Přeskočit příkazy pásu karet
Přejít k hlavnímu obsahu

O portálu Kontakt Mapa webu Registrovat | Přihlásit

Rozšířené
hledání
90 procent dětí by naši školu doporučilo svým kamarádům, to je pro nás výborná zpětná vazba Marek Tvrdoň

​Marek Tvrdoň je ředitelem ZŠ Kunovice, U pálenice. Působil na hradišťském gymnáziu jako učitel češtiny a dějepisu, několik let se živil jako novinář. Má dvě děti a relaxuje u sportu v různých podobách. Největším koníčkem je rodina a házená.


Jaký je váš příběh cesty do pozice ředitele základní školy?
 
Poměrně jednoduchý. Vždycky jsem chtěl učit. Po určitých peripetiích, kdy jsem se z různých důvodů nemohl dostat na vysokou školu, se to podařilo. Vystudoval jsem češtinu, dějepis na Filozofické fakultě v Olomouci. Rok jsem učil na základní škole, pak jsem šel na gymnázium, které bylo pro mě vysněnou metou a odkud jsem si nedovedl představit, že někdy odejdu. Byl jsem nesmírně spokojený, učil jsem tam sedm roků. Ale muž musí uživit rodinu, tak jsem si začal přivydělávat v různých novinách. Sedmý rok jsem externě spolupracoval se 3 periodiky a z Mladé fronty přišla nabídka na trvalé místo, a já s těžkým srdcem odcházel z gymnázia. Sedm let jsem se pohyboval v různých novinách. Tato práce mi přestala připadat smysluplná a hledal jsem něco dalšího, co by mě bavilo. Tak jsem skončil tady.
 
Řízení školy a výuka humanitních předmětů na gymnáziu. V čem je to pro vás jiné?
 
V zodpovědnosti, tíze zodpovědnosti. Zodpovídat sám za sebe se nebojím, ale při řízení školy zodpovídáte za ostatní. V této práce musí člověk myslet výrazně dopředu, dva měsíce, tři měsíce, půl roku, rok... Musíte být před ostatními. Práce mě baví, ale ubíjejí mě papíry, nejrůznější formuláře.
 
Co vás nejvíc těší?
 
Určitě práce s lidmi, kantory, dětmi. Po počátečních ročních neshodách a hledání společných hodnot tady máme mančaft lidí, kteří jsou naladěni na stejnou notu.
 

Kantoři už se neptají „proč“, ale zajímají se o to, „jak“ by šel nápad zrealizovat.

Vaše škola je zapojená do řady projektů, máte webové žákovské knížky, hlasovací zařízení v multimediální učebně, zapojujete rodiče do výuky matematiky. V letošním roce jste navíc byli Zlínským krajem oceněni na vynikající preventivní program. Čím jste si ocenění zasloužili?
 
Ve zdůvodnění komise stálo několik skutečností, kterými se odlišujeme od jiných škol. Jednou z nich je rozsáhlost činností, nabídky aktivit, kterou u nás děti mají. Dále pak kvalitní práce školní psycholožky, noviny, žákovský parlament.
 
Možná se od jiných lišíme i atmosférou ve škole, vnímám ji jako výrazně pozitivní. I když tomu tak samozřejmě vždy nebylo. Když jsem do školy přišel, zkoušeli jsme dělat věci jinak. Slýchával jsem od učitelů, že takhle to ale nikdy nedělali. Po roce už jsem nemusel s nápady chodit jen já, začali chodit další. Kantoři už se neptají „proč“, nedávají argumenty „proč ne“. Ale zajímají se o to, „jak“ by šel nápad zrealizovat. Já sám jsem taky v začátku udělal spoustu chyb. Protože jsem chtěl všechno rychle, v prvním roce jsem možná příliš tlačil na pilu, pro lidi to musela být strašně velká změna. Na druhou stranu kdybych to tehdy neudělal, možná bych se k tomu už nikdy nedostal.
 
Když hodnotíte pět uplynulých let, co považujete za největší úspěchy školy? Vlastně i vaše úspěchy…
 
Je to úspěch všech lidí tady. Těší mě, že jsou s námi děti rády. Takovou zpětnou vazbu od nich dostáváme v mnoha anketách. Jestliže by více než 90 procent naši školu doporučilo svým kamarádům, tak se ptám, co můžeme chtít víc. Také rodičům se líbí, co děláme i jak to děláme.
 
Pro zjištění jejich názorů využíváme testy od společnosti Scio a letos na jaře jsme využili vlastní rozsáhlý dotazník pro rodiče. Výsledky té ankety považuji za náš největší společný úspěch, udělaly nám obrovskou radost.
 

Předpokladem úspěchu je jednat s dětmi jako s rovnocennými partnery

Jak se staráte o dobré sociální klima ve škole?
 
