Přeskočit příkazy pásu karet
Přejít k hlavnímu obsahu

O portálu Kontakt Mapa webu Registrovat | Přihlásit

Rozšířené
hledání
Dětem z dětských domovů chybí vzory: Helena Stráská

Helena Stráská je ředitelkou Dětského domova ve Zlíně. Ráda sportuje, miluje čtení a cestování po světě. Koníčkem pro ni stále zůstává rodina, dospělá dcera a zlatý retrívr, který jí doma dělá canisterapii.

 

 
Pohled české společnosti na dětské domovy je stále sporný. Mnoho lidí preferuje spíše náhradní rodinnou péči, která je daleko přirozenější, levnější. Jak to vidíte vy z vašeho pohledu?
 
Já s vámi souhlasím. Pro děti není nic důležitějšího než rodina a to, když má svoji mámu a tátu. Ale dětský domov je tu v situaci, když rodina zklame, i když existuje perspektiva, že to není navždy a časem by se děti mohly vrátit zpět do rodiny. Určitě se ale v systému nejdříve hledá náhradní řešení, oslovuje se celá široká rodina. No a pak jsou tu samozřejmě pěstouni. Otázka pěstounské péče je dnes velmi populární, podle národního plánu se má rozšířit oblast pěstounů. Ale zatím není tato oblast propracovaná a obávám se, že na to nemáme připravený dostatečný počet vhodných pěstounů. Pěstouni by měli být nejen dobří lidé a pracovat s dětmi jako s posláním, ale měli by se i odborně vzdělávat a mít supervizi pro svoji práci. Jsou to profesionální rodiče. Děti si přinesly nějakou genetickou výbavu a s touto výbavou nový rodič, pěstoun musí počítat a pracovat. Nesmí žít ideálem, že on všechno výchovou změní.
 
Dětské domovy mají v České republice tradici. Zákon č. 109 z roku 2002 nastavil podmínky pro chod dětských domovů. Všechny dětské domovy jsou nyní rodinného typu, rozdělené do rodinných skupin po 6 - 8 dětech, maximální kapacita domova je 48 dětí. V našem kraji je pouze jeden domov, kde je 6 rodin, většina domovů má 2  - 3 rodiny. Jsou to příjemné, většinou velké rodinné domy, nejsou v nich žádné velké chodby, mříže... . Dětské domovy Zlínského kraje mají za sebou komplexní rekonstrukci budov díky prostředkům Zlínského kraje. Co se týče prostředí, jsou nádherné, skýtají po materiální stránce maximum. Pro pracovníky je práce v domovech posláním, jsou odborně fundováni, procházejí psychologickým vyšetřením.
 
Předsedkyně Fondu ohrožených dětí Marie Vodičková ve svých rozhovorech mluví o smutné situaci dětí, které skončí v zařízení ústavní výchovy..
 
Mně se moc nelíbí, že svět na nás pohlíží zvenku tak, že máme příliš mnoho dětí v dětských domovech. V tisku se objevila čísla, která šokovala (20 tisíc dětí s ústavní výchovou), v tom čísle jsou ale i ústavy sociální péče, kde jsou děti postižené, výchovné ústavy, kojenecké ústavy,  ze kterých se většina dětí dostává zpět do rodin. Konečné číslo je daleko nižší, asi 5 tisíc dětí je přímo v dětských domovech. Oddělovat bychom měli i dětské domovy se školou – což jsou výchovné ústavy a tam končí děti většinou v pubertě, kdy rodiče jejich výchovu nezvládli. Je doba, kdy soudci, sociální pracovníci si dávají velký pozor, než odsoudí dítě k ústavní výchově. Posuzují situaci ze všech stran a dle mého názoru často dlouho váhají s odebráním dítěte z nepříznivého prostředí.
 

Slovo "ústavní" působí na lidi jako strašák

Slovo „ústavní“ provází dětské domovy, ale to slovo působí na lidi jako strašák. Když k nám do domova přijde někdo na návštěvu a opouští nás, ptám se ho: „Tak co, cítil jste se u nás jako v ústavu?“ Možná kdyby slovo „ústavní“ zmizelo z označení dětí a domovů, bylo by to lepší. Srovnáváme se se světem, ale všude, kde přijedu, i ve vyspělých zemích dětské domovy jsou. Často na bázi soukromé, církve, dítě je umístěno na základě dobrovolnosti, žádosti rodičů, orgánů sociální péče.
 
