Přeskočit příkazy pásu karet
Přejít k hlavnímu obsahu

O portálu Kontakt Mapa webu Registrovat | Přihlásit

Rozšířené
hledání
Důležité je vědět o svém dítěti co nejvíc Milena Szpaková

PhDr. Milena Szpaková je ředitelkou Pedagogicko - psychologické poradny ve Zlíně – Loukách, psycholožka a babička čtyř vnoučků.

 

 
Paní Szpaková, můžete zmínit hlavní zaměření a činnosti pedagogicko - psychologické poradny? S jakými problémy lidé nejčastěji chodí?
 
Poradenské služby jsou součástí školského zákona a  jejich rozsah a kompetence upravuje vyhláška O poskytování poradenských služeb, která se přímo týká poradenských zařízení,mezi která patří  školská poradenská zařízení, pedagogicko - psychologické poradny a speciálně pedagogická centra. Poradenskou činnost v těchto zařízeních pak odlišuje jen rozsah kompetencí a diagnostiky, která je pro jednotlivá poradenská pracoviště specifická.
 
K nám do poradny chodí rodiče  předškoláků nejčastěji  kvůli posouzení školní zralosti, s problémy nerovnoměrného rozvoje některých funkcí v předškolním věku (jemná motorika, řeč). V poslední době se hodně objevuje i nepozornost, nesoustředěnost, neklid, neschopnost pracovat samostatně, ale také problémy chování.
 
U žáků ZŠ řešíme v převážné většině výukové problémy, ať už se jedná o diagnostiku vývojových poruch učení, nebo jenom percepční oslabení či problémy vyplývající z nerovnoměrného dozrávání jednotlivých funkcí. V poslední době nabývají na četnosti také problémy výchovné, narůstající agrese, konflikty v kolektivech. Do naší činnosti patří proto také diagnostika vztahů ve třídách, základní intervence v případech šikany včetně prevence.
 
V čem spočívá základní intervence v případech šikany? Jaká je role PPP v procesu vyšetřování a řešení šikany na školách?
 
Problémy se šikanou by měly v první řadě řešit školy samotné. My můžeme do řešení tohoto problému vstoupit radou či podpůrnou diagnostikou vstoupit, můžeme jim poradit jak, ale konkrétní práci už by si měla dělat škola sama. Základní intervence spočívá v práci se třídou (struktura kolektivu, sociometrické šetření, dotazník klimatu ve třídě, kde děti samy označují možné problémy atd.). Přímo ve třídě je přítomen psycholog, metodik prevence, sledujeme, jak děti reagují. Ne vždy se však potvrdí, že šikanovaným je ten žák, kvůli kterému jsme šetření prováděli. Často máme pocit, že školy chtějí, aby šikanu odkryl a řešil někdo zvenčí, je to pro ně jednodušší – nemalý podíl na tomto stavu mají obavy z medializace problému ještě před reálným vyhodnocením problematické situace
 
Mají vůbec školy možnosti, vzdělání, prostředky na to, aby si dokázaly samy poradit se šikanou?
 
Měly by. Na všech školách pracuje preventista, semináře, školení, techniky - všechno je pro pedagogy  dostupné, často stačí stáhnout potřebné materiály z internetu. Také my jsme schopni školám poskytnout pomoc v rámci seminářů, které pořádáme nebo nabídkou potřebných technik na našich webových stránkách. V rámci nového projektu bude u nás od dubna probíhat vzdělávání pedagogů v oblasti práce se třídou, diagnostiky třídy, školního klimatu, šikany, vrstevnických vztahů.
 
Jaké jsou objednací doby, lhůty do poradny?
 
Stanovená lhůta je maximálně  6 týdnů od obdržení požadavku.  Problém však nastane, když rodiče nereagují na více termínů, v tomto případě od přijetí objednávky k reálnému vyšetření může uplynout i několik měsíců. Většinou se nám ale daří termín 6 týdnů dodržet či zkrátit. Pokud  se vyskytne akutní potřeba okamžité intervence jsme schopni na požadavek ze strany rodičů  či školy, reagovat do několika málo dnů. 
 

Rodiče by měli znát svá práva ve vztahu ke škole i dítěti

Jaká je spolupráce s rodiči, jsou dnešní rodiče jiní než dřív?
 
