Přeskočit příkazy pásu karet
Přejít k hlavnímu obsahu

O portálu Kontakt Mapa webu Registrovat | Přihlásit

Rozšířené
hledání
Také jsme se hejbali...
Tento článek napsala desetiletá Jana z DD Zlín

Naše velké překvapení

            Letos jsme se poprvé přihlásily do projektu Hanky Kynychové DD v pohybu – já, Hanka, Linda, Daniela a Veronika. A to do kategorie aerobik junior. Soustředění ve Zlenicích bylo moc fajn, se cvičením jsme na tom byly hůře. Na secvičných v Uherském Hradišti jsme zkazily, co jsme mohly. Hanka Kynychová se nestačila divit, prý co děláme, že na soustředění jsme cvičily lépe a že musíme makat.

A tak jsme začaly makat, teta nám stále říkala, ať nejsme poslední, ale aspoň předposlední. No ale…já si stále pletla nohy, Danča, no o té už ani nemluvím, a Verča také nic moc. No, možná ta Hanka se aspoň snažila, ale také někdy……..Jediné Lindě to šlo. Ta nás pořád nutila do cvičení. Každý den jsem jenom slyšela AEROBIK!!! Závody se blížily, a my se samy sebe ptaly, co tam budeme dělat, když skoro nic neumíme. Teta Miladka nám ještě pět dní před závody říkala, že s námi nikam nepojede, že cvičíme každá jinak a že se na to nehodí dívat.

Jenomže jsme přece jen nakonec do Prahy jely. A to už hned v pátek, o den dříve. Přespaly jsme v CA FLY UNITED. V sobotu jsme vstávaly brzy a jely do Kongresového centra. A tam to všechno vypuklo. Byl nám přidělen patron Ondra Pavelka, který nám hodně fandil. Naše kategorie byla hned první, ale my v ní cvičily poslední. Sledovaly jsme všechny před námi a teta nás upozorňovala na jejich chyby. Když došla řada na nás, nebylo nám zrovna nejlépe. Ale nějak jsme to zacvičily a byly rády, že to máme za sebou.

No a pak bylo vyhlášení výsledků. S napětím jsme sledovaly tabuli, kde se objevovala jména domovů od posledního místa. Když jsme se neobjevily od 10. místa nahoru, začalo stoupat napětí. Když ale ani od 4. místa, to už jsme se začaly radovat. Pak přišlo místo třetí a my stále nic, to už se nám chtělo brečet. Už zbývala jen Kroměříž a my. Na Kroměříž jsme věděly, že nemáme. A jaký to byl pro nás šok, když se na druhém místě objevilo – Kroměříž. To už jsme brečely. To nejkrásnější pro nás se ukázalo nakonec – 1. místo Zlín. A my byly tak šťastné. Ještě dodnes nevíme, jak se nám to povedlo.

                                                                              Jana
Autor:  
Vložil/a: Lucie Julinová