Klasická standardní, konzervativní výchova a vzdělávání je zaběhlá jistota, kterou člověk dobře zná. Ovšem celé dějiny školství provází rozličné touhy po zlepšení či změnách, které se často uceleně projeví právě formou alternativních škol.
Mezi alternativní školy se člení všechny druhy škol, ať už soukromé, státní či církevní, které se liší nějakým podstatným rysem od škol standardních daného vzdělávacího systému (Grecmanová, 1998). Pojem „alternativní škola“ má několik významů a často se užívá jako synonymum k pojmům jako volná škola, škola netradiční, svobodná škola, inovativní škola či třeba škola nezávislá.
Co je tradičním školám často vytýkáno? Nedostatky se projevují například v těchto oblastech:
- zaměření na intelekt bez zohlednění komplexní osobnosti studenta, jeho vůli a emoce,
- podcenění pracovních činností, tvůrčích schopností, estetiky, morálky,
- jednostranná orientace na učení,
- nepřiměřený pracovní režim školy s přemírou drilu a nátlaku,
- převaha autoritativní výchovy, necitlivost učitele vůči studentovi,
- izolovanost školy od praktického života i života rodiny.
Jaké jsou snahy nových, alternativních směrů:
- komplexně rozvíjet osobnost v oblasti intelektu, emocí i vůle,
- nahradit dosavadní „školu učení“ novou „školou tvůrčí“,
- posílit pracovní aspekty školy – uskutečnit školu více činnou a aktivní,
- věnovat zvýšenou pozornost tělovýchově, estetice, výchově o zdraví, umělecké kreativitě, morálce,
- prohloubit kontakty školy se životem, se společností, s rodinou i s přírodou (zapojit rodinu a kulturní instituce do spolupráce se školou, vrátit školu do přírody),
- překonat tradiční formy výuky ve třídě formami skupinovými a individuálními,
- posílit úlohu hry v rozvoji jedince vedle učení a práce,
- překonat strohé členění žáků podle věku a vytvářet přirozené skupiny dětí,
- navodit partnerský vztah učitelů a žáků a pozitivně změnit celkovou atmosféru školy,
- změnit celkovou orientaci školy.
Průcha rozlišuje 3 typy alternativních škol (Průcha, 2004).
- Klasické reformní školy (waldorfské, montessori, jenské, daltonské)
- Církevní (konfesní) školy
- Moderní alternativní školy (integrované vyučování, zdravá škola, škola hrou, projektové vyučování, otevřené vyučování, dramatická výchova, projekt Začít spolu, domácí vzdělávání aj.)
Každý výše popsaný typ škol vyžaduje zvláštní studium specifik. Pro ilustraci, abychom blíže pochopili určité odlišnosti, zaměříme se na jeden z nejznámějších alternativních přístupů.
Montessori přístup
Hlavní myšlenkou montessori pedagogiky je „Pomoz mi, abych to udělal sám“. Výchovný systém montessori typu je postaven na novém pohledu na dítě. Důraz je kladen zejména na jeho samostatnost a důvěru v jeho vlastní schopnosti.
Při montessori způsobu výuky není role učitele tou dominantní, daleko důležitější je samotná aktivita dítěte. Učitel je jako zprostředkovatel, který dítěti v určitých situacích doprovází nebo mu v novém prostředí napomáhá. Často se upozadí, dokud jej samo dítě nepožádá o pomoc. Pedagogova funkce je tedy spíše pozorující a velmi nenásilná. Jak píše Marie Montessori: „Vyučování je vedlejší, hlavní je učení“. Jestliže jsou svoboda a samostatnost žáka nosné pilíře tohoto přístupu, učitel žákovi napomáhá s jeho vlastním vývojem. Je potřeba, aby byl učitel velmi empatický a měl schopnost správně zohledňovat potřeby dětí. Aby mohl správně vykonávat svou profesi, je potřeba, aby mu dala škola prostor k jeho vlastní iniciativě. To vše vyžaduje vysoké nároky, jak na kvalitu osobnosti učitele, tak na možnosti v rámci dané školy.
Na základě výše popsaných principů lze školní výuku charakterizovat takto.
- Dítě pracuje ve věkově smíšené skupině. Skupiny jsou uspořádány podle vývojových fází a jejich potřeb. Výhodou smíšených skupin je fakt, že děti se navzájem od sebe učí, učí se trpělivosti a toleranci k mladším spolužákům. Je známo, že smíšené skupiny jsou účinnou, nenásilnou formou prevence šikany.
- Dítě se samo rozhoduje, kterou známou činnost si pro práci zvolí. Zároveň si vybere místo, kde bude pracovat. Samo pak vyhodnotí, kdy a jak dlouho se dané činnosti bude věnovat. Je jen na dítěti, zda bude v danou chvíli pracovat samo, ve skupince anebo s celou třídou.
- Svobodná volba umožňuje dítěti věnovat se tomu, co jej v danou chvíli nejvíce přitahuje. Dítě má určité senzitivní období, což je období zvýšené citlivosti na určité vjemy, podněty z jeho prostředí.
- Díky svobodné volbě se dítě učí i obrovské zodpovědnosti. Nese si následky své volby, což je nejlepší zpětná vazba. Umí odhadnout a je si vědomo na co stačí a co již není schopno zvládnout. A to všechno posiluje jeho důvěru v samo sebe.
- Je důležité, aby dítě, které se zrovna na něco soustředí, mělo svůj klid. Děti se učí tichu a to po malých částech každý den. Délka trvání ticha se postupně prodlužuje.
- Zásadní při výuce je stav hluboké, dlouhodobé soustředěnosti (nazývá se polarizace osobnosti). Když se dítě samovolně rozhodne pro konkrétní činnost a projeví pro ni mimořádný zájem, pak vybranou činností nechá tak pohltit, že se z ní ničím nenechá vyrušit. Poté, co dítě danou činnost ukončí, je schopné se stoprocentně věnovat činnosti další a z předešlé činnosti zůstává pocit z dobře odvedené práce.
Z internetových stránek můžeme např. vyčíst, jak vypadá den v montessori třídě Vlašim:
Vyučování začíná stejně jako v ostatních třídách v 8:00 hodin. Výuka probíhá v 90minutových blocích, které jsou odděleny 30minutovou přestávkou. Odpolední vyučování je organizováno stejně jako v tradičních třídách. Dítě pracuje samostatně, případně ve skupině. Samo si volí, jaké činnosti se bude věnovat, jaké pomůcky ke své činnosti použije a kde bude pracovat. Každý den se scházíme na ranní elipse, kde si předáváme aktuální informace k výuce, chodu třídy apod. Předměty zůstávají stejné jako v tradiční třídě, tzn.: ČJ, M, AJ, TV, HV, VV. Jediný jiný předmět je Kosmická výchova, která zahrnuje Náš svět a PV. Děti při osvojování učiva používají především pomůcky, proto si nové poznatky dobře „osahají“. Získané znalosti ověřují v pracovních listech. Každý den děti zapisují shrnutí své práce do deníků, jsou vedeny k sebehodnocení. Hodnocení učitelem v těchto třídách je slovní, zaznamenává individuální pokrok každého dítěte.
Zakladatelka přístupu, Maria Montessori objevila v dětech obrovský potenciál, uměla s ním skvěle pracovat a využít ho. Věřila, že každé dítě má v sobě svůj vlastní plán rozvoje, který je ovlivňován zásahem dospělých. Stála si za názorem, že dospělí by měli pochopit a podpořit snahy a aktivitu dětí. Toto by měl být obecný cíl, který se nevylučuje ani v tradičním školství.