Rodiče jsou dnes více aktivní, jsou informovanější, obrací se na nás prakticky s čímkoliv. Spolupráce s nimi je dobrá, akceptují doporučení, nechávají si poradit, navštěvují s dětmi programy, které pro předškoláky pořádáme. Naší snahou je rodiče poučit tak, aby věděli, co mají dělat. Ale také znali svá práva ve vztahu ke škole, dítěti, i povinnosti samozřejmě.
Třetím rokem  vycházíme rodičům vstříc tím, že vyjíždíme na školy ve svém obvodě, kde máme konzultační dny. Rodiče mohou přijít, když mají problém s dítětem, často děláme mediátora, který řídí debatu rodiče a učitele. Rodiče v nás cítí oporu, nestranný pohled, nebojí se vyměnit si s učitelem názor.
 
Jak se rodiče dozví, že přijedete na školu jejich dítěte?
 
S každou školou si na začátku školního roku stanovíme termíny a domluvíme pravidla spolupráce. Děti mají informaci zapsanou v deníčku, příp. jsou informovány školním rozhlasem. Zejména na Valašskokloboucku je o tuto službu ze strany rodičů velký zájem. Právě v tomto regionu není dostatečná pomoc odborníků, osvěta, pravidelná logopedická péče, ani možnost nápravných programů. Pravidlem ale je, že zásadně na školách nevyšetřujeme (mimo práci se třídami), protože zde  nelze zajistit standardní podmínky k vyšetření. Jedná se spíše o poradenství -  když je třeba další pomoci, domluvíme se individuálně na vyšetření v našem zařízení ve Zlíně.
 
Co vnímáte vy sama ze své zkušenosti za nejaktuálnější problémy v oblasti sociálně patologických jevů? Je něco, co je teď ve Zlínském kraji největším problémem?
 
O šikaně se teď hodně mluví. Téměř všechny jevy, které nejsou ve vztazích dětí a mládeže standardní, se tak označují. Dle mého názoru i zkušeností se více než šikana projevují problémy ve vrstevnických vztazích jako takových, ve třídách se děti rozdělují do skupin (bohužel často podle velmi „podivných kritérií“, např. podle vlastnictví mobilů apod.)
Děti většinou samy cítí, že je ve třídě problém, ale nemají potřebu jej pojmenovat. Uvědomí si jej pořádně až v okamžiku, kdy jej pojmenujeme my. Při označení toho, kdo ubližuje, se názory dětí často rozcházejí, ale u toho, kdo potřebuje pomoci, se děti shodují téměř ve všech případech. Nelze tedy řici, že by děti nebyly vnímavé vůči svému nejbližšímu okolí, spíše neví, jak se k danému problému postavit.
 
Když někdo poradně oznámí (ať je to rodič nebo škola), že se na škole či v určité třídě  objevila šikana, říkám jim: budeme o ní a její eliminaci hovořit až tehdy, jestli se opravdu potvrdí, že se o šikanu skutečně jedná, že tam je. Nejdřív se bavme o vztazích, což je možné i na prvním stupni, děti to vnímají pozitivně, přemýšlí o tom. Když už se problém vyskytne, řešme ho všichni. Je to úzce provázaná záležitost jak školy, tak rodiny.
 

Nabídka vzdělávání je široká, využití slabé

Jak jsou na tom učitelé, vzdělávají se rádi, pečují nějak o svou psychohygienu?
 
Řekla bych, že moc ne.  Nechci jim ubližovat, ale my jim posíláme spoustu nabídek, seminářů, výcviků, ale vidíme, že vzdělávání navštěvují či se o ně zajímají většinou stále titíž. Otázka psychohygieny učitelů je spíše otázka pro ně samotné nebo vedení jednotlivých škol.
Obecně řečeno, nabídka je dnes úžasná, široká, ale využití slabé.
 
Co myslíte, že by učitelé potřebovali? Vzdělávání, supervizi, jinou podporu? Scházet se, povídat si o své práci?
 
Snažíme se spolupracovat tímto způsobem s výchovnými poradci, zveme je na pracovní setkání, ne na semináře. Největší aktivita je vždy o přestávce. Kdyby to bylo možné, seminář bych zkrátila na půl hodiny, pak bych zařadila dvouhodinovou přestávku, kdy si toho v rovině neformální řekneme daleko víc. Jakoby se učitelé ostýchali přiznat, že nějaký problém mají.  Učitel ho vnímá jako svoje selhání, i když to tak vůbec nemusí být.
 
