Přeskočit příkazy pásu karet
Přejít k hlavnímu obsahu

O portálu Kontakt Mapa webu Registrovat | Přihlásit

Rozšířené
hledání
Chceme děti naučit ekologický myslet a žít: Alena Grajciarová

Mgr. Alena Grajciarová je ředitelkou ZŠ Mikoláše Alše Zlín, která získala v červnu letošního roku titul Ekoškola. O prázdninách se chystá s rodinou na vodu. Ráda jezdí na kole, chodí na procházky se psem, navštěvuje divadlo.

Můžete na úvod shrnout svoje dosavadní pedagogické i ředitelské působení?
 
Ředitelku školy dělám od roku 1990. Začínala jsem v Kostelci u Holešova jako učitelka češtiny a dějepisu, k ředitelování jsem se dostala po revoluci. Do čela mě navrhli pracovníci školy. Ze začátku jsem se necítila zralá na takovou funkci, měla jsem za sebou pět let praxe a byla jsem nejmladší ředitelkou školy v okrese Kroměříž. Později jsem zjistila, že mi tato práce s lidmi vyhovuje. Hlavně když mám kolem sebe kolektiv, se kterým se dá týmově pracovat. Kvůli dopravní obslužnosti byl v Kostelci problém získat učitele. Mně se ale nakonec podařilo vytvořit takovou partu lidí, která chtěla dělat školu stejným způsobem jako já. V Kostelci u Holešova jsem byla do 2009, na tu dobu, lidi a akce moc ráda vzpomínám.
 
V roce 2009 jste nastoupila na ZŠ Mikoláše Alše po kontroverzním řediteli panu Štefánkovi. Jaké pro vás bylo prvotní období ve škole?
 
Hodně těžké. Já jsem věděla, že jdu do školy, kde byly problémy a že tady budu v podstatě ve funkci krizového manažera. Nastudovala jsem si problematiku z dostupných článků, z internetu, ale samotný vstup sem byl hodně těžký. Naštěstí všechno nebylo takové, jak se líčilo v médiích. A já jsem zjistila, že jsou tady dobří lidé, se kterými to půjde, když si vzájemně vyjasníme naše představy.
 

Nejtěžší bylo dát dohromady vztahy na pracovišti

Co bylo nejtěžší?
 
Nejtěžší bylo dát dohromady vztahy na pracovišti, ty byly hodně nabourané. V podstatě tady byly dva tábory a vyřešit personální záležitosti bylo náročné. Hned na začátku jsem všem pracovníkům řekla, jakou mám představu a koncepci. Komu můj styl řízení školy nebude vyhovovat, s tím se zřejmě budeme muset rozloučit. První reakcí byla nedůvěra a přesvědčení, že některé věci nemyslím vážně. Časem jsem tady našla spoustu lidí, kteří byli rádi, že mohou být aktivní, dostávají větší volnost, ale taky odpovědnost. Postupně se obměnila přibližně polovina sboru. Troufám si říct, že v současné době jsem se složením  personálu téměř spokojená. Máme tady vlídné pracovní prostředí, tým, který umí spolupracovat.
 
V období nástupu na Podhoří mi hodně pomohli rodiče žáků. S těmi se mi velice dobře jednalo, byli chtiví spolupráce a různých akcí a projektů. Když jsem přišla s jakýmkoliv nápadem, oni se toho hned aktivně chytli a pomohli škole jak finančně, tak se zabezpečením dohledu. Dokonce se mnou jeli na předcházející pracoviště a navázali spolupráci se sdružením rodičů v Kostelci. Velkou podporu jsem měla a mám ve zřizovateli. Věděli, že uklidnit školu nebude lehké.
 
V čem je rozdílné učit na vesnici a na jedné ze škol krajského města?
 
Myslím, že zas tak velký rozdíl to není. Jsme podobně velká škola, anonymita není žádná, známe všechny žáky jménem. Nejsme žádná sídlištní škola, sídlíme ve vilkové čtvrti. Jezdí k nám děti z okrajových částí Zlína, které mají jiné způsoby trávení volného času než děti ze sídliště.
 
Během prvního roku mého působení nám stoupl počet žáků o dvacet procent, někteří se po bouřlivých událostech opět vrátili. Třídy otevíráme po dvou. Nárůst žáků zaznamenáváme, ale do kapacity, která byla tady před pětatřiceti lety, se nedostaneme asi nikdy. Na druhou stranu díky volným prostorům máme možnost využívat více odborných učeben, některé prostory pronajímáme.
 
Profilujete se jako škola podporující zdravý životní styl. V letošním roce jste dokonce získali prestižní titul Ekoškola. Jak probíhal ekologický audit a celý proces s ním spojený?
 
Já jsem při nástupu uvažovala, jakým způsobem školu profilovat. Přišlo mi, že podpora zdraví  a ekologie spojuje všechny. A protože jsem tohle uměla a věděla, že nás společná myšlenka dokáže spojit, přihlásili jsme se do sítě Škol podporujících zdraví. Museli jsme napsat projekt, v duchu projektu pracovat a žít a pak jej obhájit před komisí. Všechno se nám podařilo a v červnu loňského roku jsme v Praze obhájili titul Škola podporující zdraví. Současně s tím jsme začali pracovat na mezinárodním titulu Ekoškola, ten se nám po dvou letech podařilo obhájit letos v červnu.
 

Každá škola se nějak profiluje, my jsme se zaměřili na ekologickou výchovu

V čem je pro školu přínosné zapojit se do podobných projektů?
 
Když jsem do Zlína nastoupila, každá zdejší škola se na něco specializovala. Naše škola měla do té doby v informacích o škole napsané, že je pro ni důležité, aby žáci dostali kvalitní vzdělání. To by snad mělo být samozřejmostí.
 
