Mnozí z nás se jistě setkali s někým, kdo je zdravotně postižený a dostali se s ním do mezilidské interakce. Víte ale, jaké jsou nejčastější reakce, když dojde na komunikaci s takovým člověkem? „No a co teď?“, „A jak se mám teď chovat a jak mluvit?“, „Co když mi nebude rozumět, musím nějak upravit svůj projev?“, „Hlavně, abych neřekl něco špatně.“
Není ale jediný důvod k obavám. Jistě, taková situace je pro vás v lecčem nová a nezvyklá, nemusíte z ní ale mít strach. I handicapovaní vám rozumí a jsou zvyklí komunikovat na běžné úrovni. Pokud si ale přeci jen nejste jisti, čtěte dál, přinášíme vám desatero komunikace s tělesně znevýhodněným.
Potlačte haló efekt
Haló efekt je zjednodušeně proces, při kterém posuzujeme lidi na základě prvního dojmu. U zdravotně postižených na nás působí dvakrát tolik a je tedy třeba ho vědomě odbourat. Především u jedinců, jejichž vzhled je postižením silně ovlivněn, může být spojen s nejistotou, studem, předsudky, až odporem.
Jsme si rovni
I tělesně postižený člověk je pro nás v komunikaci rovnocenným partnerem. Není potřeba, abychom výrazně měnili tón, rychlost nebo dokonce intenzitu hlasu. Nemusíme ani upravovat náš slovník, či slovně projevovat nadměrný soucit s handicapovaným.
Oči, brána do duše
V běžné komunikaci udržujete přiměřený oční kontakt, dáváte tím najevo, že druhou osobu vnímáte a někdy můžete pohledem i odpovědět. V tomto případě by tomu nemělo být jinak. Snažte se tedy udržet oční kontakt a nevyhýbejte se mu.
Hlavně přirozeně
Nemáte jediný důvod k tomu, abyste se k handicapovanému chovali zcela odlišně. Jednejte přirozeně, tělesné postižení ještě neznamená, že je jedinec omezen i po mentální nebo smyslové stránce.
Odstraňte bariéry
Při komunikaci odstraňte bariéry nebo rušivé elementy v prostoru. Nabídněte místo k sezení, nebo se zeptejte, jestli nemůžete nějak pomoci. Postižení vám ale často sdělí, co je zrovna potřeba.
O něm, před ním – rozhodně ne
Pokud handicapovaného doprovází další osoba, rozhodně se vyhněte tomu, že povedete rozhovor přes prostředníka. Postižený vás vidí, slyší, vnímá a je schopný vám odpovědět sám. Rozhovor tak veďte přímo s ním.
Jde to i jinak
V případě, že je handicap tak vážný, že brání jedinci v mluvené řeči, můžete využít i jiné komunikační prostředky. Připravte si papír a tužku, případně komunikujte pomocí dotyků a výrazů tváře.
Trpělivost a empatie
Jestliže hovoříte s někým, kdo trpí handicapem v oblasti sluchu, jednejte trpělivě a empaticky. Postižený vám nejspíše bude odezírat z úst, proto se snažte dobře artikulovat. Během komunikace se také ptejte, zda je vše jasné a ujistěte se, že vám bylo dobře rozumět.
Nevnucujte pomoc
Pomoc můžete nabídnout, ale nikdy nevnucovat. Postižený si o pomoc řekne, pokud ji bude potřebovat, takže se nemusíte každou chvíli ptát, jestli nemůžete něco udělat. Stejně tak vy si neberte případné odmítnutí osobně.
Pes na scéně
V případě, že má s sebou handicapovaný asistenčního psa, nikdy byste jej neměli rušit při práci. Než ho budete chtít volat nebo hladit, měli byste nejprve dovolit jeho pána. Vyhnete se tím případným komplikacím v následné komunikaci mezi vámi.
Tělesně postižené osoby jsou často zranitelnější a citlivější. Měli bychom se tedy snažit o to, aby náš projev byl co nejvíce přirozený a my byli chápaví a mnohdy trpěliví. Nikdo z nás jistě nechce, aby se druhá strana cítila v komunikaci méněcenně nebo abychom ji snad naším projevem nějak ublížili. Komunikaci s handicapovanými se nemusíme vyhýbat nebo se jí bát, zkrátka buďme takoví, jací jsme běžně.
Zdroj: Online psychologická poradna Mojra.cz, www.mojra.cz
