Index prosperity/Kvalita vzdělávání a výzkumu

1. červen 2022
Rodiče a veřejnost
Autor/ka článku: Monika Smékalová
Index prosperity/Kvalita vzdělávání a výzkumu

Česko má takřka nejméně vysokoškoláků v Evropě. Nízká kvalita řadí naše vzdělávání na 13. místo v EU a snižuje naši odolnost vůči dezinformacím.

Česká republika je z pohledu vzdělávání, vědy a výzkumu na 13. místě z 27 unijních zemí. Vyplývá to z druhého pilíře Indexu prosperity Česka. Pouze v jednom sledovaném indikátoru figuruje v přední desítce zemí – v podílu výdajů na výzkum a vývoj na HDP se umístila na 10. místě. Celkovou pozici nám také zlepšuje úroveň dovedností populace v oblasti používání internetu, v níž jsme skončili 11. Naopak nejhůře si vedeme v podílu vysokoškoláků v populaci. Mezi lidmi ve věku 25–⁠34 let má alespoň bakalářský stupeň vzdělání každý třetí, což odpovídá až 23. příčce.

Investice do vzdělávání, vědy a výzkumu vs. ekonomika

V ekonomickém pilíři Indexu prosperity se Česko umístilo v první desítce. O budoucí prosperitě ale nejvíce napoví druhý pilíř, ve kterém zkoumáme vzdělávání, vědu a výzkum. Analýzy dlouhodobého růstu totiž ukazují, že jej ovlivňují cirka z poloviny inovace a ze čtvrtiny lidský kapitál. Ten není o ničem jiném než o schopnosti podporovat rozvoj individuálního talentu prostřednictvím vzdělání a získání kompetencí a znalostí. Schopnost inovovat stojí na vzdělání, ale i podpoře vědy a výzkumu a spolupráci mezi firmami a vědci.

Vzdělaná společnost je odolná vůči dezinformacím

Úroveň vzdělání je jedním z klíčových prvků prosperující společnosti. Ta se pak mimo jiné dokáže lépe bránit dezinformacím a propagandě států s nepřátelskými úmysly, jako např. v současné situaci, kdy dezinformátoři šíří nepravdivé informace o válce na Ukrajině. V tomto ohledu si Česko počíná v rámci Evropské unie spíše podprůměrně. Například v mediální gramotnosti, která je zásadní pro rozpoznávání dezinformací, se umístilo na 17. místě z 27 unijních zemí, vyplývá to z Indexu mediální gramotnosti, který pravidelně publikuje sofijský Institut otevřené společnosti. Lépe si naopak vedou mnohé severské státy, v čele žebříčku stojí Finsko, Dánsko, Estonsko a Švédsko.

Finsko je v mediální gramotnosti evropským premiantem. Už mnoho let má zkušenosti s ruskou propagandou, se kterou ale namísto vyvracení dezinformací bojuje rozvojem inovativního vzdělávání. Například už od roku 2014 se zde děti od věku šesti let učí kriticky číst mediální zdroje. Každý únor pak všechny finské školy věnují jeden týden médiím a kritické práci s nimi.

Češi jsou přitom v rámci EU nejvíce přesvědčeni, že se s dezinformacemi setkávají velmi často. Podle průzkumu Eurobarometr z roku 2018 uvedlo celkem 68 % Čechů, že jsou nepravdivým informacím vystaveni alespoň jednou týdně. Toto přesvědčení by ve skutečnosti mohlo souviset právě s nízkou mediální gramotností, protože naopak obyvatelé severských států s vyšší mediální gramotností patří mezi ty, kteří mají vyšší důvěru v média. V těchto zemích se rovněž podíl těch, kteří mají dojem, že jsou vystavováni lživým informacím, řadí k nejnižším v EU.

Vysokoškolské vzdělání má jen třetina mladých, máme nedostatek kvalitních vysokých škol

Z porovnávaných indikátorů si Česko nejhůře vede v podílu mladých s vysokoškolským vzděláním. Jak uvádí ekonomická analytička České spořitelny Tereza Hrtúsová: „V populaci ve věku 25–34 let vysokoškolským vzděláním disponuje pouze 33 % obyvatel, což nás řadí na 5. nejhorší pozici v rámci EU.” Zajímavé je, že situace se různí podle pohlaví. „U žen v této věkové skupině dokončí terciární vzdělání 40 % z nich. Mezi muži ve věku 25-34 let je tento podíl nižší, terciární vzdělání má jen 26 %,” dodává.

Nízký podíl vysokoškolsky vzdělaných obyvatel je dán jednak historicky, kdy jsme jako jedna z nejvíce průmyslových zemí potřebovali pracovníky zejména do této části ekonomiky, tak především efektivitou celého vysokoškolského vzdělávacího systému. „Oproti západním zemím je málo flexibilní, neboť studenti v Česku jsou směrováni primárně k dosažení magisterského vzdělání, které je časově náročné. Téměř zcela pak postrádáme kratší vysokoškolské tituly, které jsou více prakticky zaměřené a absolventa lépe připraví na budoucí profesi. Problémem je také fakt, že téměř polovina studentů své studium nedokončí, přičemž častým důvodem je právě nespokojenost s jeho náplní,” vysvětluje Tereza Hrtúsová.

Mezi premianty rozhodně nepatříme ani v úrovni kvality vysokoškolského vzdělávání. V počtu kvalitních vysokých škol na milion obyvatel je Česko na 15. místě v rámci EU. Kvalitní vysokou školou přitom rozumíme školu, která v žebříčku Round University Ranking měla vyšší skóre než 50 bodů, přičemž toto skóre se vypočítává na základě kvality výuky, výzkumu a jiných aspektů dané univerzity. Konkrétně se nad tuto hranici dostala Univerzita Karlova (69 bodů), Masarykova univerzita (54 bodů) a Univerzita Palackého v Olomouci (54 bodů).

