Přeskočit příkazy pásu karet
Přejít k hlavnímu obsahu

O portálu Kontakt Mapa webu Registrovat | Přihlásit

Rozšířené
hledání
Enviromentální výchova není jen o čištění potoků nebo biflování definic: Iva Koutná
Mgr. Iva Koutná je ředitelkou občanského sdružení Líska, které usiluje o vytváření zázemí a odborné pomoci střediskům ekologické výchovy a školám ve Zlínském kraji. Slovo ekologie nemá moc ráda, snaží se vést děti i dospělé k šetrnějšímu vztahu k životního prostředí. Sama má 3 děti a velkou zahradu, na které nepoužívá chemii…
 
Můžete stručně popsat svoji cestu za kariérou ředitelky Lísky?
 
Na gymnáziu jsem se rozhodovala, jestli se budu věnovat pedagogické práci nebo ochraně životního prostředí. Nakonec jsem začala studovat dálkově pedagogiku a občanskou nauku a začala pracovat v okresním Domě pionýrů a mládeže ve Valašském Meziříčí na oddělení turistiky. Po roce  jsem přestoupila do Městského domu pionýrů  a mládeže ve Vsetíně, kde jsem si k turistice přibrala ještě tělovýchovu a začala vést kroužek mladých ochránců přírody. Postupně jsme vybudovali celé přírodovědné oddělení. Po revoluci jsem přijala nabídku dělat ředitelku. Z „pionýrského domu“ se stalo Alcedo, které jsem vedla do roku 2003. Během té doby jsme se stali jedním z nejznámějších a nejlépe pracujících středisek volného času a středisek ekologické výchovy v ČR. Měli jsme skvělý tvořivý  tým, podařilo se nám vytvořit dobré zázemí a  získat řadu projektů. V roce 2003 jsem odešla z Alceda na vsetínskou radnici. Na úřadě jsem však dlouho nevydržela, protože jsem záhy pochopila, že práce v neziskovém sektoru a ve veřejné správě je hodně odlišná.  
 
Vážím si lidí na úřadě, že dokáží pracovat v systémech, které jim ta místa nabízejí. Já jsem hodně tvořivý člověk, potřebuji pracovat v týmu, mít kontakt s okolím a lidmi, pracovat na různých místech i různé denní či noční době...  Přijala jsem nabídku občanského sdružení Aisis pracovat na projektech pro střediska volného času. Stále jsem  ale směřovala k  environmentální výchově. Po 2 letech jsem  odešla na mateřskou dovolenou. V té době jsme začali psát se Zlínským krajem projekt Zelená pro Zlínský kraj. S kolegy z dalších středisek ekologické výchovy jsme se dohodli, že v rámci projektu založíme občanské sdružení. Tak v roce 2007 vznikla Líska, jejíž jsem byla zvolena předsedkyní. Do dubna 2009 jsem organizaci i řadu projektů vedla jako dobrovolník, od května jsme získali pro Lísku 2 částečné úvazky v rámci projektu podpořeného Státním fondem životního prostředí ČR.
 
Jedním z cílů Lísky je sdružovat střediska ekologické výchovy. Daří se vám koordinovat EVVO ve Zlínském kraji?

Nevím, jestli to bude znít hodně namyšleně, my se o to ale opravdu snažíme. Všechno je na bázi dobrovolnosti. Jdeme za společným cílem, konkrétní cesta je na každé organizaci. Na druhé straně Líska se snaží být garantem kvality, tak po členech samozřejmě chceme nějakou úroveň, kterou ale ještě nemáme zcela vyprofilovanou. Kritéria kvality a standardy určitě do budoucna plánujeme nastavit. Výhodou je i to, že spolupracujeme s Pavučinou, střediskem ekologické výchovy a Líska se stává uznávaným partnerem pro EVVO jak ve Zlínském kraji, tak v České republice. Což se projevilo i tím, že jsme byli osloveni Pavučinou jako partneři sítě Mrkvička pro učitelky MŠ. Jinak naše poslání je spíše vytvářet zázemí a podporu jednotlivým subjektům, nechceme zatím dělat konkrétní aktivity typu výukových programů. Zajišťujeme odbornou garanci, koncepční práci. Realizaci zajišťují konkrétní členové Lísky.
 

Slovo ekologie nemám moc ráda

Pojďme se podívat na EVVO ve ZK, máte přehled, kolik škol ve Zlínském kraji se chová ekologicky? Jak vůbec podle vás vypadá ekologická škola, ekologicky se chovající ředitel?
 
Přiznám se, že slovo ekologie nemám moc ráda. Nemám k tomu prazvláštní důvod, ale to slovo je pro některé lidi nepříjemné, až je dráždí. Většinou z toho důvodu, že je nedokážou vyložit. Pro mě to jsou spíše různé vzorce chování, přístupy škol i veřejnosti k životnímu prostředí. Přístupy, snažící se k němu chovat přátelsky, hledat technologie, jak životní prostředí a přírodu co nejméně zatížit.
 
