Přeskočit příkazy pásu karet
Přejít k hlavnímu obsahu

O portálu Kontakt Mapa webu Registrovat | Přihlásit

Rozšířené
hledání
Člověk je nejdokonalejší, nejdivnější, nejslavnější tvor: Jan Amos Komenský

​Jan Amos Komenský je jedním z největších českých myslitelů, filosofů a pedagogů. Myšlenky našeho moravského rodáka jsou i v současné době vysoce aktuální.

 

Mistře, jsme něčím jiným, než okolní živočišný svět? Nakolik se od něho lišíme? Jsme opravdu nejdokonalejší tvorové na Zemi?
 
Nejdokonalejší, protože co jiným tvorům po různu dáno, to je mu všecko spolu, a ještě nadto výš. Někteří tvorové nic nemají, jedině být v světě, že něčím jsou a nejsou ničem, jako země, voda, vítr, oheň, kámen, kov. Jiným přidán život, že se krmí, zažívají rostou, sílí, sémě sobě plodí a skrze ně se množí. Třetí tvorů stupeň jest, že některým mimo život dáno cítění mimo života,  tomu dýchání a hýbání, aby z místa na místo přenášeti se mohli.
 
Co má být cílem konání člověka? Mnozí lidé zaměřili obsah svého života k hromadění majetku, jiní si chtějí užívat života Jak se Jenom dá. Jaký smysl má náš pobyt na  Zemi?
 
Zřejmé to na vše strany, kamkoliv kdo mysl obrátí, a k čemukoliv ji přiloží. Nebo zamiluje-li kdo statek, čím ho víc má, tím více žádá. Zadychtí-li kdo po slávě, nic na světě tak vyvýšeného není, na čemž by přestal, vždy se výše pne žádost jeho. Oddá-li se kdo k umění moudrosti, spatřování a zpytování skutků Božích i lidských, nenajde také konce nižádného.
 
Kdo je to rozumný člověk, jaké má mít vlastnosti? Vždyť posuzovat, kdo je rozumný člověk, je značně obtížné..
 
Rozumným tvorem je člověk, jestliže zná a ví, jaká jest podstata světa a moc živlů, počátek, prostředek i dokonání časů, rozdílnost počasí. Též  rozumnosti přináleží, aby řemesel a umění všelijakých znal, aby moudře o všelijakých věcech vyprávět uměl. Pánem pak tvorů bude, jestliže ku potřebě  a pohodlí všech tvorů užívaje, všude sobě mezi nimi i sám v sobě pansky, tj., vážně a ctnostně počínati bude.
 
Čeho by se měl člověk ve své životě vystříhat?Jaké jsou nekalosti  v našem životě, kterých bychom se měli vystříhat. Poraďte!
 
Jiné věci, jakékoliv při něm jsou, zdraví, krása, síla, bohatství, vzácnost, přátelství, štěstí, nejsou nic než zevnitřní přídavkové ozdoby, jestliže je Bůh komu přidává. Summou, věděti jak mravně, ctnostně, rozšafně a prozřetelně své činy vnitř i zevnitř říditi. Naposledy obrazem Božím bude, jestliže k Bohu se srdcem, žádostmi i všemi snažnostmi obraceje, spravedlnosti a milosrdenství ostříhati bude. 
 
Tyto vlastnosti máme prý v sobě už od narození. Máme je dále v životě svém rozvíjet?
Jakým způsobem, a jak rychle? Pod jakým vedením a v jakém rozsahu?
 
Člověk toho trého –osvícení, ctnosti, pobožnosti základy sám v sobě má přirozeně, tak jistotně jak strom kořeny své, na nichž stojí.. Protož netřeba nic z těch věcí do člověka vnášeti, má je již v sobě sám hnedle přirození, jen aby tíž kořenové před zhoubou chráněni byli.
 
