Přeskočit příkazy pásu karet
Přejít k hlavnímu obsahu

O portálu Kontakt Mapa webu Registrovat | Přihlásit

Rozšířené
hledání
Když náš život nesměřuje, je to jako loď, která nikam nepluje: Sylva Štěpitová

​Sylva Štěpitová se už téměř 20 let věnuje kariérovému poradenství, začínala na Úřadě práce v Uherském Hradišti na Informačním a poradenském středisku, pracovala ve školství i soukromé sféře. Dnes pracuje na Střední průmyslové škole a Obchodní akademii v Uherském Brodě jako projektová manažerka v projektu „Jak pracovat s kariérním portfóliem“.

Paní Štěpitová, můžete nám na úvod říct něco o své profesní dráze?

Kariérovému poradenství se věnuji už téměř 20 let. V roce 1993 jsem začínala na Úřadě práce v Uherském Hradišti na Informačním a poradenském středisku, pracovala pro Krajskou hospodářskou komoru, na Střední škole letecké s.r.o. v Kunovicích. Dnes dělám na Střední průmyslové škole a Obchodní akademii v Uherském Brodě projektovou manažerku v projektu „Jak pracovat s kariérním portfóliem“.

Když jsem na Úřad práce nastoupila, nedalo se o kariérovém poradenství mluvit. V České republice nic takového nebylo, jen odhodlání s tím začít. Vzpomínám si na první školení, trvalo 10 týdnů, nabídli nám ho Rakušané. Pro mě to bylo první opravdové setkání a seznámení se s kariérovým poradenstvím. Díky podpoře vedení Úřadu práce jsem měla příležitost zapojit se do tříletého mezinárodního projektu o poradenství na dálku, kde jsem se seznámila se systémy v Rakousku, Německu, Lichtenštejnsku, Polsku, Rumunsku a Slovensku, byla jsem na výměnné stáži ve Finsku. Další příležitostí bylo jednosemestrální distanční studium kariérového poradenství, které České republice nabídla Stockholmská univerzita. Vedle toho jsem absolvovala další výcviky, semináře a studium psychologie. Dobré psychodiagnostické metody mohou hodně napovědět o našich kompetencích. Při práci používám standardizované testy a dotazníky, důležitá je také interpretace výsledků. Kromě toho, aby studenti pochopili, v čem jsou dobří a co jsou jejich slabší stránky, měli by také pochopit, jak se shoduje či liší jejich osobní profil s profilem profese, kterou si vybrali. Mnozí si zvolí povolání, ale znají ho jen velmi povrchně. Otázka, jak jsou připraveni se poprat s negativními stránkami povolání, téměř každého překvapí.
 
Během studia psychologie mě zaujalo téma kvality života, které s kariérovým poradenstvím úzce souvisí. Téma kvality života je silné, každý se chytí, i ti, kteří dávají najevo, že je jim všechno jedno.
 
Jak se žije dobrý život?
 
Dobrá otázka, ale odpověď na ni si musí najít každý sám, neexistuje obecný návod. Existencialisté říkali něco v tom smyslu, že: "Nejsme jako herci na scéně. Ti, když se na jevišti nedaří, si ten divadelní kus zahrají od začátku, jinak a lépe, my ten náš život žijeme napoprvé. Až jednou budeme náš život hodnotit, bylo by dobré říct si, byl krásný, bylo dobré být na světě a žít ho.“ Znovu se život žít nedá… Lidé obecně říkají, že dobrý život znamená mít svobodu, moci si o něm rozhodovat. Já říkám, že dobrý život žijeme, když jsme na něj připraveni, když umíte řešit běžné problémy. Práce je určitě také velmi důležitá, pomáhá nám směřovat. Když náš život nesměřuje, je to jako loď, která nikam nepluje.
 
Jak v tom může pomoci škola?
 
V prvé řadě by se o to měla pokusit rodina. Ale když rodina nefunguje, co pak? Někteří učitelé všechno navíc odmítají. Rozumím jim. Jiní si uvědomují, že výchova a vzdělávání k sobě patří a připouštějí, že připravit žáky a studenty pro život zahrnuje mnohem víc, než jen naučit je matematiku a podobně. V dnešní době už žáci a studenti získávají spoustu nových informací mimo vyučování, existují krásné pomůcky v 3D grafice. Je třeba také říct, že zaměstnavatelé očekávají, že nový zaměstnanec nastupující do firmy bude mít vedle odborných znalostí i kompetence sociální – interpersonální i intrapersonální.
 

Volba povolání není záležitostí posledního roku základní školy

Co mohou udělat pro to, aby jejich dítě prošlo úspěšně celým procesem správné volby povolání? Jak vybírat vhodné profesní zaměření?
 
Rozhodnutí a volba povolání není záležitostí jednoho měsíce nebo posledního roku základní školy, ale v každém případě to je dlouhodobá záležitost. Děti i rodiče by měli zvažovat osobnost dítěte i požadavky okolního světa. V současné době se naprosto jednoznačně požadují technické profese. Pokud má dítě na to, aby studovalo technickou profesi, má logické myšlení, schopnosti, figurální inteligenci neboli prostorovou představivost, ať jde tímto směrem. Má větší šanci se uplatnit.
 
Doporučujete tedy volit profesní zaměření „pro radost“, nebo aby bylo dítě úspěšné na trhu práce?
 