Říct číslo by bylo nezodpovědné, každý to hodnotí jinak. Je tady  40-50 mateřských škol zapojených do celostátní sítě Mrkvička, v síti Mrkev pro základní  a střední školy je v současné době  cca 60 škol. Aktivních škol, které s námi komunikují, je kolem 150. Jsou to takové školy, které se snaží naplňovat metodický pokyn MŠMT, vytvářejí prostor pro aktivity dětí ve vyučování i mimo vyučování, zapojují se různých projektů Terezy (Globe, Ekoškola, Ozón a další).  Některé mají titul ekoškoly, většina umožňuje učitelům se vzdělávat. Zpravidla mají také jmenovaného školního koordinátora EVVO a snaží se o nějaké šetrné přístupy. Budují školní zahradu, mají solární panely na ohřev vody, věnují se ekologizaci provozu  školy, nebo se snaží aspoň o vytvoření zelených koutků, přírodních učeben. Přemýšlejí o úsporách, využívají možnosti zateplení, dělají si ekologické audity a třídí odpad.
 
Jednou z typických aktivit škol je sběr papíru. Dříve sběr přinášel kromě výchovy dětí k uvědomělému ekologickému chování také poměrně hodně peněz do rozpočtu školy. Když jsem občas vídala ty fronty aut, která vezla papíry, říkala jsem si , je toto vůbec ještě ekologická aktivita? Jaký je váš pohled?
 
Já jsem se s tím setkala, když jsem studovala vysokou školu, kdy jsem dělala práci na téma Enviromentální výchova v DDM a ve školách. Prováděla jsem průzkumy na školách a opravdu jsem zjistila, že většina učitelů i veřejnosti vnímá ekologickou výchovu a ochranu přírody velmi zjednodušeně. První věc: „Nešlapejte po trávě, neodhazujte odpadky!“, ta druhá spočívá v čištění potoků a sběru papíru. Na jednu stranu je to dobře, jedná se o konkrétní aktivity, ale na druhou stranu toto není ekologie ani environmentální výchova. Sběr papíru určitě ano, ale mělo by se to předkládat dětem v souvislostech, děti by měly vědět proč, čemu tím pomůžou.
 
Nemám ráda hurá akce typu: „Pojďme sbírat vršky od PET lahví.“, které děti vedou k tomu, aby doma nutily rodiče kupovat větší množství PET láhví. Je dobré spolupracovat s radnicí, obecním úřadem, aby byl zajištěn odvoz vytříděného odpadu, ať už jde o papír nebo PET láhve. Aby děti měly zpětnou vazbu, co se děje s jejich prací. Nejdůležitější v environmentální výchově jsou souvislosti a spolupráce všech zúčastněných subjektů. Neměly by se dělat protiakce, problém je, když bojkotují akce rodiče nebo nespolupracuje zřizovatel.
 

Střediska ekologické výchovy zažívají kritické období

Jsou podmínky pro školy nastavené tak, aby podporovaly ekologické myšlení?
 
To je těžká otázka. Určitě nějaké podmínky tady jsou, ve srovnání s jinými kraji jsme na tom dobře. Zájem kantorů je, účastní se akcí, píšou nám, mají zájem o rozesílku Lísky. Co se týká podmínek zvenku, je řada zřizovatelů, které školám pomáhají, dělají s nimi společné projekty. Velkou úlohu v tom sehrávají střediska ekologické výchovy a ekoporadny, na které se školy navážou. Na druhé straně řada středisek přežívá na okraji udržitelnosti, jsou postavené na bázi dobrovolnosti, finanční podmínky kritické. Existuje tady nějaká grantová podpora ze Zlínského kraje, Fond mládeže a sportu ZK, projekty na celostátní úrovni, granty MŠMT na zavádění EVVO do škol. Také Zlínský kraj má vytvořené dokumenty které vyjadřují podporu EVVO– strategie, akční plán, koncepce EVVO ve ZK, bohužel nemají žádnou finanční oporu, jsou bez rozpočtu. My se snažíme vyčíslit, kolik jednotlivé aktivity v rámci akčního plánu stojí, troufám si tvrdit, že se dostaneme na 3 milióny, což je pouze činnost středisek ekologické výchovy.
 
Největším problémem středisek ekologické výchovy je tedy nedostatek financí..
 
Ano. Tím, že není vytvořená stabilita, systematická podpora, tak je to jak na houpačce. Dnes to není o šikovnosti napsat dobrý projekt, ale o štěstí, protože projektů je strašně moc a záleží na subjektivním posouzení posuzovatelů. Představte si, že středisko získá velký projekt, rozjede spoustu aktivit a pak projekt skončí. Středisko je nuceno držet  aktivity v útlumu, lidé končí na úřadech práce, odcházejí jinam. To je největší průšvih. Pokud jsou na ÚP a jsou zapálení, stejně docházejí na střediska a pracují jako dobrovolníci, ale řada odchází mimo obor, což je velká škoda.
 