V rámci ČR existuje zařízení sociální péče, kde nemusejí být děti, které by se tam dostaly rozhodnutím soudu, ale na základě žádosti rodičů, orgánů sociální péče se souhlasem rodičů. Rodiče se bojí dopředu soudu, proto fungují Klokánky. Fungují na jiné bázi, ale v podstatě je to jiný dětský domov. Je tam jiný systém práce, tety jsou v týdenním režimu a mohli bychom polemizovat, jestli je to správně, nebo špatně. U dětí se nestřídají různé tváře, jedna teta je s nimi celý týden, ale je tady jakási vyčerpanost, vyhořelost. To jsou sporné otázky. Navíc máme v dětských domovech kontrolní systém, aby péče byla maximálně zajištěna. Což si myslím, jako ředitelka, že je v pořádku. Já sama bych si nevybrala člověka, který nemá vztah k dětem. Zrovna nám probíhá výběrové řízení, do kterého se přihlásilo 60 lidí. Vybrala jsem 25 lidí, posledních 6 máme na užším výběru, takže síto je obrovské.
 
Děti z dětských domovů sice vyrůstají bez svých rodičů, na druhou stranu mají mnohdy daleko lepší podmínky než v běžných rodinách. Věnují se jim odborní pracovníci, materiální zajištění je naprosto nadstandardní. Já si říkám, jestli je to užitečné pro ty děti, které pak přijdou do běžného života z krásného prostředí, ve kterém nikdy neslyšely rodiče řešit vztahové problémy, nedostatek peněz, ztrátu zaměstnání..
 
To jste naťukla velmi dobře. Je to opravdu polemická otázka. Můžeme si říct, teď jsme jim ukázali nějaký standard a potom v dalším životě ten standard nemají. Na druhou stranu je také dobře ukázat, že když budeš šikovný, vystuduješ , budeš pracovat, můžeš si to umožnit. Ukazujeme dětem jiné rodiny, setkáváme se, jezdíme na výlety a dovolené. Jsme zváni na soukromé akce, sportovní aktivity pro rodiny s dětmi. Já si myslím, že také prostředí vychovává. Měla jsem strach, že opravený dům děti rychle zničí, ale nestalo se, děti jsou na nové prostředí pyšné. Jednou i ten jejich byt může být barevný, hezký. Děti by měly vědět, že když budou šikovné, budou si moci takový standard dovolit.

 

Den našich dětí vypadá stejně jako den vašich dětí doma

Kolik máte v současné době dětí a jak vypadá jejich běžný den?
 
V současné době máme 2 rodiny s osmi dětmi, bydlíme na Lazech v Malotově vile u lesa. Každá rodina má svůj byt s kuchyní, sociálním zařízením, děti jsou na pokoji maximálně po dvou. Nejmladším členem je 5letý chlapeček, nejstarším 21letá dívka, která studuje vysokou školu. Dvě holky nám teď v červnu odmaturovaly a jeden chlapec ukončil úspěšně učiliště. To si myslím, že je dobrý výsledek, který dokazuje, že se snažíme děti co nejlépe připravit do života.
 
Den našich dětí vypadá stejně jako den vašich dětí doma. Takže ráno jdou do školy, postupně přicházejí ze školy, dělají si úkoly, odcházejí do kroužků, na sport, za kamarády. Večer příprava večeře, pomoc při úklidu domu – to znamená, že děti mají své služby – nádobí, koše, vysávání, žehlení, rozdělení prádla, aj. (toto určitě doma děti tolik dělat nemusí...).  Soboty a neděle probíhají stejně jako doma, děti si s tetami samy nakoupí, uvaří. Tento víkend měly děti úžasný nápad, udělaly si pánský den a dámský den. V dámském dni hostily kluky dívky, v neděli zase obráceně, všechno chystali kluci holkám. Odpoledne šli všichni bruslit nebo na pohádku do divadla. Stalo se už tradicí, že náš domov sám nastuduje a hraje pohádku, a to jen tak dětem a kamarádům, ale i na každoroční  Nejmilejší koncert dětských domovů. Daří se nám postoupit na celostátní přehlídku do Prahy.
 
Máte nějakou zpětnou vazbu, jak se jim daří v životě?
 
Určitě. Máme vynikající spolupráci s městem Zlínem, včas dáváme vědět, že dítě končí a půjde do života. Město se nám snaží poskytnout pro dítě startovací, sociální byt, který je jen na určitou dobu. Dítě musí prokázat, že pravidelně platí nájem, nejsou s ním žádné problémy, má založeno stavební spoření. To dětem zakládáme v 18 letech. Děti u nás chodí od 16 let na brigádu, aby se naučily nakládat s penězi a pravidelně pracovat. Pomáháme jim byt vybavit, snažíme se vést je k tomu, aby měly práci. Děti se k nám vrací, chlubí se svými úspěchy v životě. Asi nejsložitější je naučit je vyřizovat úřední věci pro život např. s bytem, s bankou, úřadem práce, aj. Je toho hodně, ale trénujeme je už před 15 rokem. Na Vánoce pořádáme setkání pro naše dospělé děti, které přicházejí se svými dětmi.
 