Já nejsem ředitel, který by seděl v kravatě v ředitelně. Téměř všechny děti znám jménem, chodím si s nimi popovídat o přestávkách do tříd. Myslím, že nám také hodně pomohl parlament. Pět roků jsme dřeli na tom, aby měl nějaký význam. Budu-li upřímný, tak jsem si dva roky vedl parlament sám, protože vychovat děti, aby si ho dokázaly vést samy, strašně dlouho trvá. Dlouho to nešlo, situace vypadala zoufale. Mnohokrát se stalo, že ze 14 členů parlamentu se tady sešli 3. Dneska parlament funguje nezávisle na nás. V tomto školním roce jsme zavedli pravidelná žákovská shromáždění na konkrétní téma. Děti se na ně připravují, my jsme jim společně s učiteli k dispozici a řešíme problémy hned. První shromáždění přitom skončilo totálním fiaskem. Přesvědčoval jsem kantory, že tato aktivita má smysl, ale cítil jsem se jak spráskaný pes. Dnes už si děti shromáždění vedou samy, výborně komunikují. Předpokladem úspěchu je jednat s dětmi jako s rovnocennými partnery, vysvětlovat, vysvětlovat, vysvětlovat. Oni často neví, proč se některé věci dějí. Učíme je ptát se.
 
Jak se to dělá vychovat děti, aby byly schopny rozhodovat o svém životě, říct svůj názor, aktivně se podílet na životě kolem nich?
 
To je dílo kantorů. Kdyby žáci na tenhle způsob komunikace nebyli zvyklí z hodin, tak já sám nic nezmůžu. Stejně důležité jako znalosti jsou pro nás dovednosti dětí. Rozvíjet dovednosti je nesmírně obtížné, naši pedagogové to naštěstí umí skvěle. Spoustu z nich jsem si už vybíral sám, nebál jsem se absolventů, kteří nebyli zatíženi minulostí.
 

Spousta dětí může mít vynikající znalosti, ale v praktickém životě jsou nepoužitelní

Mluvíte o tom, že děti vedete více k dovednostem. Na stránkách školy jsem četla, že u vás jednou za 10 měsíců dávají učitelé rodičům individuální zprávu, kde nepopisují známky, ale hodnotí dovednosti dětí. Je tohle praxe běžná i v jiných školách?
 
Úplně běžná praxe to asi není. Děláme to už druhým rokem. Pro vysvětlení použiju slova pana doc. Hausenblase mladšího, kterého si velmi vážím. Když mi přinese dítě dvojku ze zeměpisu, co to znamená? Že neví, jak se obléct, když jede do Grónska? Nebo co vlastně neví? My jsme v naší zemi strašně zvyklí na známkování. Otázka je, co taková známka vypovídá o schopnostech, šikovnosti dítěte. Spousta dětí může mít vynikající znalosti, ale v praktickém životě jsou nepoužitelní. Proto jsme vymysleli hodnocení zaměřené na věci důležité pro praktický život.
 
Příkladem spolupráce s rodiči můžou být webové žákovské knížky, jak se vám osvědčily?
 
Já vždycky říkám, že všechny tyto věci jsou nadstandardní a děláme je pro nějakých 15, 20, v lepším případě 25 procent rodičů, kteří o škole intenzivně přemýšlejí. Spousta rodičů nemá čas a chce, aby je škola obtěžovala co nejméně, to je jejich legitimní požadavek. Zároveň ale přibývá rodičů, kteří přemýšlejí nad tím, kam dají své dítě, co se děje ve škole.  Tyto nadstandardní aktivity nikdy nebude využívat 100 procent rodičů. Jsou rodiče, kteří se za celý rok nepodívají ani jednou na webové stránky školy. A jsou rodiče, kteří jsou tam denně.
 

Komunikace s veřejností se nám v mnoha ohledech vyplácí

Pane Tvrdoni, vy sám se vyznáte v mediální oblasti. Téma dobrého „pr“ škol je stále aktuální. Mnoho škol se vztahem s veřejností zabývá, až když jim tzv. teče do bot. Proč je dobré zabývat se webovými stránkami školy, psát články do novin a obecně komunikovat s různými cílovými skupinami?
 
To je na dva dny povídání. Zkusím to vysvětlit stručně. Škola dnes a denně komunikuje s desítkami subjektů. Se svými žáky, potenciálními žáky, rodiči, zřizovatelem, školní inspekcí nebo třeba hygienou. Pro komunikaci ale používá pokaždé jiný jazyk. Jinak mluví s rodiči, jinak se zřizovatelem. Jedním jediným článkem v novinách přitom osloví všechny zmíněné subjekty a dá o sobě vědět. Nám se to, že komunikujeme, obrovským způsobem vyplácí. Mám pocit, že se o naší škole ví. A to nám samozřejmě pomáhá v mnoha ohledech. Když sem někdo například přijde žádat o místo, velice dobře ví, do které školy jde, často si nás cíleně vybere. Ale pozor: při všech příležitostech zdůrazňuji, že dát o sobě vědět, být tím pádem častěji v médiích, to není a nemůže být cíl. Jen jeden z řady prostředků, jak ten cíl dosáhnout. I takto můžete posílit sebevědomí a hrdost dětí, jejich sounáležitost se školou.
 
Jak relaxujete a staráte o sebe, abyste se udržoval v duševní kondici?
 
U mě nastává efekt, který je vidět u většiny pedagogů. Ve škole se snažím být usměvavý, milý, zato doma bývám někdy nevrlý. Domov je pro mě relax, mým obrovským koníčkem je také sport. Aktivně jsem 24 roků pískal házenou, v tomto roce jsem ale kvůli množství práce skončil. V září mám v plánu se do házené zase vrátit. Rád jezdím na kole a miluju sport ve více podobách.
 
Děkuji za rozhovor.
------------------------
 
Kontakt: ZŠ Kunovice, U Pálenice 1620, Kunovice, tel. 572 549 221, www.zskunup.cz
Autor:  
Vložil/a: Radka Evjáková