Je to problém udržitelnosti projektů,  pracovníci nemají kapacitu na rozvoj vlastních organizací, na dobré PR a získávání zdrojů. Jsou zaměstnaní plněním cílů projektu a  to je úplně pohltí. Řešení by podle mělo bylo, kdyby každé středisko, které prokáže určité standardy kvality, mělo člověka na půl úvazku, který by se věnoval koncepčním, strategickým a marketingovým záležitostem.
 

Přibylo lidí, kteří přemýšlejí o životním prostředí

Pojďme ještě k ekologickému chování obyvatel Zlínského kraje. Dá se na první pohled poznat člověk, který uplatňuje principy udržitelného života?
 
To nevím, jestli se dá poznat na první pohled, ale z nějakých způsobů chování to určitě poznáte. Někteří si myslí, že když má někdo dredy a batikované oblečení, je to určitě člověk, který vyznává ekologický způsob života. Já nevím, myslím, že to tak úplně není. Dnes je řada lidí, kteří chodí v obleku, jezdí autem, používají počítač, mobilní telefon ale přesto mají k ochraně prostředí vztah. Existují dvě skupiny lidí. Jedni jsou aktivní, pracují ve státních institucích, v nevládkách, dělají konkrétní programy k praktické ochraně přírody, výzkumy nebo praktickou environmentální výchovu. Pak je skupina lidí, která nic takového aktivně nedělá, ale snaží se tak žít. Používá biopotraviny, přemýšlí nad zdravým způsobem života, zbytečným nakupováním a snaží se chovat jinak. Těší mě, že přibyla i řada programů v televizi, časopisy pravidelně zařazují články o zdravé výživě. Přibyla také řada kampaní, např. Biopotraviny do škol. Takoví lidí přemýšlejí o životním prostředí ze své podstaty, s vnitřním přesvědčením a nedělá jim problémy cokoliv změnit. Nechtějí být mezi těmi, co planetu ještě více zatěžují.
 
Jaký druh kampaně nejvíc zabírá na běžné obyvatele?
 
To si netroufám říct, na to jsou určitě oficiální průzkumy. Je to individuální, na někoho zabírá pozitivní kampaň, na někoho naopak negativní jako jsou spoty ohledně tragických dopravních nehod. Na někoho působí dobře film, zajímavý dokument, hodně lidí změní vlastní děti, nemoc blízké osoby, příklad a doporučení známých. 
 
My se v rámci Lísky snažíme být vždy pozitivní, předkládat příklady, inspiraci, konkrétní náměty. Škola může přidat nadhodnotu tím, že dětem vysvětlí, proč by měly.
 
Máte nějaké tipy pro čtenáře, kteří by rádi začali žít jinak? Kteří si chtějí přečíst  něco víc o environmentální výchově, udržitelném způsobu života, ochraně prostředí?
 
K mým oblíbeným patří knihy  Marka Herman, zejména Najděte si svého Marťana,  Forrest Carter: Škola malého stromu a hlavně cokoliv od Geralda Durrella. A doporučení, snad tu novou od Ministerstva životního prostředí,  vydanou k letošnímu Dni Země s názvem Život pro planetu Zemi  - 365 tipů pro každodenní ekologický život.
 
Jaké jsou plány Lísky i Ivy Koutné do budoucna?
 
Iva Koutná se určitě bude věnovat Lísce a dalšímu vzdělávání učitelů, pro které chystáme nové akreditace. Budu se věnovat rodině a zahradě. Líska musí využít dvouletý projekt ze státního fondu k tomu, aby byla vytvořena stabilita, zázemí, lepší podmínky pro financování.  Jsme poučeni z projektů v minulosti, kdy jsme vzlétli, rozjeli dobré aktivity a pak je obrovským úsilím řady lidí drželi při životě. Chceme se pro příště vyvarovat strmého pádu, „rozdat lidem padáky“, ukázat jim, kde můžou hledat další zdroje. Rádi bychom navázali spolupráci s dalšími institucemi, zejména ZOO Zlín, UTB, školami, podnikatelským sektorem. A Zlínským krajem samozřejmě, uvítali bychom nejen podporu finanční, ale i společná jednání s firmami, vstupování do projektů.
 
Jaké jsou vaše koníčky, záliby, na co se těšíte?
 
Koníčkem je pro mě určitě moje rodina. Mám 3 děti (Kristýnka 4 roky,Tomáš 18 let, Míša 22 let), všechny mají blízko k přírodě, starší jezdí na tábory jako vedoucí. Ráda čtu, poslouchám muziku. Baví mě lyžování, cestování, práce na zahradě, která je dost velká na jedny ruce. Nemám sice biozahradu, ale snažím se nepoužívat chemikálie, využívat mých znalostí i rad kamarádů.. A hlavně si užívat okolní valašskou přírodu.
 
Děkuji za rozhovor.
 
----------------------------------------------------
Kontakt: Líska, o.s., Záviše Kalandry 1095, 755 01 Vsetín, e-mail: liska.evvo@seznam.cz, www.liska-evvo.cz 
Autor:  
Vložil/a: Radka Evjáková