Přivštípena jest člověku také chuť k zpytování všeho a k vyrozumívání všemu. Neboť kdo nerad vždy něco nového vidí. Vždycky něco nového slyší. No prostě přirozené to všechněm lidem, ačkoliv jednomu víc, jinému méně.
 

Má-li člověk člověkem býti, učiti se musí

V čem spočívá potřeba učení? Jakých znalostí a schopností by měl člověk při svém vzdělávání nabýt?
 
Má-li člověk člověkem býti, učiti se musí, protože my již na svět se rodíce mysl sebou, jako prázdnou tabuli přinášíme, na níž nic psán není, psáti se teprv co potřeba, musí. Bohatí bez umění co jsou, než vepřové v mlatě ležící? Spanilý a krásný tělem bez umění co jest, než papoušek peřím okrášlený, a štěbet, lidské řeči podobný, bez rozumu, však vynášející?
Ovšem pak a nade všecko kněžím a učitelům církve cvičení potřeba, aby majíce jiné vésti, osvěcovati, brousiti, nebyli lampy bez oleje, svíce beze světla, mečové bez ostří, vůdcové bez očí. Šalamoun: kdo sobě moudrosti a cvičení neváží, bídný jest.
 
Je pravdou, Mistře, že nejlépe se vychovávají mladí lidé? Jaké poznatky Vás k tomu tvrzení vedou? V čem spočívají přednosti mládí, vždyť je ono se zdá být tak nezkušené.
 
Ovocný strom od rozumného štěpaře štípen, zalíván, ošetřován býti musí. Nyní se ukáže, že takové štěpování za mladu býti musí.. Ovšem však proto mládež do umění hned časně zavazovati sluší, že tu v prvním věku nejsnadnější k tomu přístup.. Nebo to všech přirozených věcí povaha, že se za mládí a za nova snadné ohýbají a formují, zastaralé pak a zatvrdlé formovati se nedají. Naposledy při samém člověku o se vidí, že má-li práci nějakou tělesnou uměti, z mládu si i naučiti musí, pokud prstové ohební a k navedení načkoli způsobní. A tak je s lidmi naprosto: čemu se za mládí zvyknou, to se jich do starosti drží, buď že dobré nebo zlé jest.
 
Mládež tedy má být vyučována všemu? Čemu se tedy  má mládež ve školách učit, Mistře?
V jakých oborech je tedy záhodno se vzdělávat? Jaký je Váš názor?
 
Ano, moudře řekl, kdo k schválení škol řekl, že jsou dílny lidí, tím se školám pravý jejich cíl, pravá povinnost právě vyjadřuje. Odpovídám: Kdo chce nabytí umění neb osvícení, znáti musí rozdíl věcí, jenž jsou podstatné, bytnost v sobě mající, jednak duchovní, o těch vyučuje teologie,
jednak tělesné, všecko totiž, co viditelné jest, a o těch vypisuje physika. Dále pak bytost mající – počet, tomu rozuměti učí aritmetika, velikost, na dýl, na šíř, na výš, což vystříhati učí geometria.
Figura, křtalt, krása, té znáti učí optica. Hlaholu rozdíly a libost, tomu učí musica, díla všelijaká vtipná, o nichž vypravuje a jim poučující jest mechanika, vyšší, jenž jest obloha. Tu rozbírá a spatřuje astronomia. Nižší, jenž je země okršlek, kterýž prohlédá geographia, čas světa, stravy, běhu samého, ten ukazuje chronologia. Příběhů v něm rozličných, ty vypravuje historia. Způsob přemýšlívání o nich, jemuž vyučuje dialektica.
 
I o morálce je třeba učit? A proč právě o ní? Je základem všeho dalšího úsilí?Jsou mravní hodnoty v životě lidském opravdu tím nejdůležitějším?
 
