Přeskočit příkazy pásu karet
Přejít k hlavnímu obsahu

O portálu Kontakt Mapa webu Registrovat | Přihlásit

Rozšířené
hledání
Ředitel by měl zůstat v každém případě člověk Jiřina Kovářová

Bc. Jiřina Kovářová působí jako ředitelka Domu dětí a mládeže Sluníčko v Otrokovicích. V letošním školním roce navíc vzdělávala ředitele v rámci kvalifikačního studia pro management škol a školských zařízení. Čas si vždy najde na své děti, miluje přírodu, zvířata. Ráda sleduje dokumenty, zajímá se také o hudbu, tanec, knihy a divadlo.

 

 
Paní Kovářová, kolik let pracujete ve školství? Jaký příběh Vaší cesty do Domu dětí a mládeže Sluníčko?
 
Můj příběh? Moje působení ve školství se zakulatí, letos ukončím třicátý rok. Byla to zajímavá cesta. Nejdřív jsem učila v mateřské škole, pak jsem působila jako pedagog volného času, před 4 lety jsem nastoupila do funkce ředitelky DDM Sluníčko, jehož posláním je zájmové vzdělávání. Je tady víc papírové práce, méně práce s dětmi, to mi trošku chybí. Ale i tak nějaké kroužky pro děti stále vedu, mažoretky, hru na flétnu pro předškolní děti i žáky. Děti jsou spontánní, otevřené, dobře se s nimi tvoří.
 
Co jste se za třicet let ve školství naučila?

Já se učím pořád. Nedá se říct, co jsem se naučila, je to i o postojích, poznání, vztazích, komunikaci. Mění se ekonomika, politika, to obrovským způsobem ovlivňuje také školství. Mění se i lidé, jsou uzavřenější, společnost celkově vystresovanější, což působí i na děti. Na druhou stranu je tady zájmové vzdělávání, které může doplnit to, co chybí. Nabízíme různé aktivity, které se týkají pravidelné, jednorázové činnosti, akcí, táborů. Lidé si chtějí odpočinout, ale zároveň si všichni najdou to svoje, zdokonalí se, relaxují, aktivně odpočívají. O zájmové vzdělávání je velký zájem. A to je dobře, protože můžeme ovlivnit negativní jevy.
 
Je dnešní Jiřina Kovářová jiná než ta Jiřina Kovářová, která vstupovala před třiceti lety do školství?
 
To stoprocentně, je to věkem, zkušenostmi, poznáním, které už bych v mém věku mohla předávat. Člověk se vyvíjí a vzdělává celý život, postupně nabírá zkušenosti, je přemýšlivější, víc plánuje. A co se týká pracoviště – byla to pro mě obrovská změna – řízení organizace i vedení lidí. Najednou jsem byla v cizím a novém prostředí. Mám ale dobrý tým a je dobré, když jsou na pracovišti různé věkové skupiny zaměstnanců. Mladá generace pedagogů je dravá, spontánní, vyhledává něco nového. Starší generace předává zkušenosti. Já sama mám ráda, když je kolem mě živo, rušno, inovuje se, dávají dohromady nové nápady a projekty.
 

Zájmové vzdělávání zůstává pořád na okraji

Fakt je ten, že papírů je čím dál víc, někdy mám pocit, že je víc úředníků i papírů. Změn přibývá, zákony se novelizují. Chtělo by to nějak srovnat, aby nás papíry nezahltily. Mrzí mě, že zájmové vzdělávání zůstává pořád „na okraji“, vydává se pro nás málo materiálů, které bychom uplatnili při práci. Musíme si shánět materiály, které se týkají mateřských, základních, středních škol, pro které jsou změny, metodické materiály, ale i různá školení směřovány, a domy dětí, střediska volného času je musí přizpůsobovat. Zájmové vzdělávání neustále někdo s něčím spojuje nebo přirovnává. Je ale příjemné, když zřizovatel podporuje toto zařízení, ví, jak funguje. Scházíme se společně s ostatními řediteli v kraji, vyměňujeme si názory, a také to nás posunuje dál a trošku motivuje. Důležitá je úzká spolupráce s regionem, hledání možností spolupráce s ostatními vzdělávacími subjekty. Pohybujeme se na vzdělávacím trhu – bohužel to tak musím konstatovat.
 
Co vás na práci ředitelky baví?
 
Co mě baví? Poznávání lidí, setkávání se s různými typy lidí, s lidmi různých profesí. S politiky, ekonomy, pekaři, učiteli.. Každý má jiné vzdělání i svůj názor. Je důležité lidem naslouchat. Já nejsem typ člověka, co si vytvoří cestu a nechce z ní uhnout. Taky musím kolem sebe mít rušno, v tom se mi pracuje dobře.
 