Myslím, že oba aspekty se vzájemně podmiňují. Když máte větší šanci uplatnit svůj obor, máte z toho radost. Když můžete nabídnout zaměstnavateli, co potřebuje, máte větší šanci vyhrát výběrové řízení, získat práce i větší šanci, že tu práci budete dělat dobře. Vždycky jsem kladla důraz na osobnost člověka, aby děti vybíraly profesi podle toho, co je baví a v čem jsou dobří. Po ekonomické krizi jsem ale začala potkávat lidi, kteří byli kvalifikovaní, kompetentní, měli zkušenosti, znali jazyk, a nemohli si najít práci. Začala jsem přemýšlet jinak. Potřeba uplatnit se a najít se na trhu práce je stejně důležitá, a možná v tuto dobu ještě důležitější, než studovat obor, který mě baví, ale nemám v něm šanci být úspěšný/á.
 
Jak rodiče zjistí, které profese budou za několik let žádané. Existují prognózy vývoje zaměstnanosti podle odvětví? Jaká je situace na trhu práce v našem regionu?
 
Když se rodiče podívají na katalog profesí nebo strukturu průmyslu ve Zlínském kraji, zjistí, že tady poměrně dobře prosperují podniky zaměřené na strojařinu, plasty, chemii, elektro směry. Všechny technické profese mají zelenou, ale ne každý má na to, aby technické obory studoval, a to bez ohledu na pohlaví. Nejlépe je obrátit se přímo na kvalitní poradenské pracovníky, kteří vám s výběrem pomohou.
 

Škola má dát dětem podněty k zamyšlení a naučit je řešit každodenní problémy

Jaké je riziko špatné volby oboru? Jsou žáci devátých tříd schopni se kvalifikovaně a kompetentně rozhodovat? Jak je mohou rodiče a škola podpořit?
 
Následky špatné volby budoucí profese jsou značné. Předčasný odchod ze zaměstnání, frustrace, až po vyšší předpoklad pro nezaměstnanost. S rozhodováním v tomto věkovém období je to složité. Někdy mám pocit, že zapomínáme připravovat děti pro život, řešit problémy. Kvalitní život spočívá v tom, že víme, jak řešit každodenní záležitosti. Dobrý život nežije ten, kdo má víc peněz, lepší postavení, ale člověk, který si může vybírat a rozhodovat se. Nemyslím, že by se už na středních školách měly nějak úzce profilovat obory, spíš by žáci měli získat strategii, jak myslet a vědět si rady v různých ohledech.
 
Co může základní škola udělat pro své osmáky, deváťáky, aby jim usnadnila volbu povolání?
 
Jednoznačně jim dát podněty k zamyšlení, ukázat jim určité profese, plusy, mínusy. Tak, aby děti věděly, co znamená být například ekonomem. Děti by v sobě měly objevovat silné stránky, vlastnosti, zjistit, jestli se umí prosadit, umět říct svůj názor. Manažer potřebuje jiné kompetence než účetní a než IT specialista.
 
Pracujete jako manažerka projektu „Jak pracovat s kariérním portfoliem“, o co jde v projektu především?
 
Kariérní portfolio je pomůcka, která má žáky a studenty provázet volbou povolání. Je tam část sebehodnocení, ve které se žáci a studenti zamýšlí nad sebou, nad svými zájmy, charakterovými vlastnostmi, silnými a slabými stránkami a studijními kompetencemi, inteligencí.
 
Další část se věnuje okolnímu světu – jaké jsou jeho možnosti, jaká povolání se požadují na trhu práce, co očekávají zaměstnavatelé. Snažíme se do kariérového poradenství přizvat i konzultanty (řemeslníky, techniky, technology) z firem, personalisty, manažery. Jsou tam krátké rozhovory o jejich povolání, zajímavé vzkazy a postřehy, ale hlavně tito konzultanti jsou připraveni odpovídat na dotazy žáků a studentů, pedagogů. Pokud vím, tak toto se nepovedlo v žádném projektu, ani zahraničním. Smyslem metody kariérního portfolia je také dát žákům a studentům příležitost rozhodovat si o životě, povolání, učit je samostatnosti, volit si, rozhodovat se, ptát se, nebát se bojovat, umět přijmout neúspěch, všechno to, co po nich už první zaměstnavatel bude chtít. A to souvisí s dobrým životem.
 
Věřím, že pedagogy kariérní portfolio jako nová metoda zaujme a zapojí se. Chystáme pro ně zajímavé vzdělávací aktivity, besedy s (výjimečně) zajímavými lidmi a exkurze do firem.
 
Paní Štěpitová, jste vy sama spokojená se svým profesním životem?
 
Jsem. Život není jen růžový, přijdou složitosti a věci k řešení. Ale je důležité vědět, jak si poradit. Já jsem měla štěstí na své nadřízené, kteří mi umožnili rozvoj, poskytli příjemné pracovní podmínky, mohla jsem růst. Dělám zajímavou práci, mám velmi dobrý proaktivní tým, který přináší nápady, nová a dobrá řešení. Občas se přeme, ale snad v těchto konstruktivních hádkách vítězí to dobré, lepší. Svoji práci miluju. Pořád se učím, každý rozhovor, setkání, skupina, má pro mě velkou cenu.
 
Mám ráda ten obyčejný život, děti mých dětí, ráda peču doma chleba, potkávám se se zajímavými lidmi, mám ráda muziku, sklep a víno, které udělal vinař s láskou.
 
Děkuji za rozhovor.
 
----------------------------------------------------
 
Kontakt: Mgr. et Mgr. Sylva Štěpitová, Střední průmyslová škola a Obchodní akademie Uherský Brod, Nivnická 1781, 688 01 Uherský Brod, http://www.ccv-ub.cz/kp/, sstepitova@spsoa-ub.cz, tel. 572 622 984, 775 618 422
Autor:  
Vložil/a: Radka Evjáková