České pojetí nouzových opatření spojených s pandemií COVID 19 dopadlo na děti a dospívající velmi tvrdě. Uzavírka škol byla v České republice jednou z nejdelších na světe. Děti a dospívající nemohli po dlouhé měsíce navštěvovat volnočasové aktivity ani trávit čas se svými kamarády. Negativní dopady jejich dlouhodobé izolace jsou patrné nejen v oblasti vzdělávání, ale významně také v oblasti duševního zdraví a celkového wellbeingu.
V důsledku pandemie hrozí zvýšené riziko umísťování dětí do psychiatrických a ústavních služeb z důvodů problémového chování či záškoláctví, předčasné odchody ze vzdělávání či vracení dětí ze škol do školek či propadání, které jsou pro děti vždy zraňující a stigmatizující. Výraznou roli v prospívání dítěte během pandemie hraje socioekonomické prostředí rodiny dítěte a prohloubení již tak vysokých nerovností ve vzdělávání. Výrazný je však podle dostupných dat také nárůst duševních obtíží i vážných duševních onemocnění dětí a mládeže, patologického chování (agrese, šikana, závislostní chování) a nárůst násilí v rodinách. Všechny děti, zejména však děti ohrožené a znevýhodněné, proto v dnešní době potřebují zvýšenou podporu nejen v učení, ale také v psychosociální oblasti.
Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání proto ve spolupráci s dalšími odbornými partnery přichází s návrhem opatření pro mírnění dopadů pandemie na děti a mladistvé v krátkodobém, střednědobém i dlouhodobém horizontu pro jednotlivé stupně vzdělávání v ČR.
Zdroj: Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání, https://cosiv.cz
