Přeskočit příkazy pásu karet
Přejít k hlavnímu obsahu

O portálu Kontakt Mapa webu Registrovat | Přihlásit

Rozšířené
hledání
Jsem přesvědčen o potenciálu v každém člověku: Miroslav Orel

​Miroslav Orel je ředitelem Krajské pedagogicko-psychologické poradny a Zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků Zlín. Ve volném čase rád plave, lyžuje, čte knihy, tvoří, jezdí na kajaku, kánoi a už pět let se potápí.

Pane Orle, jaká byla vaše kariérní cesta k pozici ředitele Krajské pedagogicko-psychologické poradny Zlín?

Moje vzdělávací a profesní cesta byla poměrně složitá a pestrá. Původním vzděláním jsem lékař. Pracoval jsem v oboru, pak jsem si doplnil psychologické vzdělání, a tak jsem také jednooborový psycholog. Protože mě školství mě lákalo, v rámci pedagogické fakulty jsem si dodělal studium pro učitele střední školy.
 
Z hlediska profesního jsem pracoval ve všech oblastech, které mi dovolilo vzdělání. Pracoval jsem jako lékař na neurologické a psychiatrické klinice, psycholog v pozici poradenského psychologa, školního psychologa, nyní v systému pedagogicko-psychologického poradenství. Vedle toho mám zkušenosti s psychoterapií a pedagogickou činností v rámci Univerzity Palackého v Olomouci, zde konkrétně na Lékařské fakultě a Katedře psychologie na Filozofické fakultě. Přechodně jsem působil také jako středoškolský učitel.
 
Co jste se za dobu své profesní kariéry naučil o sobě a o lidech?
 
Co jsem se naučil o sobě? Všechna povolání, která jsem dělal, od medicínského až po manažerské, jsem dělal, protože jsem si je vybral, protože jsem je chtěl a všechna mi hodně dala. Určitě jsem se naučil o svých limitech, o věcech, které umím a které mi jdou. Každá profese, životní etapa mi něco dala a já absolutně nelituju ničeho. Nelituju žádné profesní změny. Ani toho, že jsem něco začal, nebo něco ukončil. Protože jsem to začínal a končil v době, kdy jsem to tak chtěl. A zpětně mám dojem, že to tak mělo být.
 

Jsem přesvědčen o potenciálu v každém člověku

Jaké zkušenosti jsou pro vás nejcennější?
 
Možná je to časem, věkem, možná zkušenostmi. Myslím si, že v něčem zpomaluju, že jsem méně radikální. Nevím. V mladším věku jsem měl tendenci jet velmi rychle. Teď si myslím, že se snažím více se dívat, zpomalovat. I když mi někteří lidé dávají zpětnou vazbu, že jedu stále rychle a že jsem na sebe i na ostatní hodně náročný. Jsem přesvědčen o potenciálu v každém člověku, a o tom, že každý člověk má nějaký směr a každý člověk má nějaké místo, ve kterém je dobrý a ve kterém je mu samotnému dobře. Doufám, že se mi daří podporovat lidi, dávat jim impulsy, protože si myslím, že umím vnímat jejich potenciál.
 
Čím žijí školy ve Zlínském kraji? Co potřebují nejčastěji řešit s pracovníky poradny?
 
Obecně školy trápí zejména úbytek žáků a pak také jejich kvalita. Postavení škol se mění, jsou nuceny bojovat o své žáky. Problémem je také kvalita a motivace žáků. Přibývá dětí s poruchami chování, učení a jinými problémy, což určitě souvisí se změnami ve společnosti, změnami v rodinách, přístupu rodičů ke škole a tak dále. Dnešní generace žáků má jiné nároky na rychlost, je jinak technicky zdatná, má jiné komunikační systémy, formy komunikace mezi sebou než generace předchozí. S tím musí učitelé počítat, nicméně to zvyšuje nároky na pedagogickou profesi.
 
Co nejvíce trápí rodiče?
 