Zajisté, ctnosti, kdo zbyti chce, musí věděti, jak se chovati sám v sobě, jímž učí ethica. Jak se chovati v společnosti, domovní neb čelední, o níž jest economia, obecní právě obcí učí pak politica. Výmluvnosti, kdo nabyti chce, musí se učiti myšlení svá vynášeti. Jazykem, což mluviti slovem, perem, což psáti slovem, vlastně, čemu učí grammatica, ozdobně, čemuž učí rhetorica neb poetica, mocně, čemuž učí oratoria. Jazykem pak víc než jedním, totiž mateřským, cizím pak pro společnost národů, pro sousedství s němci, pro knihy moudrost Boží spasitelnou.
 

Jací se děti rodí, to v moci žádného není, ale aby dobrý vedením nadobré vyšli, to v moci naší jest. 

Je možné, Mistře, nějak dle schopností vymezit žactvo? Co udělat s těmi, kteří ke studiu předpoklady nemají?
 
V tom případě příčina se dává, světleji něco o rozdílu hlav pověděti, a to podle vtipu a povah.
Jsou žáci vtipní, chtiví a povolní jsou dokonale způsobní, jimž netřeba než materie dodávati, však potřeba, aby se z počátku pojednou nevytáhli a nepřetrhli. Druzí jsou vtipní a váhaví, bez vzpoury však. Těm ostruhy třeba a častého užitku prací schvalováni. Třetí jsou vtipní a chtiví, však k své vůli, aby co se jim vidí, to dělali. Preceptoři je neradi mají, však z takových bývají nejlepší. Čtvrtí bývají povolní a chtiví, však zpozdilí a tupí. A takoví mohou přece, by za jinými, stačovati, pomáhali se jen mdlobě jejich a neukládáním přes noc. Takoví pozdě docházejí, ale stálejší jsou, jako ovoce pozdní déle leží. Pátí jsou hloupí a k tomu nechtiví. Však nejsou-li jen zpurní, mohou ještě napraveni býti, toliko že k tomu velikého umění, práce a trpělivosti potřebí.
Šestí jsou hloupí a přitom zpurní. Z takových řídko co bývá Však poněvadž každá ve světě věc se něčím přemáhá, nesluší ani tu pochybovati, nýbrž hleděti vzpouru aspoň vykořeniti.
Summa všeho: Jací se děti rodí, to v moci žádného není, ale aby dobrý vedením nadobré vyšli, to v moci naší jest.
 
A jaké překážky se stavějí vzdělanosti do cesty? Vždyť dnešní život je tak uspěchaný, nevíme co činit dříve a co později.
 
Přece již Hippokrates pravil: Život je krátký, umění dlouhé, příležitost rychle míjející, zkušování nejisté, dovtipování nejisté. Čímž pět překážek, pro něž řídce k vrchům umění lidských vycházeti, jadrně vyslovil.
 
První jest krátkost života. Nebo začneme živi býti a něčemu vyrozumívati, mřeme, a to, co se při nás ukazovati začalo, s nám. Druhá věci, kterýchž měti potřebí, náramná rozšířenost, jichž k vypořádání více by času, než ho na světě míti můžeme, potřebí bylo. Třetí nedostatek příčin a příležitostí dobrých, aneb jsou li kdy, rychlé jejich míjení. Čtvrtá zatemnělost vstupu a sudu našeho, že nesnadně k jádrům věci pronikati můžeme. Pátá, chtělliby kdo dlouhým vyšetřováním, jak toto neb onono jest, porozumívati, to že pracné jest, a k tomu nejisté.
 
Jaké cíle si ve výchovně vzdělávacím systému máme dávat?Jak udržovat své tělo a svou mysl v co nejlepším stavu?
 
Tímto pořádkem:
Jak dělati, aby nám život nebyl krátký
Jak dělati, aby učení na jisto bylo
Jak dělati, aby snadné bylo
jak dělati, aby mocné bylo
jak dělati, aby krátké a hbité bylo, abychom ho mnoho vypořádati mohli.
Naposledy odpočinutí tělu potřebné
 
Seneca pravil: Není nám krátký život dán, než my jej krátký děláme, protože jej nepotřebnými věcmi mrháme.. Naše tedy jest vina, jestliže se nám k vykonán velikých věcí života dostává, a to způsobem dvojím: jedno mořením v sobě života, druhé mařením toho ostatku ve věcech neužitečných.
 
