Přeskočit příkazy pásu karet
Přejít k hlavnímu obsahu

O portálu Kontakt Mapa webu Registrovat | Přihlásit

Rozšířené
hledání
Školství je v kraji jedno, byť má různé zřizovatele: Petr Navrátil

​PaedDr. Petr Navrátil je radním Zlínského kraje pro oblast školství a sportu. Má dvě děti, zajímá se o fotbal, cimbálovou muziku. Těší ho péče o zahradu, hudba a práce v obecním zastupitelstvu.

 

Pane Navrátile, jaká byla vaše cesta k povolání radního pro oblast školství a sportu?

Moje cesta byla poměrně jednoduchá a přímočará. Po vystudování jsem nastoupil jako učitel základní školy, pak jako výchovný poradce a v roce 1997 jako ředitel školy. Od roku 1994 jsem byl členem zastupitelstva ve Slavičíně, minulé čtyři roky také členem krajského zastupitelstva a předsedou výboru pro výchovu, vzdělání a zaměstnanost. A nyní jsem díky stanovené koalici radním pro školství. Byla to poměrně přímá linka, ale jsem opravdu rád za důležitou zkušenost z praxe učitelské i ředitelské. Co se týče sportu, tam je to rovněž jednoduché, moje cesta vedla od aktivního sportovce, kdy jsem hrával fotbal za krajský přebor ve Slavičíně, přes funkcionáře a nakonec předsedu oddílu. Poslední funkce jsem se vzdal, nicméně jsem stále činný. Dá se říci, že za ty roky znám problémy sportovních organizací, ať už financování, organizaci soutěží nebo jednorázových aktivit. V průběhu ředitelování jsem měl možnost působit také v oblasti kultury. Jako ředitel školy jsem byl zřizovatelem cimbálové muziky Slavičan, která získala ve škole prostory i dobré vybavení díky grantům. Se souborem spolupracuji dodnes. Cimbálovka a folklor obecně mě velmi oslovil.
Na webových stránkách jsem se dočetla, že fotbal, fotbalový klub, zahrada a hudba jsou vašimi koníčky. Co je hezké na práci radního?
Pro mě to byla hodně velká změna po 14 letech ředitelování. Na druhou stranu se domnívám, že to byl takový přirozený přechod o profesní stupínek výš. Práce radního je pestrá a zajímavá, byť by se dalo říct, že dnešní podmínky jsou složitější z hlediska financování i úbytku počtu žáků ze škol. Myslím si, že můžu být se svou profesní historií přínosem. Když navštěvuji školy, mám oči ředitele, školníka, učitele. Vidím, co ty školy potřebují, slyším jejich potřeby a můžu jim být ve své funkci užitečný. Jsem rád, že mám šanci ovlivnit věci, které budou ku prospěchu krajského školství.

školství je v kraji jedno, byť má různé zřizovatele. Chci komunikovat se školami napříč celým krajským školstvím