To je dobrá otázka. Trápí je, když je jejich dítě problematické, nefunguje ve škole, má špatný prospěch, potíže s chováním. Jenomže dítě je součástí nějakého systému a rodina jej formuje mnohem více než škola. Dětem často chybí rodinné vzory, vzory v okolí, společné činnosti a sdílení. Netvrdím, že bychom se měli vrátit k prvobytně pospolné společnosti, ale opravdu ubývá společných činností, které rodina dělá dohromady. Dřív to byly naprosto přirozené činnosti, příprava dřeva na zimu, práce na poli, péče o zvířectvo, práce kolem domu. Dnes se v mnoha rodinách nepotkávají už ani u stolu.
 

Ve Zlínském kraji zavádíme nové diagnostické nástroje k sebehodnocení žáků

Co zajímá žáky?
 
Hodně záleží na věku.  Aktuálně řešíme například uzpůsobení maturitních zkoušek. Další kategorií jsou děti, které mají opravdu problémy, ať už se čtením, psaním, počítáním, motorikou, učením, vztahy nebo něčím jiným. Tato kategorie je velmi výrazná. Další kategorie žáků, se kterými se setkáváme, jsou ti, které zajímá něco o sobě, třeba profesní orientace, hledají se. Některé žáky zajímá, kde můžou získat nějakou výhodu, potvrzení, úlevu. Říkám to s úsměvem, protože to tak je. Obracejí se na nás žáci, protože mají pocit, že mají trávicí nebo jiné somatické potíže a mají pocit, že by na to měli získat nějaké úlevy. I to je jedna kategorie.
 
A početně významná je také skupina předškoláků, u kterých hodnotíme školní zralost a odklad nástupu do školy nebo naopak předčasný nástup do školy. U těchto dětí někdy narážíme na představy a přání rodičů. Prioritou všech pracovišť je však odborné posouzení a zájem dítěte.
 
Jaké jsou silné stránky Krajské pedagogicko-psychologické poradny Zlín?
 
Silnou stránkou je určitě kolektiv lidí, kteří jsou pro mě odborníci na svém místě a neztrácí své lidství. Myslím si, že vztahy jsou u nás dobré, snažím se, abychom si otevřeně sdělovali i nepříjemné věci a snažíme se je řešit. Problémy jsou a budou vždy. Pro mě je smysluplné hledat cestu a nacházet ji. Nikdy se nebráním zpětné vazbě ani kritice, pokud posunuje.
 
Naše poradna se mimo jiné nově podílí na zavádění nových diagnostických nástrojů.  Tato aktivita má významný a potenciálně celorepublikový přínos. V rámci posuzování osobností dětí používáme v současnosti diagnostické nástroje i 40 let staré, které nejsou inovované a jsou zastaralé. Spolupracujeme pražským Test centrem, s Univerzitami, Národním ústavem pro vzdělávání v Praze na zavádění diagnostických nástrojů, které jsou v zahraničí plně standardizované a používané. Zajistili jsme licence pro Českou republiku, překlady, počítačovou administraci, zpracováváme odborné vyhodnocení. Ve Zlínském kraji probíhá nyní smysluplný projekt, v rámci kterého je plánováno testování na vzorku 10 000 žáků. Jde o ojedinělý a velmi náročný projekt s velkými cíli. Diagnostické nástroje se týkají posouzení sebehodnocení, osobních a osobnostních charakteristik a měly by být používány jako oficiální diagnostické nástroje v rámci celé republiky. Věřím, že se to podaří a prosím školy o kolegiální spolupráci. Výsledky testů dostanou rodiče a zletilí žáci do vlastních rukou, nepředáváme je žádné třetí straně. Bonusově navíc přidáváme test pozornosti, který určí, jestli žáci mají rychlé, nebo pomalé tempo, jestli jsou pečliví, nebo dělají chyby. Tyto nástroje nyní nabízíme nadstandardně nad rámec našich služeb. ¨
 

Všichni dohromady vytváříme jednotu, která nás obohacuje 

Ambice máte určitě vysoké. Kam bude směřovat krajská poradna pod vaším vedením?
 