Hodně jsme se zaměřili na ekologickou výchovu. Dnešní trend je zajímavý. Na jedné straně chceme být všichni ekologičtí, ale na druhou stranu se tak  nechováme. Uvědomili jsme si, že je třeba dospělé i žáky naučit ekologicky uvažovat. Přináší nám to pocit radosti z toho, že dokážeme dělat něco smysluplného, užitečného. Nechceme dělat akce na efekt, na ty se zapomene. Chceme děti naučit ekologický myslet a žít. V průběhu projektů jsme si dokázali, že to umíme, že žáci umí spolupracovat, vzájemně se učit - malí od velkých, velcí od malých. Založili jsme ekotým, který sledoval ekologické chování ve škole, spotřebu energií, vnitřní prostředí, třídění odpadů, organizoval sběrové akce a další. Jeho složení  bylo dost netradiční, byli v něm žáci prvních, druhých ročníků a vedly jej deváťačky.
 
V současné době je velkým tématem kvalita ve školství. Byly vypracovány různé studie, které ukazují klesající výsledky žáků nejen v základních školách. Jak jste na tom vy v porovnání s ostatními školami nebo měřítky, která máte nastavená?
 
Kvalitu samozřejmě sledujeme. Mé dojmy by byly subjektivní a já chci mít objektivní měřítko toho, jak jsme na tom v porovnání s ostatními školami. Proto děláme pravidelně srovnávací testy Scio, využíváme výzkumy z vysokých škol. Myslím si, že člověk se musí pořád dívat kolem dokola, jak si na tom stojíme. Výsledky vždycky zveřejňujeme na stránkách a ukazujeme rodičům. V loňském roce jsme dopadli výborně. Samozřejmě víme, na co bychom se měli více zaměřit. Myslím si, že se čtenářskou gramotností u většiny dětí  je to hodně špatné. Snažíme se pro to udělat co nejvíce. Např. jsme se zapojili do projektu Celé Česko čte dětem. Deváťáci s rodiči předčítají předškolákům a žákům od první do čtvrté třídy, bývá to zábavné sobotní odpoledne.
 

Jsem testování nakloněna, pomáhá nám získat srovnání s žáky jiných škol

Dá se říci, že jste příznivkyní plošného testování?
 
My tady máme na druhém stupni po jedné třídě, nemůžeme srovnávat výsledky tříd mezi sebou. Jsem testování nakloněna, ale  mělo by probíhat ve srovnatelných věcech a srovnatelných obdobích. Záleží také, jak se testování využije, kdo ho dělá, s jakým úmyslem. Já jsem vždy chtěla mít obraz, výsledky našich žáků, ve srovnání s celou republikou. Nikdy jsme žákům s testy nepomáhali. Možná by někoho napadlo neodeslat testy těch nejslabších, protože ty výrazně stáhnou výsledky školy směrem dolů. Nebo dát žákům návod na řešení některých úloh. To jsem nikdy nedělala a šla jsem do testování s velkou odvahou. Otázkou je, jak se potom výsledky používají. Kdyby toto mělo být jediným kritériem pro hodnocení školy, bylo by hodně neobjektivní a vedlo by učitele k tomu, aby se zaměřili pouze na dobré výsledky v testování.
 
Podle studií má největší vliv na kvalitu ve školách ředitel. V nejlepších vzdělávacích systémech věnuje ředitel výchovně vzdělávacímu procesu 50 procent svého pracovního času. U nás v České republice je to tak 20 procent, zbytek zabírá administrativa a provoz. Jak jste na tom vy?
 
Myslím, že jsem na tom v tomto ohledu dobře. Snažím se zorganizovat svůj čas tak, aby pedagogický proces byl pro mě prioritní. Mám ráda, když na servis kolem ředitelování mám lidi. Přesto přiznávám, že administrativy je čím dál tím více… Ale teď ke vzdělávacímu procesu. Chci učit v každé třídě na druhém stupni, abych věděla, jaký je tam kolektiv, případně problémy. Důraz kladu také na vzdělávání v oblasti prevence problematiky rizikového chování. Účastním se s kolegy téměř všech vzdělávacích akcí. Potřebuji, abychom byli jako tým proškolení a postupovali jednotně.
 
Jaké máte ekologické i neekologické plány do budoucna?
 
V oblasti materiální bych byla ráda, kdybychom vyřešili ekonomiku provozu školy, abychom si našli dlouhodobější pronájem místností, které škola nevyužívá. Takové možnosti se nám už naštěstí rýsují. Pak bych byla ráda, kdyby se podařilo zateplit budovu a vyměnit okna. To je důležité a s tím si sami neporadíme. V oblasti pedagogické bych si přála, aby kolektiv pracoval tak jako v letošním roce. Aby veřejnost věděla, že na Podhoří je kvalitní škola a stojí za to sem děti dát.
 
Jak se udržujete při dobrém duševním zdraví? Jak se chystáte strávit prázdniny?
Ty dva roky, co jsem tady prožila, byly hodně náročné. Trávila jsem ve škole kolikrát 14 hodin denně a ze začátku nebyl čas na žádnou relaxaci. Teď se situace stabilizovala, ráda jezdím na kole, chodím na procházky se psem, za kulturou, do divadla, čtu. I letos se chystáme s rodinou na kolo, na vodu na Šumavu. Hlavně se těším, že dám do pořádku věci, na které během roku nezbýval čas.
 
Děkuji za rozhovor.
 
-----------------
 
Kontakt: Základní škola Zlín, Mikoláše Alše 558, tel. 577 431 309, www.zsmalse.cz
Autor:  
Vložil/a: Radka Evjáková