající kapacity prostorové, ani personální. Konkrétní plán a koncepce však již existuje, nyní promýšlíme konkrétní cesty k uskutečnění naší vize.
 
Jak jsou na tom žáci s pohybem a stravováním. Jak na ně působit, aby se lépe starali o své zdraví?
 
Bohužel jsme nastaveni od přírody tak, že otázky zdravého životního stylu řešíme až v okamžiku, kdy přijdou potíže. Nemoc, zdravotní problémy, přestávají fungovat orgány. Najednou si uvědomíme, že je něco špatně. A z toho ještě velká část lidí varování nevnímá tím správným způsobem, a začne se pídit po prášcích, které ho vyléčí. Pouze menší část si sebekriticky přizná, že je skutečně na vině a kriticky zhodnotí své stravovací zvyky, absenci pohybu i pravidelného odpočinku.
 
Myslím, že se lidé začínají víc věnovat svému zdraví, až když jsou starší. Jsem zastáncem teorie, že většina nemocí má základ nebo kořeny v naší psychice, resp. ve ztrátě její křehké rovnováhy. Bohužel lidé jsou schopni dříve alespoň trochu změnit svůj jídelníček než své postoje k životu a své chování. I pro mě je to nekonečný boj. Myslím si, že člověk se učí žít zdravě celý svůj život. Někdo s nechutí a donucením, jiný s pochopením. Domnívám se, že člověk je schopen přijmout změnu, ale musí v tom vidět nějaký smysl.
 
Transformační prožitky..
 
Ano. Přesně tak. Já opravdu neumím nikoho jinak přesvědčit. Sebekriticky přiznávám, že je nejvyšší čas, abych v dalších padesáti letech svého života začala prakticky realizovat všechny aktivity, které mám sice teoreticky dobře nastudované, ale nějak mi na ně nezbývá dost času. Mám ráda dny, kdy si vezmu kolo a jedu lesem třeba do Záhlinic, kde je kolem rybníků spousta klidných míst. Sednu si na pařez a jen tupě zírám. Jindy vyberu delší trasu a svoje starosti prostě rozjezdím. Za dvě hodiny se většina problémů nezdá tak velká. Myslím si, že člověk, který pracuje s lidmi, si musí od nich odpočinout.
 

Člověk, který pracuje s lidmi, si od nich musí občas odpočinout

Jak by se měli učitelé starat o své psychické i fyzické zdraví, aby zvládli svoji náročnou profesi?
 
Já si myslím, že obecně je dobré, když člověk nepobývá pořád mezi lidmi, nemusí být stále v toku informací a komunikovat. Příroda je skutečně všemocná, když jdete mezi stromy, obdivujete krajinu, která je dokonalá, nepotřebuje make-up ani zkrášlit. Prostě jen tak je a funguje. Pobýt v tichu, pozorovat, co se děje, nechat se uklidnit tímto neuspěchaným prostředím. Tohle nám chybí.
 
Máte nějakou radu první pomoci pro učitele v nadcházejícím zátěžovém období před koncem školního roku, v období maturit, závěrečných zkoušek?
 
Mně osobně pomáhá, když vím, že každá starost a problém má v budoucnu nějaký svůj konec. Když vidím nekonečný boj, problémy se vlečou, nevidím termín, kdy skončí, tak je to pro mě těžko snesitelné.
 
U spousty věcí nejde o život a mohou se udělat i zítra. To je pro mne ale zatím nezvládnutá věc. Já mám ráda čistý stůl, aby bylo vše vyřešeno, a teprve potom nacházím klid. Jenže ve školství nemáte nikdy čistý stůl. A často si práci nosíte domů. Z hlediska time managementu je určitě dobré udělat si jasno ve věcech, které jsou důležité, které naopak počkají. Když už je hodně vysoké napětí, dá se vzduch krájet, tak pomůže, když si člověk sedne někde sám a dýchá. Náš svět není ideální. Nejsou ideální žáci, tak jako nejsou ani ideální učitelé, ani ideální situace. Uvědomuji si, že někdy je dobré ty věci jen pozorovat. Leckdy situace vykrystalizuje sama a nemusíte do ní vždycky zasahovat.
 