Na které oblasti ve školství jste se rozhodl zaměřit svoji pozornost?  
Nemyslím si, že je nutné za každou cenu měnit zaběhané způsoby a postupy, které se dříve osvědčily. Také se domnívám, že spoustu dobrých věcí tu bylo už nastartováno, což potvrzují nejen výsledky testování žáků 5. a 9. tříd nebo výsledky maturit. Jak se to říká sportovně? Že krajské školství je v dobré kondici. Samozřejmě tomu tak je i díky mentalitě lidí a autoritě pedagogů, která v našem malém kraji stále existuje. V minulosti byly uskutečněny některé důležité kroky, ať už je to podpora řemesel nebo modernizace center odborného vzdělávání. Díky demografickému propadu jsme nicméně nuceni čelit nepříjemné situaci ve středním školství. Hledám různé cesty, nikoliv rušením škol, ale zachováním oborů. Domnívám se, že i nepopulární cesta slučování umožnila zachovat oborovou nabídku napříč celým krajem.
Dá se říct, že navazujete na své předchůdce? Je něco, co byste rád udělal jinak?
Určitě navazuji na dříve provedené systémové kroky a opatření, nedá se říct, že bych přišel a začal dělat něco úplně jinak. Snažím se více komunikovat se školami napříč krajským školstvím. To znamená, že hledám cesty přímého čistého kontaktu s řediteli středních škol i cesty k setkávání ředitelů základních škol na úrovni trojkových obcí, zajímám se o práci krajské poradny, mám v plánu navštěvovat porady pracovníků. Chci s nimi komunikovat, znát jejich problémy a v podstatě tam, kde můžu pomoct, tak jim pomoci v jejich práci. Domnívám se, že i tato instituce má velkou důležitost.
Já tvrdím, že školství je v kraji jedno. Byť má různé zřizovatele, byť mateřské školy mají své specifikum, ale ta přímá vazba na kvalitní vzdělání začíná třeba už v mateřské škole.
Je to už víc než půl roku, co jste ve funkci.  Co vám za tu dobu udělalo radost, zahřálo vás u srdce?
Je to spíše pocit, že mě ředitelé škol berou a v naší spolupráci vidí určitou naději do budoucna. Domnívám se, že střední školství zažívá složité období, a je potřeba školám pomoci. Potěšil mě průběh, výsledek i celkový dojem z olympiády dětí a mládeže, kterou připravoval tým organizátorů již v předchozím volebním období. Systémovou podporu mládežnického sportu vidím jako důležitou. Také v dalších oblastech chystáme inovace, myslíme na širokou podporu učitelů, rodičů i žáků např. prostřednictvím našich krajských portálů školství, které v září plánujeme spustit v modernizované podobě.
Mluvil jste o tom, že naše krajské školství je ve výborném stavu a učitelé u nás mají stále potřebnou autoritu. Jak to vidíte do budoucna?
Jedna věc je pokles demografické křivky, druhá věc je potřeba firem v regionu. I v programovém prohlášení máme, že se budeme snažit přizpůsobovat školství poptávkám trhu práce. Je to hodně důležité z důvodu dalšího rozvoje kraje. Nejedná se pouze o zlepšení dopravní obslužnosti kraje, ale také o to, aby kvalifikování pracovníci zůstávali. Znamená to mimo jiné zachování oborové nabídky, aby firmy měly zaměstnance z řad občanů kraje, měst a obcí zvláště v těch příhraničních oblastech, kde podle statistik počet obyvatel klesá. A já se domnívám, že školství k tomu může přispět právě kvalitní nabídkou vzdělávacích oborů, absolventi škol najdou uplatnění právě přímo ve firmách regionu.
Jak se to dá zařídit?
Širokou spoluprací. Úřad práce, hospodářská komora, střední školy a samozřejmě firmy, které se prezentují, ozývají a říkají, že jsou perspektivní. Taková spolupráce je myslím velmi důležitá pro stabilizaci firem do budoucna. Říkají: „Ano pojďte k nám, my vám zajistíme dobře placenou práci na mnoho let dopředu.“
Takže plánujete další kroky k tomu, aby ta spolupráce byla kvalitnější?
Určitě ano. V této oblasti ano.

Učitelé jsou v dnešní době spíše průvodci poznáním

Jaká je podle vás role učitele? V dnešní době Googlu a dalších velkých vyhledávačů.. Pozorujete proměnu za těch posledních 14 let, kdy jste působil ve školství jako pedagog?
Role učitele se mění, díky některým systémovým opatřením, projektům se mění zásadním způsobem i vybavenost škol samozřejmě. Dá se říct, že učitelé využívají ve stále větší míře moderní vyučovací pomůcky, internet, multimediální výukové programy, prostřednictvím kterých mohou žáky podstatně více aktivovat. Je to pro pedagogy náročnější z hlediska přípravy a odbornosti, ale zase na druhé straně vzdělávací proces už není jen o přenosu informací, ty se dnes dají získat velice rychle jiným způsobem. Jde o to být průvodcem, „vyhmátnout“ to důležité, umět žáky zaujmout, zadat práci a často i využít jejich náskok v tom, že s  technikou umí mnohdy lépe než konkrétní učitelé. Nebojme se přiznat, že dneska nejsme za katedrou od toho, abychom věděli všechno a předávali informace, ale že jsme spíše průvodci poznáním.

