Čtenářská gramotnost: proč a jak ji rozvíjet?

Česká republika má v mezinárodním srovnání relativně nízký počet žáků na vysoké úrovni čtenářské gramotnosti. Výsledky mezinárodního šetření PISA, které zveřejnila Česká školní inspekce, naznačují, že jsme se oproti roku 2015 mírně zlepšili ve všech sledovaných gramotnostech, včetně čtenářské gramotnosti, na kterou se aktuální mezinárodní šetření zaměřovalo. Při pohledu zblízka se ale ukazuje, že přílišný optimismus není na místě.

Co je čtenářská gramotnost

S pojmy čtení a čtenářská gramotnost se v uplynulém desetiletí setkal snad již každý český pedagog či ředitel školy. O jejich rozšíření do našeho povědomí se zasloužily mezinárodní výzkumy, které na našich školách ve zmíněném období proběhly, medializace jejich výsledků a v poslední době také odborná debata nad tématy rámcové vzdělávací programy a klíčové kompetence. Pro pojem čtenářská gramotnost není stanovena stabilní definice, která by byla používána vždy, všude a všemi. Tato definice se totiž mění tak rychle, jak rychle probíhají změny ve společnosti, v ekonomice a v kultuře. Vzhledem k orientaci vzdělávání na koncepci celoživotního učení je zřejmé, že na veškeré vědomosti a dovednosti je v současnosti nutné nahlížet z hlediska jejich využitelnosti pro život a pro dobré uplatnění ve společnosti. Čtenářská gramotnost již proto nemůže být ve světě chápána jako prostá schopnost číst v technickém slova smyslu, tedy jako dovednost, kterou jsme získali v dětství a která slouží k jednoduchému dešifrování a porozumění textu. Současné pojetí čtenářské gramotnosti v sobě zahrnuje schopnost porozumět mnoha různým typům textu vztahujícího se k nejrůznějším situacím ve škole i mimo školu, přemýšlet o jejich smyslu a umět jej vyložit.

Světové organizace zabývající se výzkumem čtenářské gramotnosti zdůrazňují především funkční povahu čtení, které je podle nich procesem, kdy čtenář pomocí nejrůznějších postupů, dovedností a strategií dojde k porozumění a navíc k jeho udržení a podpoře. Čtení je stále více využíváno jako nástroj k dosažení dalších cílů, které jsou klíčem k úspěchu v pracovním i osobním životě a ve společnosti.

Definice čtenářské gramotnosti

V pohledu na čtenářskou gramotnost se neustále objevují nové přístupy, které je možné sledovat právě společně se zapojováním České republiky do mezinárodních srovnávacích výzkumů světových organizací.

Těchto výzkumů se Česká republika zúčastňuje od poloviny 90. let. Zpočátku se jednalo o studie organizace IEA (Mezinárodní organizace pro hodnocení výsledků vzdělávání), později přibyly výzkumy Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Pro účely mezinárodního výzkumu RLS organizace IEA, který byl v roce 1995 proveden jako první ze série mezinárodních srovnávacích výzkumů hodnotících výsledky vzdělávání v České republice, byla čtenářská gramotnost definována jako “schopnost rozumět formám psaného jazyka, které vyžaduje společnost a/ nebo mají význam pro jednotlivce, a tyto formy používat”. Podobně byla čtenářská gramotnost chápána i v rámci dalších provedených výzkumů, jako byl např. v roce 1997 mezinárodní výzkum gramotnosti dospělých IALS (“Čtenářská gramotnost je schopností používat tištěných a písemných informací pro fungování ve společnosti, k dosahování vlastních cílů a k rozvoji vlastních vědomostí a vlastního potenciálu.”). Tyto definice se zaměřovaly na pojetí čtení jako nástroje k dosahování cílů, nezdůrazňovaly však aktivní a iniciativní úlohu čtenáře při porozumění a využití informací. Tento aspekt zařadil do definice pojmu čtenářská gramotnost až pozdější výzkum IEA PIRLS a zejména zatím poslední z těchto výzkumů – mezinárodní výzkum OECD PISA, jenž zdůraznil schopnost čtenáře nejen textu porozumět, ale také o něm přemýšlet a uplatňovat své myšlenky a zkušenosti. Definice čtenářské gramotnosti podle tohoto dosud nejrozsáhlejšího a nejprestižnějšího světového výzkumu zní:

“Čtenářská gramotnost znamená schopnost porozumět psanému textu, přemýšlet o něm a používat jej k dosahování určitých cílů, k rozvoji vlastních schopností a vědomostí a k aktivnímu začlenění do života společnosti.”

Proč a jak rozvíjet čtenářskou gramotnost

Česká republika, stejně jako mnoho jiných zemí, čelí aktuální výzvě zvýšit čtenářskou gramotnost své populace, počínaje jejím rozvojem ve školách. Ukazuje se totiž, že žáci s nízkou úrovní čtenářské gramotnosti čelí v dospělosti vážným problémům spojeným s uplatněním na trhu práce i s obecným zapojením do společnosti. Čtenářská gramotnost se proto jako předpoklad dosažení tzv. klíčových kompetencí dostává do centra kurikula ve všech vyspělých zemích.

Zvýšení celkové úrovně čtenářské gramotnosti je komplexním cílem. Rámcové vzdělávací programy byly prvním důležitým krokem, který ve svých cílech vytyčil rozvoj čtenářské gramotnosti a zároveň poskytl školám volnost ve způsobu jejich dosažení. Učitelé ve školách však dlouhá léta učí tak, jak je tomu naučily kdysi dávno pedagogické fakulty a jak jsou zvyklí. Orientace na čtenářskou gramotnost, jak ji pojímají současné mezinárodní výzkumy, však vyžaduje výraznou změnu v dosavadních pedagogických metodách. Důležitým krokem, který by proto měly učinit školy s podporou ministerstva školství, je zlepšení orientace učitelů v moderních vyučovacích metodách a přístupech, které byly vyvinuty a jsou ve vyspělých zemích používány právě s cílem zvýšit úroveň dovedností práce s textem. Pomocí kvalitního dlouhodobého vzdělávání učitelů a alespoň minimální metodické podpory je možné školám pomoci lépe pochopit koncept rozvoje čtenářské gramotnosti, vtělit jej do vzdělávacích strategií vytyčených školními vzdělávacími programy a vzájemně spolupracovat na jejich naplnění.

Problematika čtenářské gramotnosti je nejen teoreticky, ale i metodicky bohatě rozpracována. To je příznivá skutečnost v době, kdy hledáme cesty k tomu, jak uvést do praxe nové rámcové vzdělávací programy. Rozvíjení čtenářské gramotnosti je velmi dobrým a konkrétním prostředkem rozvoje klíčových kompetencí žáků.