Tak já doufám, že poradna někam směřovat bude. Pořád jsme v procesu slaďování úrovně služeb a nabídky, aby i po sloučení jednotlivých poraden byl obsah ekvivalentní v rámci celého Zlínského kraje. Všichni dohromady vytváříme nějakou jednotu, která nás navzájem obohacuje. Jsme jedno zařízení a z mé strany je velký tlak na jednotnost nabídky a kvality, což uznávám, že může být pro regionální pracoviště velmi náročné.
 
Určitě bych chtěl do budoucna klást důraz také na další na vzdělávání našich pracovníků. Zveme kvalitní lektory, aby nám pomohli v profesním růstu. Chtěl bych, aby naše služby nebyly jen na pobočce v kamenné podobě, ale aby naši pracovníci maximálně vyjížděli do terénu. Vidět žáka v jeho přirozeném prostředí je důležité. To naráží na otázky časové, finanční i personální. Když jsme zahlceni žádostmi o bazální diagnostiku, výjezdy jsme nuceni omezit. Momentálně usiluji o to, aby poradna získala nový kvalitní vůz, který by byl k dispozici všem pobočkám. Výhodou je výrazná časová úspora. Přestože jsem náročný, tak nikdy nebudu chtít, aby láska k práci šla do takové míry, že lidé budou využívat své vlastní auta a své vlastní prostředky. Jsem přesvědčen, že všichni pracovníci nějaké sponzorské dary poradně dávají. Ale toto po nich chtít nemohu a nechci
 

Za klíčovou považuju loajalitu, profesní a lidskou sounáležitost

Co vás těší na Vaší práci, pane Orle?
 
Mě obecně těší, když se něco daří a někam posouvá. Já ve své práci zažívám spoustu těšení a spoustu rozladění, když něco nejde tempem nebo způsobem, jak by to ideálně mělo jít. Těší mě, když slyším chválu a ocenění na naše pracovníky a služby, které poskytujeme. Těší mě, když se podaří něco posunout a prosadit. Když vnímám kolegiální podporu a loajalitu. Loajalita, profesní a lidská sounáležitost, to je něco, co já považuju za naprosto klíčové a co podporuji.
 
Sledujete nejnovější trendy, poznatky v psychologii? Co vás v poslední době zaujalo, čím žijete?
 
Nejvíc je mi blízké téma komplexního přístupu, psychosomatiky. Propojení tělesné a psychické, duševní a orgánové. Hodně mě zajímají otázky hledání smyslu, existenciální přístupy, hypnóza, práce se sny. Sny považuji za nesmírně inspirující a obohacující. Stejně jako další možnosti potenciálu a realizace člověka.
 
Jak regenerujete při svém vysokém pracovním tempu?
 
Rozhodně si nemyslím, že mé pracovní tempo je malé a rozhodně bych se nenazval „práce-plachým“ člověkem. Regeneruju a relaxuju mnohými způsoby. Nejsem úplně sportovně založený, ale rád plavu, lyžuju, chodil jsem do tělocvičny a pravidelně cvičil. Je pravdou, že s nástupem do poradny jsem tyto aktivity výrazně omezil. Občas mám večer pocit, že má relaxační činnost se omezuje na to, že ležím a jsem.
 
Mám rád knihy, filmy, kino, jezdím na kajaku, kánoi a už pět let se potápím. Hodně mě těší tvorba. Občas něco ilustruju, občas něco píšu… Jsem rád s blízkými lidmi, to mi přináší posílení.
 
Děkuji za rozhovor. 

 

OREL - foto aktuál - 2013.jpg

------

Kontakt: Krajská pedagogicko-psychologická poradna a ZDVPP, J. A. Bati 5520, Zlín, tel.: 575 570 493, poradna@ppporzl.cz  
 
Autor:  
Vložil/a: Jana Vodáková