Znáte spoustu dětských osudů, co je podle vás pro děti v dětských domovech nejdůležitější?
 
Nejvíc mě trápí, že rodiče selhali a neustále jim slibují, že se situace změní. To jim často vydrží celou dobu pobytu dětí v dětském domově. My na jednu stranu doufáme s dítětem, že se něco stane a že bude zase se svou maminkou a tátou, na druhou stranu víme, že je to nereálné. Nejtěžší pro děti je právě ta víra, že se situace změní a ony budou se svou maminkou. Ta může být jakákoliv, špinavá, opilá, děti jí stále věří, že se změní.
 
To, co chybí dětem v dětských domovech, jsou vzory. V běžných rodinách vzory jsou, maminka s tátou přinesou výplatu a pohádají se, protože táta by chtěl vrtačku a máma na dovolenou. To u nás není, my se tady třeba o peníze nehádáme. Společně s tetami hledáme neustále strategie, jak dětem vzory z reálného života přinášet. Co se týče otázky mužských vzorů, fakt je ten, že muži práci v dětských domovech příliš nevyhledávají. Práce je podhodnocena finančně, je to práce o víkendech. Musíte vidět, že má dítě díru na ponožce a přitom mu uvařit polévku, připravit jej do školy, pohladit dušičku, řešit jeho lásky. Je to moc věcí, pro muže je práce dost těžká. Měli jsme vychovatele muže, ale nevydrželi tady. V jiných domovech v Liptále, Kroměříži, ale muži jsou. Věřím, že i nám se časem podaří. Naštěstí máme strejdu údržbáře… .
 

Jsem náročná ředitelka, ale vím, že máme dobrou pověst

Jak pečujete o své zaměstnance? Budujete klima, které je důležité pro společnou práci s děti? Jak se vám to daří?
 
To je těžká otázka. Aby se člověk rád vracel do práce, musí se dobře cítit v kolektivu. Já jsem se snažila, aby si lidé, které přijímám, vyhovovali dohromady. Mluvím s pracovníky přímo, říkám jim jejich klady i zápory. Snažím se, aby spolu mluvili, a myslím, že se mi to daří. Každý týden se setkáváme jedno dopoledne a mluvíme o situaci v zařízení, probíráme jednotlivé děti, přístupy každého z nás.  Profesionálně jezdí celý kolektiv na supervizi své práce k odborným psychologům. Také spolu cestujeme, trávíme víkendy, zaměstnanci se setkávají i volném čase.
Myslím, že je tu dobrá atmosféra. Snažím se pečovat o zaměstnance, vím, že musím hodně chválit. Ve státním sektoru nemáme příliš mnoho manipulačního prostoru je odměnit finančně. Na druhou stranu jsem docela přísný člověk, který má rád pravidla,  ale snažím se to kompenzovat tou chválou. Jsem náročná ředitelka, ale vím, že máme dobrou pověst. Sociální pracovnice rády vyhledají pro dítě, které potřebují umístit, náš domov, a to mě těší. Je to práce celého týmu.
 
Setkáváte se nějak s jinými dětskými domovy? Je tady prostor pro spolupráci?
 
Určitě. Prostor je velký, je to o týmové spolupráci. Každý máme určitou oblast, ve které pracujeme a pořádáme si vzájemně soutěže. V Uherském Ostrohu se zaměřili na atletiku a fotbálek, v Uherském Hradišti pořádají plavání, náš Zlínský domov pořádá soutěže v bruslení a soutěže v dovednostech a znalost záchranného systému.  Perfektní je Liptál, který dělá „Kufrování“, Kroměříž zase „Brmbol“,  Bojkovice „Kuličkiádu“, Smolina orientační závody, Valmez cyklistickou zručnost, Vizovice hry na horách, Zašová házenou. Dětský domov pro postižené děti ve Zlíně na Lazech s námi soutěží také, a tak výborně probíhá i integrace. Takže každý něco umí. Týmově jsou dětské domovy v rámci kraje výborné, systém péče je zde nadstandardní.
 
Děkuji za rozhovor.
------------------
 
Kontakt: Dětský domov Zlín, Lazy 3689, tel. 577 210 293, email: ddzlin@ddzlin.cz, www.ddzlin.cz 
 
O aktivitách jednotlivých dětských domovů si můžete přečíst v části Akce pořádané v dětských domovech
Autor:  
Vložil/a: Radka Evjáková