Přeskočit příkazy pásu karet
Přejít k hlavnímu obsahu

O portálu Kontakt Mapa webu Registrovat | Přihlásit

Rozšířené
hledání
Nikdy se nevzdávám, baví mě výzvy a netradiční akce: Alena Bočková
​Alena Bočková je ředitelkou Mateřské školy Kunovice. Podporuje polytechnickou výuku děti, pořádá bohatý program pro děti i jejich rodiče a prarodiče. Za svoji pedagogickou činnost získal letos ocenění Zlínského kraje.​ Má ráda přírodu, hudbu, vaření, cestování a moře.

Paní Bočková, jaká byla vaše cesta za profesní pozici?

Já jsem odjakživa chtěla být učitelkou v mateřské školce. K tomuto rozhodnutí přispěla v dětství paní učitelka Liduška, chtěla jsem být jako ona. Začala jsem chodit do tanečního kroužku, učila se hrát na čtyři hudební nástroje. Tu cestu jsem si naplánovala, podařilo se mi, v roce 1978 jsem maturovala a nastoupila v Uherském Hradišti do mateřské školy, kde mě profesně ovlivnila ředitelka paní Grebeníčková. Byla nesmírně pracovitá, trvala na tom, aby všichni pracovali se stejným nasazením jako ona. Byla to pro mě velká škola, naučila jsem se zodpovědnosti, získala důležité zkušenosti. Když byl někde ve školce problém, bylo potřeba dát něco dohromady, tak tam poslali mě. Do kolektivu starších kolegyň jsem chtěla vnést nadšení, entuziasmus, jako mladá jsem dostala obrovskou školu lidství. Při náročných situacích jsem se naučila vyslechnout obě strany, nenechat se ovlivnit, najít si svoji cestu. Nebylo to vždy lehké, ale všechny tyto zkušenosti mi pomohly v posunu dál. Práce mě nesmírně bavila a baví stále. V kunovické školce jsem od roku 1999, ředitelkou jsem ale již 22 let.

Co je vaším motorem při práci? Říkala jste, že vás musí hodně bavit. Ještě něco dalšího? Jak předcházíte profesnímu vyhoření?

Já jsem si také prošla velkou únavou, měla jsem pocit, že mě nic nebaví, neměla jsem ten elán. To bylo ale období. Pro učitelství v mateřské škole jsem se rozhodla, protože miluji děti a od malička jsem organizovala program pro své vrstevníky. Myslím si, že pokud někoho práce ve školství nebaví, zvolil si špatnou práci, profesi. Možná kolegyně šly na pedagogickou školu z důvodu, že to chtěli rodiče, kamarádka. Nebo ve svých učitelských počátcích neměli ten správný motor, vzor.

Součástí ředitelské práce je budování vztahů v kolektivu​

Co si myslíte, že nejvíce rozhodlo u lidí, kteří vás nominovali na ocenění pro pracovníky ve školství Zlínského kraje?

Myslím si, že to bylo moje nadšení pro věci, obrovská vůle a pracovitost, entuziasmus a zájem o děti. Mám už hodně let, ale pořád chci, aby se škola rozvíjela dále, nejsem žádný nováček, který neví, co v profesním životě chce. Nikdy se nevzdávám, práci dotahuji do konce. Baví mě výzvy, netradiční akce, které jsem u nás zavedla, jako je např. spaní ve školce, víkendové pobyty s rodiči.

Není pravda, že z každé učitelky může být dobrá ředitelka. K profesi učitelky potřebujete lásku k dětem, zájem, tvořivost, empatii, sociální cítění, k profesi ředitelky toto všechno, ale navíc ještě organizační talent, mít nadhled. A to zejména v ženském kolektivu, protože dámy jsou citlivé na jakoukoliv nespravedlnost.

Co je podle vás důležité ve výchově dětí?

Určitě zájem o děti, vychovávat je s láskou, nadhledem a vtipem. Ustrašená a vystresovaná učitelka nemůže být dětem tím správným vzorem. Když se něco stane, rozbije se, rozlije, není to přece žádný problém. Učitelka má být rádcem, ne tím, kdo „komanduje".

Když vidím, kolikrát rodiče napomínají své dítě, když jsou v šatně, říkávám jim, ať si uvědomí, představí, že je jejich šéf takhle bude napomínat. Co to s nimi dělá, ta nedůvěra, neposkytnutí dostatečného prostoru, ztráta sebevědomí, sebedůvěry..

Někdy ale rodiče přijdou k zápisu a říkají, že svoje dítě vychovávají jako osobnost a nepřejí si, abychom ho tady nijak „otesávali". Koho si ale představíte, když se řekne osobnost? Někoho, s kým se nedomluvíte, kdo je rozmazlený, prosazuje si všechno na úkor ostatních? Asi ne. My z dětí chceme osobnost vychovat. Člověka, který je tolerantní, dokáže se domluvit, dokáže půjčit hračku, pomoct.

