Kultura a školství spolu velmi úzce souvisejí

7. květen 2021
Aktuality
Autor článku: Helena Mráčková
Kultura a školství spolu velmi úzce souvisejí

Od podzimu 2020 vykonává funkci radní pro školství, a současně i pro kulturu, Ing. Mgr. Zuzana Fišerová, Ph.D. V rozhovoru, který vznikl pro Magazín 21 v polovině dubna 2021, tedy v době, kdy ještě kvůli COVID-19 platila řada omezení, se jí ptala Helena Mráčková.

Paní radní, sama jste maminka školou povinných dětí. Jak zvládáte dobu zavřených škol?

Nejen já, ale všichni rodiče prožíváme velmi náročné období, kdy musíme vedle své práce stihnout spoustu věcí nad běžný rámec: Pomoc dětem s připojením, s úkoly, uvařit nebo zajistit obědy, snažit se vymyslet nějakou odpolední aktivitu, je odlepí od počítače. Často byly doma samy, což žádnému rodiči na klidu nepřidá. Pociťovala jsem na sobě, že jarním lockdownem jsme prošli s větším nadšením a energií, než tím druhým přechodem na distanční výuku, který v případě mé starší dcery trvá dosud. Osobně mi vadí, že Vláda ČR více nehledala řešení, jak alespoň částečně dětem uvolnit restrikce tam, kde to bylo možné. Proto jsem už od ledna prosazovala prezenční výuku v ZUŠkách  ve formě jeden učitel a jeden žák a také jsem bojovala za umožnění sportování dětí venku ve větších skupinkách s trenérem. Jsem ráda, že jsem mohla přispět ke změně těchto opatření a děti se již částečně vrací ke svému běžnému životu.

Jaké problémy jste naopak musela řešit coby krajská radní pro školství?

V době uzavření škol se jejich život zcela nezastavil. V plném provozu byly dětské domovy, v některých obdobích i základní školy speciální, což vyžadovalo podporu ze strany zřizovatele, jak metodickou, tak materiální. Žáci a studenti zdravotnických škol pomáhali v nemocnicích. Osobně jsem objížděla školy, abych zjistila, jak pokračuje příprava nových investičních akcí. Také jsem se snažila ve spolupráci se školami maximálně využít dotační titul na opravu hřišť, který byl vypsán Národní sportovní agenturou, a nachystat co nejvíc projektů pro tuto výzvu. Rovněž běží příprava projektových žádostí do nových operačních programů. Myslím, že kromě těchto technických záležitostí je také velmi důležité vzájemně si naslouchat s celou školskou veřejností, proto jsem měla pravidelná online setkání s řediteli škol, abychom si vyjasnili, co je třeba aktuálně řešit. Snažili jsme se upozornit na problémy při vytváření očkovací strategie, kdy se do přednostní skupiny nevešli pracovníci dětských domovů, kteří se o děti starají 24 hodin denně. Zkrátka práce bylo a stále je hodně.

Odborníci upozorňovali na to, že návrat dětí do školních lavic nemusí být úplně jednoduchý. Udělal Zlínský kraj něco pro usnadnění toho procesu adaptace?

Školy v České republice byly zavřené nejdéle ze všech zemí EU, je tedy logické, a potvrzují to i zkušenosti psychologů, že po tak dlouhé době izolace návrat zpět do školních kolektivů může mnoha žákům činit určité potíže. Také bude trvat nějakou dobu, než se srovnají znalosti. Ne každý měl doma stejné možnosti pro výuku, navíc jsou rozdíly v tom, jak je které dítě schopné se soustředit na práci přes počítač. Kromě toho má velký vliv rodinné prostředí, mnoho rodin zažívá opravdu těžké situace spojené například se ztrátou zaměstnání, finančními problémy, stresem a to vše děti ovlivňuje. Snažíme se i této problematice věnovat na portálu www.zkola.cz, kde zveřejňujeme různé praktické informace.

Vrátí se školství po pandemii do té podoby, v jaké fungovalo před koronavirem, anebo se v něčem už nenávratně změní?

Myslím, že se změní přístup k on-line výuce a obecně  k využívání moderních technologií. Dojde jistě k zamyšlení nad množství a obsahem učiva, které by mělo být redukováno. A možná se budou žáci i pracovníci do škol více těšit. Jasně se projevilo, že bude třeba koncentrovat pozornost na vybavení škol ICT a současně na metodickou pomoc učitelům s jejím využíváním ve vzdělávacím procesu. Proto se zaměřuji na prosazení finanční podpory krajských škol tímto směrem.

Máte ve své kompetenci i kulturu, která také byla pandemií citelně zasažena. Ještě teď organizátoři kulturních akcí nemají jasno, zdali se jim vůbec vyplatí investovat energii do pořádání něčeho nejistého. Chcete jim vyslat nějaký signál?    

Především chci velmi poděkovat všem, kdo kulturu „dělají“, organizují, provozují, že nerezignovali a hledali způsob a náhradní formy, jak ji lidem dál zprostředkovat. Kreativita kulturních institucí i jednotlivců se z velké části přesunula do on-line prostoru, a myslím, že nás hodně držela „nad vodou“, či spíš „nad pandemií“. Oceňuji pořadatele tradičních kulturních akcí, jako je např. zlínský dětský filmový festival, že se pustili do příprav letošního ročníku, i když musí čelit spoustě komplikací. Kraj k té situaci přistoupil tak, že naopak posílil dotační podporu – jednak na obnovu památek, ale i na činnost našich profesionálních divadel a na pořádání kulturních akcí. Máme zájem na tom, aby lidé i děti co nejvíc četly, proto jsme v krajské knihovně zrušili poplatky pro děti a hledaly se způsoby, jak knižní fond občanům zpřístupnit. Muzea a galerie nabídly řadu zajímavých virtuálních programů, které ukázaly, že i toto je nová alternativní forma komunikace s návštěvníkem, kterou časem mohou ocenit třeba senioři s omezenou mobilitou. Právě kultura, umění a vůbec podněty, které obohacují lidského ducha, dodávají člověku tolik potřebný nadhled a naději.

Vyhovuje Vám spojení resortů kultury a školství?

Nese to s sebou hodně práce, ale dává mi to smysl. Obě oblasti společnost vzdělávají a kultivují. Školství v  rovině předávání poznatků a kultura v předávání hodnot. Určitě by tyto dva světy neměly být oddělovány. Kreativita, kterou s sebou nese kultura, by českému školství zajisté prospěla.

Zasazujete se také o vybudování sportovního areálu na Pustevnách, proč?

Mám vztah k tomuto nádhernému místu, k běžkám a k cyklistice, díky nimž lze objevovat krásu krajiny i památek a udržovat se v tělesné kondici. Chci, aby se Pustevnám vrátila jejich sportovní tvář a rozptýlila se vysoká koncentrace lidí – třeba vybudováním více nástupních míst mimo vrchol Pusteven, odkud budou moci návštěvníci zahájit svou běžeckou, cyklistickou nebo pěší túru. Snažím se proto propojit ty, kdo mohou rozvoji Pusteven pomoci – Zlínský a Moravskoslezský kraj, Lesy ČR, Arcibiskupské lesy, provozovatele lanovky, sportovní kluby a Klub českých turistů. Věřím, že společnými silami už nebudou Pustevny „Václavákem“, ale místem, kde si můžeme provětrat hlavu od denních starostí a načerpat fyzické i psychické síly.

Zdroj: Zlínský kraj, Magazín 21