Čeho si na vás cení vaši pracovníci?
 
To byste se musela zeptat kolegů. Jsme tady taková parta lidí, která se na sebe může vždy spolehnout.  Naše zařízení jsou veřejnosti otevřená od rána do pozdního večera ve všední dny. Náš tým pracuje i o víkendech a prázdninách. Máme rodiny, domácnost, malé děti, velké děti, které můžou onemocnět, mít své problémy, studujeme. Velmi důležitá je lidská ohleduplnost a ta u nás funguje.
 
Jaké vzdělání požadujete u svých zaměstnanců?
 
Zatím vzdělání středoškolské, pedagogické. Moji pedagogové jsou vysokoškoláci nebo studují na vysokých školách. Je to náročné na organizaci v pracovním procesu. Jako ředitelka vím, že pedagog potom ten svůj kapitál, znalosti, které získá, přenese do pracovního procesu, a zvýší tak kvalitu celého zařízení.
 

Lidé teď hodně vyhledávají přírodu

Pravidelným zájmovým vzděláváním v DDM Sluníčko prošlo v loňském roce celkem 1096 osob. Podle čeho vybíráte nabídku kroužků?
 
Nabídka se odvíjí od požadavků veřejnosti a zřizovatele. V regionu působí hodně organizací, které nabízejí kroužky, tábory. Není dobře, když se sejdou na jeden den stejné akce, to pak nepřinese užitek nikomu. Spolupráce je nezbytná. Dlouho dopředu plánujeme - jakmile posbíráme dost argumentů od veřejnosti, nabídneme nový kroužek, akci, činnost. Bereme v potaz analýzu vnějšího prostředí v závislosti na demografickou křivku, ale také časové možnosti našich externistů, pracujících v jiných oborech a mnohdy se jedná o studenty.
 
U žáků je největší zájem o různé druhy tanečních, sportovních, hudebních, výtvarných  i technických aktivit. To jsou nejvíc obsazené kroužky, pak se jedná o různé aktivity pro předškolní věk a rodiny s dětmi. Když bych měla mluvit o příležitostných akcích, řekla bych, že lidé teď hodně vyhledávají přírodu, různé programy, soutěže v přírodě a zábavu třeba formou karnevalů. Zájem je také o problematiku dopravní výchovy, pravidelně pořádáme soutěže na dopravním hřišti na Trávníkách.  I proto nemá Otrokovicko dle statistiky dopravní nehody zaviněné dětmi.
 
Je obtížné motivovat externí lektory, dobrovolníky?
 
Externí pracovníci pracují na dohody. Finanční motivace - spíš jde o skupinu cca 80 lidí, kteří chtějí mladé generaci předat zkušenosti, chtějí se scházet a mají chuť pracovat pro děti, žáky, mládež i dospělé. Na společných pedagogických poradách plánujeme a debatujeme o tom, co veřejnosti nabídnout, jaké metody při práci využít, jak zajistit bezpečnost dětí. Pedagog v domech dětí a mládeže není jen ten, kdo vzdělává zájmově, ale pracuje i s dospělými externími pracovníky, pomáhá jim, vede své oddělení nebo je vedoucím odloučeného pracoviště.
 
Máte svůj školní vzdělávací program? Na co kladete největší důraz?
 
Na spokojenost, aby lidé byli nadšení, spokojení, nabití energií třeba pro další den. Ukazatelem je pro nás zvyšující se statistický údaj. Zájem o zájmové vzdělávání je, někdy tak vysoký, že nejsme schopni z personálních, kapacitních důvodů vyhovět všem zájemcům. Myslím si, že domy dětí a mládeže, střediska volného času potřebují více personálního obsazení. Bylo by dobré se nad tím celospolečensky zamyslet a hlavně v tomto ohledu něco podniknout. Je nám líto, když musíme vyhlásit „stop stav“, když víme, že bychom byli schopni při větším množství pedagogů vyhovět.
 
My nemáme rámcové vzdělávací programy, ale podle zákona musíme mít školní vzdělávací program. Ten pochopitelně máme a pořád jej zdokonalujeme. Píšeme program na rok, protože činnosti se hodně mění – ovlivní nás i počasí. Nelze vzdělávat v zájmovém vzdělávání podle osnov, u nás připravujeme plány pravidelné činnosti, plány akcí, plány táborů… a probíhají změny jak v pravidelné činnosti, tak u pobytových akcí. Řešíme finanční stránku, aby rodiče zvládli zaplatit např. tábory pro své děti nebo jiné akce. Hledáme levnější poskytovatele ubytování, hledáme další finanční zdroje, hledáme externí pracovníky. Naši pedagogové musí být velmi rychlí, pružní, schopní sledovat změny a pohotově na ně reagovat. Musí být také velmi psychicky a fyzicky zdatní.
 