Kapacita lidského mozku je ohromná, nemusíme se bát, že bychom jej vyčerpali nebo příliš zatížili 

Zabýváte se trénováním mozku a paměti u seniorů. Je lidský mozek a člověk schopný vysokého stupně adaptace? Je možné využít trénování paměti například pro manažery, učitele nebo studenty a děti?
 
To je univerzálně platná metoda. Jedná se o velice jednoduché postupy, které využívají zapojení více psychických procesů současně. Jednoznačně platí Komenského poučka, čím více smyslů zapojíte, tím lépe si zapamatujete. Zapojíte-li fantazii a představivost, budete si více pamatovat a následně snadněji vybavovat. Nejsou to žádné geniální samospásné metody, spíše pomocné techniky, které však fungují. Když se člověk naučí informace jinak uspořádat, učiní je pro mozek zajímavější. Mozek má rád jen to, co je nevšední a netypické. Takový čistý text učebnice, stránka za stránkou, to ho nezajímá. Ale když se s informacemi pracuje, označí se barevně, poskládají do jiné struktury, mozek začne najednou ožívat, začne ho to zajímat. Tak jako naši studenti nemají rádi šedivost výkladu a vy musíte mít pestrou prezentaci, poutavé obrázky. Mladí lidé mají sice excelentní a výkonnou paměť, ale zase neumí dobře pracovat s informacemi, které si musí uložit v nějakém kontextu, aby chápali souvislosti. K tomu jim může pomoci právě trénování paměti.
 
Mozek pracuje na bázi klíčových slov, aby se rychle zorientoval, věděl, kde co hledat a zařadit. My náš mozek můžeme naučit reagovat na klíčová slova, která pak vyvolávají další asociace jako myšlenkové mapy a podobně. Odborníci říkají, že kapacita lidského mozku je tak velká, že ji člověk nevyužije téměř vůbec. Nemusíme se bát, že mozek vyčerpáme, příliš zatížíme. Jen není trénovaný, zvyklý s námi pracovat. A tím pádem nám neslouží v určité situaci tak, jak bychom potřebovali. Už jenom to, že si uvědomíme, co čteme, že si to představíme, je dobrá cesta. Mozek má rád obrazy a barevné příběhy.
 
Příběhy, obrazy, zapojit více smyslů.. Efekt u žáků je zřejmý. Předpokládám, že seniorům navíc výrazně pomáhá zlepšit kvalitu života.
 
A zvedá jim to sebevědomí. Senior obecně trpí tím, že jeho psychomotorické tempo je zpomalenější. A krátkodobá paměť už nemá fyziologicky výkon tak jako dříve. Když se dokážou naučit nové věci, mají z toho opravdovou radost a potom je tady skvělá atmosféra.
 
Z čeho máte v životě největší radost?
 
Jako matka musím říct, že mám radost ze svých dětí, že se jim daří. Velkou radost mi dělá pobyt v přírodě. Vlastně nepotřebuju nic víc než pravidelnější střídání práce s odpočinkem. Asi je to tím, že jsem vzhledem k řadě aktivit přesycená kontaktu s lidmi. Bez kontaktu s lidmi bych však být nemohla. Například se seniory nacházím obrovské uvolnění, nechávají mě vstoupit do světa, který je klidný, moudrý, tolerantní. Najednou vidím, co je v životě důležité, dobré vztahy, ten klid a nadhled nad všemi věcmi, které nás pronásledují a my je mylně považujeme za významné.
 
Děkuji za rozhovor.
 

 
----
Kontakt: Střední zdravotnická škola Kroměříž, Albertova 4261/25a, Kroměříž, tel. 573 339 576, hrdinova@szskm.cz
 
 
Autor:  
Vložil/a: Jana Vodáková