Pedagog má mít nadhled, zájem o děti, sám musí být vzorem​

Pedagog má mít nadhled, zájem o děti, sám musí být vzorem pro ty děti. Mladým lidem se někdy nedaří, potřebují také vzory, ředitele, který z ní tu osobnost udělá. Součástí ředitelské práce je budování vztahů, vedení kolektivu.

Na která témata se vaše školka nejvíce zaměřuje?

Na environmentální a polytechnickou výchovu, protože spolu souvisejí. Práce s rukama, na zahrádce, kterou jsme vybudovali a máme v ní spoustu prvků ze dřeva, kamenů, poznávací stezku smyslů. Všechno, co pro děti dělám, je z důvodu, že chci, aby byli děti spokojené a štastné. Spokojené dítě - spokojený rodič. Snažíme se rodiče naučit, aby nás sem tam pochválili. Základem je mít dobré vztahy se zřizovatelem i rodiči.

Které zajímavé aktivity z hlediska rozvoje dětí či budování vztahů s rodiči a komunitou ve školce realizujete?

Těch aktivit máme celou řadu. Nejvíce jsou zaměřené právě na environmentální výchovu, máme celoškolkové téma, třídy si připravují svoje týdenní témata a také v programu reagujeme na věci, které přicházejí aktuálně jako je např. narození sourozence. Připravujeme netradiční akce, největší akcí je ples dětí, který děláme patnáctým rokem. Jde o vystoupení dětí - „děti dětem", zároveň nácvik společenské výchovy. Rodiče ples prožívají s námi, pomáhají chystat, uklízet halu, nosí dárky pro děti.

Pro dítě je rodina absolutní základ. My už jen stavíme na tom, co má dítě naučené z rodiny​

Dále pravidelně organizujeme společné výlety s rodiči, víkendy na chatě s pestrým programem, soutěžemi, večer si uděláme táborák, hrajeme na kytary, zpíváme. Jezdíme na výlety, připravujeme besedy na různá témata, zahradní slavnost, pasování prvňáčků, chceme posilovat dobré vztahy v rodinách. Pro dítě je rodina absolutní základ. My už jen stavíme na tom, co má dítě naučené z rodiny. Když doma nefungují vztahy, komunikace, škola může situaci lehce napravit, ale určitě ji nezachrání. Je to těžké, hodně dětí není z úplných rodin, proto se snažím rodiny podporovat. Takto vznikl nápad uspořádat dny babiček. Děti si pozvou do třídy své babičky, ty jim povídají, co dělaly ve svém dětství, s čím si hrály, co jedly, jak byly oblečené, ukážou, jak háčkují, pletou, malují vajíčka..

Jaký je váš názor na společné vzdělávání a odhad do budoucna, jak se bude téma vyvíjet?

Ve školce jsem v minulých letech zažila dítě po mozkové obrně, autisty i hluchoněmou holčičku. Než se všechno vyřešilo a odborníci doporučily speciální vzdělávání, byly děti s námi rok. Myslím si, že pokud by to bylo dítě, které vzdělávání ve třídě s asistentem nebo i bez něj zvládne, režim školy ho nebude zatěžovat, společné vzdělávání nebude omezovat ani dítě ani ostatní děti ve třídě, všichni budou šťastní a spokojení, pak je to v pořádku. Je potřeba rozlišit, kdy je to správně, nestresující a prospívající.

Jaké máte zájmy, koníčky, co děláte ve volném čase?

Příroda. Mám ráda přírodu, odjakživa jsem se jí věnovala, byla jsem ochránce přírody, vedla jsem přírodovědné kroužky, jezdila jsem na tábory, pozorovala brouky, motýly, znala hlasy ptáků. Hraji na kytaru, flétnu, harmoniku, klavír. Mám ráda svoji práci, děti, ráda vařím, moc ráda cestuji, hlavně v Řecku. Líbí se mi řecká mentalita, kuchyně, cítím se tam jako doma, miluji moře.

Vypadáte jako typ, co potřebuje neustále nové výzvy. Co chystáte do budoucna?

Školka je obrovská, chci jí dát do pořádku, než odejdu do důchodu. Potřebujeme udělat kuchyňové digestoře, novou vodu, vyměnit kotle.. Neumím stát, několik let jsem neměla prázdniny, vždy vymyslím něco nového. Ráda bych, aby ta paní, co po mě přijde, se mohla věnovat pedagogické práci. Děti jsou stejné, hravé, zlobivé, poslušné, neposlušné, ale doba je jiná a my jsme jiní. Řešíme jiné životní situace, sociální nejistota je velká. Proto je i pedagogická práce někdy občas velmi náročná.
 
Bockova.jpg ​
 
 ---------
Kontakt: Mateřská škola Kunovice, Mládežnická 1321, Kunovice, tel. 572 549 414, e-mail: mskunovice@uhedu.cz

Autor:  
Vložil/a: Jana Vodáková