A protož na tyto dvě mysliti jest, má-li se v životě mnoho zpravit:
Aby tělo před nemocemi a smrtí hájeno bylo,
aby mysl rozumně v práce byla zavozována.
 

Škola bez kázně, mlýn bez vody

Kázeň je, jak víme, základ všeho. Žáci musí být ukáznění, neboť jenom takoví mohou být k výuce plně vnímaví. Ztotožňujete se s mým názorem?
 
Škola bez kázně, mlýn bez vody. Nebo odejmeme li mlýnu vodu, stane, odejme li škole kázeň, oslábne.
 
Kázeň zajisté aneb trestání má se konati při tom, kdož zhřešil, ne proto že zhřešil, než proto, aby napotom nezhřešil.. Nemá pak v škole kázeň nikdy býti o učení, tj. o nepochopení neb neupamatování..nebo již ukázán, že se to musí opatřiti, aby učení milí a libé, jako hra mládeži byla. Naproti tomu zuřivé trestání býti má pro tři věci: nepobožnost, oplzlost, rouhání a cokoli proti přikázáním Božím.
 
Tak tedy mládeže vůdce dítky a napravovati má. Příkladem ustavičným, co se dělati a nedělati má. Slovy milými, buď že napomíná, neb poroučí. Pakli kdo zavilý jest, a povlovnější taková slovná kázeň nestačuje, teprv se přijiti můž a má k skutečnému trestná metlou neb jinak.
 
Summa všeho jest, že pěknými slovy a ostrým trestáním v bázni zdržována býti mládež, a že, však tu aby přísnost v lásku směřovala a všelijaké kázně zavírku činila.
 
Co byste rád sdělil čtenářům portálů o vzdělávání na závěr našeho rozhovoru? 
 
Nuže tedy, vy milí dítek rodičové, kterým-li Bůh živé obrázky své za klenot svěřil, u těchto věcech slyšíce, rozhorlete se , abyste Bohu za štastný prospěch a prosbami a žádostni svými napomáhali.
 
Vy tolikéž, dítek školmistři, pedagogové, a kteří kuli v práci mládeže se dáte, žádejte, aby pomocí tyto vám zhotovené k hlučnému užívání přijíti mohly.
 
Vy pak jiní učení, komukoli Bůh osvícený rozum dal, aby o tomto předsevzetí soud činiti a jemu radou, přiopravením, napomoci mohl, k zanícení a rozdmýchán ohně toho přinesli..
 
Ach  prosím, buďme jednoho ducha, abychom, čím kdo můž, rádi napomáhali slávě Boží.
Kdokoli se k věci poraditi a posloužiti může, buď připomenutím ještě neb ukázání něčeho, neb těch, na nichž to záleží, rozhorlováním nelikná se, ach drahým, Bohu, vlasti nedělej.
 
Prosím pak pro jméno Boží, odložte  při této věci ohledu na osoby, a poněvadž, oč jest činiti, vidíte, na sprostnost, hloupost a jakkoli nedostatky těch, kterým tím hýbají.
 
Závist pak žádnému z vás, ó služebníci Boha živého, na mysl nevstupuj. Láska pak nezávidí, nehledá svých věcí, nemyslí zlého.. Nezáviďte, pravím, vy starci mladým, že se jim dostati má, čeho se vám nedostalo. K vám přicházím, přemilé vrchnosti naše kterékoli dochoval Bůh k času tomuto, k vám se vztahuje řeč naše, protože vy jste ti Noelové, kteří pro zachování dítek svých vzdělati dáti máte.
 
Děkuji Vám za čas, který jste mně věnoval, Mistře Jane.
 
 
Autor: Jaromír Slavíček
Vložil/a: Jana Vodáková