Jak učit evropské dějiny 20. století

19. srpen 2021
Společenské vědy a umění
Autor článku: Martina Němcová
Jak učit evropské dějiny 20. století

Příručka autora R. Stradlinga publikovaná Radou Evropy má podpořit učitelky a učitele dějepisu při výuce moderních dějin. Obsah se zaměřuje na chronologická témata a tematické okruhy, které se vztahují k období 20. století, zaměřuje na aspekty didaktiky v rámci výuky dějepisu a na možnosti využití různých historických pramenů a materiálů.

Cíle příručky:

  • podporovat evropské učitele dějepisu v úsilí o rozšíření učiva dějin 20. století a zejména o zavedení širší evropské dimenze, která bere v úvahu hlavní procesy, hnutí a události, jež formovaly celý kontinent za posledních 100 let;
  • poskytovat učitelům širší úhel pohledu, nápady pro výuku a ilustrační materiály k tématům, okruhům a událostem, které měly zvláštní význam pro Evropu jako celek;
  • nabízet některé praktické rady založené na zkušenostech učitelů, jak efektivně využívat některé aktivity, včetně nových komunikačních technologií, ve výuce.

Uspořádání příručky

Kniha je rozdělena na tři hlavní části. První část se zaměřuje na chronologická témata a tematické okruhy, které se vztahují k období 20. století a které jsou obecně vyučovány v celé Evropě. Obsahuje některé ilustrační materiály a nápady pro inovační přístupy s využitím masmédií, metody orální historie, simulací a možností mimoškolního vzdělávání.

Druhá část se zaměřuje na aspekty didaktiky v rámci výuky dějepisu. Věnuje se některým již dříve nastíněným klíčovým otázkám, například:

  • integrace učení na základě dovedností do systému vzdělávacích programů nebo kurikul založených převážně na vědomostech;
  • přístup ke kontroverzním a citlivým otázkám;
  • jak naučit žáky efektivně využívat archivní materiály z období 20. století;
  • integrace mimoškolního vzdělávání do vyučovacího procesu;
  • efektivní využívání nových technologií.

Třetí část je zaměřena na to, jak mohou být ve výuce používány různé historické prameny a materiály. Zahrnuje orální historii, primární písemné prameny a audiovizuální materiály. Jsou zde také popsány postupy při hodnocení některých pramenů, které má učitel dějepisu dnes k dispozici.

Součástí příručky je příloha, která poskytuje informace o bilaterálních a multilaterálních projektech podporovaných Radou Evropy, jež se vztahují k výuce evropských dějin 20. století. Přináší učitelům i další zajímavé informace o celoevropských aktivitách a iniciativách.

Na tuto příručku navazuje další dokument od stejného autora s názvem Multiperspektivita ve vyučování dějepisu: příručka pro učitele.

Obě publikace jsou ke stažení pod článkem.