Přeskočit příkazy pásu karet
Přejít k hlavnímu obsahu

O portálu Kontakt Mapa webu Registrovat | Přihlásit

Rozšířené
hledání
Expedice proti proudu času

Studenti Střední odborné školy a Gymnázia Staré Město se vydali na sklonku června poznávat krasovou krajinu rumunského Banátu a život v českých vesnicích Svatá Helena a Gernik. 


Naše první seznámení s přírodou se odehrálo v NP Nera (Parcul Național Cheile Nerei), kde jsme obdivovali tyrkysově modrou vodu vývěru Ochul Beului a kaskády Beusnica (Beușnița); unikátní travertinové kaskády, které jsou svou rozlohou největší v Rumunsku.  Po dvou hodinách chůze vstupujeme do divokého kaňonu řeky Nery. Procházíme do skály vytesanými tunely a s úžasem pozorujeme 150 m hluboký kaňon, který řeka v těchto místech vyhloubila. 

V podvečer nás vítají naši krajánci v české vesnici Svatá Helena. Ochutnáváme místní kuchyni; k večeři se podávají sarmy (maso s rýží balené v zelném listu) a úžasné svatohelenské rohlíčky.  Večer se procházíme vesnicí, dáváme se do řeči s místními a užíváme se výhledů na okolní krajinu. 


Ráno nás čeká pěší přesun do Gerniku, další české vesnice. Cestou si všímáme závrtů, políček, potkáváme baču s ovečkami. V Gerniku už na nás čeká místostarosta Václav Piecek, který pro nás připravil vynikající večeři. „Tak chutná vám?“, ptá se. Studenti pokyvují hlavou a jedí gernické koláče. Cestou na tábořiště k Petrovým mlýnkům se zastavujeme u paní Marie Mizerové, která šije typické gernické boty a dělá výborná šípková povidla. U Petrových mlýnků, což je soustava unikátních vodenic sloužících k mletí obilí, stavíme stany. Mlýnky jsou stále funkční a v minulosti jeden mlýn vlastnilo několik rodin, které měly mezi sebou pevně stanovená pravidla a časy o tom, kdo a kdy a co bude mlít. Dlouho do noci si u ohně povídáme o těžkém životě našich krajanů. 


Ráno si na snídani opékáme špek, zajídáme to chlebem a k tomu ukusujeme vynikající kravský sýr. Dopoledne za námi přijíždí pan Mašek s koňským povozem a veze nám proviant na další dny. Z vozu vytahuje pytel kukuřice a odcházíme jej semlít do vodenice. Po hodině a půl máme hotovo. Odpoledne vycházíme s panem Maškem na procházku po okolí; navštěvujeme rumunskou salaš a dostáváme ovčí sýr. Večer prosíváme semletou kukuřici a vaříme z ní mamaligu; typické rumunské jídlo. K tomu si dáváme mici (grilované kousky mletého masa). Večer u ohně tancujeme místní tanec „hora“, zpíváme a klábosíme. Ráno se přesouváme zpět do Gerniku, nakládáme batohy a loučíme se s novými přáteli. Naše cesta po Rumunsku ale ještě nekončí.



Autor: Soňa Patočková
Vložil/a: Radka Evjáková