Jakým způsobem zajišťujete finance na provoz a rozvoj centra?
 
Z úplat účastníků pořizujeme nejzákladnější vybavení kroužků, hradíme pronájem na akce. Žádná akce nemůže být prodělečná. Sledujeme výzvy k projektům, píšeme je a realizujeme. Nechceme zatěžovat zřizovatele, který nás podporuje v provozních výdajích, už to je obrovská podpora a patří za ni poděkování.
 

Většina učitelů a ředitelů je bádavá, zvědavá, tvořivá

Vy působíte také jako lektorka v kvalifikačním studiu pro ředitele škol. Jsou ředitelé připraveni na náročnou práci manažera školy nebo školského zařízení?
 
To byla pro mě zajímavá zkušenost. Na kurzu se sešla parta fantastických lidí, skupina ředitelů, se kterými se dobře pracovalo. Myslím si, že dnes tím, že ředitel splní podmínky u konkurzu, kvalifikační předpoklady má. Pak je ale dobré se průběžně vzdělávat. Ředitelé, se kterými jsem se setkala, byli z různých typů škol, ale měli zájem se vzdělávat. Nebylo to o tom, že by si vzájemně na něco stěžovali, bylo to o chuti zkvalitnit školství. Je to také o osobnosti, jak vede školské zařízení. Musí se orientovat v práci personalisty, vůdčího manažera, ekonoma, musí se orientovat ve více profesích, když chce, aby tým jel dopředu. Nemůže být stereotypní, ale inovovat, zavádět nové metody a formy práce. V tomto směru je na něj kladena velká zátěž. Je to také o tom, zda chci. Když nebudu chtít, bude to nějak fungovat, ale nebude to mít takovou šťávu, energii. Možná to někomu tak vyhovuje, ale myslím si, že většina učitelů a ředitelů je bádavá, zvědavá, tvořivá. A právě s  takovým typem ředitelů jsem se setkala v rámci kvalifikačního studia pro ředitele škol.
 
Jak se pozná, že ředitel je dobrým manažerem?
 
Na první pohled nepoznáte vůbec nic. To může být haló efekt, který lektora zmátne. Je tady typ ředitel, který pouze sleduje. Není neschopný, je jen smutný a ví, že doba je zlá a těžká. Jakmile se začne pídit po problémech, zkušenostech, nových věcech, je to člověk, který rozumí věci. Člověk, který chce, aby školství fungovalo, aby rodiče měli vzdělané děti. Záleží mu na tom, aby byli spokojeni žáci, rodiče i personál, to je ředitel, který vidí dopředu.
 
Jaké máte "ředitelské" plány na nejbližších několik let?
 
Plány? Přeji si, aby děti, dospělí, ale i zaměstnanci, interní i externí, byli spokojení. Pracuji s týmem cca 80 lidí, přicházím do jednotlivých oddělení, středisek, činností s úsměvem jako kamarád, i když vlastně funguji také jako kontrolní orgán a lidé to dobře vědí.  Ředitel by měl zůstat v každém případě člověk, dokázat přijímat názory druhých, naslouchat, přemýšlet o nich a sympatickou formou nabízet další a další inovace. Ředitel je součástí týmu, zodpovídá a vede zařízení, důležité ale je, jestli umí komunikovat  a naslouchat zřizovateli, kraji, pedagogovi, ekonomovi, školníkovi, uklízečce, externímu pracovníkovi. A zda umí komunikovat i ti druzí. Pak může tým dobře fungovat.
 
Paní Kovářová, co vy a volný čas?
 
Něco jako šafrán, koření, kterého je málo. Mám ho málo, ale vždy si najdu čas na své děti. Mám ráda přírodu a zvířata, koně, psi. Baví mě sledovat dokumenty, mám ráda hudbu, tanec, knihy, mám ráda lidi. Člověk je přece tak zajímavý tvor. Někdy mám pocit, že kolikrát ředitelé jedou na doraz, obětují své práci zdraví. Čas pro sebe je nutné si naplánovat, jinak žádný manažer nemůže dlouhodobě fungovat. Já sama se tomu učím..
 
Děkuji za rozhovor.
 
------------
Kontakt: Dům dětí a mládeže Sluníčko Otrokovice, Tř. Osvobození 168, 765 02 Otrokovice, tel. 577 922 200, www.ddmslunicko.cz
 
 
 
 
Autor:  
Vložil/a: Radka Evjáková