„Vývoj posledních dvou let, a vlastně i posledních týdnů, ukázal také jiný pohled na vysoké školství a jeho kvalitu, a to s ohledem na parametry, které se často ještě budeme muset naučit vyhodnocovat. Všímáme si mnohem více digitalizace, flexibility vzdělávacích nabídek a forem a v širším smyslu otevřenosti možnosti přístupu ke vzdělávání,“ říká Pavel Doleček, prorektor pro strategickou spolupráci a rozvoj Univerzity Karlovy.

Lepší spolupráci mezi firmami a univerzitami brání legislativa, byrokracie a nedostatek pracovníků

Pro kvalitu vzdělání a vědy je důležitá spolupráce s komerční oblastí. Ta nejen zvyšuje efektivitu výzkumu jako takového, ale také lépe připravuje studenty na skutečné potřeby na současném trhu práce. Nicméně i v tomto indikátoru si Česko vede průměrně, neboť ve spolupráci firem s univerzitami se umístilo na 13. místě. Spolupráce firem s univerzitami je cestou k posílení celkové inovační kapacity Česka. V této oblasti se dle Global Innovation Indexu umisťujeme lehce nad průměrem, náleží nám 12. místo v EU.

Nízká inovativnost vede i k menší podpoře vzdělávání a výzkumu ze strany soukromého sektoru. Jak říká viceprezidentka Svazu průmyslu a dopravy ČR Milena Jabůrková: „Náš loňský průzkum ukázal, že větší aktivitě firem brání především zastaralá legislativa, dlouhodobá nejistota přímé i nepřímé finanční podpory, tedy daňových odpočtů na výzkum a vývoj, vysoká byrokracie, nedostatek vysoce kvalifikovaných pracovníků a obecně i nedostatečné ocenění inovativních firem.” Dobře mířená státní podpora přitom významně prohlubuje spolupráci soukromých výzkumných organizací s vědci z vysokých škol a Akademie věd ČR. „Z výzkumu také vyplynulo, že víc než polovina z těch, které investují do výzkumu a vývoje, připustila, že bez veřejných peněz by snížily objem vlastního výzkumu a vývoje nebo by ho nerealizovaly vůbec,” doplňuje Jabůrková.

Nicméně v této oblasti už dochází k pokroku. Dobrým příkladem je středočeské biotechnologické a biomedicínské výzkumné pracoviště BIOCEV, které se mimo jiné zabývá viry, nádory či genetickými nemocemi a řadí se ke světové špičce. „Byť je u nás stále řada legislativních či administračních bariér, situace s komercializací i spolupráce soukromého sektoru se stále zlepšuje. Dříve či později vede základní výzkum k aplikovaným, prakticky využitelným výstupům. To se už jednoznačně děje. Třeba patenty antivirotik profesora Holého nebo definování zcela nové kategorie protinádorových léčiv zvaných migrastatika, zaměřených na metastazování nádorů,” říká vědecký ředitel centra BIOCEV Pavel Martásek. Začátkem minulého roku zaznamenal BIOCEV velký úspěch, kdy jeho vědci vyvinuli protilátku proti covid-19, která byla účinná i proti jeho nebezpečnějším mutacím.

Pro zefektivnění spolupráce vědců a univerzit s komerčními subjekty dokonce založila Univerzita Karlova ve spolupráci s Akademií věd speciální instituci. „Díky Centru pro přenos poznatků a technologií, respektive Centru transferu technologií AV ČR, mají vědci možnost konzultací a služeb při uplatňování výsledků výzkumu v praxi,” dodává Pavel Martásek.

Česko financuje vzdělávání a vědu průměrně

Podíl veřejných výdajů na vzdělávání na HDP dosahuje v Česku 5,1 %, což odpovídá 15. místu v EU. Jak konstatuje David Navrátil, lépe jsme na tom ve financování vědy a výzkumu: „Podíl výdajů na výzkum a vývoj k HDP v ČR činí téměř 2 %, což nás řadí na 10. pozici v EU. Největší podíl na těchto výdajích má podnikatelský sektor (1,2 %), podíl vládních výdajů dosahuje 0,34 %.” Pokud bychom ale srovnávali pouze výši výdajů vlády na výzkum a vývoj, bylo by na tom Česko podstatně lépe. „V podílu vládních výdajů na výzkum a vývoj na HDP je Česko v rámci EU na 2. místě za Německem. Ve srovnání výdajů podnikatelského sektoru na výzkum a vývoj jsme na 11. pozici,” dodává Navrátil.

Celkově tedy Česko financuje vzdělávání a vědu spíše průměrně. Je nicméně otázkou, jestli to vzhledem k „dluhu”, který si postsocialistické země nesou, stačí. Významnou roli proto hrají i peníze z evropských fondů. Díky nim vzniklo i výše zmiňované centrum BIOCEV, celkově na něj připadne 2,3 miliardy korun, přičemž primárním zdrojem jsou právě prostředky EU.

Podle Pavla Martáska by pro zlepšení situace ohledně vzdělání a vědy byla potřeba také další, nefinanční podpora, například nových studijních programů s ohledem na moderní trendy, ať už v medicíně, kybernetické bezpečnosti či Průmyslu 4.0. „A dále změna hodnocení vědy a výzkumu. Pomohla by nová kritéria, která by zohlednila například společné projekty nebo publikace s průmyslem. Nesmíme ale zapomínat na efektivnější komercializaci výsledků a zakládání tzv. spin-off firem, které jsou pro vzdělání a vědu také důležité,” uvádí Pavel Martásek.

 

Zdroj: EPALE, https://epale.ec.europa.eu/