Často mi schází pozitivní přístup - jsou pedagogové, kteří se zajímají o svou práci a jsou ochotni měnit své pracovní postupy i kolem padesátky, z toho jsou absolventi, kteří po půl roce podlehnou duchu sborovny. Nemyslím si, že je to o penězích, spíše o kantorech. Jsou povolání, která jsou daleko hůř placená, i když psychicky méně náročná ale učitel pracuje s dětmi, které si své postoje a obraz světa (samozřejmě vedle získávání vědomostí) teprve utváří a učitel je jedním z nejdůležitějších, kdo tento proces ovlivňuje. Proto bychom si měli všichni najít čas jak k předávání zkušeností nejen v rámci jednotlivých škol, ale mezi školami obecně. Proto jsem také hovořila výše o dvouhodinové přestávce uprostřed semináře, která často účastníkům přinese víc než půldenní poslech odborníka.
 
V čem tkví nespokojenost učitelů, když to není o penězích? Je to o náročnosti povolání?
 
Já si myslím, že náročnost profese je hodně veliká, zejména psychická náročnost. Rodiče jsou informovanější než byli dříve, náročnější, ví, co mohou po škole požadovat. Já sama rodičům radím, že oni jsou zákonnými zástupci dítěte a měli by tedy o problémech se školou diskutovat. Rodiče dnes po škole chtějí víc z hlediska přístupu, nových metod práce a podobně.  Jsou školy, a jejich většina, kde umí s dětmi pracovat, využívají metody společního, aktivního vyučování, mezipředmětového vyučování, ale málo o své práci informují rodiče žáků.
 
Není problém právě v tom, že školy nejsou připraveny na spolupráci s rodiči?
 
Připravenost škol je, myslím si, dobrá, ale vlastní realizace už poněkud vázne. Musíme ale počítat s tím, že čím jsou rodiče „poučenější“, tím více budou mít zájem problémy svých dětí řešit. Spolupráci a komunikaci mezi školou a rodiči nelze organizovat zvenčí. My jim například můžeme poradit, jak postupovat, ale nemůžeme jim říct, budete dělat to a to. Vše je problém mnohem komplexnější a nelze určit ani způsob jednání, ani konkrétní řešení. Zde je nezastupitelná role ředitelů škol, kteří znají jak své kantory, tak většinou i rodiče žáků a mohou tedy v případě složitějších situací při řešení napomoci..
 

Důležité je o svém dítěti vědět co nejvíc

Jaká prevence sociálně patologického chování je v rodině nejúčinnější?
 
Důležité je o svém dítěti vědět co nejvíc. Ne děti pouze od malička vzít, zavést někam do školního zařízení, pak mu zapnout televizi nebo říct, ať si jde hrát do pokojíčku a víc s ním nekomunikovat. Je to o čase, který dítěti věnuji. Když si s ním budu povídat, bude ke mně mít větší důvěru a já jako rodič budu mít větší přehled nejen o jeho aktivitách ale i postojích a názorech. Mohu pak lépe identifikovat změnu chování či nálad dítěte, které jsou prvním projevem toho, že „někde je něco v nepořádku“.
 
Když přijde rodič 15letého dítěte s tím, že jeho dcera nebo syn nejspíš užívá drogy , a oni si toho všimnou až v okamžiku, kdy  „jede“ ve tvrdých drogách, neříká to nic o tom, že společnost je špatná, ale spíše že rodina nefungovala, jak měla (nechť mi rodiče tento dovětek odpustí).
Na druhou stranu chápu, že dnes situace není jednoduchá, zejména pro mladé rodiče. Ohrožení ztrátou zaměstnání, snaha uspět v zaměstnání, to vše  rodičům bere síly i čas. Někdy ale rodiče přijdou domů ne za svými dětmi, ale odpočinout si. Společnost radikálně změnila hodnoty, rodiče snáze dětem dají peníze, elektronickou hračku, jen ne čas!!!
 
Otázka na závěr. Jak vy sama pečujete o své duševní zdraví?
 
Já? Já v mém věku už snad ani žádné zdraví nemám. Nicméně jestliže mám pocit, že jsem práci udělala dobře, udělala jsem v reálném čase maximum, co jsem pro lidi udělat mohla, žádné stresy si domů nenosím. O své duševní zdraví pečuji tak, že si vychutnávám ticho. Určitě je to u mě ovlivněno věkem, ale samozřejmě jsou i jiné aktivity, které občas realizuji, ale to ticho je pro mě nejdůležitější!
 
Děkuji za rozhovor.
----------------------------------------------------
Kontakt: Pedagogicko-psychologická poradna Zlín, Louky 206, 763 02 Zlín, telefon: 577 104 053objednávky: 577 102 108e-mail: poradna@ppporzl.cz, www.ppporzl.cz
 
Máte – li nějaký dotaz na paní Szpakovou, pište na adresu redakce (redakce@zkola.cz), odpovědi na vaše dotazy budou k článku přidány. 
Autor:  
Vložil/a: Radka Evjáková