Důležité je nastolení pravidel a důslednost v jejich dodržování a uplatňování

Do procesu edukace nepatří jen vzdělávání, ale i výchova. Jaké zásady vám přijdou užitečné pro dnešní školství? Jak má učitel pracovat se žáky ve škole?
To je věčná polemika, kdo má vychovávat. Já si myslím, že základ musí být v rodině. Spolupráce se školou by měla fungovat, i když je to složité, především díky vytíženosti rodičů. Výchovná role, já tvrdím, škole zůstává. Škola nemůže zavírat oči. Nemůže být příliš tolerantní. Musí mít určitý řád. Já jsem vždycky tvrdil a zastával stanovisko, že žák, který překročí práh školy, se bude řídit pravidly školy. Od toho jsem nikdy neustoupil.  A tak jsem to komunikoval i s rodiči, kteří někdy nechápali, proč žák ve škole při výuce tělocviku nebude mít piercing, proč nebude mít zapnutý mobil, proč nebude mít na chodbě sluchátka v uších. Ve větších městech je to možná složitější. Ale důležité je nastolení pravidel a domluva s rodiči o jejich respektování. Nejhorší je, pokud rodiče autoritu učitele sami znevažují.
A které z těch zásad vám přijdou jako nejdůležitější? Jak dítě připravit do života, na život ve společnosti?
Já jsem vždy i svým kolegům zdůrazňoval jednu věc, a tou je důslednost. Když jsou určitá pravidla, tak je důležitá důslednost v jejich dodržování a uplatňování. Nehrát líbivou politiku. Nebát se říct i rodičům, že dělají chybu. Jakmile se začne ustupovat, tak potom už je to hodně špatně.
Jsem toho názoru, že pedagogové nemohou zavírat oči nebo dělat, že nevidí, co se děje ve škole i mimo ni, ať už jde o projevy šikany nebo nevhodného chování. Domnívám se, že každý člověk by měl umět reagovat. Nejhorší je lhostejnost. Lhostejnost k jednání druhých, ke svému okolí.
Máte 14 let zkušeností s učením i ředitelováním. Určitě není vždy jednoduché vést školu. Co vám fungovalo a osvědčilo se při práci?
Člověk se neustále učí být dobrým ředitelem. Být upřímný a otevřený, řešit problémy otevřeně a hlavně komunikovat. Já jsem se snažil mluvit se všemi na rovinu. Pro mě byli partnery i žáci, například školský parlament, který mi pomáhal zlepšovat některé věci ve škole. Jednou z dalších zásad je veřejně chválit a problémy řešit mezi čtyřma očima.
Musím říct, že mě potěšilo, když jsem i letos dostal od deváťáků absolventské tričko, protože mě brali jako svého ředitele. To bylo milé. Takže nebát se. Myslím si, že ředitelé přicházejí na to, že dnešní děti jsou jiné, z hlediska komunikace vyspělejší, mají svůj názor, a je dobré je získat na svou stranu.
Prevence by se měla provádět zejména vnitřními mechanizmy školy. Základ příznivého klimatu tvoří kantoři, parlament, důslednost nastavení pravidel školy, důvěra žáků v kantory i vedení školy. To je můj názor. Problém se má především řešit tam, kde vzniká, nebo tam mu předcházet. Ve Zlínském kraji máme spoustu dobrých ředitelů. Je důležité, aby se pravidelně scházeli, vzdělávali, podporovali se v práci.

Snažím se řídit zdravým rozumem

Pane Navrátile, máte nějaký svůj vzor, osobnost, která vás něčím inspiruje?
Neřekl bych, že mám jeden vzor. Ale například určitým vzorem z hlediska fungování ve škole byl můj předchůdce ředitel. Tím, jak věci bral a jak byl důsledný. Od něj jsem se toho hodně naučil. Já sám se snažím řídit zdravým rozumem, úsudkem. Nedá se říct, že bych se k někomu upínal.
A nějaké životní motto nebo filozofie, kterou zastáváte?
Těch bych mohl říct hned několik. Co tě nezabije, to tě posílí.  Nejhorší je smrt z vyděšení. Podle mě je důležité si za všech okolností zachovat zdravý rozum a úsudek a dělat všechno pořádně. I když se to nemusí zejména v politice vždy v dobré obrátit. S tím člověk musí počítat, když se dá na dráhu člověka veřejně činného, že mnozí lidé vidí situaci jinak, z jejich úhlů pohledu. Dobré se chválí samo..
Jaké jsou vaše plány na nejbližší období? Těšíte se na nový školní rok?
Rád bych pokračoval v návštěvách jednotlivých škol tak, abych se osobně seznámil se všemi řediteli i stavem jednotlivých školních budov a zařízení. Plánuji se dále setkávat s řediteli také na pravidelných poradách a akcích. Říkám ředitelům, aby se nebáli řešit své školské problémy v mé kanceláři, aby přicházeli se svými starostmi i požadavky. Je to součást jejich práce, není to otravování, ubírání času radního. Já jsem tu od toho a oni to mají v popisu práce, aby se snažili pro tu školu co nejvíce vydobýt. Ať už se to týče rozpočtu, modernizace, údržby, oprav nebo jiných záležitostí. To byla i moje filozofie v pozici ředitele školy. Každý rok chtít tu školu posunout o kousek dál. Každý rok udělat něco nového. A když je to možné, snažit se nastřádat finance a posunout školu skokem. I kraj musí dbát o to, aby školy byly moderní, zateplené a provozně nenáročné. A aby nějakým způsobem odpovídaly dnešní době.
Děkuji za rozhovor.
Autor:  
Vložil/a: Jana Vodáková